Kréta

KRÉTA, největší řecký ostrov a 5. největší ve Středomoří. Údajně nejlepší místo pro lezení v Řecku, jen trochu specifické odlehlostí jak samotné Kréty, tak klikatými silničkami a uličkami, kudy stěží projdete, natož projedete. Vápencové hory vysoké i přes 2000 m ideální na turistiku v zimních měsících a všudypřítomné kozy... 

Nejvyšší horou Kréty a nejprominentnější horou Řecka je MOUNT IDA v masívu Psiloritis, 2456 m/m a přes 2000 metrů má i nedaleký AGATHIAS (2424). Nejdelší lezecké cesty jsou v MONASTIRAKI WAND (např. 9d, V- Mit 66 Jahren) a pokud nejvyjde počasí na další v Kapetanianě nebo Perivolakii, trochu adrenalinu nabízí i mnohé z jeskyní (Maria u městečka MALIA, Atziganospilios a Maridon u vesničky ADRIANOS s chodeckým stejnojmenným kaňonem). Mezi nejkratší výlety patří výstupy na místní 1000+ (KARFI, 1148 m/m), vždy ve velkolepé vápencové krajině často s pozůstatky mínojské civilizace z doby bronzové.

0. den - přelet

Velikonoční letenky do Španělska a Itálie bývají předražené, takže kam za teplem a suchem? Řekové mají kalendář o týden posunutý, takže ve středu odlet z Krakova do Chanie (protože nikam jinam se mimo léto nelétá) se všemi lany a preskami na palubě... Na 1/osobu 5000 Kč, ubytování 3/os. na 5 dní za 2500,- s kuchyňkou a půjčení auta 2500,-. Jinak ceny v obchoděch jak u nás, v tavernách (gyros) ještě levnější.

Prvním zážitkem na Krétě je asi jízda autem. Jednak "new road" nás svede na odbočení po silnici páté cenové kategorie. Zvykáme si na kozy odpočívající na cestě, dědečky odpočívající na cestě, kočky a psy pobíhající po cestě, děti všude a auta parkující taky všude. Chápeme, že nejlepší místo pro rozhovor je uprostřed silnice, nejlépe jen ze staženého okýnka. A dálnice je označení pro jednoproudou komunikaci, kdy se jezdí odstavným pruhem. Přednost zleva i zprava neexistuje, jezdí se i přes dvojitou a nestojí se pouze tam, kde je rukou napsáno "no parking". Jezdí se tam, kam se dá.

Večer se ještě projdeme do MARIÁNSKÉ JESKYNĚ v MALII. Je tady i lezecký sektor, ale cesty na krásném červenohnědém vápně jsou na nás dost těžké. Jeskyně je maličká, s nízkým průlezem, přesto se v ní najde velký stalagnát a spousta brček. Má jeden průlez u místnosti se zříceným stropem do snižující se komory.

Maria Cave Malia

1. den - Kapetaniana

Odpoledne se má zkazit počasí, takže chceme zkusit krátké cesty dole na pobřeží pod Kapetanianou. Kdo tuhle cestu neprojel autem, těžko uvěří, že se jedná o půlhodinový sjezd po kamení takovou krétskou Ostrvou. V Tatrách by ho ochranáři ukřižovali. Tady je do Velkého pátku ještě týden a den. Když si řidička odmaká všechny ty kameny na cestě (v létě asi vyčištěné, v dubnu se na to...), psi na řetězu hlídající prchající kozy, a konečně se prodereme přes křoví až ke skále, tak začne pršet, i když je do oběda ještě daleko. 

Představa, jak se s vozidlem 4x1 drápeme vzhůru a brodíme přes potok, nás donutí rychle vypadnout. Škoda. Bouřka a lijáky nahoře na asfaltu spolu s padajícími skalami nás už nerozhodí. Když večer déšť trochu přejde, navštívíme alespoň mínojské vykopávky v Malii. Prý nejsou tak hezké jako jiné, ale nám se jeden ze čtyř největších paláců doby bronzové s okolím moc líbil. Pak ještě Cretaquarium a večeře.

2. den - Monastiraki Wand

Krásný den. Olivovými plantážemi cestujeme do vesnički MONASTIRAKI na úpatí mohutného šedočerného skalního útesu vzdáleně podobného Hohe Wandu. Zdejší cesty stavěl Albrech Precht velmi alpským zůsobem. My vybíráme sportovku Mit 66 Jahre vytvořenou jeho kamarády ještě předtím, než se tady na Krétě při slaňování zřítil i se spolulezcem. Chceme vyzkoušet oblast před dalšími cestami, ale počasí nám pak nepřeje. Cesta má 9 délek, 280 m, V- UIAA (4b) a většinou celkem pohodlné štandy. Taky má na krétské poměry skvěle popsané topo. Akorát místy se v křoví trasa ztrácí, pomohl by nějaký borhák nebo šipka. Taky jsme měli pocit, že tu a tam nějaký borhák chybí nebo zarostl dřišťálem. Co je dřišťál? Kdo lezl na Krétě, pochopí. Asi největším zklamáním je kvalita skály - na konci druhé délky, u posledního borháku, vyrveme šutr velikosti většího kufru. 

Mit 66

Z cesty jsou krásné výhledy hned na dvě moře: Krétské i Egejské. V horní části jsou štandy na terasách, 4. délka je v šedočerných vápencových schodech a 7. lehkým pilířem (III UIAA) k posledním dolezovým délkám s krabicí na vrcholovou knihu. Stačí 6 presek, což je na délky klidně kolem 45 m takové prechtovské. Klasa asi odpovídá. Sestup je komfortní. Na značenou cestu je to pár kroků. Pak dolů úbočím s výhledy na vápencový ráj. Dá se sejít zkratkou mezi trním nebo pokračovat po polní cestě. Je sice delší, ale nerozevrete si kalhoty. Pokud jste si je tedy nerozervali na ostrém vápenci.

konec Mit 66

3. den - Adrianos

Zase deštivější počasí. Jedeme po klikatých a celkem dobrých cestách do vesničky ADRIANOS. Kolem koryta vyschlého potoka Xeropotamos/Soulikari vznikla zapomenutá soutěska pojmenovaná podle vesnice dlouhá asi 4 km, s dvojicí jeskyní. ATZIGANOSPILIOS (něco jako Cikánská jeskyně) je větší, za vstupním prostorem jsou dva sály mírně oddělené a dva závrty. V jednom je krásná sintrová výzdoba, ve druhém nás překvapila suť. Údajně se oběma dá pokračovat do zadní části, ale první průchod jsme nenašli a na vyklízení suti v komíně nad hlavou jsme neměli chuť.

Atzigano Spilios

MARIDON leží na opačné straně údolí (z jedné i druhé jeskyně je vidět na protější). Je menší ale na výšku větší, má výraznou boční chodbu a stropy zčernalé od oxidu manganistého. Předsálí slouží jako přístřešek pro kozy. Ve všech 3 jeskyních na Krétě, které jsme prolezli, se běžně schovávají kozy, takže kromě bobků není problém najít i jejich kosti. Ale žijou tady i netopýři.

Maridon Cave

Z jeskyní jsme pokračovali dolů soutěskou. Chtěli jsme se dostat až k místu, kde se slaňuje (nebo je tam fix). Jenže zase začalo pršet.

Adrianos Gorge

Když večer déšť ustal, stihli jsme krátký výlet, než začalo opět pršet, na 1148 m vysoký kopec KARFI. Polní cestou údajně sjízdnou pro auta od muzea s větrnými mlýny až po horní parkoviště v podobě krásné louky jsme šli pěšky, sotva hodinku. Překvapila nás studánka s čistou vodou a trosky mínojského osídlení skoro na vrcholu. A opět spousta vápencových skal kolem.

Karfi

4. den - Psiloritis

Všechno je mokré a i na většinou suché Krétě má ještě pršet. Tak neradi opouštíme myšlenku na lezení a skrz řecké vesničky ucpané na květnou neděli tak, že ani koza neproklouzne, stoupáme na náhorní plošinu v pohoří PSILORITIS. Až do výšky 1700 m/m vede asfaltová cesta, místy díra a místy koza, takže se dá na nejvyšší vrchol Kréty MOUNT IDA (2456 m/m) dojít za jeden den. Nad krajinou vápencových balvanů je ještě dost sněhu, vrchol AGATHIAS (2424 m/m) je pokrytý firnem úplně a normální cesta z Lakkos Mygerou je na jeho severním úbočí zledovatělá. Jsme ten den jediní z téhle strany, kdo přes vršek Agathiasu přejdeme do sedla mezi oběma vrcholy a pak bez sněhu na nejvyšší vrchol. Hezké ranní počasí zatím mizí v husté mlze. 

Mt. Ida

Na vršku jsme sami se skupinou Řeků, což je asi nejvíc lidí během našeho putování velikonoční Krétou. Vyšli z Toubotos Prinos a jsou velmi friendly. Nás čeká sestup neprošlapaným úbočím Agathiasu, cca 500 m firnu jen v nesmecích (mačky a cepíny by musely do podpalubí) nekonečnou hodinu s využitím všech zkušeností a sil, co s horami máme. Beze sněhu nebo v hlubokém sněhu to musí být fajn traverz, takhle je to jeden z těch nezapomenutelných zážitků. Pak za půlhodinku pohodlně dole, doplnit síly v podobě šťavnatých čerstvých pomerančů, dolů, sbalit se a ráno domů.

top of Psiloritis

5. den - odlet

Po old road, ještě zkoušíme přejíždět pruhy, parkovat random uprostřed před odbavovací halou letiště a vůbec užívat ty běžné krétské radosti bez starostí.