z Dachsteinu

Sulovské skály


SUĽOVSKÉ SKÁLY, součást CHKO Strážovské vrchy a Suľovských vrchů, se nachází severně od vápencových skal Strážovských vrchů v ohbí Váhu. Lezecky se celé pohoří (zahrnuje např. i Manín, Kostolec aj.) liší od jižního souseda vlastně jen tím, že je tvoří slepenec, resp. směsice vápence a křemenitých oblázků. Na druhém břehu Váhu na západě už je spíše pískovec a severně vápenec a žuly fatransko-tatranské. Suľovské skály jsou lezecky srovnatelné s Moravským krasem, snad jen návštěvnost a rekordy jsou menší. Když vybíráme, kam se vydáme lézt, obvykle se musíme prohrabat uzávěrami. Někde platí uzávěra do léta, jinde se oblast otevře/zavře. Cest jsou tu stovky.
ze Suľovského hradu na jih

Tabuľa a Veža nad ohniskom
Většina lezců chodí ke skalám od Koliby, což je hospoda s patkovištěm, přes rozcestí Pod hradem (tím Suľovským) a mírně dolů ke skalnímu městu. Když se vydáte z Jablonové po zelené a zkusíte najít stezku zespoda, můžete místo u skal skončit u hradu. Pokud je to ten Suľovský, pak OK. Bratislavský je horší.
 
Od plácku, kde se shromažďují individua vašeho typu a hrstka zvědavých turistů, vlevo za skálou je sektor Tabuľa, dobré jištění a lehké cesty. Trochu strmý svah dolů, tak bacha na pád svačiny. Skála je dole trochu olezlá, ale olezlosti jihomoravské se to těžko vyrovná. Po vrcholové žiletce se dá i projít a odjistit něco nesportovně shora... My taháme Celkom peknou (V) a Vajdátora (VI). Fixy pravidelně za sebou, u první cesty blbé místo v převisu (tam byl asi kdysi lepší chyt), u druhé začátek na hladké skále a pak mnohem pohodlnější převis. Protože je tu přelidněno, jdeme dál.
z hradu výhled na Bradu
Veža nad ohniskom má z plácku těžké cesty pro machry. My lopaty jdeme za skálu a strmě vzhůru do malinkého sedla (jištění špagátem na opačnou stranu, 2020) mezi Vežou a Veternou. Tady je cesta Mariška (V-), krátká a dobře jištěná v těžkých místech, po hraně a s prasklinami. Prostě pohodlný způsob, jak se dostat na věž. Kdo by to chtěl ještě lehčí cestou, tak Evička za 4- a taky dost jištěná. A pak se dá na vrchol nějak po římsách, ale to by byla úplná trapárna.
Veterná z Veže nad ohniskom

Turistika kolem hradu a Brady
Když nelezete, netroufáte si nebo si chcete po lezení užít parádní místa, tak Suľovské skály jsou dobrá volba. Celkem brzy tady mizí sníh, takže můžete výletovat, když je někde na Fatře nebo v Beskydech bílý tající sajrajt. Z placeného parkoviště po zelené rychle nabíráme výšku až k výhledu ze skal do Pováží. Pak cesta vede pohodlněji, tu a tam nějaký železný kruh na přidržení až pod hrad.
Suľovský hrad je velkolepá zřícenina. Nám připomíná trosky postavené někde na skalce u baráku, Akorát větší. Mezi zdmi se protáhneme k průlezu (železný žebřík) na vrcholovou vyhlídku. Za bouřky blbé místo, jak připomíná pomníček o kus níž.
z hradu
 
Z hradu se schází dolů kolem železného zábradlí a po schodech. Zábradlí spíš překáží než pomáhá. Pak následuje rozcestí, kde se třeba fakt malé děti mohou vracet zpět. Ostatní obvykle pokračují po červené (a vlevo po lesní pěšině ke skalám, sektory Javor). Chvíli lesem a pak kolem skal vrcholu Brada, kde se leze. Vyhlídky zase směrem do údolí Suľov-Hradná, podobné jako na hradě.
Pak kousek dolů na další rozcestí. Z něj vede např. žlutá zpět na parkoviště. Kdysi asi vedla přímo obrovským skalním oknem (nebo špatná paměť), nyní vpravo od něj a do Obrovské brány se musí odbočit. Ještě větší zacházka je Šarkania diera, mohutná ale krátká výklenková jeskyně. Pak jen pohodlně dolů, místy spíše bez klesání. Pokud se nevracíte po žluté, můžete po červené na Hričov, ale to je taky lezecká oblast.
brána
Stráž
Stráž je nový sektor hned na lesní cestě blízko kamenolomu. Jedná se o skalní útvar typu hřebenáče, takže se leze z obou stran. Na TR jsme tady lezli i Kocky sú hodené (VII-) a jinak Menhir (IV), Chors (V-), Svarog (VI) a Vesnu (III)... Pak začalo pršet, ale na rychlou akci je to tady dobré, pokud bydlíte na hranici se Slovenskem. 
Stráž
Stráž