Manínské skály

MANÍNSKÁ TIESŇAVA a SKÁLY kolem a nad jsou po Suľovských skalách asi největší lezeckou oblastí v Suľovských vrších a další krásnou turistickou oblastí. Skály se (až na jednu výjimku) soustředí do kaňonovitého údolí Manínského potoka, který svým zaříznutí mezi Veľký a Malý Manín vytváří vlastní tiesňavu ve slepencích. Hrad se tady sice nenachází, ale návštěvu zpestří jeskyně. Přímo u skalního útvaru Černokňažník stejnojmenná a pod vrcholem, kam se pak dá jít na výlet, Partizánská a další menší útvary. Na Manín s jeho velkolepou tiesňavou plynule navazuje další skvělá oblast Kostolecká tiesňava. Při lezení je opět nutné počítat se sezónnními omezeními.

Stena Černokňažníkov
Na Maníně se parkuje naproti malého horolezeckého hřbitůvku u Skály nad lúčkou. Přes potok se přejde a zamíří vzhůrů kolem Gotické stěny a dál k jasně viditelné jeskyni. Za ní nahoru pod stěnu Černokňažníkov kolem Pekla. Trochu se tu musíme zorientovat, ať nelezeme, kde se nesmí. Vlevo od Černokněžníka je navíc Čertova stěna, další sektor, co nám v náčrtku chybí. Jinak prolezeme i jeskyni, kde pokecáme s místními jeskyňáři. Klestí to kolem skrz bezpečnost.

Cesta Stredom (V) a Klasická cesta (č. 5, V- UIAA)  poznáme podle stromu před nimi a tak se pouštíme do lezení. Zkoušíme i Ľavý kút (IV-), fakt lehká cesta pro našeho šestiletého... Akorát délka skoro 25 metrů je pořádná. Pak se přesunujeme na Gotiku.

Gotická stena - spodná

V dolní Gotice jsou na pravé straně trojky ideální pro děcka. Měří tak do 10 metrů a jištění je místy snad po dvou metrech. Škoda, že cesty končí v půli kopce a dál strmým terénem si pro výhledy bezpečně nedojdete. Lezeme Petrov pilier (č. 14, V) a Žilavého cestu (IV+).

Veľký Manín ze Záskalie
Z vesnice Záskalie, resp. z kteréhokoliv parkoviště přímo v obci (cestička od skal je pěkně zarostlá a těžce rozeznatelná, končí na louce), se dá např. po zelené a následně po žluté značce lesem dojít až na vrchol Veľký Manín. Z vrcholu nejsou výhledy, naučná stezka jej dokonce podchází (takže se dá lehce přehlédnout). Lepší výhledy jsou z míst, kde skoro na vrcholu žlutá odbočuje. Po neznačené stezce se dá jít nad skalami s tiesňavou pod sebou. Dá se při troše hledání (asi je lepší jít shora) najít skalní okno a Partizánská jeskyně (krátká, výklenková), kde chůzi napomáhá krátké lano. 

u Černokněžníků s výhledem na Malý Manín

Rychlebské hory

RYCHLEBSKÉ HORY jsou pohoří na moravsko-slezském pomezí, od vyhnání původního obyvatelstva málo navštěvované i obývané. Nejvyšší vrcholy Smrk (1126 m/m), Travná hora (1125 m/m), Brousek (1116 m/m), Polská hora (1106 m/m) aj. se vyznačují např. nízkou prominencí (nad 50 metrů kromě nejvyššího Smrku ještě Polská hora a Studený). Velký kus pohoří se tak dá projít i za jediný den, např. z Palaše. Výborné výhled nabízí např. hora Travný nebo Brousek, na Smrku aj. jsou malá rašeliniště, malebné údolí Kunčického potoka...

od Paprsku

Od horní stanice lyžařského areálu Paprsek ve Velkém Vrbně se vydáváme na hřebenovku, většinou mimo turistické trasy. V zimě tudy vedou běžkařské trasy, z nich teď na jaře moc nezůstalo. Na hřeben se dostaneme kolem vrchu Palaš (1027 m/m) po červené a pak lesní cestou. Kousek dál se mimo hranici dá odbočit na Travnou horu s vrcholovou skalkou, na opačné straně se dá mlázím dojít na nevýraznou Postawnou (1116 m/m). Následuje 1115 m vysoký Brousek s velmi zajímavými kameny a rozcestí nad Solnou chatou. Odtud je to kousek kolem a částečně i přes rašeliniště na Smrku. Zpět se dá vrátit i zimní cestou Pohádka, ale výhledy jsou tak parádní, že jdeme Šengenem a to i dál přes Bílé kameny (1029 m/m) na Polskou horu (1106 m/m). Jen závěr cesty vede po zelené značčce z Polska. Polská hora, též Rudawiec nebo Červené Bahno, je 3. nejvyšší a 2. nejprominentnější v Rychlebských horách.

Kolem Medvědí chaty, opět po neznačených ale širokých lesních cestách se vracíme, přes údolí Kunčického potoka.  

výhled na Jeseníky

Brousek

Sněžník

KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK (1423 m/m, 664 prominence), 11. nejvyšší a 5. nejprominentnější hora ČR. Cestu z Hynčic zpestřuje několik řopíků a při návratu rozhledna na Štvanici a rybník Úžas. Po česko-polské hranici na vrchol nad hranicí lesa, takže pořádný kruhový výhled. Cestou dolů kolem pramenů Moravy, slůněte a ruin Lichtenštejnovy chaty.

z Hynčič pod Sušinou

Trasu z Hynčič na Kladský Schneeberg jsme pojali jako poznávací, tj. kromě slůněte a pramenů Moravy především za řopíky. Proto jdeme z Hynčič od vleků (parkoviště zdarma) a po sjezdovce (začíná se zasněžovat) a napojujeme se na zelenou značku. O kousek dál po značce je první řopík. Pak po cyklostezce a po žluté táhle lesem k vyhlídce Pod Ludmilou. Bahno je krásně zmrzlé, škoda mlhy. Kolem Stříbrnické jdeme už krásně namrzlou krajinou, napojujeme se na polskou zelenou a přes Sadzonki přeci jen mnohem horštější pěšinou dojdeme až na vršek, těsně nad hranicí mraků. 

na Králickém Sněžníku

Dolů jdeme kolem pramenů Moravy, tj. po červené. Následuje namrzlé slůně a trosky Lichtenštejnovy chaty. Původní plán jít dolů přes Mokrý hřbet je v mlze celkem zbytečný. Scházíme do sedla pod Štvanicí a pak ještě kolem řopíku na rozhlednu. Před rozhlednou je pak ještě jeden řopík a dole u vleků další - takže pokud máte kluka nebo o bunkry se zajímací děvče, uřopíkujete se.

sestup po žluté

rozhledna na Štvanici

králické slůně

Keprník

KEPRNÍK (1423 m/m)  aneb nejvyšší bod Keprnické hornatiny a 2. nejprominentnější hora Jeseníků (v nich je 4. nejvyšší po započtení předvrcholů Pradědu). Na vrcholu je mrazový srub a další rozsáhlejší se nachází na předvrcholu ČERVENÁ HORA  (1337 m/m). Z oblastí nad hranicí lesa bývají velmi pěkné, skoro kruhové výhledy. Zajímavé jsou výhledy na Praděd a Králický Sněžník, výjimečné např. na Krkonoše nebo Beskydy. 

trasa z Červenohorského sedla

Kdesi u Šumperka v zákazech v zákazu a objížďce v objížďce, kde se ztratí i tři navigace, velí navigátor změnu cíle. Za pár minut jsme v Červenohorském sedle (1000 m/m) na velkém parkovišti, neplaceném. Vyrážíme v koronavirové době tak nějak doplnit naše jesenické výplazy o další společný cíl... Kolem vleků přes červenou značku na první vyhlídku a dál po hřebenovce až k Bílému sloupu, kde se žlutá odděluje lesní pěšinou na Červenou horu. Z ní jsou pěkné výhledy (na červené značce nejsou zase o tolik horší, ale jsou přeci jen na opačnou stranu), zajímavá je i Sněžná kotlina a pochopitelně i mrazové sruby včetně nepravého skalního okna.

Vozka a Keprník z Červené hory

Pak návrat na červenou značku a lesem s typickým jesenickým bahnem k malému rašeliništi. Pro nás je zajímavější než třeba na Rejvízu, protože k tomuhle se dá pouze dojít. A pokud se chvíli počká, můžete u něj být úplně sami. Pokračujeme na vrchol Keprníku, tesně před ním je strmější stoupání. Na vrcholu se mimo červenou značku nachází mrazový srub. Výhledy z něj ani po letech neomrzely, další z nás naopak vidí Krkonoše v dálce z téhle strany poprvé.

Praděd z Červené hory

Zpátky jsme chtěli jít přes Vozku, ale po ranním zpoždění se chceme vrátit domů včas. Takže kolem Vřesové studánky zase na Červenohorské sedlo. 

výhled z Keprníku směr Šerák

údolí Desné