ROTE
WAND je vrchol (1505 m/m) a skalní stěna v Grazer Bergland
(Lavanttallské Alpy). V mohutném vápencovém výchozu často zbarveném
železem do sytě oranžové barvy je řada lezeckých cest (včetně ferraty). Další se nachází v okolí včetně údolí. Těžko odhadnout, jestli se nesprávné označení Rote Wand pro oblasti mimo hlavní vrchol, např. pro sousední Röthelstein, používá pro jeho výraznost nebo pro typický odstín vápence.
Gerdasteig var. Henkel (Chefpartie)
O těžkostech při hledání cest vhodných pro děti by se dalo napsat hodně. Stručně: dost borháků na případné slanění, dobré štandy pro psychiku rodičů a lehká cesta kombinovatelná s těžší podle nálady a možností prckolezce. Gerdasteig (III+) se jeví ideální, jištění je snad až příliš (podobně na Velickém zubu). Parkoviště je vysoko v lese, procházka a nástup na sluncem rozpáleném svahu. Nám to tad moc připomínalo El Chorro, asi horkem a absťákem.
První dvě délky na rozlezení, spojené. Pak mírně vlevo zase dvě naráz. Hodně trávy. Pak se dá udělat pár kroků víc vlevo ke štandu u malé jeskyně (podle topa 55 m + něco, stačila 60tka akorát). Jsme sice mimo originální var., ale Henkelgalerie z cesty Chefpartie za IV+ je pěkná oblá skála s hodinami, borháky a smyčky. Kamzičí mládě. Štand o strom (Chefpartie vede lehce vlevo, ale pak tuhne). Nepříjemně po trávě 10 m k Wurzelrinne a přes ni (II/III). Následuje travnatější klasika a štand pod stromem. Tady nás zaseká německy mluvící dvojice, kdy slečna sedí v trojkovém místě nad námi asi hodinu. Stihneme i oběd. Tráva výš sice zatím nemizí a neuschne, ale poslední dvě délky jsou opravdu lepší, III, oddělené travnatou římsou. 40 + 30 m, ale nám to snad vyšlo na 60tku. Sestup doporučenou cestou s modrými tečkami je ale nepříjemný. Hodně vzdušný a docela bludiště. Rozhodně je lepší držet se delší cesty, červené 747.
 |
| last pitch z travnaté rampy |
Podle topek a popisků jsme si mysleli, že cesta Postlerweg (IV+) bude celkem pohodový výlet na kopci vedle Rote Wandu, tj. na Röthelsteinu. 12 délek, nástup u cedulky. Když ji hledáme, varují nás místní, že topo máme rovnou zahodit. Mají bohužel pravdu. Sousední Hočiminova stezka má modrofialové smyčky, barva PW nám není jasná. Každopádně je to chvílemi dost duhové. 6 délek lezeme správně, ale jak to bývá, něco tu a tam spojíme. 6-tou lezeme těžší variantou (jen IV-) v Broken Soul, naše chyba. Jedná se o odbočení sotva metr (!). Na široké pěšince na malé louce pak zazmatkujeme. Měly by tady být tři cesty (BS, PW a Hočimin), akorát jedna nadbývá. Takhle by to mělo být o i dvě délky výš, takže zkusíme přes rozsedlinu vlevo. Mineme cestu Ufo a mamka statečně vytáhne Jägersteig, 4. délku za VI-. Pokračování v 6. by bylo za VII-, což je možné jen teoreticky. Takže dolů a do správné cesty.
 |
| výhledy na severní stranu |
Ne nadlouho. 3 délky krásným pilířem a pak les. Nějaká nápověda kudy tudy? Chtělo to o délku níž jít rovnou vlevo, přelézt šurmajz a užít si krásný konec. Takhle to odhadneme blbě, jdeme moc krátce vlevo a přes IV- nalezeme takovým obloukem do Das letzre im Fles, což je úplný šurjmaz. Tráva, listí... Místo po skále vede cesta po chodníku a růžové smyčky jsou v hodinách plných sajrajtu. 3 délky úplně o ničem, z 12d máme 13+1. A když by se chtělo plakat, nad tou bídnou skálou bez výhledů, tak cestou z vrcholu potkáváme trojici kozorožců. Úplně v pohodě jdou s námi, tak metr až dva od nás. Zážitek, na jaký se nezapomíná.
 |
| pod 6. délkou |
 |
| rothelsteinský kozorožec |
