Smoky Joki

 

Smoky Joki var. Sonnenuhrpfeiler

Sonnenuhrwand na Hohe Wandu leží přímo pod Skywalkem v nejznámější části celého parku. Dá se tady lézt mnoho cest, mezi nejlehčí patří SMOKY JOKI (VI-), což je při pohledu zdola druhá cesta od Sky Walku, tj. vpravo od Puzzle (VII). S touto cestou a SONNENUHRPFEILER (VII) se kříží a blíží se i k cestě Sonnenschlange (VI+). Smoky Joki je sedmidélková sportovka, dobře odjištěná v klíčovém místě za VI- (4. délka).

nástup, 1pt

Po úspěšném létě a sychravém podzimu jsme se konečně dočkali babího léta. Tak jsme tedy naplánovali uzavřít rok něčím těžším technicky a lehčím fyzicky. Smoky Joki (nejen) nás fascinuje názvem, tak vybíráme tuhle cestu s klíčovým V a VI- ve čtvrté délce, jinak OK. Za VI- byl loni Beserlpark, tak by se hodilo něco podobného. Takže jsme dojeli na Hohe Wand, letos poprvé zaplatili za auto i lidi v něm a z parkoviště nahoře sešli dolů. Krásný říjnový den, mikiny taháme zbytečně.

Cestu jsme našli lehce, vlevo je nápis Puzzle a vpravo červené puntíky. První dvě délky taháme jako jednu. U štandu byli dva čeští kluci, zajistili se o kámen, protože vrtaného železa si nevšimli. Tak to prostě bývá. Pokecali jsme a my zamířili do 3. délky (nejprev dolů a pak puklinou) a do 4., Henkelplatte. Fakt pěkné lezení. Trochu mě mrzelo, že při vycvakávání presek se mi v klíčovém místě zkřížily o sebe, takže bylo nutné vzít za smyčku. A0. Vědět, že to není nejtěžší místo dneška, smutek by byl zbytečný. 

schlusstelle, 4pt

Další délka byla v podstatě chodecká, zemitá. Prý se tady dá blbě odbočit třeba právě do Puzzle, tak pečlivě odpočítávám něco přes 30 m lana. Jít dál by znamenalo trefit se možná do Sonneschlange (čekaly by nás závěrečné délky za VI a V). Jenže to nějak nesedí. Asi nám ještě pár metrů chybí. Akorát vlevo i vpravo je varianta smyčka, borhák, borhák... To vůbec topu neodpovídá. Zkouším vlevo, ale dál není nic, jen daleko borhák za křovím. Takže vpravo?

Trochu to tuhne, asi to bude to IV+. Lezení těsně pod slepým oknem, vedle krásné pukliny. Pak konečně řada smyček nad výšvihem. Jenže je to zase nějaké těžké. A0. Asi podzimní únava. I když někde u borháků se smyčkami je stále víc jasné, že tohle není ani Smoky Joki a ani šestková Sonneschlange... Štand.

špatně doprava, stále pod Skywalkem

Ze štandu to vypadá lehce. 3 borháky svítí na plotně. Ale je těžká. Uprostřed se to nedá moc vzít na sokola, malinké chyty vpravo nejprve nejsou zřejmé. Nakonec se nějak dohrabeme s odsednutím nahoru. Uf. Ještě jedna délka se slušným výšvihem, co asi nebude za III (IV+) a konec.

Sonnenuhr, předposlední, vypečená plotna

Uvažujeme, jaké tři délky jsme právě vylezli. V topech vůbec takovou cestu nemáme poznačenou. Samozřejmě že ne, když se jedná o konec Sonnenuhrpfeiler (VII, VI a IV+) a sedmičkový úsek je fakt na samé hranici našich možností, takže s A0 jako V- a následnou rest VI úplná spokojenost, protože o téhle cestě jsme vlastně ani nevěděli, že existuje. A někde od třetí délky lezl jeden z nás s nataženým ramenem a druhý od rána s mírnou chřipkou. Klasika.

Hafner

GROSSER HAFNER je s 3076 m/m a 824 m prominence poslední výraznou 3000+ na východě. Dál za "Velkým Hrnčířem" se směrem na východ rozkládá s výškou nad 3000 m/m pouze Kleiner Hafner, Lanischeck a členitý Sonnblick, přičemž jejich prominence je pod 200 m. Současně jde o nejvyšší vrchol skupiny Hafnergruppe ve Vysokých Taurách. Z jižní strany končí hora údolím Maltatal s mýtnou silnicí k přehradě Kolnbrein, s 200m hrází nejvyšší v Rakousku. Od hráze vede jedna z cest na Kattowitzerhutte a od chaty pak pohodlná normálka JZ hřebenem Marschneid, částečně jištěná na exponovanějších místech lany.

normálka

Tak mladý po čase touží po nějaké 3000+. Akorát si vybral kopce (Petzeck aj.), kde jsou chaty plné. Rychle vybíráme v okolí něco jiného volného. Po několika telefonátech získáváme ubytování na Katovické chatě. Takže večer přespávačka někde po cestě, ráno zaplatit mýto v obrovském údolí Maltatal a vyjížďka k přehradě Kolnbrein, odkud vyrážíme. Na prohlídky přehrady to dnes není, fouká a lehce prší. Bohužel předpověď se zkazila i na další den, což nás štve.

Kattowitzerhutte

Cesta Salzgittersteig na chatu od přehrady je úzká a dost bahnitá. Že vede nahoru a dolů by ani tolik nevadilo, ale místy se bláta zdá být až příliš. Pravé močály (zarůstající plesa) sice pěšina přechází až v Krumpenkaru u stejnojmenného potoka, přesto jsme jako čuňata ještě před tímhle údolím. Pak naštěstí stezka vede spíše po šutrech do sedla u Gamsleitenkopf a pak skoro rovně k maličké Kattowitzerhutte. Tady se naší lámanou němčinou domlouváme se staršími nájemci, anglicky hovořící dcera včera bohužel odešla dolů. A tak místo boloňských špaget dostáváme trhanec. Zato pravý, korutanská klasika.

Jsou dvě hodiny odpoledne. Mraky se trhají a vzhledem k předpovědi jdeme na vršek raději dnes. Pro někoho není přes 1200 vm za den problém, ale mladý oslavil právě 10 roků a na tuhle nadmořskou výšku není zrovna zvyklý. Výstup do sedla je ostřejší, pak se jde pohodlněji místy zajištěným hřebenem a plochým hřbetem. Máme krásné, i když trochu únavné odpoledne, výhledy dolů třeba na Rotguldenthal s přehradou i jezerem i na věnec Taur kolem. Dál na východ jsou poslední 3000+ podle výšky (Lanischeck a Sonnblicky), ale protože mají nízkou prominenci (Lanischarte má 2890 m/m), pokládá se za poslední pořádnou třítisícovku na východě právě Velký Hrnčíř.

Sonnblicken, Kleiner Haffner

Vyšší Hochalmspitze, kde jsme byli před lety, zahalují mraky, takže spíš svižně pospícháme dolů. V modrých mikinách, po modých lanech a kolem modře rozkvetlých luk. Přespíme a ráno v dešti dolů. Dnes by nebylo na vršku mnoho vidět. Zato my si časně ráno užíváme svišťů a lasiček na Marschneid. Déšť vyhnal i turisty z obhlídky hráze Hauptspeicher Kolnbrein, nejvyšší v Rakousku. Tak si ji užíváme skoro sami a pak sjíždíme tunely nebo serpentýnami se semafory dolů. Další den bude pro změnu krásně, takže původní rest day měníme na částečně odpočinkový Hochstein.

8-)