z Dachsteinu

Hričovské skály


HRIČOVSKÉ SKÁLY. I když tohle označení se málo používá, tak Hričovská skalná ihla, hrad a sektory jižně od něj v mnohém připomínají Suľovské skály, že se označení samo nabízí. Správnější je samozřejmě název PAŠTINA ZÁVADA podle nedaleké obce. Jedná se o velmi mladou lezeckou oblast s pěti sektory (A až F). Leze se na slepenci a vše je odjištěno podobně jako ve sportovnějších cestách na Suľovských skalách, ale výhledy u skal jsou horší a lidí je méně. U hradu se nachází tři malé jeskyně, kam se dá kouknout.
výhled z veže pod Hričovem
Sektor A
V Paštině Závadě se blbě parkuje, v obci je leda takový malý plac u kostela. Pak se jde lesní cestou. Ať nemusíme dlouho hledat, hned v lese na křižovatce odbočíme doprava dolů přes potok. O kus výš mužici a menší skály upozorní i lopaty našeho typu, že jsou skály nad námi.

Ty menší skály u cesty jsou A1 a za nimi A4. A2 a A3 jsou výše (to nevymyslíš...). V A1 jsou Bubák a Svadobná cesta (4) ideální prý pro začínající lezce, ale my jdeme výš až na římsu pod krásnou skalní jehlou. Cca 15 cest se nahoře spojuje v podstatě do dvou dolezů s prasátky. Taháme RainMana (V), sportovku dole krásně a nahoře střídmě jištěnou. Dole se dá lehce začátek splést se Sváťou Pulcem (4) a vršek je společný... I Stretnutia času (6+) jsou vlastně jen variant. O stejně hodnoceného Pomocného učiteľa se pokouší místní borec se dvěma slečnami. Bude to mít těžké :D
pod vrškem hričovské vežě


průlez na vršek věže A3

Hričovský hrad a jeskyně
Na mapách se sice stezka od hričovských skal k červené značce Hričov-Suľov neobjevuje, ale je tam! Od skal A (vážně nejde pojmenovat tu věž třeba VěžáááA?) prostě pokračujete po lesní cestě buď pořád rovně nebo v zatáčce doprava. Pak narazíte na zpevněnou silnici a tu přechází i červená. Kolem malých skal se pak k hradu Hričov klesá, což dobyvatele jistě mile překvapí. Tahat se s železem, lany a přilbicemi z kopce je mnohem pohodlnější. I pro cvoky.

hrad Hričov
Hrad je skvělý, hodně zachovaný (2019 probíhaly stále ještě opravy), místy krásný růžový vápenec. Pod hradem je pak po neznačené pěšině přístupná soutěska s trojicí malých jeskyní. Jedna je taková plazivka, další jakoby malá kaplička za tunýlkem a třetí obývák. Pak se dá vrátit stejnou cestou, nebo na zpevněné neznačené cestě neodbočíte ke skalám a rovnou za nosem pokračujete do vesnice. Mapy zase neukazují cestu, ale na louce nezůstanete na silnici, ale přímo rovně k lesíku, kde je další pěšina kolem zvoničky ke kostelu. Mimochodem zvonička stojí za vidění a z louky jsou fajn výhledy směr Žilina.
výhled z hradu Hričov

Sulovské skály


SUĽOVSKÉ SKÁLY, součást CHKO Strážovské vrchy a Suľovských vrchů, se nachází severně od vápencových skal Strážovských vrchů v ohbí Váhu. Lezecky se celé pohoří (zahrnuje např. i Manín, Kostolec aj.) liší od jižního souseda vlastně jen tím, že je tvoří slepenec, resp. směsice vápence a křemenitých oblázků. Na druhém břehu Váhu na západě už je spíše pískovec a severně vápenec a žuly fatransko-tatranské. Suľovské skály jsou lezecky srovnatelné s Moravským krasem, snad jen návštěvnost a rekordy jsou menší. Když vybíráme, kam se vydáme lézt, obvykle se musíme prohrabat uzávěrami. Někde platí uzávěra do léta, jinde se oblast otevře/zavře. Cest jsou tu stovky.
ze Suľovského hradu na jih

Tabuľa a Veža nad ohniskom
Většina lezců chodí ke skalám od Koliby, což je hospoda s patkovištěm, přes rozcestí Pod hradem (tím Suľovským) a mírně dolů ke skalnímu městu. Když se vydáte z Jablonové po zelené a zkusíte najít stezku zespoda, můžete místo u skal skončit u hradu. Pokud je to ten Suľovský, pak OK. Bratislavský je horší.
 
Od plácku, kde se shromažďují individua vašeho typu a hrstka zvědavých turistů, vlevo za skálou je sektor Tabuľa, dobré jištění a lehké cesty. Trochu strmý svah dolů, tak bacha na pád svačiny. Skála je dole trochu olezlá, ale olezlosti jihomoravské se to těžko vyrovná. Po vrcholové žiletce se dá i projít a odjistit něco nesportovně shora... My taháme Celkom peknou (V) a Vajdátora (VI). Fixy pravidelně za sebou, u první cesty blbé místo v převisu (tam byl asi kdysi lepší chyt), u druhé začátek na hladké skále a pak mnohem pohodlnější převis. Protože je tu přelidněno, jdeme dál.
z hradu výhled na Bradu
Veža nad ohniskom má z plácku těžké cesty pro machry. My lopaty jdeme za skálu a strmě vzhůru do malinkého sedla (jištění špagátem na opačnou stranu, 2020) mezi Vežou a Veternou. Tady je cesta Mariška (V-), krátká a dobře jištěná v těžkých místech, po hraně a s prasklinami. Prostě pohodlný způsob, jak se dostat na věž. Kdo by to chtěl ještě lehčí cestou, tak Evička za 4- a taky dost jištěná. A pak se dá na vrchol nějak po římsách, ale to by byla úplná trapárna.
Veterná z Veže nad ohniskom

Turistika kolem hradu a Brady
Když nelezete, netroufáte si nebo si chcete po lezení užít parádní místa, tak Suľovské skály jsou dobrá volba. Celkem brzy tady mizí sníh, takže můžete výletovat, když je někde na Fatře nebo v Beskydech bílý tající sajrajt. Z placeného parkoviště po zelené rychle nabíráme výšku až k výhledu ze skal do Pováží. Pak cesta vede pohodlněji, tu a tam nějaký železný kruh na přidržení až pod hrad.
Suľovský hrad je velkolepá zřícenina. Nám připomíná trosky postavené někde na skalce u baráku, Akorát větší. Mezi zdmi se protáhneme k průlezu (železný žebřík) na vrcholovou vyhlídku. Za bouřky blbé místo, jak připomíná pomníček o kus níž.
z hradu
 
Z hradu se schází dolů kolem železného zábradlí a po schodech. Zábradlí spíš překáží než pomáhá. Pak následuje rozcestí, kde se třeba fakt malé děti mohou vracet zpět. Ostatní obvykle pokračují po červené (a vlevo po lesní pěšině ke skalám, sektory Javor). Chvíli lesem a pak kolem skal vrcholu Brada, kde se leze. Vyhlídky zase směrem do údolí Suľov-Hradná, podobné jako na hradě.
Pak kousek dolů na další rozcestí. Z něj vede např. žlutá zpět na parkoviště. Kdysi asi vedla přímo obrovským skalním oknem (nebo špatná paměť), nyní vpravo od něj a do Obrovské brány se musí odbočit. Ještě větší zacházka je Šarkania diera, mohutná ale krátká výklenková jeskyně. Pak jen pohodlně dolů, místy spíše bez klesání. Pokud se nevracíte po žluté, můžete po červené na Hričov, ale to je taky lezecká oblast.
brána
Stráž
Stráž je nový sektor hned na lesní cestě blízko kamenolomu. Jedná se o skalní útvar typu hřebenáče, takže se leze z obou stran. Na TR jsme tady lezli i Kocky sú hodené (VII-) a jinak Menhir (IV), Chors (V-), Svarog (VI) a Vesnu (III)... Pak začalo pršet, ale na rychlou akci je to tady dobré, pokud bydlíte na hranici se Slovenskem. 
Stráž
Stráž





Pružina



STRÁŽOV a PREDHORIE. Lezecké oblasti ve Strážovských vrších charakterizuje především vápenec (Beckov, údolí Strážovského potoka), zatímco Suľovské vrchy zahrnované do stejného CHKO spíše slepenec stejného materiálu (Suľovské skály, Prečín atp.). Každopádně oblast strážovsko-suľovská je ohromným areálem s velkým potenciálem do budoucna nejen pro nové sektory na lezení, ale i pro např. jeskyňáře nebo obyčejnou turistiku (mimo Suľovská skály v podstatě velmi malá). PREDHORIE  je právě jednou takovou mladou (poslední sektory jsou z roku 2009) oblastí, s novějšími cestami dostatečně odjištěnými. Výlet se dá spojit s pohodlnou blátivou cestičkou na vrch Strážov (1213 m/m), nejvyšší v celém pohoří s výbornými výhledy na sever, jih a západ.

Fatra z louky pod Strážovem


K60
Den volna a nevypadá počasí úplně OK. Den předtím bouřky a odpoledne údajně taky. Hledáme něco dost blízko, co za pár hodin vyschne. Volba padá na Predhorie. Ještě na dálnici před sjezdem směr vesnice Pružina nás chytne bouřka. Sektory Kopyto a Podkova tak dneska nepolezeme určitě. Jestli vyschnou skály na slunci, tak možná něco u Zlaté, Stříbrné atp. Čekat se nám nechce, projdeme se teda na Strážov a v poledne se vracíme.

Teplota se teda dostala přes třicet, takže je skvělé, že skály jsou jak pepř (a v madlech voda). Akorát to trochu pálí. Přesto i pár cest na skále je lepší než někde na překližce... Vždy jeden tahá a druhý top rope a naopak. Boľavé kosti a Hellou Dolly (5-, 5+). Fixy co 3 metry, paráda. Měkká klasa. A pak mizíme, ať nás bouřka chytne v autě (no ještě se 1-2 cesty daly, prší až u hranice...). 
K60, z levé cesty na lezce v pravé části



Rudice



SKÁLY V RUDICÍCH (Moravský kras) tvoří několik skal kolem Rudického propadání. Některé skály mají charakter hřebenáčů, jiné výchozů. Lezení na průměrně vyklouzaném vápenci je povolené celoročně, ale bývají aktuální uzávěry. Skály se dělí na několik částí, hned u vstupu od Rudic je SLZA A PODHRADÍ, dobře odjištěná cca 10 m vysoký hřebenáč a vhodný i pro děcka nebo na top rope v některých místech. Pár kroků dál je HRAD (KOLÍBKA, 15 m) s malpou jeskyní a spoustou prohlubní, na začátku se asi taky dá top rope. Některé cesty jsou dobře odjištěné. Kromě toho se dá v Rudicích navštívit romantická pískovna, samotné propadání aj. Středně olezené, lepší na chladnější dny. Kdysi se tady lovili koně a sobi, dneska stupy a chyty.

z vrcholku Kolíbky

Slza a podhradí
Sloupské skály nebyly špatné, ale na další výlet po Moravském krasu se vydáváme jinam. Slza a podhradí je taky hřebenáč. Foťák a průvodce zůstane na parkovišti u ČOV. Než se pro něj jeden z nás vydá, další dva se rozlízají na Pilíři (III UIAA, 4 fixy). A protože fotograf se vrací rychle, vyleze na skálu choďákem z druhé strany a nacvaká překvapení... Protáhneme se ještě na Cestářské (III-) a Stěnce (5+), kde si ve střední části nejsme jistí správností naší trasy (jestli nejsme moc vpravo).
Slza
Slza

Hrad (Kolíbka)
Tady jsou místní klasiky. Vylezeme krátkou Plotnu (IV) a Koutek (III), než se pustíme do Výlovu (VII-). Místní borci radili, že tadle vyhlášená je už nahoře pěkně vyklouzaná a hezké lišty jsou dávno ohmatané, tak na top rope. Za nás měli pravdu. Čistě jsme to nelezli, dali jsme ještě Plotnu (V) a spodní část Outsider waltz (VI+), kde došly síly a přišlo vedro. Lezení do pasu a od kolen bez u mužské části cvoků nestačilo. Minulý týden plný květnového sněhu doma asi není nejlepší trénink na jihomoravské slunce :D
Hrad

Jeskyně Malčina
Pro případ veder máme v záloze ještě jednu zajímavost. Lidomorna i jeskyně v Kolíbce byly fajn, ale takové maličké. I když i tu druhou jsme prolezli až na střechu. Přesouváme se do Hoštěnic, kde si ukazujeme propadání menší než to ve Sloupu. O kousek dál je jeskyně Švédův stůl. Jedná se o průchozí jeskyni, se stropem očouzeným ohněm a velkým vstupním výklenkem. Vpravo od ní u spleti kořenů se nachází další jeskyně, kam se toleruje vstup. Jmenuje se Málčina (Malčinská atp.).
 
Švédův stůl
V Malčinské jeskyni se bez světla neobejdete a zřejmě ani bez přilby. Za úzkým průlezným otvorem plným bahna (bez lana může být problém tudy se bezpečně dostat) se nachází obrovský Kamenitý (Balvanitý) vstupní dóm. Vpravo dolů se ne právě příjemně schází proslulým malčinským bahnem do Blátivého dómu, kde údajně za dobrých podmínek je malé jezírko.
vstup do Malčiny
Vlevo se ze vstupního dómu dá sejít k tzv. Jícnu děla, což je komín vzniklý asi silným vodním vírem. Kolem je zase spousta bláta. Ale kromě něj lze obdivovat nezpevněný sintr, tj. tvarohu podobný vápenec (nickamínek, mariánské mléko, plastický sintr), brčka a z netopýrů vrápence malé.
Malčinská jeskyně

Malčinská jeskyně


Jeskyně Netopýrka
V sousedství (na cestě zpět do Hoštěnic) se po pravé straně nachází další jeskyně, kde se bez baterie a přilby nedá bezpečně jít. S Malčinskou jeskyní má podobnou délku, ale není tady bahno. Vstupní dóm má horní a dolní část, v dolní jsou kromě sintrových náteků i malé krápníky a útvar připomínající korál či mozek (podle staršího článku houbu) a další podobný vodopádu. Po pravé straně je několik slepých (zaslepených?) chodeb a po levé pak chodbička s průlezem k potoku v dalším patře, k němuž je nutné lano. 
Netopýrka

Netopýrka


Netopýrka

Dál se pak nachází jeskyně Pekárna. Hlavní čát je výklenková a zvolna se snižuje dozadu. Bývala významnou pravěkou lokalitou, ale všechny zajímavé věci z ní jsou samozřejmě v muzeu. Vápenec v jeskyni je úplně suchý, odtud asi název. Vlevo pod Pekárnou je ještě malá a úzká Ř-14 dlouhá jen pár metrů, přesto se sintrovým povlakem.

Pekárna

jeskyně v Kolíbce

Lidomorna/Hladomorna v Holštejně