První výrazná věž nejbližší k lanovce je GORRA MARINERA (Námořnická čepice), 1098 m/m. U výrazného tafonu vede cesta Via per Davant (var. Directa incierta esquerra), sportovní šestidélky na věž (IV+, nástup krátce V). Hned další je MAGDALENA INFERIOR (1000 m/m), kam lze jít např. třídélkovou (zelené nýty) cestou La que hi faltave (V-). MIRANDA DE SANTA MAGDALENA je pak turisticky přístupný vršek hned pod slaněním, 1131 m/m.
GARRAF je lezecký sektor ležící přímo u moře a velmi blízko Barcelony. Neleze
se tady DWS, ale na vápenci s kalcitem jedno- i vícedélkové trasy přímo
nad mořem nebo v těsném sousedství. Coby součást NP Garraf je v
některých sektorech lezení omezováno (časově nebo úplně). Na některé
cesty se slaňuje a větší vlny mohou být v nástupech dost nepříjemné, ale ne všechny sektory leží tak blízko moře. Hlavní část cest se nachází pod vrškem la FALCONERA (126 m/m).
 |
| Gorros z kopce nad lanovkou |
Katovice - Barcelona. Letenky tam 3500 Kč a zpáteční 3x tolik, akorát jinak volno napasovat nejde. Půjčíme s plným pojištěním auto za 3500 Kč a hotel s polopenzí za 9000 kč. Není to úplně levné, ale v covidových časech jsme čekali do poslední minuty, jestli bude možné cestovat, a tím o pár tisíc přišli... Takže 10 000,- Kč/osoba.
1. den - Gorra Marinera
Poprvé na Montserratu! Sice jsme na něj slyšeli kritiku např. v tom, že borháky na slepenci připomínajícím beton jsou úplná hloupost a ještě pět metrů od sebe... Každý má jiné chutě. Vybrali jsme si nejprve cestu Via per Davant (1x V-, jinak IV), 6-délková na věž Gorra Marinera, Námořnická čepka. Podle nás je v tomhle betonu plném oblázků z pískovce, vápence a kdoví čeho ještě, borháků akorát. Jasně vytyčují linii, kde se dá jinak ztratit, protože to vypadá všude stejně... štěrkově. A i když jsme viděli videa, jak se tady jistí smycemi, tak to v podstatě nikdo nedělá (není na čem a moc to nedrží). Friendy a vklíněnce se dají použít výjimečně. Taky se nám zdálo, že fixy jsou v klíčových místech a např. v trojkové délce nebylo nic, jen štandy (ale tam se zrovna dalo dát i vlastní).
Cesta je parádní, i když dole se michá s dalšími. Jsou ale všechny za V- a pokud třetí délku lezete výš, tak místo III je to za IV-. Pak se dá odbočívat v ruinách poustevny. Podle ní se někdy věži říká i Roca de Sant Jaume. Pak nahoru a 2x slanění. Do horního slaňáku s přepálenou repkou jsme dali vlastní lanovici. Pak jsme se prošli na výhledy, nějak jsme byli unavení.
 |
| Gorra Marinera vlevo, Magdaleny a Gorra Frigia |
2. den - Magdalena Inferior
Protože se nám Montserrat líbil, zůstali jsme i druhý den. A zatím stihli i baziliku a zapálit svíčku, když budou ty Dušičky. Akorát dorazila mlha, v noci déšť. Celkem to klouže, takže raději sportovku: La que hi faltave (V-), 3d na Magdalena Inferior. Trochu jsme doufali, že 3d jsou krátké, ale je to kromě prvních a posledních metrů stejně obtížná cesta IV+/V-, kde si neodpočinete. V prvním traverzu uklouzla noha, ještěže borháky drží. V druhé délce to dopadlo podobně, akorát to byl urvaný šutrák. Vršek bez výhledů, alespoň bylo teplo. Slanění na 2x nejprve 10 m a pak pod stromem asi 40 m. Tvrdí se, že to vyjde shora, ale... Do mlhy prostě lezec nevidí. Slaňuje se oborhákovanou normálkou za III (2d) a pak je to pár kroků na Miranda de la Magdalena na výhledy. Tedy pokud je počasí.
Ještě by byl čas lézt, akorát se pořád střídá mlha s mrholením. Lezky jsou... Kdo lezl ví, jak vypadají podrážky, když je vápno mokré. Ale škoda, nám to tady vyhovovalo. Projdeme si alespoň všechny poustevny (St. Onofre, St. Joan...). Je to tady skvělé!
 |
| Magadlena Inferior, pravá hrana |
Plánovali jsme všechno možné, ale od předešlého dne prší. Teda spíš bouří, v Sitges lítají hromy a blesky. Dopoledne by mělo být snesitelně snad jen v Cala Pola na vápně, zkusíme tam tedy jet, ale prší tam stejně. Kromě toho je areál uzavřený skrz opravu parkoviště a vlny stříkají do půlky borháků. Podobně to vypadá cestou zpět na umělé stěně na viaduktu v Callella. Musí tady být taky skvěle, ale beton je od tříště z moře i z mraků oslizlý, že si málem rozbijeme ... už na přístupovce. Vracíme se tedy zpátky na Garraf u Sitges. V mokru chceme aspoň okoukat sektory. K Pas de Mala Dona se křovím nedá po cestičce skoro projít, klouže to fakt hodně. Pak ještě sjedeme do Port Garraf, resp. sektoru la Falconera. Původně jsme na Falkoneře chtěli lézt nějaký lehčí tradiční multipitch, teď jsme rádi, že jsou tady i jednodélkové, resp. dvoudélkové trasy. Jednak je to pořád mokré, takže dlouho svačíme a odpočíváme, než se počasí umoudří. Pak moře zůstává dost divoké (a přístup je fakt o život) a ještě je velmi zábavný příjezd, kdy mimo sezónu jsou pro jistotu zavřená všechna parkoviště i příjezdovky. K sektoru dojedeme po silnici určené místnímu jachtařskému klubu a parkujeme na molu s kufrem málem v přídi nějakého šífu.
Garraf je vápenec s velkými, nádhernými kusy kalcitu. Ale fakt je dobré nezapomenout Mohsovu stupnici, když jdeme fotit z dvojdélkové cesty (název doteď nevíme, prostě výběr a la vué), tak maličký kousek uletí i s rukou. Naštěsí je to sportovka, obouchaná, cca 26 m. Výhledy jsou tu parádní - na moře, přístav. Od moře je teplo, i když další cestu kazí ještě stupy a chyty plné vody (cesta je ten převis s puklinou, co je často na fotkách). Opět nevíme, co jsme to lezli. No a slunce zapadá, nakonec to vyšlo i dneska líp, než se dalo čekat.
 |
| Port Garraf, vlevo část Falconery |
4. den - odlet
 |
| tečka... |