Ošarpance

Tři věže v jižním úbočí Dračích štítů a Vysoké nazývané OŠARPANCE patří mezi tatranskou klasiku. Při pohledu ze Zlomiskové doliny doplňují v podobě zdánlivě jediné lulkovité věže trojlístek dvojvrcholů Vysoké a Dračích. Nachází se zde řada cest, přechod všech tří vrcholů (2327 m/m MALÝ, 2340 m/m PROSTREDNÝ a 2364 m/m VEĽKÝ) začíná v Komarnického komíně, kde jsou řetězové štandy a tu a tam borhák nebo rezaváskoba. Následuje plotna a opět kratší komín na hřeben. Složitější místa se vždy obchází vlevo. Pak hřeben s tatranským štandem (staré smyčky) a přes ostrou věžičku (na koně) ke slaňáku (opět staré smyčky). Slanění 7 m. 6. délka vede na Prostredný Ošarpanec z Nižné Ošarpané štrbiny. Začátek je opět v komíně. Z vrcholu Prostredného je lepší slanit pod Vyšnou Ošarpanou štrbinu do žlabu do Rumanovy dolinky, kousek povylézt (nebo složitě slézat). Následují zleva komínky s hřebínky mezi nimi a delší závěrečná plotna. Kolem vrcholu ze strany Zlomiskové (tj. opět zleva) je dobré po lávce a oblezením výčnělku dojít až ke starému kruhu (někdy se udává jako 8. délka). Všech 7. délek vycházelo do 50 m.

Malý z Prostredného

2x...

Poprvé jsme na Ošarpancích neměli vůbec pěkné počasí... Navzdory předpovědi se sluníčko neukázalo, ruce nám tak mrzly, skála neuschla... Spadla nám osma a při slaňování z Malého se seklo lano. Lezci za námi pak měli blbé narážky na "jednoduché" lano, protože nepoznali univerzálku. Mlha a déšť.

Prostredný z Velkého

Podruhé jsme vyjeli na Popradské pleso na kolech v 5 ráno s vědomím, že bude vedro... Dole sice tropy, ale nám se mikiny hodily. Komarnického komín zase jako dvojdélka, i když v topu je furt na 3x25... Pak jsme oproti minulé mlze krásně trefili 4. délku, trochu si přiskřípli cenné části těla při přelízání špičky Malého, zaposlouchali se do dunění slaňovacích věží. Jinak paráda. Jediný problém byl. když jsme při sestupu z Dračí štrbiny odbočili moc brzo, museli se vrátit kousek nahoru a přejít žlab zpět ve směru na Dračí hlavy, tj. po pravé straně žlabu (když jste celou cestu levičák, tak to nějak hlava nebere...).

plotna nad Komarnickým, Malý Oš.

výhledy na Dračí hlavy a Baštový

Vyšná Ošarpaná štrbina

Gánek, Rumanový, Zlobivá

Podlesice

Skála APTEKA v PODLESICÍCH navazuje na řetěz skal Rzedkowic, takže jsou to vlastně takové Rzedkovice II. Takže je tvoří stejný jurský vápenec. Ostatně u parkoviště leží několik kamenů ilustrujících geologický vývoj v tomto a přilehlých obdobích. Apteka má charakter velkého hřebenáče a je poměrně vysoká – nejdelší cesty tady měří přes 20 m. Nedaleko leží ještě osamělá Turnia Motocyklistów, dále pak parkoviště u Přírodního a kulturního centra Jura, kde se dá nechat auto. Odtud se dá jít na výraznou rozeklanou GÓRU ZBORÓW (462 m/m) nebo do nedaleké jeskyně (s průvodcem). Vstup na skály kolem hory Zborov stojí 2 zloté, členové horolezeckých klubů mají lezení zdarma. Apteka ležící naproti se zdá zjevně méně navštěvovaná. 

jaskinia Dziedziewica

Chodníček od hlavní cesty ústí v té části Apteki, kde je Droga Kursowa (IV+) pro nás na rozlezení, nahoře nad ní je několik těžko rozeznatelných cest (trad) a pak Droga Dziedziewica (IV+) nad jeskyní (podle ní se někdy nazývá). Ta nám zrovna na IV+ přišla dost těžká, hlavně část v puklině. Ještě dál za ní a za několika zjevně oblíbenými cestami v jižní části sektoru je Filar Apteki se stejnojmennou cestou (IV+) a Prozak Zycia (VI), kde jsme ve stínu stromů svačili a končili. 

u Drogy Kursowe

Na severu, spíše severovýchodě jsme lezli dopoledne, jakmile je rozehřálo slunce. Hodně jsme tady stáli o Sbohem a díky za ryby, ale někdo zase nenastudoval topo a byly z toho Kosti jsou vrženy (Osci zostaly rzucone, VII). S Díky za ryby mají společnou většinu cesty a borháků, kromě dolezu přes převis v puklině. Protože tady bylo plno, šli jsme v téhle části na Zolty filarek se stejnojmennou klasikou (VI), který jsme nakonec vylezli všichni, i když si každý dal ještě jednu variantu, protože cest je tady vedle sebe hodně a často se kříží. (Vytáhnout se dá i lehčí cestou Zolta scianka za IV. Trójka Ddiedziela je ale za III+ hodnocená asi nesmyslně - společný začátek má se Zoltym filarkem, tj. s 1/2 jeho nejtěžší částí, protože dolezy jsou OK. Lézt se dá i Plytou Wiewiorek za IV). Vše sportovky nebo mírně dojistitelné v lehčích částech, spousta děr, puklin, škrapy... Pestrá skála.

někde z Drogy Kursowe

Od parkoviště se ještě jdeme projít kolem skalek na Góru Zborów. Výhledy z ní jsou zajímavé, všude kolem jen rovina a z ní trčící skály. A silnice v údolí vyryté do krajiny podle pravítka. Pro nás s domovem v horách vždy nezvyklý pohled. Kromě lezců na skalách cestou narazíte na docela velkou propast "Krysztalowa dziura v zawalenisku" u sektoru Sadek. Na rozdíl od Macochy tu a tam člověk. A následuje další průchozí jeskyně "Garaź". Ta je u Kogut/Za mysim trawerzem. Na Koguty (Kohouty) a další skály se dá vylézt jen tak.

Kosti jsou vrženy

Žlutý pilíř

Postlergrat

Postlergrat var.  Posteline

POSTLGRAT (III+, var. s Posteline V+ až VI) patří mezi desetidélkovou hohewandskou klasiku s lezením nedaleko Skywalku. Z něj je ostatně celá hrana jasně zřetelná. 2. a 3. délka vedou po drahtseilu "Unterer Postlgrat" (udává se B/C). Pak následuje lehké lezení po hřebeni s výhledy (délky se tady dají spojit, borháků je tady stejně dost málo). První délku a poslední dvě lze přelézt z/do Wüde Posteline (1. V+/VI, 9. V+, 10. III UIAA), ostatně začátek Posteline je totožný s Verlängerte Postlrippe. V dosahu je i jeskyně Fraenlucke s miniferratou Frauenluckesteig (B).

nad Unterer Postlgrat

Postlgrat hodnocený za III a pro jistotu v dolní části opatřený "klettersteigem" asi není pro milovníky velkých výkonů i proto, že 10 délek lze slušně spojovat. Kromě toho se jedná o sportovku, i když tu a tam se hodí mít sebou něco vlastního, protože v lehčím terénu je to trochu freesolo. Přesto nádherný vápencový hřeben prokazatelně vylezený poprvé v roce 1925 obdivovatelé Hohe Wandu neminou - ostatně po celou dobu nad horolezci ční Skywalk, z něhož lze obdivovat krásu okolí z bezpečného balkónu. Takže se u lezení na více než 300 m vysoké stěně usmívejte a mávejte. Ať nezkazíte fotky těm na vyhlídkovém mostu. A nad tím vším za dobrého počasí lítají desítky paraglajdů a rogal připomínající pestrobarevné motýly.

z Postlergratu

Nás trochu mrzelo, že jsme nenašli nástup do Wüde Posteline/Verlängerte Postlrippe a museli se plácat v rozbitém začátku. Kupodivu všechny ostatní cesty v okolí jsme našli. Od první délky se dá na Postelinu vrátit, ale na šestkové úseky jsme si s mladým netroufli, i když je prý lezou malé dvojčata s tatínkem. My jsme rádi i za Postlsteig pod námi, kam by se dalo utéct do relativně úplně snadného terénu (i když Postlwand v horní části se úplně lehce obejít asi nedá, pokud by na to někdo spoléhal). Chtěli jsme kombinaci VP-P/grat. Ale stane se. Takže po drátech a pak na celkem pěkný hřeben, rychlou trojkou posílenou opakovaným voláním do vysílačky: "Schneller! Schneller!". Patřilo sice paraglajdům dole, ale potěší... Na hřebeni vždy 2ptchs spojené. Netrvá to v horku ani dlouho a jsme pod Postlwandem. Rampa pod ním vypadá fakt hezky, ale máme dost času a sledujeme dvojici dolézající 7. délku Postelíny. Vypadá to celkem drsně, tak jdeme. A kdyby někdo, jako vždy, studoval topo, tak by to nenalézal přímo zdola nějakou sedmou a nevytavil se u toho...

Posteline

Takže správně od nápisu s číslem (v topu 70er a na skále bylo asi 50er) traverz a pak kolem pukliny. Fakt akční závěr. I když teda zbývá ještě jedna délka za tři, ale to v nových lezečkách někdo vyběhne, když si je předtím sundá, protože nohy po dlouhém lezení bolííííí.Auto máme tentokrát na horním parkovišti, ale ještě prolezeme Frauenluckesteig jeskyni Fraenlucke. Co pro děti neuděláte. Potkáváme v protisměru dvojku z Postlwandu a týpky, co lezli asi Smokiho... Holt při výhledovém lezení na štandu napozorujete spíš lezce v okolí.

Frauenluckesteig

Skwalk od Frauenlucke