Dachstein

DACHSTEIN není jen nejvyšší vrchol (HOHER DACHSTEIN, 2995 m/m) s několika ferratami, ale např. i sousední dvojvrchol KOPPENKARSTEIN (Grosser und KLEINER, 2820 m/m). I na něj vedou klettersteigy, z jižní a severní strany pak několik vícedélek v podstatě sportovního charakteru. Přístup k severní stěně od horní stanice lanovky vede po vyrolbované cestě (sjezdovka) k výrazné zatáčce (dál se pokračuje pod stěnou k ferratě var. žebřík B/C). Cesta Leichte Beute (IV UIAA, 7d) je nejbližší, první délka je společná s Kursaulauf. Lehčí 6. a 7. délka vedou nyní nad militarische klettersteigem. Ostrý vápenec s nádhernými výhledy na okolí Hoher Dachsteinu, sestup po hřebínku s pomocí ferraty Hunerscharten (var. A/B). Na úpatí Dachsteinu se pak nachází další zajímavá místa, např. klettersteigy v Silberkkarlammu, úzké soutěsce plné vodopádů. Prostě vápencový ráj.

Schulteranstieg

Naše první cesta na Dachstein, první bez cestovky do Alp a vlastně jen zastávka na cestě do Švýcarska před mnoha lety, kdy ještě frank miloval euro. Starou Seethalerhutte jsme po výstupu ferratou B, značně zasněženou, na konci června použili coby liduprázdný a palivoprázdný winterraum. Nádherné ráno pak bylo odměnou za mlhu a mráz včerejšího dne, kdy jsme na vršku potkali jen "schladmingský přízrak" - týpka v teniskách, co nás pozdravil a odběhl na ledovec. A zkušenost, že pakovací lístek se musí označit na horní stanici, aby cesta byla bez mýta.

sestup k lanovce

Rosina klettersteig

Mladý má za sebou první alpskou 3000+ a po "rest day" na Hochsteinu vstáváme brzo ráno, ať se trochu zchladíme v letních vedrech v soutěsce Silberkarklamm. Vstup je zde placený. Před osmou hodinou jsme tady sami, jen kluci z horské nacvičují ve skále zaparkování motorky mezi nebem a zemí. Sami pak odlétají pod vrtulí pryč. Motorka na římse zůstává. Jsou prostě věci mezi nebem a zemí.

Vydáváme se dál kolem potůčku s peřejemi až pod lanový most, kterým začíná ferrata Rosina. S výjimkou lehkého dolezu se jedná o cca 120 m v poměrně kolmé skále, bez větších možností odpočinku. C/D úseky se střídají s D, v praxi to nějak nelze rozlišit, ale je to luftig výlet v podstatě přímo nad soutěskou. 

Silberklamm

Od konce ferraty se musí ještě kousek nahoru dobře značenou pěšinou a pak mírně dolů na chatu Silberkar umístěnou v malebném údolí. Nad ní se nachází lehčí ferrata, ale začíná být dost vedro. Raději zkoušíme nakloněný žebřík u velkého vodopádu vedle Rosiny. Tahle ferrata nemá jméno, ale celkem pěkné výhledy. Akorát focení v převislém žebříku se nějak nedaří. Takže šup dolů, koupit pizzu na oběd a hromadu jídla ve Sparu...

Rosina klettersteig

Stříbrná soutěska a vdp

Leichte Beute

Další den se vyvezeme zdarma lanovkou vysoko nad vedrem unavený kraj do světa ledovců a vršků... Schladminger card se tady fakt vyplatí. A zase tak chladno není, polezeme v podstatě v tričku cestu Leichte Beute na KOPPENKARSTEIN.

Nástup je přes ledovec. Fascinuje nás místní údržbář na skútru, co vrtá tyče a sklízí odpadky. Přitom hopsá přes trhliny. Jen tak, sám. Internetoví metodici by asi zaplakali. My spíš pláčeme nad nástupem. Odtrhovka je tady na krajích kluzká a ledovec klesl o tolik metrů níže, že k první 23 m dlouhé délce za IV s 5 bh je zapotřebí připočíst pěkných pár metrů zcela nejištěných (a sypkých, marnost tady něco dávat) k červené značce označující původní nástup. Morál.

Dachstein z Kopper

Další délka je naopak sportovně obouchaná, končí na římse. A další délka a další, kratší. Pěkně ostrý vápenec, v podstatě pořád něco kolem IV/IV-. V páté délce bohužel bloudíme, v lehčím terénu nejsou vůbec bh ani značky. Logických linií je víc, správná se klikatí vlevo. 6. délku protíná vojenský klettersteig a tady se ztrácíme úplně. Topo ferratu nezahrnuje, kolem je samozřejmě nabitá spousta železa, což hledání nějakého štandu nebo borháku z lezecké cesty ztěžuje. Lezeme po ferratě doprava i doleva hledat i Kursauflauf, ale marně. Borháky jsou podle všecho až někde navršku a dolízat to za II/III nějakým kamenolomem... Raději použijeme ferratu a napojíme se na normální klettersteig pod Westgrat. S odstupem času jsme usoudili, bez záruky, že Leichte Beute a Kursauflauf asi pokračují nad cedulkami s varováním, že u militarische klettersteig vede elektřina. Viděli jsme je totiž 2x.

šedobílá skála, šedobílý ledovec

Počasí je tak akorát na svižný sestup. Ještě potkáváme kluky, co lezli z druhé strany nějakou brutálně dlouhou vícedélku (nějakou V, asi Tour fur heisse Tage nebo podobnou). Rychle sníst něco alá kobliha a do lanovky už v bouřce. Pršet sice mělo až o dvě hodiny později, ale...

Cesta nám vyšla parádně, ostré je to jak břitva. V lehčích pasážích by ale mohly být u sportovní cesty nějaké značky, možností je fakt hodně a skála to není úplně malá. Lezení nad hromadou sněhu a trhlin je... Pitoreskní. Výhledy na Hoher Dachstein... Pitoreskní. 

klettersteig AB

Leichte Beute uprostřed

 

Valencie

VALENCIE pro většinu turistů znamená asi horké písečné pláže ve stejnojmenném zálivu táhnoucí se na jih až ke Costa Blanca. V únoru má voda kolem 15 stupňů, ráno teploty vzduchu nad nulou a kolem poledne ke dvaceti, když se zadaří. Takže ideální na zimní lezení v tričku kolem oběda. Velkých areálů jako nad Barcelonou nebo kolem Alicante tady není tolik, ale dají se najít zajímavé věci např. v Serra Falconera sportovní vícedélka Homo Marxuquerensis na 456 m vysoké MOLLÓ DE LA CREU s pěším sestupem, dvěmi únikovými cestami a začátkem oblasti s kratšími sportovkami. Chodník s nápisem Homo Marxuqurensis však (2023) vede k dřevěnému kříži nad tímto areálem, tj. od konce nové části trasy k původnímu nástupu. U stěnky s výraznou puklinou a jediným borhákem pak začíná samotná trasa nazývaná někdy i Espolón de la Creu (JV) s délkami na začátku a na konci přes 50 m, IV-, IV, V+, III a IV, obvykle bohatě jištěnými (až 12 presek) a s mnoha hodinami, pohodlnými štandy, cca 190 m.

U nedalekého městečka Gandia pak mokřad, resp. umělé jezero MARJAL DELS BORRONS umožňuje krátkou návštěvu třeba na večer spojenou s pozorováním ptáků, hlavně kormoránů.

V Serra de Segária se kromě lezení a návštěv skalních vrcholů dá navštívit několik menších jeskyní, resp. spíše výklenků a puklin. Výjimkou je COVA FOSCA vybavená jako (suché a poměrně teplé) barrancos, kde se 4x slaňuje (6m, 6m, 17m a 6m), jinak v podstatě choďák s vlastním vybavením a lehčími prolézačkami v horní a spodní části. V minulosti se nevědělo o spojení COVA FOSCA s COVA SANTA (horní vchod), takže někdy stále zůstávají různá jména pro nyní jedinou jeskyni.

0. den

Večer přejezd do Krakova, poněvadž hrozí sníh jak na Aljašce.

1. den - Gandia

Odlet pryč od smutných událostí v rodině. Čas na ně bude zase až po návratu. Vlastně je nejlepší, když nás štve válka, jiné katastrofy nebo některé z těch životních trápení, prostě vypadnout. Ubytovat se (trochu komplikovaně, když paní domácí neumí anglicky), nakoupit jídlo a projít se k přístavu.

přístav v Gandii

2. den - Homo Marxuquerensis

Vstáváme celkem pozdě, je dlouho tma a zima. Molló de la Creu je ostatně jen pár minut jízdy. Trochu zmatek, jak v křoví najít neznačenou cestu k nástupu na lezení. Popadaní mužíci nás neomylně vyvedou... po mapám úplně neznámé cestě... v sedle nad skalní stěnou Deportiva. Ale hlavní je, že jsme to ve spleti kaktusů a palem našli. První délka má 50 m, od borháku k borháku nebo smyčce. Logická jako celá linie a klasa spíše měkčí. Další je 20m a pak následuje klíčová délka, 30 m. Puklinky, voštiny, ostrá skála, odštěpy, něco na rozpor. V nejtěžší délce stačilo akorát 2x traverzovat víc doprava a hotovo. Další dvě delší délky za III a IV. Vrchol z posledního štandu sice neví vidět, ale pohodlně po hřebenu houštím až k typické španělské vrcholové "věci" (geodetickému bodu). 

2nd pitch, Mollo de la Creu

Sestup zase není tak lehké najít. Nejprve turistickou normálkou do zlomu v nízkém sedle mezi vrcholy celého Serra Falconera, kterému se říká i Molló de la Creu a vůbec se tady názvy motají (např. cesta končí na nejvyšším vrcholu označovaném Alt de la Falconera, ale název se někdy používá pro vzdálenější zjevně menší kopec). Odtud po mužících, co rychle mizí do nižšího sedla více k moři - toto nevýrazné sedlo končí krásnou skalní stěnou viditelnou během lezení po levé straně a usnadňuje tak orientaci. Pak už logicky pod skalní stěnou hlavního vrcholu k nástupu. V kruté španělské zimě, kdy se horolezec propotí jen v tričku, není hledání puntíků na horkých šutrech označujících správný směr chůze zrovna příjemným zpestřením jinak parádního rodinného lezení na tenhle valencijský "Matterhorn", jak mu rádi přezdívají místní.

hohewndsko-chorrovské výhledy

Večer ještě stíháme Marjal del Borrons, což je umělé jezero v mokřadech, kde hnízdí spousta ptáků. Kolem zase mandarinkovníky a zážitek s couváním na polní cestě, protože navigace nás dovedla (aniž jsme minuli jakýkoliv zákaz) až rovnou do mokřin. Ale zase pak místo procházky můžeme pozorovat kormorány nebo vodní hyacinty skoro ze sedadla.

Marjal del Borrons

3. den - Cova Fosca

Nejmladší lezec odpadl s bříšní chřipkou nebo něčím podobným. Volíme tedy krátký "výpad" do pohoří Segária. Jako všude kolem je to vápenec plný jeskyní, připomíná nám to el Chorro nebo okolí nedalekého Alicante. Zajímavostí je nepoužívaný zavlažovací kanál vinoucí se z jižní strany a fungující jako turistický chodníček z parkoviště do okolí. Nad mandarinkovými a pomerančovými sady vede pěšina i k jeskyni Fosca. Cestou výhledy i na moře a vzhledem ke skvělému počasí až na Ibizu...

kanál

Východ z Cova Fosca není těžké najít, protože leží hned u žlutě značené turistické trasy a výklenkový vchod je vidět i z dálnice. Většina turistů se spokojuje s návštěvou téhle části. My hledáme dál a výš s pomocí mužíků a ulámaných větví vchod. Docela hardcore. Bloudí í místní speleotýpek s kámoši. Ale zadaří se, navlečeme cajk a pustíme se do nitra hory. Španělům to trvá. Je tak paráda prolézat si jeskyni vybavenou na barranquismo (štandy na slanění a borháky na odsedky) bez dalších lidí, úplně sami. Vstupní dóm je asi nejpěknější, pak 3 slanění (třetí dost úzké) a prolézání do dvou vedlejších prostor. Poslední slanění a konec. Viděli jsme všechno, co v krasových dírách bývá: stalaktity, brčka, stalagmity, závoje, růžice... Po celou dobu teplo, jeskyňařina v tričku a se suchými koleny. Až na to rozbité. A nechybí netopýr a na závěr i týpek s klienty z Alicante Aventura, jejichž videa jsou dost dobrou studnicí nápadů včetně téhle "Temné jeskyně".

cova Fosca

cova Fosca

4. den - odlet

A doma zima jak sviňa.