Tofana

TOFANA, skupina tří třítísícových hor a mnoha dalších v Dolomitech, se stala známou především boji o Castelletto, jak Italové za účelem utajení přejmenovali Punta de Bois (Rakušané pak označovali horu za Schreckenstein). Zničení části masívu 35 t výbušniny přes štolu, kudy nyní vede ferrata G. Lipella, se stalo jednou z nejznámějších akcí I. světové války na této frontě. Celá oblast ale nabízí i pohledy na mnohé vojenské budovy a to v blízkosti všech třech hlavních vrcholů: TOFANA DI ROZES (3225 m/m), TOFANA DI MEZZO (3244 m/m) a TOFANA DI DENTRO (3238 m/m), někdy označovaných i jako 1., 2. a 3. Tofana. 

Mezzo z Dentro

ferrata Formenton/Lamon Lehounká ferrata spojující Tofanu di Mezzo s Tofanou di Dentro. Pod vrchol vede lanovka (s několika přestupy) a z horní stanice je to pár minut. Ideální třeba na den při příjezdu do Dolomit, kdy už kolem poledne nezbývá moc čas. Z vrcholu Mezzo kousek zpět a pěšinkou vlevo k ferratě, což je Áčkový sestup na Zackengrat. V něm přes věžičky za B až údajně B/C do svahu Dentro. Pak v podstatě Áčkem až nahoru, zajímavostí jsou bývalé vojenské bašty pod vrcholem. Z vrcholu se schází suťoviskem (což tady není výjimka) až k hřebínku, kde se sejde na rampu pod ním (bivak). Pod bivakem se cesta stáčí do údolí vlevo, do sedla. Tu a tam fix, max. A. I tyhle lehké obtíže končí po průchodu krásným skalním oknem (nad ním je opět opevnění z I. světové) a pod mohutnou stěnou Dentra se cesta vrací v podstatě přímo na střední stanici lanovky, kam se musí trochu vystoupat. 

A pak trochu špinaví, trochu zpocení, trochu unavení najdete se slevou hotel v Cortině a on má čtyři ****, obsluha vám chce odnést kufry (vlastně batohy) na oddělené pokoje (prostě sleva) a vy hledáte nejčistší ponožky a tričko, ať při servírování stříbrného příboru mezi hosty v sáčku moc netrčíte.

výhledy z Lipelly

ferrata G. Lipella  

Velkolepý okruh kolem Tofany di Dentro začíná trochu adrenalinovou jízdou na parkoviště u chaty Angelo Dibona, obvykle plné. Pak mírným stoupáním pod mohutnou skalní stěnu s výhledy na Cinque Torri (a možnost vyjít si do jeskyně). Podél stěny až ke vstupu do staré štoly, Galerie del Castelletto. Tady si většina ferratistů nasazuje čelovky, nám jedna nesvítí, přestože ještě ráno se tvářila nabitě. Nejprve žebříky a pak staré schody, jedno světlo na nich naštěstí stačí. Uprostřed štoly je i okno a u dalšího končí. Popravdě se dá jít ještě kousek nahoru k dalšímu oknu, ale je to slepá cesta.

Pod štolou venku je ještě jeden krátký jištěný úsek, pak se schází mírně celkem dlouho s pěknými výhledy na Castelletto, resp. jeho zbytek. Vzhledem k tomu, že dole na Piavě někteří naši příbuzní bojovali... Divný pocit. Takové úsilí, takoví hrdinové a takových padlých. A k čemu to všechno vlastně?

kasárna u Giussanni

Ferrata pak pokračuje k výšvihu s jediným údajně těžším místem (C/D), což je začátek skály na okraji žlabu. Pak dolů římsou, nahoru ferratou, dolů římsou, nahoru ferratou. Místy teče po stezce vodopád, tu a tam jeskyně (stará cesta asi vedla dokonce skrz jednu). U věžičky Tre Dita se dá odbočit do chatu nebo jít zase po římse na konec ferraty nad hlubokým, vzdušným údolím (B/C, římsa a zase B/C). V posledním těžkém místě nám teče voda, síly už dochází a v těchto místech je pořád výhled jen na Fanes a Forzia Rosse.

Jenže od konce ferraty je to ještě 200 vm sutí na vrchol. Popisovat, jak skvělé jsou z Tofan výhledy, je zbytečné. Prostě Dolomity. Sestup je suťový, místy skála. Docela zdlouhavý, než se dojde k balvanům u chaty Camillo Giussanni. Odtud pohodlně po široké cestě opět kolem pevností z I. světové na parkoviště. 

Mezzo a Dentro z Rozes