Sloup

SLOUPSKÉ SKÁLY v Moravském krasu je rozsáhlá skupina vápencových skal cca 450 až 480 m/m nedaleko stejnojmenné obce a jeskyně. Podle jedné z výrazných věží, HŘEBENÁČE, zřejmě dostala obec i jméno. Charakter skalních sloupů má i řada dalších míst, především trojice OTEC, MATKA a SYN. Geomorfologicky jsou to hřebenáče, tj. vznikly odnosem okolního nevápencového materiálu. Údajně lezecky i tutisticky jedna z nejpopulárnějších oblastí Moravského krasu (takže olezené chyty) dostupností, množstvím cest a zajímavostmi jako je skalní okno v Hřebenáči, branami do jeskyní (Sloupské, Kůlna...), ponorem Sloupského potoka (Punkvy) atp. U potoka je ostatně velmi příjemně v horkých dnech a samozřejmě si můžete zaplatit vstup do celých Sloupsko-šošůvských jeskyní.

Hřebenáč

hřebenáč Hřebenáč

Mnozí právě tendle hřebenáč považují za symbol lezení v Moravském krasu. Takže zaparkujeme u správy jeskyní a jdeme... Je to tady fakt blízko. Nezabrzdit včas, tak dveře pro vápenec ani neotevřeme. Na skálu se chystá i nějaký oddíl, takže jim děláme místo a mizíme do stínu. Není to zrovna dobrý nápad, stěna je tady ještě místy mokrá. Západní stěna (V-) v mírně zablácených lezkách začíná teda klouzačkou, až tady jednomu z nás docela povolí nervy. Těsně kolem prvního nýtu je to za nás dost hnus, pak výborná cesta. Ale i s top rope pro mladého ten začátek za V- nechápeme ani napodruhé nebo napotřetí (fakt 2x TR, protože nám to hlava nebere). Mladý si pak přehazuje lano i do Rudých Khmérů (VII) a s nějakým tím odsedáváním to přeleze. Motivace pro zbytek je jasná, docela fuška na hranici našich možností i s lanem na rybičku.

Otec, Matka a Syn

hřebenáči Otec, Matka a invalidní Syn

Takže otec, matka a syn se jdou podívat na jiný hřebenáč. Skalní sloupy na druhé straně potoka mírně ve svahu. Tady to naštěstí klouže na nástupovce, vápenec vypadá OK. Taháme Matčinu (V+) s karabinou ve třetím nýtu. Jako fakt pár metrů pod vrcholem na slanění? Na vršku hřebenáče Matka je sice slaňák z opačné strany (Madrid), ale po mokré trávě zabijárna k němu jít. Takže se tu jde dolů o suchý strom jako v lezeckém pravěku?  Asi nějaké místní specialita. Ale jinak je tu fajn s výhledy a klid oproti cestám dole.

rozmýšlející

Hřebenáč

Hřebenáč

Před odjezdem ještě obhlédneme Indii, Evropu a další místa... Co kdybychom se někdy naučili fakt lézt... Ze stejného důvodu se stavujeme na hradě Holštejn a v jeskyni Lidomorna či Hladomorna.

skalničky

Syn

Matka

Vysoká hole

VYSOKÁ HOLE (1465 m/m) je druhou nejvyšší horou Jeseníků a Moravy. Na plochém vrcholu se nachází hraniční kámen z roku 1681, zbytky nacistického radaru plánovaného polního letiště aj. Nedaleko se dají pozorovat PETROVY KAMENY, na opačné straně vede stezka přes VELKÝ MÁJ (1384 m/m) a další vrcholy přes 1300 m/m (JELENÍ HŘBET 1367 m/m atp.). Ve Velkém kotli pramení Moravice, z bezlesého hřbetu fajn výhledy na Praděd, Dlouhé stráně i směrem na Ostravu a s trochou štěstí až na Moravskoslezské Beskydy. Na trase z Ovčárny (bus co hodinu) není velké převýšení, takže s děckama se dá jít kam až vydrží a zase zpět, Celá oblast bývá populární i v zimě.

trasa z Ovčárny

Jaro je v půlce a s ním obvyklé nestálé počasí. Chceme ve volný den projít kopce na jih od Pradědu, takže nakonec padne rozhodnutí jít z Ovčárny (1285 m/m), ať se můžeme kdykoliv vrátit a lehce se hned v úvodu dostaneme na Vysokou holi, kde ještě náš syn nebyl. 

Praděd z Vysoké hole

Na Ovčárnu se dá dostat autobusem nebo v případě volného parkoviště i autem (350 Kč za den). Kousek po silnici a od chaty Ovčárna po červené doleva kolem lyžařských vleků poměrně rychle vzhůru. Po výrazné začáčce se ocitneme na vrcholové plošině Vysoké hole. Mezi námi a Pradědem je skalnatý výběžek Petrovy kameny. 

Praděd a Petrovy kameny

  Návštěva Petrových kamenů není ze zákona možná. Platí zákaz vstupu, poněkud těžce pochopitelný, když všude kolem místa, kde se podle pověstí slétaly čarodějnice, lyžařské vleky. Asi se vyvezly lanovkami.

Na Vysoké holi je naštěstí spousta dalších zajímavostí, např. barokní hraniční kámen z roku 1681. Kupodivu je z pískovce a ne z jesenického matroše. Jinak vypadá jako... No jako sochy olméků třeba.

zbytky radaru

Kromě hranice Olmíků a zavřené boudy u něj představuje další zajímavou věc zbytek radaru z plánovaného polního letiště za II. světové války.

Dál vede značka krajinou, kde se louky mísí s klečí a později s osamělými smrkovými háji. Připomíná nám to naše karpatské kopce ve stejné výšce.

Velký Máj, Jelení hřbet... z Vysoké hole

Výhledy, když se zadaří, jsou bezvadné. Za námi Praděd, vpravo Keprník, Králický Sněžník, Dlouhé stráně. Na opačné straně jsou vidět podezřelé tvary sopek u Bruntálu, přehrady na Moravici a v dáli Beskydy.

Velký Máj, další plochý vrchol, stezka jakoby obchází. Mimo jde značka i u Jeleního hřbetu. Vydáváme se ke studánce a zpět, ať stihneme být včas na Ovčárně a ještě se něco vyřídí cestou. Počasí se nakonec ukázalo být skvělé. 360 vm a pohodových 12 km.

Praděd

PRADĚD (1491 m/m, 982 m prominence). Nejvyšší hora Moravy a Jeseníků, 5. česká a 3. česká podle prominence. A kdyby se smělo lézt na vysílač, tak výš to v Česku po svých nejde.




trasa z Videlského sedla

Zima sice kalendářně skončila, ale sníh ještě v Jeseníkách zůstává, jak je to koncem března běžné. Chceme se vyhnout profláklé trase krásným údolím Bílé Opavy, takže vyrážíme z Videlského sedla po žluté. Kolem Česnekového potoka cesta rychle nabírá výšku z celkových 660 vm. Většinou jdeme po firnu, takže nesmeky se hodí. Do měkkého sněhu se trochu boříme až u Malého Děda (1368 m/m), teoreticky prvního dnešního pořádného kopce. Stopy na vrcholku se míchají sem a tam. Protože jsme tady dlouho nebyli, zajdeme si až přímo na vrchol.

Švýcárna

Chaty Švýcárna se schovává o kousek níž. Sněhu ubývá, zůstal vlastně jen na červené značce kudy jdeme na Praděd. Potkáváme první další turisty, ale moc jich není. Tu a tam máme mezi stromy výhled na Praděd a další kopce. Cesta stoupá jen velmi mírně. 

Brzo se odpojujeme po modré na nejvyšší horu Jeseníků a míjíme další tři skupinky turistů, z toho dvě dvojice běžců. Ze severní strany je pod sněhem jen cesta, z jižní zůstaly rovněž jem bílé cákance až k Ovčárně.

červená značka u Švýcárny

Na vrcholu u sochy Praděda si dáváme svačinu, ze sedla jsme vycházeli o desáté, takže vlastně máme oběd. Výhledy jsou dneska skvělé, dáváme si kolečko kolem vysílače, ať si prohlídneme Vysokou holi, vzdálenější Dlouhé stráně, ještě víc v dáli Keprník aj. 

Po kochaččce se vracíme zpátky stejnou cestou. Kdysi se asi chodilo i přímo kolem Tabulových skal. Skialpinisti se zjevně pouští přímo skrz ně, ale za porušení pravidel to asi nestojí.

pod Pradědem

Jedinou nepříjemností z dnešních skoro 13 km je Malý Děd, kde se sníh roztopil a musíme se prodrat do lesa, kde se jde pěkně po tvrdém. Pak jen dolů a domů.

Praděd

Praděd

na Malém Dědu