Betty & Hochempor

Betty a Hochemporverschneidung VI-

BETTY je třídélková sportovka VI- na Hohe Wandu v oblasti s úžasným názvem Turnerbergsteigerkessel und Draschgrat. Prvovýstup Kurta a Thomase Benderových v roce 2006. Obvykle na ni navazuje cesta Paul z téhož roku, ale z horní římsy (CH, 1D) se dají vylézt i další cesty, např. HOCHEMPOR VERSCHNEIDUNG (nebo dolézt relativně lehce na Draschgrat), čtyřdélková sportovka, VI-, což je naopak stará klasika z roku 1932 pánů Stadlera a Wenische. Kombinace obou nabízí pestré lezení: horní část je dvoudélková (lze na jednu délku) nejprve položená a pak kolmá plotna připomínající rozevřenou knihu s následným lehkým dolezem. V závěru se dá rozhlédnout z Draschgratu. Naopak první dvě délky Betty znamenají lezení v puklinách s rozpory i žábami, traverzy nebo po železitém vápenci. Dolez k římse je opět lehký a nástup z Betty do Hochempor tak akorát (společný s několika dalšími cestami).

Betty 1Pt

Turneberger and Paul

Bettysteig začíná zlehka, ale brzy tuhne. Malý traverz a puklina, s batohem místy fakt dost těsná. Pak štand a klíčový traverz s puklinou a po římse ne moc jištěné (vzpomínky na kluzké tatranské travičky) k dalšímu štrandu. Následuje finální délka s jedním tahem za V-.

Hochempor připomíná Cez knihu v Tatrách. Teda až po první lehké délce. Pak mírně nahoru a nakonec kolmo. Někde mezitém je štand, ale ten nějak mineme. Takže prvolezec se docela vysílí, přeci jen jsou Betty i Hochempor 2x2 plné pětky s bonusem VI-. Dolez na štand je na krev. A spoustu sprostých slov - protože si ještě nejsme jistí, zda před námi není ještě jedna těžká délka. Není!

Hochempor, Kniha

Dolez je jeden borhák a pak traverz kolem stromu. Nad náma štandují Maďaři v Draschgratu, tak nás to zatáhne tím čtverkovým obloukem (jištění v tédle délce je fakt tradiční) a konec. Procházka na parkoviště.

Betty 2 pt

Turnebergerturm z posledního štandu

 

Beserlpark

Beserlpark a Via Nelly VI

BESERLPARK (V+/VI) je poměrně známý sportovní výstup přes GRAFENBERGTURM (844 m/m) a Grafenberggrat do Naglplatten (s mnoha krátkýmu cestami) na Hohe Wandu. Ve střední části vede společně s Grafenbergstein (var. Direkt Einsteig V/V- se někdy používá při obcházení klíčového traverzu, na skále je vlevo od nápisu OGV Pfeiler, V+/VI) a v Obere Naglplatte končí s Via Nelly. Dá se lézt jako 11d včetně tří přechodů.

 

Tak zase jeden volný den, jen jeden! Pak práce na Lysé hoře... Počasí na plech. Spěcháme teda zase na Hohe Wand, tentokrát volíme cestu přes Grafenbergturm a Naglplatte v oblasti Kanzel, kde jsme lezli loni v zimě se synem Fredsteig a Kanzelgrat. Cesta Beserlpark byla původně hodnocená za V+, nyní se většinou udává VI. Najdeme nápis OGV Pfeiler (V+ až VI) a možná škoda, že jsme nešli na hřeben tudy. 

Kanzelgrat

První délka je trojková, pak začíná celkem na dlouhou ruku lezení v mělkém komíně přecházejícím v nevýrazný převis. To byl zase nápad lézt to s báglem... Pak se cesta před štandem rozdvojuje, vpravo je za krátkým traverzem široký komín začínající převiskem, V. Ale zní nám to tady dutě a přelez u třetího borháku vypadá špatně, do kyvadla. Možná to chce dát vlastní nebo jinak. Zkusíme teda doleva na VI s fakt šíleným traverzem nad komínem doprava v podstatě ohnutí přes převis. Místy je to ještě ohlazené. Hluboký zážitek, ještěže je to obouchané.

Untere Naglplatte

Odsud to pak je už jen kochačka. Poslední délka na hřeben Grafenbergturm, V-, nám připadá spíše jako klasická IV se spoustou puklin, položená... Pak natahujeme délku na skoro celé lano přes první chodecký úsek a první věžičku (V) a další, pátou, přes lehčí za III. Následuje přechod na Untere Naglplatte (Grafenbergsteig společná var. s 4. a 5. pokračuje vpravo u jeskyně). Taháme to jako jednu délku a zajistíme o strom se smyčkou nad nástupem do originální délky. V těch II až III místech je to asi jedno, zavedlo nás tam mírné stoupání (klesání by bylo správnější). 7. a 8. délku s krásným rozlezem a těžším místem za V u pukliny taháme naráz. Zůstává 9., asi za V-, dolez vlevo na okraj stěny a štand u týpka, co to leze sám metodou "slaním-vylezu".

poslední části Baserlpark pod Nelly

Ještě uvažujeme, jestli dojdeme ke kříži s lavičkami pěšky doprava. Nakonec ještě sejdeme kolem špagátu k cestám v Obere Naglplatte a doufáme, že najdeme Via Nelly, pěkný pětkový konec Beserlparku v originální variantě. Shora to nevypadalo, ale u stěny je jasné, kudy cesta vede. Puklina, stěnka a kramle. Od ní se dá lézt kamkoliv nahoru: rovně, mírně doleva nebo ještě víc doleva úplně nejoriginálnější finále Beserlparku. Taháme 10. jako jednu dlouhou (horko a bolí nohy v lezečkách), tak mírně vlevo vyjdeme na vršek. Jako poslední štand může sloužit i některá z laviček (ale ony tam jsou i ty pravé, lezecké) a na sestup lehounká ferrata Wagnersteig s několika pokroucenými žebříky.

Innerkoflersteig

Neuer Innerkoflersteig V-

Neuer Innerkofler-Steig, jedna z klasických cest v HOHE WANDU. Jedná se o cestu kolem ferraty HTL, v oblasti Milak-Turm a OTK Klettergarten. 9-délková, z toho 3, 5 a 7 jsou přechody místy po suti, jinak ale celkem vyrovnaná obtížnost kolem IV+ (max. se udává V-/V - nám to přišlo přeceněné). Z konce cesty se dá dojít pěšinou pod Klettergarten dojít na značku nebo vylézt na náhorní plošinu se Skywalkem např. Richter´s Ende (ten jsme nenašli, moc jsme totiž nastoupali a flákli to v horku první lepší, doma jsme zjistili, že šlo o 8. a 9. délku Sechsersteig, 9. je spojená s Pensionistensteig, II-III). 10 presek, štandy pod stromy ve stínu.

 

Co se dá stihnout v červnových vedrech na otočku, když v Tatrách jsou nástupovky pod sněhem (a po minulém týdnu jsme celkem KO)? Tak pro změnu Rakousko, opět Hohe Wand. Moc to neřešit, brzy ráno k ferratě HTL a nahoru. Okolí známe. Ostatně jsme tu tak brzo, že nezaplatíme ani mýto. Ale parkoviště ano. Systém odhadni, jak dlouho tu budeš nám moc nesedí... 8-)

ve 4 délce

Innerkofler je hodně odjištěný. První dvě délky jsou cca 30 a 15 m, tak za IV+. Následuje dlouhý traverz s podlezením ferraty a skalním oknem (obojí se dost blbě leze s báglem). Pak pěkná délka, údajně nejtěžší (V-, udává se V). Přes díru ve ferratě choďákem po suti ke čtverkové puklině (na malé lezce dost vysoko první krok) a zase suť. Poslední délka, akorát s posledními zbytky vody. Uprostřed zase těžší místo IV+/V-. Výhledy na Sky Walk.

Sky Walk

Pak se snažíme využít ještě čas a dojít na vrchol Richter´s Ende, ale při přechodu suti už asi pálí slunko moc - neklesneme a místo toho se ocitneme kdesi... A la vue vybíráme první stěnu s borháky, 2 délky asi po 25 m, max. 3- (doma zjistíme, že to byl konec Sechsersteig a Pensionistengrat). 

Draschgrat

Duettsteig a var. Draschgrat schwer V+

Lezení na HOHE WANDu je skvělé a populární Draschgrat patří k místům, jaké si nelze nechat ujít i vzhledem k možnosti kombinovat více cest, např. sportovně odjištěnou a velmi logickou DUETTSTEIG (IV+/V-, 4d), pak hřebenem II/III po samotném DRASCHGRATu (1 d) a výlez na horní plató 1-2 délkami novější var. DRASCH (V+, hodně lehká IV-). Presky a smyčky.
 

Do třetice letos Hohe Wand, aneb jeden den pěkně, Slovensko zavřené jak Severní Korea... Polsko nacpané jak Jižní Korea o olympiádě. Draschgrat máme nastudovaný, tak na otočku. Jeden z nás není úplně OK, výlet odleží (ale pořád lepší ležet po vápenci než po ničem). Parkujeme v tunelu a dereme se pěšinkou k nástupu. Celkem džungle. Ve stěně jsou 3 páry, Duettsteig je volný. 

 

konec Draschgratu

První dvě délky do 30 m s maximem 5-, pak dvě lehčí na konci položenou puklinou. Dobré, logické: na začátku furt nahoru a mírně doleva, pak se to točí vpravo. Pohodlné štandy, plotny i pilířky... Na konci 4. délky se spojuje s Draschgrat schwer, tj. přímo výstavním hřebenem po parádních chytech II/III asi 35 m. Starší skoby, dá se ohodit. 

Pak se dá těžké místo obejít, nebo ho jeden vyleze a druhý v kolmé puklině za 5+ nadává, protože to prostě nejde... Kromě toho jsme to spojili se 6. délkou, což je blbost. Lano se pak těžce dobíralo. Ta 5+ byla taková... Oklouzaná na nohy. Dolez je za 4-, prý. Těžko soudit.

Nebýt té 5+, tak lehká cesta. Ale možná se nemá 5+ lézt, když máte mírnou teplotu a i když je váš osobák to léto o dvě třídy výš... Konec je v borovém lese, pár metrů od chodníku. Za 20 min.sejdete pohodlně k autu. Za námi 2x lehké 5-, 2x lehké 4, 1x 2/3 a podivná 5+ s dolezem za lehkou 4-.

hřeben Draschgratu

 

Fredsteig

Wienersteig var. Fredsteig IV
HOHE WAND nabízí kromě těžších cest i spoustu vícedélek pro méně zkušené nebo děti. Z těch kinderfreundlich jsme vybrali sportovní FREDSTEIG (IV) pod výběžkem GROSSE KANZEL. Cest od 2 po 7- je tady spousta, vzájemně se doplňují nebo se dají kombinovat. FRED má první dvě délky samostatné, pak lesem a těžší (II+) var. přes skalku k dolní části hlavního masívu. Jednu délku Fredem a pak místo Fred Nase 3 dl. pod známé WIENERPLATTE, lehké plotny za III-. Krátkou délkou na KANZELGRAT a kousek chodníčkem přes místo, kde se napojuje KANZELSTEIG. Pak ostřeji hřebenem II- a výšvih pod křížem za II/II+. Presky a smyčky (několik štandů je čistě o borovice).   

 

Vybíráme, jak se po návštěvě aquaparku v jižní části neznámé země plné vína a rozbitých dálnic, nějak nenápadně vpašovat na rychlé lezení s mladým (než to babičky zarazí). U Grunbachu am Schneeberg odbočíme na cestu s placeným parkovištěm na konci. Za domky prudce vzhůru k nástupu (deska s nápisem, kdy někdo nepochopil...) na více než 10 délek dlouhou cestu, protože dolez po Kanzelgratu s malým klukem musíme brát vážně.

Fredsteig, nástup

Základní cestou je tady Wienersteig, někdy se dělí na levou a pravou část o různých obtížnostech do III+, ale dá se jít tak za III-. To nemáme v úmyslu, nicméně raději počítáme i s lehkou variantou. Fredsteig fialově značený začíná žlabem, trochu rozbitým. Pokračuje stěnou do borovicového lesa, směsice III a IV, 2 d. Lesem je to choďák (fotka v úvodu), menší skalka tak na přelez a větší. Pak se může jít doleva kolem jeskyně nebo za IV- a III+ direkt. Štand a přelez pod Frediho nos (další stěnu). Horní části nosu se chceme vyhnout (V nebo variant za III bez fixů) a dostat se na Wienerplatte, krásné plotny. Musí se trochu sejít buď hned nebo po přelezení dolní části nosu. Ten se pozná mj. podle vrcholové knihy. U té jsme byli, ale nějak se nám to nezdá... Odtamtud jsme šli nahoru, traverz bez fixů a stejně byli na plotnách. Každopádně parádní lezení od IV po II.

Střed Fredsteigu

Konečně jsme na hřebeni a čeká nás nejprve chodecký a pak dvojkový Kanzelgrat. Závěr těsně pod křížem je tak za III- (po hřebeni), takže my syna jistíme. Vrcholovka, lehátka a chata Eichert... Sestup trochu rozbitou Grafenbergweg a Binderweg (zelená). Dost dobré! Snad to za nás vytáhne a nás nahoru, až budeme staří!

Kanzelgrat, začátek

Kanzelgrat, konec

Tirolersteig

Tirolersteig var. Zillertal VI

Z populárních cest na Hohe Wandu jsme si pro první návštěvu vybrali TIROLERSTEIG var. ZILLER., sportovně odjištěnou VI, 9+1 délek (4. jsme rozdělili). Ve 2. délce jsme při stejném počtu nýtů a barvě zůstali 1 délku omylem v Tirol. Mix. a v 8. asi var. V- a ne V. Vystačili jsme si s presy, celou cestu lze lézt i za III, IV, V...
 

Do lezeckého ráje za Vídní je od nás trochu daleko... Prolezli jsme z vápence třeba Suľovské skály i Moravský kras (např. okolí Sloupu), než jsme se dostali do Hohe Wandu. Čekali jsme asi podobné skalky, přelidněné a ohlazené... O to víc nás mile překvapilo rakouské "el Chorro". Na začátek my hohewandově nezkušení vybíráme Tirolesteig - cestu, jakou lze kombinovat s dalšími lehkými i těžšími směřujícími souběžně. Přeci jen vůbec nevíme, co čekat. Jestli sportovka znamená borháky ve štandech a mezitím nic, což už jsme taky zažili. Nebo se logická linie kroutí jak had umírající na tyfus. Opak je pravdou - rychlý nástup, popisy na skále často jak pro úplné c...y. Zaparkujeme v Maiersdorfu pod pastvinami s kravičkami 110% Austria. Přes louku strmě a krátce lesem k nástupu.

Tirolersteig

První dvě délky na rozlezení, IV+ v první délce na konci asi mineme. Variant je tady fakt snad až moc. Ale tohle jsmě chtěli. Pak omylem moc doprava a zpět doleva po nejištěné sypké I. Pěkná pitomost, ale když to jeden z dvojice nastuduje blbě... Vracíme se ve 4. délce do Zillertal (tj. těžší varianta Tiroler) kolem úžasné borovice, pak dvě další lehké délky III a IV- a docela zmatený začátek 7. Pak se cesty zase přibližují a následuje předposlední V, kde se nějak motáme ve vedru. Ale po směsici (kdy si nejsme úplně jistí, jak vysoko už jsme - ostatně barvy jsou dost smyté) jsme na konci. Dá se to obejít zleva i zprava. Direkt stěnkou VI a pak V je to nejkratší (chtěli jsme sice jít přeborhákovanou V+ Kamin, ale polovina týmu se rozhodla přímo, že nebude ztrácet čas hledáním před bouřkou). Skvělý způsob, jak se připravit o poslední síly a jsme na hoře! Teda jsme jen nahoře... Pěkný les, pak cestička na přeplněné parkoviště a sestup ferratkou Vollerin kolem malých jeskyní na parádu.

Vollerin, sestup

Délky jsme dělili trochu jinak, v klíčových místech jsou borháky a případně jsme použili smyčky. Kolem 7. délky jsme nějak nevěděli, kde je správná varianta (ta nejtěžší), ale místo ocvakané borháky bylo asi za VI-. V 8. délce jsme nenašli odbočku za II v Zillertal a šli Tiroler za II na malou věžičku. Za ní pokračuje Tiroler údajně za III- na druhou stranu a po hřebínku černá barva za V-. Ale vypadalo to tam dost jinak. Pod námi choďák a nad námi jen malinký zdvih a dolez taky dost lehký...

Vollerin, sestup