tag:blogger.com,1999:blog-11643049356035641182024-03-23T03:17:37.293-07:00 cvoci na kopci2+ cvoci na různých kopcích (aneb blog o toulání, cestování, lezení a hlavně o horách)cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comBlogger66125tag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-61524130807381695572024-03-18T10:01:00.000-07:002024-03-18T10:01:00.116-07:00Pyšný štít<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCMCRy2kl94XtGrtpsmw6bilzhQrbaXPfRH3e8gKdui9dC0NaVio_JSXJo3sfHDJQNSOXG-uYJgHKKhBgfT3YRVsHBtWt1KQAlpeQmabnOlkDkFhKdgqFX4ur7_3lpw89zfSOM_lnKMXCazLSJn5Ah1HnjimfCVdVS_4kPZ32CnH9FN41dd-YXc5lLF_g6/s6000/DSC04165.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCMCRy2kl94XtGrtpsmw6bilzhQrbaXPfRH3e8gKdui9dC0NaVio_JSXJo3sfHDJQNSOXG-uYJgHKKhBgfT3YRVsHBtWt1KQAlpeQmabnOlkDkFhKdgqFX4ur7_3lpw89zfSOM_lnKMXCazLSJn5Ah1HnjimfCVdVS_4kPZ32CnH9FN41dd-YXc5lLF_g6/w400-h266/DSC04165.JPG" width="400" /></a></div></div><div style="text-align: justify;">Hřebenovka z MALÉHO PYŠNÉHO ŠTÍTU (2590 m/m) přes PYŠNÝ ŠTÍT (2621 m/m) na LOMNICKÝ ŠTÍT (2632 m/m) představuje nádhernou tůru přes mnoho věží a věžiček (Loktibrada, Pyšná, Zubatá, Lomnická a nejvýraznější Posledná veža) svým charakterem asi nejvíc podobná Martince. Samotný Pyšný štít je 4. nejvyšší vrchol Tater (nepočítáme-li Gerlachovskou vežu apod.) s prominencí "jen" 111 m, zajímavostí je historický název v polštině Durny, což nyní znamená Hloupý (adekvátní současný název by byl Pyszny). Klasický přechod hřebene vede žlabem z doliny Pěti spišských ples, resp. lávkami na pravém okraji, do Malé Laštovičí štrbiny (pol. Malého Pyšného sedla) a pak CH-II přes Malý Pyšný štít, Loktibradu až na velký Pyšný štít. Místa těžší než II lze vždy obejít zleva. Z Pyšného štítu se sestupuje žlabem do Bachledovy štrbiny, lze 2x slanit z řetězu s majlonkou (cca 10 a 20 m), ale jsou tady i tatranské slaňáky a žlab lze i zeslézt (IV/V). Následuje hřebínek k POSLEDNEJ VEŽI (2560 m/m), kde je další výrazný orientační bod (řetěz) a pak Sedielko pod Lomnickým, odkud jednoduše po řetězech v Jordánce na Děda.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i>Pyšný hřeben a Jordánka</i></div><div style="text-align: justify;">Kdysi jsme chtěli na Pyšné štíty dojít z Lomničáku, resp. ze Sedielka pod Lomnickým, ale popravdě po zeslezu dosti exponovanými řetězy z Lomnického sedla do Téryho kuloáru, pak tímto suťoviskem do sedla a představa, že před Jordánkou si dáme ještě něco jiného, naše plány zhatila. Moc nás tahle varianta výstupu na Lomnický štít osazená řetězy skvělým Vlado Tatarkou nenadchla. Trochu škoda pěkné skály, s Pyšnými na jeden den moc, bez nich málo.</div><div style="text-align: justify;">K plánu zdolat oba Pyšné štíty + některé menší zuby mezi nimi jsme se vrátili po několika málo letech. Zamkovského chata procházela rekonstrukcí (vlastně bouráním), takže měli volno. Ráno k Teryně. Žlab z Laštoviší čtrbiny měl být bez sněhu, no nebyl. Ale dalo se mu vyhnout po skalách vpravo. Nahoře v jednom místě dost nepříjemně hladkých, jak na nich roste ten nechutný černý blivajz. Celkem rychle jsme na Malém a přecházíme lehce na Velký. Pohoda.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHGPsIeUJVDN9KFQmewVHL8Ri2ulyEXygk2hTt6T-GK0fR4ByrHw04uEdwcJTEr9CJX_jkS6TWswtJygCxphmywhyg-TcqqvcawYIiLhNkjKPjA4QLIgiOiYntE0xKaF7VLLLI4g_REwp_3u-blwUC_p-Cg2HwufL_bmJTHQ2idJGrn1drqbQJ5I1d2kJR/s6000/DSC04193.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHGPsIeUJVDN9KFQmewVHL8Ri2ulyEXygk2hTt6T-GK0fR4ByrHw04uEdwcJTEr9CJX_jkS6TWswtJygCxphmywhyg-TcqqvcawYIiLhNkjKPjA4QLIgiOiYntE0xKaF7VLLLI4g_REwp_3u-blwUC_p-Cg2HwufL_bmJTHQ2idJGrn1drqbQJ5I1d2kJR/w400-h266/DSC04193.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">slaňák do Bachledovy štrbiny<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Víme, že z hlavního štítu se sestupuje do Bachledovy štrbiny slaněním, resp. se jde ne úplně logicky po hřebeni ve směru na Téryho chatu a přes takový mělký žlábek na zub se slaňáky. Kupodivu vše najdeme hned, v pohodě. Na Tatry skvělé! Slaníme, traverzujeme (na fotkách to vypadá drsně, ale je to OK) a přecházíme různými stezkami k Poslední věži, kde je řetěz. Tady už je to dlouhé, řetěz od Vlada vidíme rádi, protože jsme správně. Kromě jednoho Poláka jsme do VPŠ nepotkali ani duši. Až pod Jordánkou se chystají duše s gajdem.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5tOu-9l9QO3n-PVnr19X_RmY_UU-4BpCsGbo8Vrz3T_gmw-S4gAvTq7s-dXsnk7F-0omdPoTTiyLuqSlWCzZc-GwLpOHk44KmCVlpvlJUcRYOM4DyrxSV3I4jPcQYCX1tNU8kZ_gUsgWW4Zpc7GrTfTIxU3SyFwkhrzsXSvM2ws24Fvryg4S4HxDfkogv/s6000/DSC04204.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5tOu-9l9QO3n-PVnr19X_RmY_UU-4BpCsGbo8Vrz3T_gmw-S4gAvTq7s-dXsnk7F-0omdPoTTiyLuqSlWCzZc-GwLpOHk44KmCVlpvlJUcRYOM4DyrxSV3I4jPcQYCX1tNU8kZ_gUsgWW4Zpc7GrTfTIxU3SyFwkhrzsXSvM2ws24Fvryg4S4HxDfkogv/w400-h266/DSC04204.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">v pozadí guide s klienty nepoužívá slaňák<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Jordánka a sestup Emericym je po celém dni docela záhul. Nahoře trochu obdivu od lanovkových turistů a dolů do Lomnického sedla, odkud ten moudřejší z nás koupil lístky! Takže lana do báglu a po více než 1200 vm (min. dalších 100 vm ztráta z Pyšného na Lomnický) hezky houpajdou a pak vajíčkem dolů.<br /></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-85815404701562139452024-03-15T02:41:00.000-07:002024-03-15T02:41:54.812-07:00Łutowiec<div style="text-align: justify;"><span><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXfr8UOakvMxBvvSDeV_7HeO20lwKhhGJN_fQzMMMnOgkWTLcjUyyEHyywWslSdIQDRLQINUvinTvMeViMxeU4ehu83B0XWRxLQch1faCGCqRaFAQVaZ0QXT_QM_OSRhEYwwtlaBe_E06Ijjskryj6Nj7h06H1G-cHP9IobYqCNf7cyaIYKZ_rLPGth2qJ/s6000/DSC07350.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXfr8UOakvMxBvvSDeV_7HeO20lwKhhGJN_fQzMMMnOgkWTLcjUyyEHyywWslSdIQDRLQINUvinTvMeViMxeU4ehu83B0XWRxLQch1faCGCqRaFAQVaZ0QXT_QM_OSRhEYwwtlaBe_E06Ijjskryj6Nj7h06H1G-cHP9IobYqCNf7cyaIYKZ_rLPGth2qJ/w400-h266/DSC07350.JPG" width="400" /></a></div>ŁUTOWIEC je vesnička v Čenstochovské juře, nedaleko známých skal a hradů v Mirówě a Bobolicích. V její severní části, hned nad návsím, se nachází vápencové skály neobvyklé velkým množstvím velkých tafonů vzájemně prorůstajících do řady hodin. Lezecká oblast má charakter výchozů s věžemi, sektor <i>Knur</i> je hřebenáč s dvojicí vrcholů spojených hřebenem. Na dohled od něj je místo, kde stával strážní hrad, tzv.<i> Zamkowa/Straźnica</i>, o něco nižší. Stranou jsou další sektory. Nejdelší cesty měří přes 20 m, na začátku vsi a na návsí jsou parkovací místa (stará zastávka busu).</span></div><div style="text-align: justify;"><span><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNRnn0qE98VLxlUCRIwnVp54FVWCNiS6wXI1fKTeMlGlHYeaHIbR2rk_fuiDuOLesNCZcoH9w2BpDhB-UbKB83zVB7Qfv7oDY4J6HAopWpkbGWewE5qc7tvXo_jYx4r_wkwi-yj_ao1IM2Q-j6Qx6t47BWOV2glQhJPLHf4UETb6-RSL2Pl-aB1gcPDkOf/s6000/DSC07369.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNRnn0qE98VLxlUCRIwnVp54FVWCNiS6wXI1fKTeMlGlHYeaHIbR2rk_fuiDuOLesNCZcoH9w2BpDhB-UbKB83zVB7Qfv7oDY4J6HAopWpkbGWewE5qc7tvXo_jYx4r_wkwi-yj_ao1IM2Q-j6Qx6t47BWOV2glQhJPLHf4UETb6-RSL2Pl-aB1gcPDkOf/w400-h266/DSC07369.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Minogi</td></tr></tbody></table></span></div><div style="text-align: justify;"><span>Ráno v pozdním podzimu, asi poslední lezení, než skály "ztuhnou". Z auta se vyřítíme po polní cestě a po mokré trávě k prvnímu šutru. KNUR. Vylezeme první cestu </span><span><i>Łyk szcześcia</i> za V s jedním těžším krokem a chceme se ještě rozlézt, tak hážeme lano do vedlejšího slaňáku. Má to být Deszczowa rynna za V+, ale je to trochu těžší a víc borháků. Nohy jdou tu a tam přes komín Nikoli na protější stranu, provovýstupce na to asi nemyslel. Protože ve výsledku nějak hackneme <i>Koniec świata</i> za VI.1+ (VII+), což je mimo náš limit. Až pak jdeme na <i>Minogi</i>, megaklasiku přes díry v dírách... Vršek je komín, ale spodek to je zajímavost za V+. Protože vedle jsou lezkyně, zkoušíme variantu vpravo (tj. puklinou, obřím tafonem a komínem nahoru), směsku <i>Prawe minogi </i>a Lewatywy tak, ať nemusíme použít smyčky (které nemáme). Prostě jen po borhácích, něco kolem VI. Pak nás moc nezaujal <i>Maly kosmita</i> (V+) a šli jsme na ZAMKOWU, kde jsme si ještě dali <i>Lorda Waldemorda</i> (V), lehkou přes odštěpy. A touto pěknou cestou jsme letošní Polsko zakončili obklopeni polskými lezci a jejich psíky. <i><br /></i></span></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-47809397425641982802024-03-15T01:50:00.000-07:002024-03-15T01:51:27.754-07:00Olsztyn<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5nxhcJlhuUb8CvcK5iOH6K3teriKWEgwO70vrmU9nDJFrGdx6kRVqjCVqCzUe7PNH7Z29COmxr9osJoVkKkYfF5l8ZDZlXzYbHX2NXNjtyl_aXkbPuVZb6mfSpHbMAWD9sqSy4OekyjR7G0cZih9ogiK9uMPla66zN70xSOVWREoDr8LOnshiLBnJwuNY/s6000/DSC03526.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5nxhcJlhuUb8CvcK5iOH6K3teriKWEgwO70vrmU9nDJFrGdx6kRVqjCVqCzUe7PNH7Z29COmxr9osJoVkKkYfF5l8ZDZlXzYbHX2NXNjtyl_aXkbPuVZb6mfSpHbMAWD9sqSy4OekyjR7G0cZih9ogiK9uMPla66zN70xSOVWREoDr8LOnshiLBnJwuNY/w400-h266/DSC03526.JPG" width="400" /></a></div>OLSZTYN (Olštýn) se nachází na samotném okraji Polské Jury, v její čenstochovské části. Vápencové skály v krajině připomínající polopoušť (ostatně nedaleko se jedna člověk vytvořená nachází) mají charakter většinou částečně odkrytých věží (tj. výchozů s věžičkami) i hřebenáčů. V sektoru <i>Góry Niwki</i> se tak z opačné strany (po trávě) dá dojít na hřeben a shodit lano shora. Během lezení jsou krásné výhledy na nedalekou zříceninu hradu Olštýn, jakousi další "Góru Zamkowu", s dalšími lezeckými možnostmi. Vidět jsou i skály v Biaklu atp. Parkuje se na trávě (písku) random. Zdarma. Platí se vstup do areálu hradu. Hotově. Prostě Polsko.</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnBBI6Gtb8nviGbNwtn4mPiLo_kDgAluSbGh9auK2tiiChCJQPgdE7nNkWTwc94P9Gr6BLRi1bivxSkTLwehaXufPAkWAUjmDlvoBs25COgDdFJNfEBC5NcRYZki20JxdrX74cN2wOkAPBmmILDFTKV58f_02n0jYJouj6OBwbTaKlROAmYsi3uoVbf_ut/s6000/DSC03466.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnBBI6Gtb8nviGbNwtn4mPiLo_kDgAluSbGh9auK2tiiChCJQPgdE7nNkWTwc94P9Gr6BLRi1bivxSkTLwehaXufPAkWAUjmDlvoBs25COgDdFJNfEBC5NcRYZki20JxdrX74cN2wOkAPBmmILDFTKV58f_02n0jYJouj6OBwbTaKlROAmYsi3uoVbf_ut/w400-h266/DSC03466.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Skalni graficiarze<br /></td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;">V GÓRY NIWKI jsou čtyři skály, <i>Owczy grzbiet </i>a <i>Dziewica</i> (Ovčí hřbet a Panna) jsou "nejdál" a v podstatě splývají. Podle topa se snažíme rozlézt na nějaké V-, akorát v tradičních cestách přibylo borháhů. Takže na rozlez místo <i>Skalni graficiarze </i>(V, co jsme vylezli později) asi <i>Wilhelm Tell</i> za VI.1 (VII), podle místního týpka. Nebo podle jiného topa Droga Wilhelmiego za VI, event. za VI.1+ nebo Robin Chudek za VI+... Krásný začátek a drsný dolez. </div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgI3xaqpJYKH9gUjklbu0L7okz6EIU-wBPWrwCW1OZw257SrmdwDXQTa5Pz6tB7dTjDh04VT4imDRU5ZhhoyDcDEvkiHi2BNaAcZ7g-HQHyZYxLbQNSj6QTwSYe5hl2zx1gQ1PauF7JTLr3QQ1NygS3MsxMyIsOU-ByQCapRxBXcOI5tWfm9LVoDivtqRRT/s6000/DSC03452.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgI3xaqpJYKH9gUjklbu0L7okz6EIU-wBPWrwCW1OZw257SrmdwDXQTa5Pz6tB7dTjDh04VT4imDRU5ZhhoyDcDEvkiHi2BNaAcZ7g-HQHyZYxLbQNSj6QTwSYe5hl2zx1gQ1PauF7JTLr3QQ1NygS3MsxMyIsOU-ByQCapRxBXcOI5tWfm9LVoDivtqRRT/w400-h266/DSC03452.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Olštýnské výhledy<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Pak lezeme radši lehčí cesty. <i>Trawiasta rysa</i> byla za III+ a je za V+, protože začátek je sklo. Pak lehounké. <i>Malpia scianka </i>za V z druhé strany Dziiewicy nám přišla těžší, takový pilíř a vedle nějaká tradiční pětka, dost husté. Na konec ještě lehké <i>Przy komini</i>e za IV a oproti tomu zase celkem těžká klasa <i>Przez pastvisko</i> za V+ s převiskem na začátek i na závěr. Mezitím jsme poobědvali a po sbalení cajku rovnou z parkoviště šli kolem plotu ke vstupu do hradu, proběhli se po věžičkách a po zdech.</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggjRkGL5nfiByX6zlZK4bAw2MGoCF73SRgdTBzhfcu-Bs0weGPjSJJIiGJpVJ1txfL5IGmk2TRYhwe8_xAmIu0pZZtQxrQnOV0F99fM2Hmu997KCkrDKoLPjvBBdNVSoh0sRs3teuqx8muVi1zoyqMvNhhwewjgv14OslOMhy7XIDZ4KeBWpg9pa1cEJBb/s6000/DSC03595.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggjRkGL5nfiByX6zlZK4bAw2MGoCF73SRgdTBzhfcu-Bs0weGPjSJJIiGJpVJ1txfL5IGmk2TRYhwe8_xAmIu0pZZtQxrQnOV0F99fM2Hmu997KCkrDKoLPjvBBdNVSoh0sRs3teuqx8muVi1zoyqMvNhhwewjgv14OslOMhy7XIDZ4KeBWpg9pa1cEJBb/w400-h266/DSC03595.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Olsztyn<br /></td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKv8kTOAz6-I2emvLp8OAO6KJLE9BKPrdHAKUCByUpZo5gRkw7EcBMCYGLEStOFfmEBIjaIYtX5N0bSJvc0QUeBJEKvik9xQNx0h04cPgkgpVQ0KamuUZoccqkuHobkhPdSPLxdqI8RI31qiBxMFU4tdcVWomjN51SScertYgLeHGacQu3V3SYxeJCLPCx/s6000/DSC03613.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKv8kTOAz6-I2emvLp8OAO6KJLE9BKPrdHAKUCByUpZo5gRkw7EcBMCYGLEStOFfmEBIjaIYtX5N0bSJvc0QUeBJEKvik9xQNx0h04cPgkgpVQ0KamuUZoccqkuHobkhPdSPLxdqI8RI31qiBxMFU4tdcVWomjN51SScertYgLeHGacQu3V3SYxeJCLPCx/w400-h266/DSC03613.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Gory Niwki<br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1ROUf_pLRCLir5CSyFz2QXnjYNAtoaWeuWwQDEIxoDOcAvN44tx3vw7RKRRxbvbO9vh172u6HViYIo3rb1u_5RVDM8-_rxlzdTUa6LEMtjz6YUuSPh2aXAVn_HF4bsoYmi822HhDbTBO_JzWPs5CC9uyjAjQJ1Gr-9hY4yklMXNdFCzjR3ecEimc6sRXL/s6000/DSC03601.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1ROUf_pLRCLir5CSyFz2QXnjYNAtoaWeuWwQDEIxoDOcAvN44tx3vw7RKRRxbvbO9vh172u6HViYIo3rb1u_5RVDM8-_rxlzdTUa6LEMtjz6YUuSPh2aXAVn_HF4bsoYmi822HhDbTBO_JzWPs5CC9uyjAjQJ1Gr-9hY4yklMXNdFCzjR3ecEimc6sRXL/w400-h266/DSC03601.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Gory Niwki<br /></td></tr></tbody></table><br />cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-833364778219740572024-03-14T00:22:00.000-07:002024-03-15T01:51:35.794-07:00Zentennium<div style="text-align: justify;"><i><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxVEaatdtwHw2Lnpw6F2b3gqzaCychfnIe0XZpOmaOpgTgha2gM7Bg9u4D4pvM-7RrE-5gOGrs0_OKCFiWtE_vwh25nlA4iGymzDBQEgHtaaNyqJZoM9LSSXojLFXhDYJurE0JqigzDj7IFlPnWPcOmgjRtJyFmctunqzh653fBnIB4s9hg7kPT1_8hkRW/s6000/DSC05018.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxVEaatdtwHw2Lnpw6F2b3gqzaCychfnIe0XZpOmaOpgTgha2gM7Bg9u4D4pvM-7RrE-5gOGrs0_OKCFiWtE_vwh25nlA4iGymzDBQEgHtaaNyqJZoM9LSSXojLFXhDYJurE0JqigzDj7IFlPnWPcOmgjRtJyFmctunqzh653fBnIB4s9hg7kPT1_8hkRW/w400-h266/DSC05018.JPG" width="400" /></a></div></i></div><div style="text-align: justify;"><i>Zentennium</i></div><div style="text-align: justify;">ZENTENNIUM leží na východ od Kanzelgratu a ve druhé polovině cesty se na něj napojuje. Má čtyři délky ve spodní části, přičemž poslední z nich lze různě var. v lese. Následuje přechod lesem více než 200 m a 3 délky nejtěžšími místy Kanzelgratu, opět lze var. v lehčích. Od posledního štandu 1-2 délky lehkým, nicméně lezeckým terénem ke kříži u chaty. VI- UIAA (s obcházením V), 235 m, sportovka. Sestup k nástupu lehkou Wagnersteig (A).</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicAk7lnTKKEX9y9J5qBeCQ1SG2-IOIeoNt4NvCUYibSC7zXPiQDmwGjwMsR-b_N548_p-Qps5m-DfD1cbk4NmTDHmHg_rBprAwgbyAl2NZ8_ta8i2c_evYZW_sdvHUnUM3aZFyuFCuRmbwIbaqjvmHBBLp08xWhfc4jQA1shpLZaFEuM-qo5nGXWDu46r_/s6000/DSC05000.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicAk7lnTKKEX9y9J5qBeCQ1SG2-IOIeoNt4NvCUYibSC7zXPiQDmwGjwMsR-b_N548_p-Qps5m-DfD1cbk4NmTDHmHg_rBprAwgbyAl2NZ8_ta8i2c_evYZW_sdvHUnUM3aZFyuFCuRmbwIbaqjvmHBBLp08xWhfc4jQA1shpLZaFEuM-qo5nGXWDu46r_/w400-h266/DSC05000.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">cikcak ve 2. ptch<br /></td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;">Cesta začíná takovým mělčím žlabem, plotnou, kde se sype suť. Hlavně nezapomenout na konci výrazně doleva a vedle pukliny zpět doprava na konec druhé. V těchto místech je to nejtěžší, ještě nepříjemný traverz vpravo a pak přes místy dost travnatý úsek ke štandu. 4. délka je už jen za V- a to až v závěru, kde se to dá i nějak oblézt.
Odtud pak na západ na Kanzelgrat. Je jedno, kde se napojit, protože 5.
délka je takový schod za III- a trochu o ničem. <br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjNKDAFDspPmTWb2Xb9Ns5ee8uaPBifnTa17lkIRsGLRAXBTeqsCI_HnXTi7tLUIlXqIaBGCMKEsD9zIhb_K1G37jEP-bL3MynHK4PajYqwRO_uO8idfgwDMtyJBOTagXFpTm3DwYx8patxSJdxVKgg-01Jg1tEp9GrcfLRr2QhIJty4WBTTWFlmZvt-ZH/s6000/DSC05033.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjNKDAFDspPmTWb2Xb9Ns5ee8uaPBifnTa17lkIRsGLRAXBTeqsCI_HnXTi7tLUIlXqIaBGCMKEsD9zIhb_K1G37jEP-bL3MynHK4PajYqwRO_uO8idfgwDMtyJBOTagXFpTm3DwYx8patxSJdxVKgg-01Jg1tEp9GrcfLRr2QhIJty4WBTTWFlmZvt-ZH/w400-h266/DSC05033.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Frediho nos, klíčové místo<br /></td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;">Následuje klíčová délka, kterou lze obejít lehce vpravo po červeně značeném Wienersteigu nebo vlevo po modrém a mocně onýtovaném Fredisteigu (V+). 6. je označená zeleným křížem, vede mezi nimi nejprve plotnou pod výrazným Frediho nosem a pak vlevo kolem hrany do pukliny, kde je nečekaně otočka a výlez, štand. Zase se tady spojují cesty a Zentennium vede vpravo od borovice (vlevo je Piazriss), pak takovým levým oblezem po římse, kde nic nebylo (podle fotek na Bergsteigenu OK, podle topa se možná mělo jít rovně). Pak jen dolézt +-80 m ke kříži se závěrem tak za II (nějaké nýty) a dolů. I když jsme tu šli mockrát, tak úplně mineme Wagnersteig a kus se vracíme. Nebýt toho, tak paráda na Hohe Wandu.</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh83Ig-3xvrFek7PsNCecNW9nHTEx7ktIwrqIwDDx67me7O8OR6aSjritxC9WgwbtTAgFnNoiyr4CNTITp7qhD_fV__2DTzxRebYdeP8a1CAJR59pDRBMcZp6O0bX7Bg8mDsdWnx4HBOxijaw2QhGpB5iqatw_T1EQjye6p1_oP4H_UelW_uXzCMxPldSrb/s6000/DSC05094.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh83Ig-3xvrFek7PsNCecNW9nHTEx7ktIwrqIwDDx67me7O8OR6aSjritxC9WgwbtTAgFnNoiyr4CNTITp7qhD_fV__2DTzxRebYdeP8a1CAJR59pDRBMcZp6O0bX7Bg8mDsdWnx4HBOxijaw2QhGpB5iqatw_T1EQjye6p1_oP4H_UelW_uXzCMxPldSrb/w400-h266/DSC05094.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">dolez Kanzelgratem<br /></td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;"><br /></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-51272551899994675822024-03-13T12:46:00.000-07:002024-03-15T01:51:42.342-07:00Alicante<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1R51cicuMD_xnHb-Pou83sDN-WYTw-aYO229AislG0iOqczPPE5exR5kCyq8x69G1pXAlyRA9Ss52FdzobUGvo0ATKLuW1dXW05-FSwhqxl681yV08Ek5rrotg6ULm-_wZy1LDODoElZlHsm6pzyUsI60yx6l5WQcZfMijcBKgBZPeq8lJN0DUhk68uP1/s6000/DSC09140.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1R51cicuMD_xnHb-Pou83sDN-WYTw-aYO229AislG0iOqczPPE5exR5kCyq8x69G1pXAlyRA9Ss52FdzobUGvo0ATKLuW1dXW05-FSwhqxl681yV08Ek5rrotg6ULm-_wZy1LDODoElZlHsm6pzyUsI60yx6l5WQcZfMijcBKgBZPeq8lJN0DUhk68uP1/w400-h266/DSC09140.JPG" width="400" /></a></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;">Na rozdíl od Costa Blanca pochází vápence na jihozápad od Alicante a na západ od Torre z triasu a jsou více dolomitické ale stejně často železité (s oranžovou barvou). Tvoří ho dvě oddělené části vyčnívající z nivy řeky Segura: západní (vlastní) SIERRA DE ORIHUELA se stejnojmenným vrcholem (Peňa de Orihuela, 634 m/m) a východní SIERRA DE REDOVÁN (Alto del Águilla 609 m/m). V obou částech je několik sektorů vč. klettergarten a tradičních i sportovních cest, z nichž některé jsou vybavané málo a další hodně.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">U Redovánu na stejnojmenném skalním výchozu je asi největším sektorem co do počtu cest El Rút. Leží nedaleko hřbitova a vápencového lomu, kolem něj pak vede rychlý sestup k nástupnímu místu. Na kraji i uprostřed jsou sportovní vícedélky. Jednou z znich je Don Rodrigo Osú (220 m, 5c, 5b, 5b a 3x 4c nebo se udává i 3c, 4a a 4a), přičemž klasifikace je zde měkká a velmi dobře odjištěná. Délky jsou obvykle kolem 35 m, spojit lze 4. a 5. ev. 6. Po 3. délce pozor na šipky označující směr vpravo, protože vlevo prochází cesta La Fea (končí jednu o jednu délku výš) a Don Rodrigo má 4. délku spíše sporadicky jištěnou v lehčím terénu. Končí v podstatě na chodníku s bíložlutými značkami. 10 presek. Dolů lze slanit barrancem CUEVA COLORA, ale přechody mezi slaňáky jsou dost sypké a nejasné. Nejpěknější část barranca je první převis, z něho se dá vyjít za I/II zpět na přístupovou cestu.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Orihuela je co do počtu sektorů ještě rozsáhlejší. Některé byly v minulosti uzavřené (a některé stále jsou) v důvodu hnízdění ptáků a podle místních i jednoho z lezců, který při vytváření nových cest neváhal shazovat mohutné skalní bloky, což děsilo místní bydlící pod skalami. Jádrem oblasti je malé návštěvnické centrum otevřené pouze o víkendech a svátcích (jinak parking mezi domy), nad nímž leží sektor Pared del Eiger s cca 150 až 250 m dlouhými cestami, sportovními i tradičními. Místy hodně zarostlými a často se předpokládá 60 m lano. V pravé části sektoru, logicky přístupnějšímu od vchodu do chráněné oblasti (ale s kaktusy), se lze dostat na cesty označené jako EI a ATE (nebo ACE), což je Efecto Invernadero a Arista Timpuri (jejich kombinací se sam. koncem je Cactus Boreal). EI má pět délek (5a, 5b, 1b, 4a, 5b), přičemž jištění je směs borháků a starých smyček - podle nich a podle šipek je nutné postupovat především mezi křovím. Závěrečná puklina ve stylu knihy je moc pěkně odjištěná. Od třetí délky lze postupovat hřebenem po Aristě Timpuri, na kterou se dá napojit i po první. Závěr cesty Cactus Boreal úplně vpravo není v kaktusech vidět. Od posledního štandu (borhák) ještě asi 100 m hustou pichlavou vegetací na pohodlnou turistickou cestu s jedním umělým a jedním přirozeným skalním oknem v dolní části. Od zříceného domu se dá bez ztráty výšky dojít zpět na parkoviště.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">V případě škaredého počasí lze navštívit nedaleké TORRE. na sever od města se nachází LAGUNA DE TORREVIEJA s narůžovělou (nahnědlou) vodou a rozsáhlými koberci slané pěny (v některých částech je přístup do těžební lokality uzavřený, od východu ne). Jen kousek za ní na severovýchod je další laguna, LA MATA, mírně páchnoucí po síře, bez těžby a chráněná jako ptačí rezervace. Plameňáci se ale zdržují spíše u rušnějších salin u SANTA POLA. V Torre se pak nachází ještě "soutěska" (caňada) DEL MOLINO del Agua, jedny z mála středomořských slaných písečných dun. Vše v těsném sousedství lagun.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i>0. den - přílet</i></div><div style="text-align: justify;">Z Krakova.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i>1. den - Torre</i></div><div style="text-align: justify;">Předpoveď pro slunné Španělsko: nejprve vichřice a pak déšť. Tak nakupujeme nějaké potraviny a vydáváme se k laguně Torrevieja. Podmínky přístupu k salině, kde se teda sůl těží ve velkém, se zpřísnily. Má se chodit jen po cestičkách a nesmí se koupat, což při pohledu na bílé kopce působí zvláštně. Hladina má nahnědlou barvu, na růžovou musí být podmínky, ale krásné koberce pěny, vedle kterých přežívá vegetace, jsou skvělé.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1pBdtKa7VnSlc7q-WZiihRAfhTLVK1GHQ1MzGf3KS8CVS54aqWkbuj_dr4IQzAss6FA7m2J-bI2iIJ0GCXikXMSLcrwAX-CjdvOIKEQqSJPHm_48Y78XNo7jysFat-Q8Ao5RvvtFz4ugd1bFrud0xX448RckayMLMwfHxd3fzCJU6gQqLZFLgjcnyQE-R/s6000/DSC09034.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1pBdtKa7VnSlc7q-WZiihRAfhTLVK1GHQ1MzGf3KS8CVS54aqWkbuj_dr4IQzAss6FA7m2J-bI2iIJ0GCXikXMSLcrwAX-CjdvOIKEQqSJPHm_48Y78XNo7jysFat-Q8Ao5RvvtFz4ugd1bFrud0xX448RckayMLMwfHxd3fzCJU6gQqLZFLgjcnyQE-R/w400-h266/DSC09034.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">laguna</td></tr></tbody></table>O kousek dál je laguna La Mata. V téhle salině se už netěží, přímo k vodě se nesmí, přestože místní vinaři ze svých vinic hážou odpad přesně tímto směrem. Ptáků moc nevidíme, i když je jimi toto místo vyhlášené, zato si stačí položit kdekoliv batoh a přepadnou ho veverky.</div><div style="text-align: justify;">Míříme po krátkém a před delším deštěm k moři. Krásná písečná pláž s několika kamennými bloky na hranici přílivu, kde skotačí drobní ptáci. O kus dál je caňada del Molino, drobná oblast slaných přesypů. Většinou se na netu označuje za městský park, což platí pro část s kanálem a vodotryskem v borovém lese, ale část u pláže jsou zbytky pravých dun.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRORLMyUQye4DYQYTxFNNR-QVFg-LJx1vxRLyawt-vPvVnxGJeSb2YMPwnAZ2ydLFwUla4S75xhRf5VBNGHFkSyGdQ3u1Hz5DykB3Q8CvBGzw7todTIaoRQwEUFPnwCkYW06LPJ1Oi3T_DZVVoxA6a6I_gUfJ0yYpk_LeprTPG5P0tP7TSqjsz2ZUwcFgP/s6000/DSC09284.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRORLMyUQye4DYQYTxFNNR-QVFg-LJx1vxRLyawt-vPvVnxGJeSb2YMPwnAZ2ydLFwUla4S75xhRf5VBNGHFkSyGdQ3u1Hz5DykB3Q8CvBGzw7todTIaoRQwEUFPnwCkYW06LPJ1Oi3T_DZVVoxA6a6I_gUfJ0yYpk_LeprTPG5P0tP7TSqjsz2ZUwcFgP/w400-h266/DSC09284.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Torre<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;"><i><br /></i></div><div style="text-align: justify;"><i>2. den - Don Rodrigo Osú</i></div><div style="text-align: justify;">Konečně krásně. Vyrážíme k Redovánu. Parkování je tady horolezecky velmi stylové - u hřbitova. A během lezení na něj bude skvělý výhled. Takové memento mori. Jen pár kroků borovým lesem pod skálu, kde se v březnovou neděli shromažďují místní lezci. Cesty jsou tady krásně označeny tabulkami včetně délek a obtížnosti. Lezeme tak Don Rodrigo Osú, 220 m, VI UIAA. Nepřipadá nám to tak těžké, nýty místy metr od sebe... V lehčím terénu na kozích bobcích vůbec, tady aby to jeden trefil správně. Za námi jen jedna dvojka, poslední délku spojujeme. Trochu vítr, ale ne moc vedro. Paráda.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCA0Qxx5Phw1RdlPRGtAU-Fqp89-NK4nvSw0P0SWexKIapG18Ma3PDCIAE-D73YXhMAP6tXLYbK4jMiEwSfzWpymUW0ipWQamjeHftFGYklIf4fuRprzI9nmZQvfzLx8t1HkWDISb93_OTBQUdLvalJOIAR_P-WG02yl6bYhtBeCILB2A_peyFo7J7NprE/s1600/DSC06338.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCA0Qxx5Phw1RdlPRGtAU-Fqp89-NK4nvSw0P0SWexKIapG18Ma3PDCIAE-D73YXhMAP6tXLYbK4jMiEwSfzWpymUW0ipWQamjeHftFGYklIf4fuRprzI9nmZQvfzLx8t1HkWDISb93_OTBQUdLvalJOIAR_P-WG02yl6bYhtBeCILB2A_peyFo7J7NprE/w400-h300/DSC06338.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">el Rút<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Máme spoustu času, je před polednem. Rozhodujeme se, že dolů slaníme barrancem Cueva colora. Nejprve dolů do sedla a z něj kolem menších jeskyní na turistickou stezku dost odvážně po skále na hřeben. Vidíme skalní okno a za ním správný štand s fixním drátěným lanem. OK. 25 m vzdušného slanění pod převisem na kozí bobky. Z lana nezbylo skoro nic, ale další rapel tady není. Chodíme kolem dokola, docela kus. A nic. Představa, že takhle budeme hledat ještě 6 slaňáků mezi kaktusy, palmami, šutry a bobky... Spoustou bobků... Vracíme se zpět a šup na hřbitov. K autu.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7uZ9t8eB8c_rWB_-EAbNCK1itI2rWm5HaCy1bdL24D22xpQtgtRjDnDLRtsPfsgiXVidgHws9atjhxmWf4Fo0XBPRQQWd-ve_Ykx9qi5w8i09bIugSYJlPUmv8f6Tfq3CJv3loqGM9ZQ1VAAnsb-deEGgcTM9sixF-8DtKty6dVwH0Kn-zwAf1oA00m8G/s6000/DSC09188.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7uZ9t8eB8c_rWB_-EAbNCK1itI2rWm5HaCy1bdL24D22xpQtgtRjDnDLRtsPfsgiXVidgHws9atjhxmWf4Fo0XBPRQQWd-ve_Ykx9qi5w8i09bIugSYJlPUmv8f6Tfq3CJv3loqGM9ZQ1VAAnsb-deEGgcTM9sixF-8DtKty6dVwH0Kn-zwAf1oA00m8G/w400-h266/DSC09188.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">top</td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i>3. den - Efecto Invernadero</i></div><div style="text-align: justify;">Máme podrobné průvodce celé oblasti, ale stejně tam tento známý sektor hrdě nazvaný Eiger, chybí. Ani na netu toho moc není. Zaparkujeme v rezidenční čtvrti Orihuely a projdeme bránou do parku, najdeme infocentrum v Pinare de Bonanza a hledáme cestu. Celý den budeme úplně sami, nepotkáme ani nohu kromě tří místních lezců. Ti se derou vzhůru po suti a mezi bodláčím pod stěnu. Sledujeme je, protože topo nějak neopovídá pohledu před sebe. Ve skutečnosti je nástup na cestu od nás dost výrazně vpravo.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5hzRUWmRSYRiOoEv6OFXCqaZ2noBvEisu1NFEtd_nN9_lPBN0qryUjsTE7lvJbDE867jU1SqhS_se25y3JCBQsRTj_cyu2s8Gfb1VCsYiTbJ75R1cDw_ptaRsRk1w-YY8-PqPHfbo375TUlpFzTca7vSeG0WBCX9E9mNiTmj04l8y_WHNtGbg4ey2ZsW5/s6000/DSC09345.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5hzRUWmRSYRiOoEv6OFXCqaZ2noBvEisu1NFEtd_nN9_lPBN0qryUjsTE7lvJbDE867jU1SqhS_se25y3JCBQsRTj_cyu2s8Gfb1VCsYiTbJ75R1cDw_ptaRsRk1w-YY8-PqPHfbo375TUlpFzTca7vSeG0WBCX9E9mNiTmj04l8y_WHNtGbg4ey2ZsW5/w400-h266/DSC09345.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">EI</td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Pod skálou bere nejstarší ze Španělů svá topa a mizí v křoví. Sledujeme ho s tím, že se zeptáme, kde je Efecto Ivernadero. Jenže on používá topa úplně odlišným způsobem... Rychle ho míjíme a dost zoufale se v téhle bodající vegetaci snažíme najít nástup, údajně označený slovně. Jo, je tam nadrápáno EI. Ještěže ne AI. Tak vzhůru... Místy to moc sportovka není, chtěli jsme jít i Cactus Boreal, ale EI má logičtější linii, protože ztrati se mezi trním fakt nechceme. Délky jsou dlouhé a kaktusy lana dost tahají. Navíc příjemný jarní den mění slunce v tropický, teplota oproti přepovědi stoupne ještě asi o 7 stupňů, takže z 20 na 27. Při přechodu barranka uprostřed jsme opíchání jak karlovarské prostitutky na letním filmovém festivalu. Naštěstí na skále na proti visí smyčky a je vyrytá špička, takže se zorientujeme. Dolezeme lehkou délku a závěrečnou platničku za VI- UIAA s krásnými odšlapy. Ve vedru pak ještě opět kaktusovou džunglí na chodník. </div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfxILYgUQsDDRMP0L9lUuUGoNiKlvIej8u6m9604SMpTa6edh0CubdjQAgPXh5nSAW8XKf8IB915MsR4jduphGLMTjikyni3DsLJ7C5Ab9y0vL5IdZwlX2Md006YrPb5zpzA05xm23JG-tLVNxR0AuUJgUpI2iXFBPnS0pLlFRMyj-Y2YDt0gtKzWgNw6t/s6000/DSC09361.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfxILYgUQsDDRMP0L9lUuUGoNiKlvIej8u6m9604SMpTa6edh0CubdjQAgPXh5nSAW8XKf8IB915MsR4jduphGLMTjikyni3DsLJ7C5Ab9y0vL5IdZwlX2Md006YrPb5zpzA05xm23JG-tLVNxR0AuUJgUpI2iXFBPnS0pLlFRMyj-Y2YDt0gtKzWgNw6t/w400-h266/DSC09361.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">5ptch</td></tr></tbody></table>Sestup je paráda až na vyražený tunel a skalní okno. Není tady fix a po celém dni si musíme dávat dost pozor, ať něco nepokazíme. Označovat to za turistický chodník v některých materiálech a mapách nám připadá dost úlet. Ale to stejné bylo v Redovánu. Taková lehčí tatranská místa s řetězy, ale bez těch řetězů. Údajně poničené po bouřce. Dole pak procházíme borovým lesem přes několik vyschlých koryt s krásnými výhledy na celou stěnu.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwuqjVAazQaqvfuJlPN45kMFb4oIzLrd1N_4Yi2EJZ_XsEJG-Dffv1UFuZKw25EJfeMXxzm8wJjxjx8GrF0hnmkr5QyaSQRxzCoJb0kj6uURGq5s6KVzQz7pzLqtdlUummP2h6Q7rQ3-W_OQgZOdmNVnbIhRANoU-OWsf2cqnCWF9ojpnyqgCs24a7eYY4/s6000/DSC09417.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwuqjVAazQaqvfuJlPN45kMFb4oIzLrd1N_4Yi2EJZ_XsEJG-Dffv1UFuZKw25EJfeMXxzm8wJjxjx8GrF0hnmkr5QyaSQRxzCoJb0kj6uURGq5s6KVzQz7pzLqtdlUummP2h6Q7rQ3-W_OQgZOdmNVnbIhRANoU-OWsf2cqnCWF9ojpnyqgCs24a7eYY4/w400-h266/DSC09417.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sierra Orihuela</td></tr></tbody></table><i>4. den - odlet</i></div><div style="text-align: justify;">Kolem plameňáků v Santa Pola na letiště. Auto na 4 dny 3000 Kč, letenky spolu 6000 kč, ubytování 5000 Kč, parkování a dálnice v Polsku 1000 Kč.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEho3UtCp-rA3xh2ewkcn219679Ox8KccZVC4ajY-_1Ys0ONEQadE0UOzJM5zKNQccuv5XpKGVC6HGdfuE8_7yvwmrLnlmffL9-EgCHgWQ-NJri1iVK9A-lhfCKXIM1HI9tEg5Zb1VEz85KZ9o08imVo3HyqrqGVtyizKUrJac7VE7bIEshjiHXnOQ-GqlKY/s6000/DSC09390.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEho3UtCp-rA3xh2ewkcn219679Ox8KccZVC4ajY-_1Ys0ONEQadE0UOzJM5zKNQccuv5XpKGVC6HGdfuE8_7yvwmrLnlmffL9-EgCHgWQ-NJri1iVK9A-lhfCKXIM1HI9tEg5Zb1VEz85KZ9o08imVo3HyqrqGVtyizKUrJac7VE7bIEshjiHXnOQ-GqlKY/w400-h266/DSC09390.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sierra Orihuela, sestup<br /></td></tr></tbody></table><i> </i><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcgf86kml5tZ1ZZlzI2yo4rwf4NRahLVHQbaE1bCSGEcQpAZGQjXAFNCYUgH4Ln0qDLwK6UQQfmZtTnESWBskKC3-mWj5m1ffzWer4AqzxJAsG7slvoKPIjjk1jgkyNXgsJFQ7aNgsh73Wj07cnKDpUodjlEumdqpu1RlbvNnB0LJze0uBtcFTVfh9et_1/s6000/DSC09424.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcgf86kml5tZ1ZZlzI2yo4rwf4NRahLVHQbaE1bCSGEcQpAZGQjXAFNCYUgH4Ln0qDLwK6UQQfmZtTnESWBskKC3-mWj5m1ffzWer4AqzxJAsG7slvoKPIjjk1jgkyNXgsJFQ7aNgsh73Wj07cnKDpUodjlEumdqpu1RlbvNnB0LJze0uBtcFTVfh9et_1/w400-h266/DSC09424.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Orihuela</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj315fq4pzEBniz2q54VsbrCB84ZaZu6IWA0mt8qQgKiHjQeTEntoqMA8MnMFDVG4RdRWhTU0YFiiNVORmYDr4TFJafz8i0ItWk4MQuzH4oLn-lIb7NxiNmjnlcq_1YU0FyRu-jpBSN4NlzJc_S5mfEe3IKh-b5pWURSVoKnJRE7X-shTKnTfci9FOs0Rbm/s6000/DSC09407.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj315fq4pzEBniz2q54VsbrCB84ZaZu6IWA0mt8qQgKiHjQeTEntoqMA8MnMFDVG4RdRWhTU0YFiiNVORmYDr4TFJafz8i0ItWk4MQuzH4oLn-lIb7NxiNmjnlcq_1YU0FyRu-jpBSN4NlzJc_S5mfEe3IKh-b5pWURSVoKnJRE7X-shTKnTfci9FOs0Rbm/w400-h266/DSC09407.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">sestup dírami<br /></td></tr></tbody></table><br />cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-60028243759370743052023-12-16T11:47:00.000-08:002023-12-16T12:01:17.353-08:00Katalánsko<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhE02PRWnk3sO9W-lyeLcc_2khCOwEAx9yWbtTaAA9lFAfHBz2caqHB3__7cRESXDz2Ri5n9T6f2LiE2HjERWB-SrI192gJWFBSlcrCc8Rn4pHYAd8cYTyDjhyphenhyphen-FWxEXWib3kaSENwzgj-X5j3L2E2HVSFMSIIzLrMe1q9PQ67VizGWdtFQMZEMki7Vb0_f/s6000/DSC07444.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhE02PRWnk3sO9W-lyeLcc_2khCOwEAx9yWbtTaAA9lFAfHBz2caqHB3__7cRESXDz2Ri5n9T6f2LiE2HjERWB-SrI192gJWFBSlcrCc8Rn4pHYAd8cYTyDjhyphenhyphen-FWxEXWib3kaSENwzgj-X5j3L2E2HVSFMSIIzLrMe1q9PQ67VizGWdtFQMZEMki7Vb0_f/w400-h266/DSC07444.JPG" width="400" /></a></div></div><div style="text-align: justify;">MONTSERRAT III a okolí Barcelony na prodloužený víkend. Ať doutníkofílie není zase tak silná, tak jen s jednou cestou na Montserratu. I když tyhle slepecové věžičky jsou skutečně top. GORRO FRIGIA (1153 m/m) je nejvyšší ve skupině čtyř věží (Gorros) poblíž lanovky. Výhledy z ní jsou impozantní, vede na ni několik cest včetně <i>Vía del Adria</i> (V, 5d), slaňuje se 2x (1x 20 m a 1x60 m). Úplně odlišnou oblastí s podobně dokonalými výhledy je stolová hora MOLA DE COLLDEJOU (921 m/m). Masív křídového vápence se tyčí takřka dokonale nad okolní krajinou, spodní část tvoří uzaseniny z triasu a jury. O lezení tady je jen málo informací, ale dá se tady prolézt skrz jeskyní COVA DE LA MOLA dlouhou asi 170 m, v závěru se slaňuje 20 m. Slanit se může i na ferratě CALA DEL MOLÍ, asi poslední ferratě nad Středozemním mořem. Lze se tak dostat na ferratově-lezeckou stezku (kombinace cvakání ferratové brzdy do borháků i umělých chytů na skále), i když samotná klasická ferrata (B, C/D) na krásném rudém vápenci použití lana nevyžaduje.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i>0. den</i></div><div style="text-align: justify;">Přiletíme, seženeme oranžového rencka clio a nakoupíme jídlo.</div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"><i>1. den Gorro Frigia<br /></i></div><div style="text-align: justify;">Fouká dost silně a i ve 20 stupních u moře to způsobuje dost zimu. Bereme vše, co lze, a zachumlaní jako polární výprava rušíme plány lézt na Gorro Frigo ccestou Via Charles za V+ a měníme to na Vía del Adria s jedním místem za V. Zbytek je spíše IV/IV+. A taky první nýt najdeme u schodů, ty vlevo od kříže nějak nevidíme. Takže volba je jasná. S nýty je to tady vůbec nějaké těžké - mezi oblázky z pravěké řeky slepené dokupy nejsou moc vidět, jetšě ke všemu na nich zapracoval zub času a barvy trochu zeslezly. Často je morálový odlez od fixu s vírou, že tam něco bude. Základat tady moc neumíme a metoda pentlení kamínků stužkami jak od vodníků rákosí... To už víc vydrží víra z kříže vlevo.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_aLWPzN7KfB-TWyWf2j-7Vqb9LhIDFObp5KxvFaQmq4SFubqJpOlJ74Zj53YmMuqrBAaE0bB2J7vomP6tHChvch6HZthWjrUMonhmMAb5nSqtk63BU7A8hJmOISgVxZfYozXUpcwSAC_EvUBEAuK8kClFRDuyW2FUzER3BMyVZBAr6AW11oZMpOGKtLr5/s6000/DSC07452.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_aLWPzN7KfB-TWyWf2j-7Vqb9LhIDFObp5KxvFaQmq4SFubqJpOlJ74Zj53YmMuqrBAaE0bB2J7vomP6tHChvch6HZthWjrUMonhmMAb5nSqtk63BU7A8hJmOISgVxZfYozXUpcwSAC_EvUBEAuK8kClFRDuyW2FUzER3BMyVZBAr6AW11oZMpOGKtLr5/w400-h266/DSC07452.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">rappel z Gorro Frigia<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Štandy jsou tady OK. U převisu je to vyklouzané jak na Mazáku u Bachoru. A fouká tam tak, že to jističe normálně urve od skály. Pak ještě jedno kolmé místo, které nám přijde za IV+ docela těžké. A poslední pátou délku za puklinou vylezeme na prudko, kolmo. Až třetí lezec si všimne borháků vpravo. </div><div style="text-align: justify;">Z vichřice hučí hlava. Snad i proto si nevšimneme, že druhý slaňák má náhradu o pár metrů níž, protože nevypadá úplně OK. Dvojice ve Španělsku usazených Němců, co slaňuje za námi, nás proto fixne na svoje lano. Ale kdo zná tatranské slaňáky, cítil by se bezpečně. Přesto je to milé. Ale jsme rádi, že je konec. Ještě večer na kytarovém koncertě Javiera Gavara některým z nás sviští v hlavě.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i>2. den Colldejou</i></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;">Mladý nevypadá OK a taťka se taky necítí dobře. Ke všemu jsme ještě zjistili, že v rámci renovace cesty, co jsme chtěli lézt, někdo vytloukl postupové jištění. A nechal jen štandy. Většina materiálu 1500 km daleko, protože nízkonákladovka že... Narychlo se nám nedaří najít nástupy nebo topa cest. Vybíráme náhradní variantu podívat se na stolovou horu Mola de Colldejou, dokonalý vápencový ovál se stolem na obří kulečník a se zříceninou strážní věže z občanské války. Skrz východní úbočí vede zlomová jeskyně Cova de la Mola, zpočátku široká, pak se láme a zužuje. 3x se prolízá a poslední škvíra je fakt opak doutníků. Zavzpomínáme na chvíle narození, i tvar je podobný. </div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHlZ4JEEGllPH-dnWCNzHGkvRmjc1-ixVlD6-UZZc1dCph6SF0a6nxsUKoSQTTa5r0bM5wrhJPkugGqTMVlVkGphQxBQYxvj3s62GVFc-4PtvVhnyxOxbH42kpmYtXNKWSeMuIY5MdsRXgUq_4JE486DnmsBz9D0ok13wIkn5roBFrIg5ImBOoEoJAHvgJ/s6000/DSC07547.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHlZ4JEEGllPH-dnWCNzHGkvRmjc1-ixVlD6-UZZc1dCph6SF0a6nxsUKoSQTTa5r0bM5wrhJPkugGqTMVlVkGphQxBQYxvj3s62GVFc-4PtvVhnyxOxbH42kpmYtXNKWSeMuIY5MdsRXgUq_4JE486DnmsBz9D0ok13wIkn5roBFrIg5ImBOoEoJAHvgJ/w400-h266/DSC07547.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">cova de la Mola<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Slanění dolů ze skalního okna a stezkou na vrchol - vede na něj přímo od jeskyně i ferratka, ale té jsme si všimli až zdálky. Samotná jeskyně má vchod podobný Šipce, akorát nižší - když tam bez přilby svačíte, nesmíte se zapomenout praštit do hlavy. Uvnitř je prý málo výzdoby, ale úplně se nám to nezdálo. Přední část sice tvoří zřícené bloky nebo zbytky krápníků, ale druhá polovina překypuje na začátku přeci jen skromnějšími sintry a závoji. Hodně si to užíváme a to jsou tady blízko i další jeskyně. Vůbec kousek od sedla (Coll Roig) se malým parkovištěm po projití malým lesem jsou krásné výhledy, minimum lidí... <br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNCIT3-g58QYXdYPmY1zDJOdpuYBAw4VT8sglVCKyR-gKNPX-cCSp5LuF9e-5ekOxUcXEccEkQIMC36ZXfWHvQd0ddNTwdAMXbxIsNwHqrOkseiqC1X-vdI6NEw1ZBEtduh1ib0793Uw-Wi1FkgETB2pzmqHakj9ayBr4PzRJZ4uWb1thRFA15l-wbEgNW/s6000/DSC07579.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNCIT3-g58QYXdYPmY1zDJOdpuYBAw4VT8sglVCKyR-gKNPX-cCSp5LuF9e-5ekOxUcXEccEkQIMC36ZXfWHvQd0ddNTwdAMXbxIsNwHqrOkseiqC1X-vdI6NEw1ZBEtduh1ib0793Uw-Wi1FkgETB2pzmqHakj9ayBr4PzRJZ4uWb1thRFA15l-wbEgNW/w400-h266/DSC07579.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">cova Colldejou<br /></td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;">Samozřejmě jsme z jeskyně šli i na vršek. Ferratu jsme nevyužili, všimli jsme si jí pozdě a neměli žádné infos.<i></i></div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4PYvIYhYTCJSH2-Gt8k23-KybZfepOZzSRgLVkgYZEF2RhaI-HZr_rZg4WLet04KqQQTGgA-Iy19HRfq8U-qk-6frwcmDrb-OkIHYVqsx6g2g898HCS7nUR7UffEshvv0h2vIIZvPFAEsPorgaH0z_DS6IEJDf2xzYaEUh7srvMn0sdsPwKA8rhsyl3eS/s6000/DSC07638.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4PYvIYhYTCJSH2-Gt8k23-KybZfepOZzSRgLVkgYZEF2RhaI-HZr_rZg4WLet04KqQQTGgA-Iy19HRfq8U-qk-6frwcmDrb-OkIHYVqsx6g2g898HCS7nUR7UffEshvv0h2vIIZvPFAEsPorgaH0z_DS6IEJDf2xzYaEUh7srvMn0sdsPwKA8rhsyl3eS/w400-h266/DSC07638.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">připomínka občanské války<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;"><i>3. den Cala del Molí</i></div><div style="text-align: justify;">Poslední den. Večer bohužel odlétáme. Nemáme odvahu se seknout někde při slaňování a stejně jsme plánovali dostat se konečně na slavnou ferratu nad zálivem v Saint Feliu de Guíxols, Cala del Molí. 480 m dlouhá, bereme-li v úvahu první lehčí část (kde se vlastne jen obleze takový pupík) i druhou (kde se nejprve klesne a pak efektně, přesto ne těžce leze v převisku nad mořem). Trochu tady panuje zmatek v parkování: někde zákaz, parkoviště plné a na zelených plochách pro místní parkují všichni. Tak snad barcelonská SPZ projde... Slezeme dolů, rudé vápence nad modrou hladinou jsou prostě skvělé! Fronty méně. Ferrata živí několik společností a Španělsko potřebuje řešit nezaměstnanost. Takže odsedka a kocháme se, zatímco klienti často těsně vedle sebe překonávají minutu po minutě metrový úsek obtížný asi jako přechod pro chodce řekněme v Ostravě. Jedna slečna se dokonce vzdává a po oblezení prvního mysu (ferraty se skoro spojují) utíká. </div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiV4SHjYjOMpHT1gKjFr4rMvKHKCWqGfFKvyfp00teu9e3jjmCQkJc7kzvgIO4Ajs4ucqmtElevG3c_hgJlD9cnl-NIhKVhJ4oQhmL3dDlBXTq2rqoTpzF2Hw7KhPkdtGBWKTqIuavTwZYmkU_6ldlu9uZ4d8N0NdjOvWbV4EAMeSCsBuSu9l8BSJpXDlSO/s6000/DSC07717.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiV4SHjYjOMpHT1gKjFr4rMvKHKCWqGfFKvyfp00teu9e3jjmCQkJc7kzvgIO4Ajs4ucqmtElevG3c_hgJlD9cnl-NIhKVhJ4oQhmL3dDlBXTq2rqoTpzF2Hw7KhPkdtGBWKTqIuavTwZYmkU_6ldlu9uZ4d8N0NdjOvWbV4EAMeSCsBuSu9l8BSJpXDlSO/w400-h266/DSC07717.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">cala del Molí<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Mladý má vítr z mostů, nějaké rozbitější zažil. A vítr občas donese i spršku z moře. Je fajn, i když to jde pomalu. Ale na oběd na letiště nepospícháme. Kolem racci, slunečný den. Oblez dalšího mysu, zase nějaké mosty a vršek, kde končí i lezecká část Escalfer za 6a. Uvažujeme, zda ji někdy polezeme. Slanit OK, ale lézt s ferraťáky cvaknutými do borháků je trochu divné. Nejvíc nám ale vadí umělé chyty na skále. Určitě by se tady totiž daly najít i nějaké klasické cesty. Jinak poslední lanový most na Esfalfer spadl a musí se slanit. Tahat se při lezení s lanem na zádech... Inu, zajímavé asi tak, jako být poprvé v Burgerkingu na letišti v Barce. Někde se najíst musíme a pro rodinné nedělní opoledne je prý BK ideální. Tak dopít kolu a přiletět domů v podstatě rovnou do práce.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzCoVbZS78Kyw3eGMmSeX_FMrDMC83bC6YytLFMn63xhB9QT7vcZiR66RHnCIjrAo6pkePlFZCr4QVbTderM7srMSaSXJt7OBI83pHWUMCv8-LCF_UeaIp4gKJdgeoLo7Zc2TxTOWKRuHlV7MMETVglARLMg9DBwgd0pOQRHOB4mJCWHy7Yblc0q-piJVf/s6000/DSC07827.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzCoVbZS78Kyw3eGMmSeX_FMrDMC83bC6YytLFMn63xhB9QT7vcZiR66RHnCIjrAo6pkePlFZCr4QVbTderM7srMSaSXJt7OBI83pHWUMCv8-LCF_UeaIp4gKJdgeoLo7Zc2TxTOWKRuHlV7MMETVglARLMg9DBwgd0pOQRHOB4mJCWHy7Yblc0q-piJVf/w400-h266/DSC07827.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">cala del Molí<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Jo a ještě jsme odevzdali oranžovou střelu. Stála nás 6000 Kč i s full pojištěním, ale nestáli jsme celé odpoledne frontu. Ubytováná full automatic za 4000 Kč. A drahé letenky za 9000 Kč.</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbZXzlws3tGN8wUmGnL2L6-WHILQYv-387BLkgzcU5B7rzdQq9VEreReqLeEV2LkQfzLli9kbSuKPaeE69-ib_ernN4TagzCouxsEqPgUDbICnlzt-0SQajf-ObW1-1-PX9WUAzWd5qWRN05ljPXg8GOkQh_Om1QOlKOCFxoaxSKXsYAkQK4Ee_RE6SN-S/s6000/DSC07853.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbZXzlws3tGN8wUmGnL2L6-WHILQYv-387BLkgzcU5B7rzdQq9VEreReqLeEV2LkQfzLli9kbSuKPaeE69-ib_ernN4TagzCouxsEqPgUDbICnlzt-0SQajf-ObW1-1-PX9WUAzWd5qWRN05ljPXg8GOkQh_Om1QOlKOCFxoaxSKXsYAkQK4Ee_RE6SN-S/w400-h266/DSC07853.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">cala del Molí<br /></td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i><br /></i></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-51708368378777361872023-12-13T11:59:00.000-08:002023-12-16T12:01:29.369-08:00Totes Gebirge<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijivE5tS2bIVc7aeISo0sYl6cETKj-UX-BghcKvCXOmHXw8EdhHkKYVlZwKroAgRbaTDXa3XHG8hIagZOTYvjQ3sHhBO6tI-aGEmJvnH7m40KhcIOMT2vrVleScWHcq50CkW3tFez2Ae4zzqP-Rz4IAeyuSNCPfNCR1LB0R4_0cLpBHE0fcl8d3aIq8AiY/s6000/DSC04784.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijivE5tS2bIVc7aeISo0sYl6cETKj-UX-BghcKvCXOmHXw8EdhHkKYVlZwKroAgRbaTDXa3XHG8hIagZOTYvjQ3sHhBO6tI-aGEmJvnH7m40KhcIOMT2vrVleScWHcq50CkW3tFez2Ae4zzqP-Rz4IAeyuSNCPfNCR1LB0R4_0cLpBHE0fcl8d3aIq8AiY/w400-h266/DSC04784.JPG" width="400" /></a></div></div><div style="text-align: justify;">TOTES GEBIRGE, "Mrtvé hory"... Rakouské (vápencové) pouště. Když letní bouřky nepřejí velkým tůrám, tak se v dosahu z ČR nabízí i jednodenní akce. Např. 2388 m vysoký WARSCHENECK, nejvyšší vrchol nejvýchodnější stejnojmenné skupiny Totes Gebirge, se dá stihnout i jako půldenní tůra (s použitím lanovky na Wurzeralm a případně přílěžitostně provozované lanovky do Fraunekar. JV hřeben je částečně zajištěný přes zespodu impozantně vyhlížející skalní prahy, ale zblízka je to snazší (B/I UIAA). Sestoupit lze opačnou stranou kolem zbytků Kayrferner vápencovými plošinami zpět na Wurzeralm.</div><div style="text-align: justify;">GROSSES a KLEINES TRAGLen (2184 a 2164 m/m) leží ve střední části Totes Gebirge a pro přístup se nabízí placená cesta na Tauplitzalm. Skrz něj poměrně dlouhou cestou s krásnými výhledy ale i s provozem aut zajíždějících na některý z řady hotelů či apartmánů k Steirerseehutte, malé osadě na východním konci almu. Pak prudce vzhůru lesem a loukami až po srázy charakteristické mohutnými škrapami. Odtud se dá dál pokračovat po turistické cestě nebo přímo vzhůru schodovitým lezením cestou <span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><i>Himmelreich</i>
(IV) s var. <i>Andi und Axel </i>(V- nebo III UIAA). 7/8 délek, přičemž první
délku lze obejít vlevo (v nástupu se často drží sníh, resp. mokro).
Jištění je spíše tradiční, místy staré smyčky, v klíčových místech
borháky. Jasná linie s dobrými štandy na terasách. Z vrcholu lze
kombinovat sestup/slanění (natažené starší lano) nebo loukami vystoupat
ne zrovna blízko na Kl. Tragl a z něj neznačenou stezkou na Gr. Tragl,
kde začíná značená pohodlná stezka vápenvocými terasami se závrty a propastmi hlubokými prý až 0,5 km zpět k nástupu a na Tauplitzalm s
jeho pastvinami.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">Při návratu z krátké navštěvy Rakouska lze ještě doporučit třeba něco k lezení na vápencovém masívu PLOMBERGSTEIN, např. Askulap za IV+ nebo kombinaci Franziskus Hasipfeiler (IV+, V/V-).</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"> </span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><i>1. den Warscheneck<br /></i></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">Podle předpovědi mělo být hezky, ale zavčas ji změnili. Takže odpolední bouřky, letní slejváky. A my ráno někde u Vídně. Takže v Toteskách vybíráme nesportovně cestu lanovkou na <i>Wurzeralm</i> se spoustou atrakcí pro děti. Prostě Rakousko. A pak rychle přejít na lanovku Frauenkar, co funguje jen výjimečně. Takže jsme rychle v 1850 m/m a zbývá nám sotva 500 vm na vrchol. Jdeme jen my a jeden rakouský pár. Pohodlně na kopec šíleným názvem <i>Widerlechnerstein</i> (2110 m/m). Nad ním se tyčí docela výrazná hrana Warschenecku, z této strany schodovité vrsty. Vypadá to docela nepřístupně, ale Peter Reinbergsteig je klettersteig sotva B. Vrchol máme bohužel v mlze, ale na sestupu tu a tam vydíme krásné zelené louky mezi bílými skalami. Ale dole moc zábavy v podobě sbírání razítek a rýžování zlata a drahokamů nestíháme, prší. Jsme rádi, že nejsme někde nahoře. Dostat se z lanovky do auta není vůbec jednoduché, tak obětujeme suché oblečení jednoho člena, aby dojel až k prodejně lístků. </span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjg8mxr88Xg31lFtNMe4RNAURGA_CmpJt_a17sxONNzdWHGbKOs8bFJvlh4AGQ6C4pEm_hDud1ehG7d6iUCvsVnCosmIu7aonjwPXLotHAqPNUEOY_u8xiCIroW1t1VJD3zju6xZhKdhGPoi1LGrsOl0-6WANSEdlA3DC258kSSTSM1TZrT7Y9VmTR6Q89i/s6000/DSC04527%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjg8mxr88Xg31lFtNMe4RNAURGA_CmpJt_a17sxONNzdWHGbKOs8bFJvlh4AGQ6C4pEm_hDud1ehG7d6iUCvsVnCosmIu7aonjwPXLotHAqPNUEOY_u8xiCIroW1t1VJD3zju6xZhKdhGPoi1LGrsOl0-6WANSEdlA3DC258kSSTSM1TZrT7Y9VmTR6Q89i/w400-h266/DSC04527%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">pod ferratou na Warscheneck<br /></td></tr></tbody></table><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><i>2. den Andi und Axel</i></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">Konečně jeden den azurového počasí spojeného s letními vedry. Oproti včerejšku docela rozdíl. Doufáme, že brzo ráno to skoro ve 2000 m/m ještě půjde v příjemné teplotě. Akorát trochu zápolíme s placením mýta a pak nástup přes <i>Tauplitzalm</i> je docela dlouhý. Alm je sice krásný, tu a tam hyzdí výhledy lanovky a hotely, ale je to většinou po asfaltu a šotolině. A pro místní spolu s hosty zákaz vjezdu neplatí, takže občas uskakujeme. Od Steirerseehutten konečně cesta pořádně stoupá, nejprve lesem a pak pod vápencovými stěnami Lockenkogelu k škrapovým stěnám <i>Kleines Traglu</i> (2164 m/m). Ze sedla mezi těmito dvěmi dvoutisícovými vrcholy spadají dolů nádherné a ostré jakoby zkamenělé vodopády (geologicky je to samozřejmě opačně).</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi05Y1nr6rs8GxOOZTzprwz6cACS70gdXps0ZjveUIaK2r6k5yNMTW5KQjRUjRQ7Wjf0AnN9lzQLOy_yPFqWY6t9tD64n_n6wadWNrmE1LUruoceL5kCt8H1yMw0ViGWqyhodiPRfA2HpEtqeKxnRGaiOwSBd4WM6JKqqM6jyjd7Qc61pO-WTow5v7Q_XxD/s6000/DSC04678%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi05Y1nr6rs8GxOOZTzprwz6cACS70gdXps0ZjveUIaK2r6k5yNMTW5KQjRUjRQ7Wjf0AnN9lzQLOy_yPFqWY6t9tD64n_n6wadWNrmE1LUruoceL5kCt8H1yMw0ViGWqyhodiPRfA2HpEtqeKxnRGaiOwSBd4WM6JKqqM6jyjd7Qc61pO-WTow5v7Q_XxD/w400-h266/DSC04678%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">škrapy na Audi und Axel<br /></td></tr></tbody></table></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">Tady odbočujeme ze značky 276 na cestu <i>Audi und Axel</i>, což je sportovnější a těžší varianta <i>Himmelreich</i>. Kromě těchto dvou tady ve stěně jiné horolezecké cesty nejsou, což se nám zdá škoda. Po stěnou s první délkou za III je ještě sníh a po včerejších deštích ze skály ještě kape. Terénem za CH/I raději obejdeme tyhle škrapy až na další terasu, plně osvětlenou. Svlíkáme, co jen lze. První délka začíná V/V- s tím, že to jeden z nás určitě v pohodě vytáhne, ji vytáhne. Nejprve dolů přes nehezky vypadající díru připomínající zubní protézu staré dámy a pak hezky nahoru. Dá se to obejít za III nebo III+ zleva i zprava, zleva to yvpadá srozumitelnější a v traverzu zpět byl vidět borhák. Pak má následovat lehčí délka za IV/IV+, ale dostat se kolem tří nýtů přes hranu se zdá být složitější než první délka. Ani doma nám to hlava nebere. Ty dva tři kroky nebyly ani za V, asi jsme se někde sekli. Zbytek cesty se nohy ohýbají ve škrapech až po pohodlný štand. Kolem nás proběhne stará paní se psem. Dokazuje sestupobvat se dá i jinudy, než po potůčku vlevo. Při pohled na něj je nám jasné, že tudy se nám dolů chtít nebude.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">Po vypečené délce jdeme za II/III k velkému sklanímu bloku. Těžko říct, jestli nějaká za tří smyček nezmizela. Ale oproti předešlým lehkám pohoda a taky jsme si asi zvykli na typ skály. U obřího kamene zase pro změnu nemůžeme najít Audi und Axel vpravo za III+, vidíme jen Himmelreich vlevo za III. Jdeme proto přes blok pěkně rozporem. V délce jsou prý tři borháky a pak v další dvě smyčky. Zase to trochu nesedí, lezeme to jako jednu.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhj-MHqyVsVW9c2-U1rHdfHPiUEH5q0bTs0OcjDuXJ4Brm5Q2NA2TY40Uv9Yr1Pqd6tOKWH1OU8lebDG4pT5jRHYlRT2xEPcUI0N70KlyG0E6Q24OUE-TyF9ZFmwUmKUNX1DJsbKpw6ZK7krF776yBvi6XkUc5NbDN51rMe7vbJ9O8-i9geWUA5J5cuV5bn/s6000/DSC04672.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhj-MHqyVsVW9c2-U1rHdfHPiUEH5q0bTs0OcjDuXJ4Brm5Q2NA2TY40Uv9Yr1Pqd6tOKWH1OU8lebDG4pT5jRHYlRT2xEPcUI0N70KlyG0E6Q24OUE-TyF9ZFmwUmKUNX1DJsbKpw6ZK7krF776yBvi6XkUc5NbDN51rMe7vbJ9O8-i9geWUA5J5cuV5bn/w400-h266/DSC04672.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">rozpor nebo přeskok, skoro na konci<br /></td></tr></tbody></table></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">Balíme lezecký cajk a po travnatých horských loukách nad strmými srázy zvolna přes vyčnívající kamení jdeme na Malý a pak Velký Tragl. Na menším konečně vidíme nějaké lidi. Celkem příjemný pocit, protože od konce lezení jsme nezaznamenali ani pěšinku a šli random vzhůru. Na Grosses Tragl (2184 m/m) je to kousek. Potkáváme tady i českou rodinku s malým klukem. Šikula, že sem vyšel. Našemu zase rostou ramena z chvály na jeho lezení. Ještěže nadávky v té zapeklité IV+, co asi nepochopíme do smrti, nebyly slyšet.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">Sestup je paráda, až na to horko. Krajina fakt dělá čest Mrtvým horám. Závrty, menší škrapy... měsíční krajina. Nechybí pramen, <i>Schwaigbrunn</i>. Po vypití všech flašek s vodou odměna za námahu, protože dneska to bude přes 15 km s plnou výbavičkou. Dole ještě jeden z nás odbočuje pro bundy a zbytek vybavení pro případ změny počasí. Ještě výhled na krásné jezero Steirer a vmísit se do davu na Taupltizalm, kde někteří turisté kolabují z vedra. Chtělo by to šatl, lézt tudy 2x za den je docela nuda, když krávy chová i soused u nás doma. A šup přespat v Sonnenalmu.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGfZsqhI89TGDNKwr4DCaI57sqqX4Nre8Lr1SnfD1LFlFoaBXgoynkLsTGMB1gN0-L5P8BrDA-Kw-qENc1tN4m5iv-giH28SdwX0SUtXw4EYzjvEQsGBa2W_1z2Ds2LOYOhxnUaU1hPD-N19PFbxVWYsxIgFCcAs-a4RY1epYcRbxlc-7fYzorHeXiivpn/s5725/DSC04703%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3817" data-original-width="5725" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGfZsqhI89TGDNKwr4DCaI57sqqX4Nre8Lr1SnfD1LFlFoaBXgoynkLsTGMB1gN0-L5P8BrDA-Kw-qENc1tN4m5iv-giH28SdwX0SUtXw4EYzjvEQsGBa2W_1z2Ds2LOYOhxnUaU1hPD-N19PFbxVWYsxIgFCcAs-a4RY1epYcRbxlc-7fYzorHeXiivpn/w400-h266/DSC04703%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">top of Tragl<br /></td></tr></tbody></table><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><i>3. den </i></span></span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><i>Äskulap</i></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">Počasí se už kazí. Doufáme, že stihneme lézt alespoň dopoledne. Vybíráme cestu </span></span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><i>Äskulap</i> na Plombergsteinu, kde jsme už lezli kdysi. Rychlý nástup a svižný sestup cestou lome opuštěné chaty jsou jasná volba. Už kdysi jsme podobně po dešti a před deštěm střihli kombinaci cest <i>Franziskus</i> a <i>Hasipfeiler</i> z druhé strany, což byla obouchaná 6-tidélka. Dole IV+ a nahoře 1x za V/V+. Dalo se to i s rybníčky v madlech. </span></span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">Äskulap je 8-délka, ale lezeme ji jako 5, ať jsme rychlejší. Klasický vápenec, tu a tam puklina, někdy i plotny, které se nám líbily hodně. Ale takové škrapy jak na Andi und Axel tu prostě nejsou. Opět tu a tam křovíčko, kde se dá schovat před sluncem, než ho zakryjí bouřkové mraky. Nestačíme ani posedět na horolezecké lavičce a první kapky nás zastihnou až v Bille, kde nakupujeme jídlo na cestu zpět.<br /></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOaUTUmBXBricuA3mW-_fTdtLG4-aRvL4epNl_Nazvzau6nBTGnWgCNTz_Ae4YNH_oHURdIHhLz3-25l3J58801jiQtNIGa4is-aXrDnnaw5XV61UbYQ_tBuRw5_FjhQ2WCPyfQkVhO6xqezKRGYiLVjeVOo312AZkLieIYxIqVQlU5MrIf6aoJw7latBM/s6000/DSC04895.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOaUTUmBXBricuA3mW-_fTdtLG4-aRvL4epNl_Nazvzau6nBTGnWgCNTz_Ae4YNH_oHURdIHhLz3-25l3J58801jiQtNIGa4is-aXrDnnaw5XV61UbYQ_tBuRw5_FjhQ2WCPyfQkVhO6xqezKRGYiLVjeVOo312AZkLieIYxIqVQlU5MrIf6aoJw7latBM/w400-h266/DSC04895.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">plotna na Askulapu<br /></td></tr></tbody></table><br /><i><br /></i></span></span></div><br />cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-64826044442977204252023-11-12T11:28:00.000-08:002023-11-12T11:41:05.980-08:00Pyreneje<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSCgtL1S7QGCmWsqqukQj1eL831HPiXJyfVLCZj06X8EpWWQhpsewEh0NP4Yv227XG1TvcsFs-pd7VYIO6Vv9IAF1bPKwNRao35B1zF77CiHjOzDL5-ZyjUFoOwYxzxem1ahL2NLNXC50oH_0p7LQcSjwhwgzNbpWhmVGXznJzUvRvIKuAenYERlewZ4lp/s6000/DSC07110.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSCgtL1S7QGCmWsqqukQj1eL831HPiXJyfVLCZj06X8EpWWQhpsewEh0NP4Yv227XG1TvcsFs-pd7VYIO6Vv9IAF1bPKwNRao35B1zF77CiHjOzDL5-ZyjUFoOwYxzxem1ahL2NLNXC50oH_0p7LQcSjwhwgzNbpWhmVGXznJzUvRvIKuAenYERlewZ4lp/w400-h266/DSC07110.JPG" width="400" /></a></div>FRANCOUZSKÉ PYRENEJE z Lurd na prodloužený víkend. První den přílet, ubytování, prohlídka tohoto známého poutního místa mezi nížinami na severu a Pyrenejemi na jihu. Mezi ně se vklínily vápencové masívy obklopující i LOURDES. Významnou vápencovou horou s nádhernými rozhledy je tady PIC DU JER (951 m/m), skoro až nahoru vede stařičká lanovka a u vrcholového kříže se pomalu hroutí zděná vyhlídka, uzavřená mříží. </div><div style="text-align: justify;">Okolí nabízí i jednodenní výlety na 3000+, např. PIC DU CAMPBIEIL (3173 m/m), druhý nejvyšší vrchol ve skupině <span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">Néovielle,
s prominencí 271 m. Výstup od přehrady Cap de Long ve výšce 2150 m/m
(parkoviště) umožňuje okružní turistický výstup s krátkou pasáží za II
UIAA přes severní hřeben (vrchol Estaragne) a sestupem normálkou vedle
(nebo přes) PIC DE LENTILLA (3157 m/m). Název Cambieil pochází z
okcitánského "staré pole", Lentilla je luštěnina rostoucí v údolí. Svahy
masívu jsou naprosto rozdílné: od strmých žulových stěn cca na severu,
přes vápenec či bloky břidlice i suťové svahy na jihu a západě... </span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">PIC
DU TAILLON (3144 m/m, 349 m prominence) je vrchol na hranici Francie a
Španělska v masívu Monte Perdido a je mnohem navštěvovanější. Poměrně lehce dostupný z horské
silnice na Col de Tentes (2208 m/m) a pak přes sedlo Sarradets (s
vodopády z mizejícího ledovce Taillon) a stejnojemnnou chatu na bréche
de Roland, impozantní puklinu nad propastí spojenou se smrtí
legendárního francouzského hrdiny Rolanda (údajně udeřil doskály mečem,
aby naposledy spatřil milovanou Francii). Za ní má krajina odlišný
suťový ráz a po španělské straně a hřebeni vede cesta lehce na vrchol.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0CaLdFjlW6XW-XFzo8AuzxuQ8OE_W4RD-eqk4oq8BGtvLqLyPD9Kg1gW-GuBcAyHremqkw9P7177v6S80tPpp90z4RoytGXREZcPyV1ev4waNqEaWd_TA2HoshweMpiazA5n9TGBNfNKtClvY2r2jNJE9doMF_BCd_3j9XnFhEdeZLazqW-BM0YrKONwC/s6000/DSC07207.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0CaLdFjlW6XW-XFzo8AuzxuQ8OE_W4RD-eqk4oq8BGtvLqLyPD9Kg1gW-GuBcAyHremqkw9P7177v6S80tPpp90z4RoytGXREZcPyV1ev4waNqEaWd_TA2HoshweMpiazA5n9TGBNfNKtClvY2r2jNJE9doMF_BCd_3j9XnFhEdeZLazqW-BM0YrKONwC/w400-h266/DSC07207.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Taillon</td></tr></tbody></table></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><i>0. den</i></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">večer přespat u Krakova</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><i> </i></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><i>1. den</i></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">Časně ráno odlet a vyzvednutí auta. Zaparkujeme na velkém bezplatném parkoviště v Lourdes u řeky. Odtud jdeme asi 10 minut do "katolického Disneylandu", kde právě probíhá megaakce italské charity. Zázračná voda, jinak velmi chutná pramenitá vápencová, skoro neteče. Sháníme něco na oběd a pak se vyvezeme opuštěnou lanovkou (zubačka) na Pic du Jer, výhledy parádní. Kolem krouží orlovci, pobíhají ještěrky a megabrouci. Pak dolů zjistit, jak se dá přes kódy kódů dostat do ubytování. Ve Francii vše na heslo. A večer ještě znova pro vodu.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHpGSR2IQvfhni-eAU5HRE7QXSoAYBC7_T2OIssujBu9yAwUkSo_bHLdy03SmfPa8hlzplitaipIZfjAzzYJn20zQcV4-sRCnUFEXRVAjbIgwQ4E3LwbzeohzVAFbxH7Bj9cds4__WgUx3F9IgOFF0SdpJMiC0U1qQGTJFI2pmiIJTREiMzUwaMut2UUtT/s6000/DSC06742.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHpGSR2IQvfhni-eAU5HRE7QXSoAYBC7_T2OIssujBu9yAwUkSo_bHLdy03SmfPa8hlzplitaipIZfjAzzYJn20zQcV4-sRCnUFEXRVAjbIgwQ4E3LwbzeohzVAFbxH7Bj9cds4__WgUx3F9IgOFF0SdpJMiC0U1qQGTJFI2pmiIJTREiMzUwaMut2UUtT/w400-h266/DSC06742.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Lourdes</td></tr></tbody></table><i>2. den</i></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">Po klikatých pyrenejských silničkách dojedeme k Lac du Cap de Long, skoro 2000 m nad mořem. Pusto a prázdno, jen restaurace žije. Francie. Cesty moc značené nejsou - značka je jen u přehrady a pak nic, akorát mužíci. U vysychajícího jezera 2600 m/m se snažíme jít podle nich a map, jenže ty nás dovedou pod úbočí Alharisses... Nepochybně je hřeben moc hezké lezení, ale na to úplně připravení nejsme. Po pěšinkách a přes suť se nakonec dostaneme na chodník obcházející <i>Pic d´Estaragne</i> (3006 m/m), vrchol ale míjíme sypkými svahy s ronovými rýhami, kam se vleze dospělý.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmMJEpGspDWNZPaW8GTOQ9VlPs4HDHb3X_vdv5azAKO_bdf9RLpakA5ffR8M2IweKIy_43MB-zoyYGTvlZ9M2jw_vMW2QbkuodqJZwL2yHEdAd36qShyphenhyphen2vmIpRSfU-v18ezNaE59aLxiG0UUa0LcKBToUyA2pOUD77MFCHjJDSbiJtXMtCli67BfqtMZ_j/s6000/DSC06937a.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmMJEpGspDWNZPaW8GTOQ9VlPs4HDHb3X_vdv5azAKO_bdf9RLpakA5ffR8M2IweKIy_43MB-zoyYGTvlZ9M2jw_vMW2QbkuodqJZwL2yHEdAd36qShyphenhyphen2vmIpRSfU-v18ezNaE59aLxiG0UUa0LcKBToUyA2pOUD77MFCHjJDSbiJtXMtCli67BfqtMZ_j/w400-h266/DSC06937a.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pic Long<br /></td></tr></tbody></table></span></span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"> </span></span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">Pak znovu pro změnu zmrzlou sutí na závěrečný výšvih pod <i>Campbieil</i>, který sice není těžký, ale exponovaná plotna po skoro 1000 vm a mnoha kilometrech představuje skutečně lezecký bonbónek. Na vršku parádní výhledy a sestup s odbočkou na předvrchol <i>Lentilla </i>(3157 m/m), který má vlastně vrcholy dva. Pak opět sestup k přehradě neustále se měnící krajinou (suť, vápenec či žula) a nepříjemně vzhůru podél ní k parkovišti.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjX9JXlYqAHSeEL3_LCx7BBZOP_fhzNUl9j9RVZ1JPagqGV9aEP4C5hDjP4db_xZnxhJod-kzURE3EzOa_v-SbwrhdpY3YcCP1BYz-Xl_kzzr94FLbtY9ucnSVTyx5HRzFAkFxU2uQtsF599gKsAhU_mUOEVuLXR6BiZf5fDP7-2Sut3qgjLRuGRwQG651K/s6000/DSC06930.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjX9JXlYqAHSeEL3_LCx7BBZOP_fhzNUl9j9RVZ1JPagqGV9aEP4C5hDjP4db_xZnxhJod-kzURE3EzOa_v-SbwrhdpY3YcCP1BYz-Xl_kzzr94FLbtY9ucnSVTyx5HRzFAkFxU2uQtsF599gKsAhU_mUOEVuLXR6BiZf5fDP7-2Sut3qgjLRuGRwQG651K/w400-h266/DSC06930.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">výhledy z Taillon<br /></td></tr></tbody></table></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><i> </i></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><i>3. den</i></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">Na Col de Tentes ve výšce 2200 m/m to je z Lurd blíž než ka Cap de Long, ale zase je tady hodně obsazeno už kolem půl deváté. Zkrátka hrdina Roland nad námi láká Francouze i Španěly. Nejprve je to docela jednotvárná široká cesta jednou a pak protější stranou údolí Gavarnie. Docela dlouhá procházka, než začne stoupání do Col des Sarradets zpestřené i přechodem přes burácející potok. Nad ním jsou zbytky ledovce. Celou dobu je nad námi cíl cesty: hora <i>Taillon</i> (3144 m/m), ale až nyní je vidět její hřeben a zub le Doigt. Ze sedla je to jen pár kroků na chatu (zdarma voda) a na suťový násep pod plošinu, nad kterou se tyčí la Bréche de Roland. Ve vedru je to ale docela pruda. Průsmyk, kde Roland svým Durendalem flákl do skály, aby naposledy spatřil svou milovanou, sladkou Francii, patří mezi ty nejimpozantnější skalní útvary, jaké jsme viděli. Vápencová skála, takový megadlouhý a megavysoký hřebenáč, je prostě proseknutý v půli. Za ním už je Španělsko a úplně jiný, jakoby vulkanický krajinný ráz.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxlRGSLYyEJ8m0hH7f8w2H_6Sc8yRsuUKYGfR6sHIGgIzVmrSAldQQiKrGsb6Asp8LLJdHUv5k4xEXy7uh-3tK3fh-ahWmXubYHZCfnj0Qe8eZnDP-YWupKTBV4NFcnlSD8CVeIh3sMZmj5UNrpkURZ2xiYnl0wVhbtVcG2EGUUQxR9xQmDAMGrIkNqev0/s6000/DSC07078.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxlRGSLYyEJ8m0hH7f8w2H_6Sc8yRsuUKYGfR6sHIGgIzVmrSAldQQiKrGsb6Asp8LLJdHUv5k4xEXy7uh-3tK3fh-ahWmXubYHZCfnj0Qe8eZnDP-YWupKTBV4NFcnlSD8CVeIh3sMZmj5UNrpkURZ2xiYnl0wVhbtVcG2EGUUQxR9xQmDAMGrIkNqev0/w400-h266/DSC07078.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">bréche de Roland<br /></td></tr></tbody></table></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">Cesta dál vede chytře pod skálou, aby moc neztrácela výšku. Na konci u skalní věže Le Doigt přechází stezka na hřeben, zpočátku mírně a pak strmě sypkou sutí až na vrchol. Kamení má černou barvu, odtud jeho starší španělský název Punta Negra. A pokud vyjde počasí, tak výhledy na věnec hor kolem... </span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyrNErdVmfwR9AGPCers1bu8LJ62uXAbc-gXSjfAE-jowgnITGG2ApGi3Gj7UAKvprU8TT45xqNq8Lgu0x-QcgQnBj_kaWRrfVvYRHR9QxLqV4kdVRyfF7pQaIzY38EPgV_DJIShNtbKDCIjt8O92I4u6v1WMKYBSF1kbjveCMl2hAa6g8Y9zwKyKNLVDu/s6000/DSC07173.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyrNErdVmfwR9AGPCers1bu8LJ62uXAbc-gXSjfAE-jowgnITGG2ApGi3Gj7UAKvprU8TT45xqNq8Lgu0x-QcgQnBj_kaWRrfVvYRHR9QxLqV4kdVRyfF7pQaIzY38EPgV_DJIShNtbKDCIjt8O92I4u6v1WMKYBSF1kbjveCMl2hAa6g8Y9zwKyKNLVDu/w400-h266/DSC07173.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">směr col de Tentes<br /></td></tr></tbody></table></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><i> </i></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><i>4. den</i></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u">ráno odlet domů, celkem auto 4000 Kč, ubytování 4000 Kč, letenky 3000 Kč/osoba.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xtoi2st x3x7a5m x1603h9y x1u7k74 xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtA2oCeB7-_qV9uCJaWyss7iDGz36pEBMzSSnBweeX1-lYyruKa8uVrPZBKXv1d_iAzQUD1MVwbddyS3lHZli0U9G78Mn_tUtrAVEywPU1qSghFKeJDFgAO8HdnqLa_JO_-QNLhP3FnJ18ydwLtEOJCG5ZKALFTs_2RElMPdVpCP_KFgVHTX2OnpMaptcH/s6000/DSC07023.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtA2oCeB7-_qV9uCJaWyss7iDGz36pEBMzSSnBweeX1-lYyruKa8uVrPZBKXv1d_iAzQUD1MVwbddyS3lHZli0U9G78Mn_tUtrAVEywPU1qSghFKeJDFgAO8HdnqLa_JO_-QNLhP3FnJ18ydwLtEOJCG5ZKALFTs_2RElMPdVpCP_KFgVHTX2OnpMaptcH/w400-h266/DSC07023.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Lac du Cap de Long<br /></td></tr></tbody></table><br /><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lkfr7t x1lbecb7 xo1l8bm xzsf02u"><br /></span></span></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-12686819232742365182023-11-05T08:28:00.000-08:002023-11-12T11:41:39.335-08:00Panorama Put<div style="text-align: justify;"><b><i><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizhfJOTUKfZkaUNdToprupnsBm0z4sGS0u5fospTVLoBet13oMRIv6axIw0etIgMGWAvV6WVpcWWwzmxN7LyD-V_IWdk1S3KUduweIXYvClaMRV297DjQwMWEHRH_NR9Ml_nYOnVFBmYSA82kEneC2CVkySa5C-CcuJpKzq8mYB61pg0jCf-nwBqsZYjnR/s6000/DSC03861.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizhfJOTUKfZkaUNdToprupnsBm0z4sGS0u5fospTVLoBet13oMRIv6axIw0etIgMGWAvV6WVpcWWwzmxN7LyD-V_IWdk1S3KUduweIXYvClaMRV297DjQwMWEHRH_NR9Ml_nYOnVFBmYSA82kEneC2CVkySa5C-CcuJpKzq8mYB61pg0jCf-nwBqsZYjnR/w400-h266/DSC03861.JPG" width="400" /></a></div>Panorama Put a Die Eleganz im Meerschweinchen tainz</i></b></div><div style="text-align: justify;">Bereich Teufelsgrat leží na sever od většiny sektorů v odlehlejší čási Hohe Wandu. Vzniká tady poměrně dost cest, v letech 2021/2022 např. PANORAMA PUT (V+) s nedalekou Autoput a Viktor-Frankl. Panorama Put je šestidélková. Ale jsou zde i další starší cesty, na pěšině od parkoviště se nedá minout např. nástup k výrazné jeskyni Kletterbruder(pfad), vlevo od ní je cesta DIE ELEGANZ IM MEERSCHWEINCHEN TANZ, V+, 3d (slanění 2x podle názvu cesty na prasetech).</div><div style="text-align: justify;"><b><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgewhgQOT3MtiZKroAT3vGgdINYbfBz0YLCMAtIjn37zFcs8BwUqcvYRgKNM0Ej2fAz1KNiXucFx2KpSrCgojhadSuIGNQLa_QZQjGQAUWzizoYP89wm9N_Ynj__1qdV8GKBKsZhx_roGLQFrqQlfQVCXu0-0CzrrKChzKiMTJ8PANRQMBUIsNuLI8Iwagr/s6000/DSC03728.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgewhgQOT3MtiZKroAT3vGgdINYbfBz0YLCMAtIjn37zFcs8BwUqcvYRgKNM0Ej2fAz1KNiXucFx2KpSrCgojhadSuIGNQLa_QZQjGQAUWzizoYP89wm9N_Ynj__1qdV8GKBKsZhx_roGLQFrqQlfQVCXu0-0CzrrKChzKiMTJ8PANRQMBUIsNuLI8Iwagr/w400-h266/DSC03728.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">1 ptch Panorama<br /></td></tr></tbody></table></b></div><div style="text-align: justify;">Do téhle části Hohe Wandu jsme chtěli cíleně, protože jsme ji zatím míjeli. Na rozdíl od jiných sektorů jsme dost těžce hledali nástup na <i>Panorama Put</i>. Narazili jsme sice na stěnu za Teufelsgratem, ale až dost vysoko mezi stromy jsme viděli cedulku Viktor-Frankl. Od ní jsme se pak v šurmajzu drželi vlevo (zpět) a mezi stromy došli k nástupu. </div><div style="text-align: justify;">První délka začíná pohodlně za IV- a pak vede skrz "Wandl", kde je asi klíčové místo za V+. Následuje další délka na takovou malou věžičku, III nebo var. za VI. Následuje nejdelší, za V, po krásném pilíři. Z nějakého důvodu ale Panorama nevede po logické hraně, ale pod ní. U další délky, kde jsou vidět i borháky z Bellavisty, je to podobné. Má to být za V+, ale stačí si odšlápnout do komína nebo vzít hranu a... Asi jsme divní, ale hledat na skále nejtěžší místo a vynechat pořádný chyt či stup nám nějak nejde. Kromě toho je skála dost křehká a místy s hlínou. Není dobré tady experimentovat. Ostatně slaňák na Bellavistu vypadá dost špatně, jeden borhák ve štandu úplně chybí. </div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEdZxbTcMrJGyz924sSIU_K9LHOjD_4aSiQ61In1vnWVFawGQz34rzlzvd2l3yP2_fc6vIQNqcuqT577Btw7pJ2OmMEqknyt-5aCd5Gm5ahgNud26mUVV-l27LP9qINj8h5uRtOPh2CEO7HLXymbLZycoUtMHQa08y8jdUpjNqL4a0qBTFVqk0gOBxQ9Lt/s6000/DSC03746.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEdZxbTcMrJGyz924sSIU_K9LHOjD_4aSiQ61In1vnWVFawGQz34rzlzvd2l3yP2_fc6vIQNqcuqT577Btw7pJ2OmMEqknyt-5aCd5Gm5ahgNud26mUVV-l27LP9qINj8h5uRtOPh2CEO7HLXymbLZycoUtMHQa08y8jdUpjNqL4a0qBTFVqk0gOBxQ9Lt/w400-h266/DSC03746.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bellavista</td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Pátá délka za IV- je rozbitá a poslední je za V+ nebo var. za V-. Těžko říct, kde vede těžší varianta, protože lehký "riss" má být podle fotografií úplně vlevo, ale i přímo po borhácích to není těžší. Jen si noha odšlápne a přes sbíhající se špáry na celkem lehce na zavěšený strom kolem dalšího zmizelého borháku a do štandu pod lavičkou na Bergfreundturm. </div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgi4aVkRDlzzrEiwj1ntCmU6TVa09XdhYas-B05Sbt9BMUvthUGteUPDOTFvbQkPq-cR0m6RUPsricBfQTPrr2aKOwM3G3VpYwEZv-mYKa11FHQ4zNkVD7Th5FJze5Sh-g547F5p5wJwndS5yMQjNN4onUoSDUrwMqLBxG6OqrEZ_vbs285mMRwrsIatbtt/s6000/DSC03803.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgi4aVkRDlzzrEiwj1ntCmU6TVa09XdhYas-B05Sbt9BMUvthUGteUPDOTFvbQkPq-cR0m6RUPsricBfQTPrr2aKOwM3G3VpYwEZv-mYKa11FHQ4zNkVD7Th5FJze5Sh-g547F5p5wJwndS5yMQjNN4onUoSDUrwMqLBxG6OqrEZ_vbs285mMRwrsIatbtt/w400-h266/DSC03803.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Leiterlsteig</td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Sestoupíme ferratou LEITERLSTEIG, B je pouze krátký úsek vedle začátku Bereich Teufelsgrat. Na Autoput nemáme chuť. Z Panoramy máme spíše průměrné dojmy, tak chceme Kletterbruderpfad, ale nalezeme do<i> Die Eleganz</i>... Což je cesta, kterou jsme taky moc chtěli vylézt. Až na jedno místo pevná skála, hodně chytů a stupů v udávané obtížnosti. 3 délky ale lezeme jako 2+1. Dolní za V a horní za V+, jinak většinou IV-. Nejhorší místo je pod jeskyní s vrcholovou knížkou, tj. před poslední délkou. Při dolezu na štand je hliněná římsa, hodně drolivá. Slanění je luxusní a z tancování s morčaty máme fakt elegantní pocit nejen proto, že tady jsme V+ neminuli. A poradili jsme dole 2x Rakušákům, kde je Panorama Put. </div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxvr_QEg6nEaaAmm8qhQSHoIgxZ7G0KLCgAR0_rBxuiT65wien2X_E3nZyg0Zow7OxRxWE3FQQ8XkS79JHvRmPL1O36j4mhmjvK7o9Yt_AtywSYrwLDbUyC5tZ3Km5wn--QG6PR1AhhiUcE4cax6dv8zlUrv2g7z3XoAFLMmTdjajvz-0OEIMbPREFqaVp/s6000/DSC03832.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxvr_QEg6nEaaAmm8qhQSHoIgxZ7G0KLCgAR0_rBxuiT65wien2X_E3nZyg0Zow7OxRxWE3FQQ8XkS79JHvRmPL1O36j4mhmjvK7o9Yt_AtywSYrwLDbUyC5tZ3Km5wn--QG6PR1AhhiUcE4cax6dv8zlUrv2g7z3XoAFLMmTdjajvz-0OEIMbPREFqaVp/w400-h266/DSC03832.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Die Eleganz...<br /></td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;"><br /></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-28974617610767793472023-05-22T11:15:00.004-07:002023-11-12T11:41:46.346-08:00Bedkowice<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgz2FqNX-jiI7JzmNI2aSLNA2EYOSLpdhqh90tI0B4E-soud9FZST_ZP4H32YPCjSRLadaA596JdqP_fuPsLMJzA2x6Vp4jB1uLDvq0HCOxj_JhoVCU-NLDy1aNozK0n40Kp4NzTA3us_kaGHdMvfqN-6tlDL2byiLXOr3Ks5Bt2gT4QA0Z5tfcV9BpfA/s6000/DSC03393%20(2).JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgz2FqNX-jiI7JzmNI2aSLNA2EYOSLpdhqh90tI0B4E-soud9FZST_ZP4H32YPCjSRLadaA596JdqP_fuPsLMJzA2x6Vp4jB1uLDvq0HCOxj_JhoVCU-NLDy1aNozK0n40Kp4NzTA3us_kaGHdMvfqN-6tlDL2byiLXOr3Ks5Bt2gT4QA0Z5tfcV9BpfA/w400-h266/DSC03393%20(2).JPG" width="400" /></a></div>BEDKOWICE je vesnice v Krakovsko-Čenstochovské Juře s řadou vápencových skalních výchozů. Na území obce zasahují např. skály v Kobylanské dolině, ale skály v Bedkowicích se považují ty z výchozů a hřebenáčů, které leží i mimo obec v zářezu potoka Bedkowka. <i>Bedkovská dolina</i> patří k nejdelším v Polské Juře, na rozdíl od podobné Kobylanské je celá průjezdná autem, ale skály nám připadaly drolivější.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLgz5BPYQ3-sVTTeSzuwU3fDemyv0PPN6BJ318gPVV6oU2deA6hfql5GxOPrzrFVfQ4twVqyI8enKmYUAIavfvkt6foJXTEmw_-0TGToPKfl73u632U1ybJspkHGqfLVBWL8XP-PzvIAUCa5HxTE32t5wl3tiZaFDLrulyYJg8rf441wrp97pGQpqTBA/s6000/DSC03390%20(2).JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLgz5BPYQ3-sVTTeSzuwU3fDemyv0PPN6BJ318gPVV6oU2deA6hfql5GxOPrzrFVfQ4twVqyI8enKmYUAIavfvkt6foJXTEmw_-0TGToPKfl73u632U1ybJspkHGqfLVBWL8XP-PzvIAUCa5HxTE32t5wl3tiZaFDLrulyYJg8rf441wrp97pGQpqTBA/w400-h266/DSC03390%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sokolica top<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Nejvyšší stěnou v údolí a vlastně i v celém netatranském Polsku je SOKOLICA, s téměř 100m převýšením. Lezli jsme tady sportovní <i>Spoko to nie Maroko </i>(IV, 4 d). Kromě první délky s traverzem doprava a křížením s jinými cestami hezká a lehká, orientačně snadná. Dá se slanit, ale bývá na ní dost lidí a přístup pod skálu docela sypký. Proto jdeme dolů pěšky, opět hodně příkře šurjmazem skrz les.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhE11iTIvPphdM2iDh8VrOR4pXnYroGJdB3wImMh130M4lM7KYG3Vn115S5LGgUSvgscF-Z1TNQamEbyyijzW6Ci-9Vp9yAiPOy-NTu5UKVydDoz4nEDulC8Fe3fuNPtJwz2vJj3a3fyRZ-7rC3DEUo_QjM-rtkLkG_Z_A4mJlDPvy7PO6BoDczCAbO0g/s6000/DSC03404%20(2).JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="6000" data-original-width="4000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhE11iTIvPphdM2iDh8VrOR4pXnYroGJdB3wImMh130M4lM7KYG3Vn115S5LGgUSvgscF-Z1TNQamEbyyijzW6Ci-9Vp9yAiPOy-NTu5UKVydDoz4nEDulC8Fe3fuNPtJwz2vJj3a3fyRZ-7rC3DEUo_QjM-rtkLkG_Z_A4mJlDPvy7PO6BoDczCAbO0g/w266-h400/DSC03404%20(2).JPG" width="266" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Skolopedra</td></tr></tbody></table>Dalším cílem je TURNIA LIPCZYNSKIEJ v sektoru DUPA SLONIA. Ale čekáním na Sokolici jsme ztratili hodně času, je poledne a všude se rybaří, šáhluje... Nakonec najdeme nějakou lehkou sportovku alá vue, prostě první lepší (jsme bez vlastního jištění, máme jen presky), vylezeme ji a hodíme shora přes převis. Až na odchodu zjistíme, že v sektoru je i cedule s topem. Ale naše cesty tam pro jistotu nejsou. Vytáhli jsme <i>Omszaly komin </i>(II), původně tradiční, nyní cca 5 bh na pohodu. Cesta vedle vypadala přes převis brutálně, zkoušeli jsme ji na top rope. Až doma jsme zjistili, že pokud se jde po borhácích vzhůru, tak poslední 2 nebo 3 patří do úplně jiné cesty a <i>Skolopendra </i>za V se obchází zprava, tj. protažením Omšelého komína. Naše pokusy o přímý variant byly <i>Niemy cyk</i>, VI.1 čili VII-. Pak přes sluníčkem prcháme do komína na opačné straně, mokrý a zarostlý... <i>Enpec</i>, asi za III. Nic moc. Celkově smíšené pocity, nějak to tady naše hlavy nepobraly (křížení cest, obtížnosti, lezci trávící hodiny v jediné cestě a osamělá lana bez lezců). </div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhB4ohOgyrSqWC8-6zcP23RF1YHwv5OP4XVwWV3y-NRx0rB6rsrlBgyDvjb1mOZlBdQpfT57-1VsT_uOefAMdgXAvXY94cWzA_eXICJe-H8pb2SnpsW6hg9MUS69koh5mK0Vu5MEUXb8VuJHKPbAP-fgDxnXGeXdSWiO9JSjdcLKB2uwfTL3jrct8RgQ/s6000/DSC03405%20(2).JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="6000" data-original-width="4000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhB4ohOgyrSqWC8-6zcP23RF1YHwv5OP4XVwWV3y-NRx0rB6rsrlBgyDvjb1mOZlBdQpfT57-1VsT_uOefAMdgXAvXY94cWzA_eXICJe-H8pb2SnpsW6hg9MUS69koh5mK0Vu5MEUXb8VuJHKPbAP-fgDxnXGeXdSWiO9JSjdcLKB2uwfTL3jrct8RgQ/w266-h400/DSC03405%20(2).JPG" width="266" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Skolopedra</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;"><br /></div><p style="text-align: justify;"><br /></p>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-30057013251715701692023-05-02T06:51:00.012-07:002023-11-12T11:41:54.434-08:00Porúbka<div style="text-align: justify;"><div style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl6s9SL5c_H0tTTb5IGkBA-ywv5RifdDe7YilHnEhQNBlzoZeRzDVk2ZH_6XXpf3wVvKVwR3ZvZp9xaDpF0fzUeVxsYH5G3z_eWh3QeqRRfF1anvEDM1R1dNepW8auQA558kSG86eDtkpndkExq-WM74vl7qj5_8oxIxX_SFPyNPSYxX8NhAMiBd-b_g/s6000/DSC03148.JPG"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl6s9SL5c_H0tTTb5IGkBA-ywv5RifdDe7YilHnEhQNBlzoZeRzDVk2ZH_6XXpf3wVvKVwR3ZvZp9xaDpF0fzUeVxsYH5G3z_eWh3QeqRRfF1anvEDM1R1dNepW8auQA558kSG86eDtkpndkExq-WM74vl7qj5_8oxIxX_SFPyNPSYxX8NhAMiBd-b_g/w400-h266/DSC03148.JPG" width="400" /></a></div></div><div style="text-align: justify;">PORÚBKA, resp. skály na levé straně Rajecké doliny, patří mezi nejnavštěvovanější lezecké oblasti na Slovensku s více než třemi stovkami cest, včetně několika málo dvoudélkových, na dolomitickém vápenci. O téhle významné lezecké oblasti na Pováží nedaleko Žiliny toho bylo napsáno hodně: od krátkého a většinou pohodlného přístupu k většině sektorů z placeného parkoviště v campingu Slnečné skály (což je název jednoho ze sektorů často používaný pro celou lokalitu), kdy autem v podstatě dojedete až pod stěnu, přes častou olezlost vápence navštěvovaného od 60. let 20. století, po geologické složení v podobě hronika (chočského příkrovu), tj. triasové stáří (podobně Beckov). </div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxFrRG5yjRkdgvTr5ihjb-SXdp-hdFo6BVM4d3trJHU_amoTH2FOKHmQlPFxPah8-cyXgGoJ7VnFSCuXjtNA8fSPj8tiS5Jr8KA4lEY6Zg3qydYJ6-NRTeG84OsP6naSGKU-68TXaKAznfsf5-k0h93booVkwOw4-XSPPQcxcF1XEDhorPaFq2ar8OWg/s6000/DSC03118.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxFrRG5yjRkdgvTr5ihjb-SXdp-hdFo6BVM4d3trJHU_amoTH2FOKHmQlPFxPah8-cyXgGoJ7VnFSCuXjtNA8fSPj8tiS5Jr8KA4lEY6Zg3qydYJ6-NRTeG84OsP6naSGKU-68TXaKAznfsf5-k0h93booVkwOw4-XSPPQcxcF1XEDhorPaFq2ar8OWg/w400-h266/DSC03118.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">z Hadí na Hrádok<br /></td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;"><i>Hadia veža</i></div><div style="text-align: justify;">Výhodou Porúbky je, že v případě náhlého hnusného počasí se do úspěšně vyblbnout v žilinské La Skale, pokud teda vynecháme rodinnou sešlost v Martině. A když je další den o 20 stupnů víc a 10x víc slunečního světla, druhý pokus lézt v Porúbce není marný. Při prohlídce v dešti o den dřív nás zaujal i sektor HADIA VEŽA, což jsou vlastně dvě věžičky hned na konci kempu. Protože do sektoru Lietačky míří hodně lidí a na věžičkách je prázdno, zůstáváme lézt za autem. Malou lezkyni je ve svahu vhodnější přivázat, úplně kinderfreundlich to tady není. Vybírali jsme pro ni nejlehčí cesty, akorát jdou dost zešikma, takže pro malé děti nám to zas tak super nepřišlo. Vynechali jsme i dolez na vyšší věž. Začali jsme cestou <i>Rolling Stones </i>(III+), co má společný slaňák (prase) s <i>Sťatý strom </i>(V+) a malou to tahalo právě do V+. Pak jsme pokračovali vpravo <i>Opidofobií </i>(III), která pak pokračuje pod jiným názvem až na vrchol. Dál je <i>Rebel </i>(V+) s koutem na rozpor. Zespodu vypadá drsně, ale celkově nám tady těžší cesty připadaly lehčí a lehčí zase oklouzanější. Spodní část Rebela je ovšem jen choďák. Následuje <i>Cesta zapadajúceho slnka </i>a<i> Sérum </i>(obě IV) a mezi nimi na top rope <i>Milostná predehra </i>(V) a <i>Kobra</i> (VI+) s těžkým začátkem a koncem, malá se plácala někde mezi nimi dole. Vpravo nám zůstaly nevylezené ještě dvě cesty: Jožova a Mišova a snad Stará hadia (úplně nejblíž Lietačkám). Pak procházka kolem potoka Raječka k sektoru Hrádok, kde teda bylo mnohem víc volno.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjYjxHv3mydDAxOXzJfUjSEbDbSrgVmCj9a_dwQ-SWuvenWnxL73kX-n9qWCnTvXL31Xyrd6PPL1maVPANJyYnzCJ628mFktpkVq9jRWSbCAb3x9Gztj_RflL2OtrT1yQ4OdnM7AECQvv7mr6ZH2qyDnjgMmC-lAM5IbGvzvXtITmpK2cuS4SdSfkwAkQ/s6000/DSC03110.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjYjxHv3mydDAxOXzJfUjSEbDbSrgVmCj9a_dwQ-SWuvenWnxL73kX-n9qWCnTvXL31Xyrd6PPL1maVPANJyYnzCJ628mFktpkVq9jRWSbCAb3x9Gztj_RflL2OtrT1yQ4OdnM7AECQvv7mr6ZH2qyDnjgMmC-lAM5IbGvzvXtITmpK2cuS4SdSfkwAkQ/w400-h266/DSC03110.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Opidofobie</td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQ1Xq_HridDPLc1dGks4vxq7ExQZktcrHFTzkoUOK5ruVyI6nteXxaYcwd701X8pW8uaonR9AgEU7E1g4VPWcw5UVdIfkMZmLDu4u6R4GRa0rvELHz1KDNC9KHNFc5dQFLhHWRbvThfdVenZTLmpuItpxKykIy_Ul0MbMQRw8O_ZX9N_LMXNTmPooXLQ/s6000/DSC03122.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQ1Xq_HridDPLc1dGks4vxq7ExQZktcrHFTzkoUOK5ruVyI6nteXxaYcwd701X8pW8uaonR9AgEU7E1g4VPWcw5UVdIfkMZmLDu4u6R4GRa0rvELHz1KDNC9KHNFc5dQFLhHWRbvThfdVenZTLmpuItpxKykIy_Ul0MbMQRw8O_ZX9N_LMXNTmPooXLQ/w400-h266/DSC03122.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Serum</td></tr></tbody></table><i>Slnečná veža a Hrádok</i><br />Další týden je opět pěkně jen na Slovensku, tak plány na Polsko nebo Rakousko padají. Se synem se vydáváme nejprve na vrchol Hadí veže (<i>Opidofóbie + Grc</i>, III a V+) a slaňujeme dolů. Po roce mladý trochu odvykl. Pak jdeme na Lietačky, ale do olezlé pětky vecpané a snad se dokonce křížící se dvěmi VII- ani nenastoupíme. Borhák někde ve třech metrech a na nohy nic. Zrakvit se u potoka... Tady by to snad ani nešlo, ale něco si zlomit...</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLdgWQ4KWBRUVpOBPsTziY-vkhAOGDjyad0gxJaWTrBgwuHmpmZZNMcKVwWxExW1PaGkusYqa-zzjqfqDUzCpqBktrT1sB030rAYjUZaX0B0gd6hYKtReXU3gvRPkm5F9puXZPjCliaE4IfcLF6sWkpPu9gJuW4JGv9B1fMDOsRle_pfw2NfqXZquAfg/s5725/DSC03239%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3817" data-original-width="5725" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLdgWQ4KWBRUVpOBPsTziY-vkhAOGDjyad0gxJaWTrBgwuHmpmZZNMcKVwWxExW1PaGkusYqa-zzjqfqDUzCpqBktrT1sB030rAYjUZaX0B0gd6hYKtReXU3gvRPkm5F9puXZPjCliaE4IfcLF6sWkpPu9gJuW4JGv9B1fMDOsRle_pfw2NfqXZquAfg/w400-h266/DSC03239%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Slnečné steny<br /></td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;">Přesouváme se na SLNEČNÉ STENY, kde není tolik lidí a kde to sice olezlé je, ale ne tak strašně. Místní instruktoři nás pouští na cestu <i>Po hrane</i> (IV) na bezejmenné věžice uprostřed sektoru. Chtěli jsme jít i Športovou vedle, ale ve druhé délce je prý na sportovní cestě jen dvojice borháků a i místní to dojišťují... Martinský komín je obsazený a tak hledáme další cesty. Do horní části Slnečných sten se nějak nemůžeme dostat, je to tady spleť stromů a žlabů a někde mezi nimi lano na pomoc při stoupání do skal. Těžká orientace jen s náčtrem. <br /></div><div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrqBj4nmQ2M-9duLGYDYaUnRllQcow2sGODOzAx8OqdmN9Jc73UIcAeP6-ud1AdwI3wDPcyBVrWUcKsiGSCv7oHgkvu_MxCsAtiaE79YgITQZMY1jXlAYrrUmmp_f3AWrc_RqD1y6WJYWTfYCP5pNaANzP3OaKhSh_qsexb7aVRaJXReS4KLGsMu-6Rw/s6000/DSC03269.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrqBj4nmQ2M-9duLGYDYaUnRllQcow2sGODOzAx8OqdmN9Jc73UIcAeP6-ud1AdwI3wDPcyBVrWUcKsiGSCv7oHgkvu_MxCsAtiaE79YgITQZMY1jXlAYrrUmmp_f3AWrc_RqD1y6WJYWTfYCP5pNaANzP3OaKhSh_qsexb7aVRaJXReS4KLGsMu-6Rw/w400-h266/DSC03269.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ľahký kútik<br /></td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;">Objevíme Oázu a další sektory a skončíme v HRÁDKU u Srpové veže. Konečně se zorientujeme, vylezeme dost těžké V (<i>Pánsky kút</i> V+, <i>Ferov pilier</i> a <i>Sen mladých chlapcov</i>) a <i>Ľahký kútik </i>za III. V Dámské pětce s dlouhým odlezem k prvnímu bh a puklinou se angažuje jen taťka.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3f_3yxWxAbFXKc2bgLbk7narMIhDFh_ulltprGxFey10QsX9pAx33gisqLwGDKhej09ycumxyalMhUZIckN6gEeeP4mJg3Mv5ZXUSxIHtrid9TxPIpDtAnVQP-QFx66w8yG1zWrlvw_IWIYhV-i99MU66-gkxJ9L51GQdS5G3tjHf41P7GQOi79fJ0w/s6000/DSC03296.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3f_3yxWxAbFXKc2bgLbk7narMIhDFh_ulltprGxFey10QsX9pAx33gisqLwGDKhej09ycumxyalMhUZIckN6gEeeP4mJg3Mv5ZXUSxIHtrid9TxPIpDtAnVQP-QFx66w8yG1zWrlvw_IWIYhV-i99MU66-gkxJ9L51GQdS5G3tjHf41P7GQOi79fJ0w/w400-h266/DSC03296.JPG" width="400" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-9619923007936433552023-04-22T11:18:00.002-07:002023-11-12T11:42:01.522-08:00Kréta<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilU4KvAokJIxl9lXvWUCzWTtmuDpE2zafRbAp1KCUjwJwWhnPCGPkHCnI-Q7IEP_6zWLm1ViiUztYWsKAS0qEQ38ojeygyc6QcwcmLALUi5hFdLslOD81_k7xtAieoIDyeTaw714T_5wZAEF-4PGVBvO-HrOSrGtB2GTEi8wtLU-R9MkRKbUwFnj0Cvw/s6000/DSC02556.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilU4KvAokJIxl9lXvWUCzWTtmuDpE2zafRbAp1KCUjwJwWhnPCGPkHCnI-Q7IEP_6zWLm1ViiUztYWsKAS0qEQ38ojeygyc6QcwcmLALUi5hFdLslOD81_k7xtAieoIDyeTaw714T_5wZAEF-4PGVBvO-HrOSrGtB2GTEi8wtLU-R9MkRKbUwFnj0Cvw/w400-h266/DSC02556.JPG" width="400" /></a></div></div><div style="text-align: justify;">KRÉTA, největší řecký ostrov a 5. největší ve Středomoří. Údajně nejlepší místo pro lezení v Řecku, jen trochu specifické odlehlostí jak samotné Kréty, tak klikatými silničkami a uličkami, kudy stěží projdete, natož projedete. Vápencové hory vysoké i přes 2000 m ideální na turistiku v zimních měsících a všudypřítomné kozy... </div><div style="text-align: justify;">Nejvyšší horou Kréty a nejprominentnější horou Řecka je MOUNT IDA v masívu Psiloritis, 2456 m/m a přes 2000 metrů má i nedaleký AGATHIAS (2424). Nejdelší lezecké cesty jsou v MONASTIRAKI WAND (např. 9d, V- <i>Mit 66 Jahren</i>) a pokud nejvyjde počasí na další v Kapetanianě nebo Perivolakii, trochu adrenalinu nabízí i mnohé z jeskyní (<i>Maria</i> u městečka MALIA, <i>Atziganospilios </i>a <i>Maridon </i>u vesničky ADRIANOS s chodeckým stejnojmenným kaňonem). Mezi nejkratší výlety patří výstupy na místní 1000+ (KARFI, 1148 m/m), vždy ve velkolepé vápencové krajině často s pozůstatky mínojské civilizace z doby bronzové.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i>0. den - přelet</i></div><div style="text-align: justify;">Velikonoční letenky do Španělska a Itálie bývají předražené, takže kam za teplem a suchem? Řekové mají kalendář o týden posunutý, takže ve středu odlet z Krakova do Chanie (protože nikam jinam se mimo léto nelétá) se všemi lany a preskami na palubě... Na 1/osobu 5000 Kč, ubytování 3/os. na 5 dní za 2500,- s kuchyňkou a půjčení auta 2500,-. Jinak ceny v obchoděch jak u nás, v tavernách (gyros) ještě levnější.</div><div style="text-align: justify;">Prvním zážitkem na Krétě je asi jízda autem. Jednak "new road" nás svede na odbočení po silnici páté cenové kategorie. Zvykáme si na kozy odpočívající na cestě, dědečky odpočívající na cestě, kočky a psy pobíhající po cestě, děti všude a auta parkující taky všude. Chápeme, že nejlepší místo pro rozhovor je uprostřed silnice, nejlépe jen ze staženého okýnka. A dálnice je označení pro jednoproudou komunikaci, kdy se jezdí odstavným pruhem. Přednost zleva i zprava neexistuje, jezdí se i přes dvojitou a nestojí se pouze tam, kde je rukou napsáno "no parking". Jezdí se tam, kam se dá.</div><div style="text-align: justify;">Večer se ještě projdeme do MARIÁNSKÉ JESKYNĚ v MALII. Je tady i lezecký sektor, ale cesty na krásném červenohnědém vápně jsou na nás dost těžké. Jeskyně je maličká, s nízkým průlezem, přesto se v ní najde velký stalagnát a spousta brček. Má jeden průlez u místnosti se zříceným stropem do snižující se komory.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrCx7drYPjIamHUB6qzBy1B8CXlTPE0mQ7I2pdSC5z7NsDq96N2ST8Cslli5He-Q6aFqZkESpLLRgGAU4BV0kzkqYtA0rYQKly_3yGIRoNRLskHWZxu7eWS012WRkmyUC0deTK-YlF_qc80Ue7qm6nW3kPayMcIKTCt42hNx1LTYADyz2uORF_81lYhw/s6000/DSC02534.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrCx7drYPjIamHUB6qzBy1B8CXlTPE0mQ7I2pdSC5z7NsDq96N2ST8Cslli5He-Q6aFqZkESpLLRgGAU4BV0kzkqYtA0rYQKly_3yGIRoNRLskHWZxu7eWS012WRkmyUC0deTK-YlF_qc80Ue7qm6nW3kPayMcIKTCt42hNx1LTYADyz2uORF_81lYhw/w400-h266/DSC02534.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Maria Cave Malia<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;"><i>1. den - Kapetaniana</i></div><div style="text-align: justify;">Odpoledne se má zkazit počasí, takže chceme zkusit krátké cesty<i> </i>dole na pobřeží pod Kapetanianou. Kdo tuhle cestu neprojel autem, těžko uvěří, že se jedná o půlhodinový sjezd po kamení takovou krétskou Ostrvou. V Tatrách by ho ochranáři ukřižovali. Tady je do Velkého pátku ještě týden a den. Když si řidička odmaká všechny ty kameny na cestě (v létě asi vyčištěné, v dubnu se na to...), psi na řetězu hlídající prchající kozy, a konečně se prodereme přes křoví až ke skále, tak začne pršet, i když je do oběda ještě daleko. </div><div style="text-align: justify;">Představa, jak se s vozidlem 4x1 drápeme vzhůru a brodíme přes potok, nás donutí rychle vypadnout. Škoda. Bouřka a lijáky nahoře na asfaltu spolu s padajícími skalami nás už nerozhodí. Když večer déšť trochu přejde, navštívíme alespoň mínojské vykopávky v Malii. Prý nejsou tak hezké jako jiné, ale nám se jeden ze čtyř největších paláců doby bronzové s okolím moc líbil. Pak ještě Cretaquarium a večeře.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i>2. den - Monastiraki Wand</i></div><div style="text-align: justify;">Krásný den. Olivovými plantážemi cestujeme do vesnički MONASTIRAKI na úpatí mohutného šedočerného skalního útesu vzdáleně podobného Hohe Wandu. Zdejší cesty stavěl Albrech Precht velmi alpským zůsobem. My vybíráme sportovku <i>Mit 66 Jahre </i>vytvořenou jeho kamarády ještě předtím, než se tady na Krétě při slaňování zřítil i se spolulezcem. Chceme vyzkoušet oblast před dalšími cestami, ale počasí nám pak nepřeje. Cesta má 9 délek, 280 m, V- UIAA (4b) a většinou celkem pohodlné štandy. Taky má na krétské poměry skvěle popsané <a href="https://www.outdooractive.com/de/route/alpinklettern/kreta/monastiraki-wand-kreta-/46577817/#dmlb=1" target="_blank">topo</a>. Akorát místy se v křoví trasa ztrácí, pomohl by nějaký borhák nebo šipka. Taky jsme měli pocit, že tu a tam nějaký borhák chybí nebo zarostl dřišťálem. Co je dřišťál? Kdo lezl na Krétě, pochopí. Asi největším zklamáním je kvalita skály - na konci druhé délky, u posledního borháku, vyrveme šutr velikosti většího kufru. </div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQOHNcnz97HMLEjxCnPUh70ZRWvpb28TRbl1xLXN-EbPhSI986XarYr-HWOsucvekuPHsQYWKVlC9-1kFor81sWCRnAN8S4_ZGwNc7Cb4diJSM8hARvB0MlOggx_0VhNt6QMvnd7ZrxDq4wJIvIEomiLCMMneHyqzVg4VrpQ4lMa5kQuHMGfO8_S9mYw/s6000/DSC02748.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQOHNcnz97HMLEjxCnPUh70ZRWvpb28TRbl1xLXN-EbPhSI986XarYr-HWOsucvekuPHsQYWKVlC9-1kFor81sWCRnAN8S4_ZGwNc7Cb4diJSM8hARvB0MlOggx_0VhNt6QMvnd7ZrxDq4wJIvIEomiLCMMneHyqzVg4VrpQ4lMa5kQuHMGfO8_S9mYw/w400-h266/DSC02748.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mit 66<br /></td></tr></tbody></table>Z cesty jsou krásné výhledy hned na dvě moře: Krétské i Egejské. V horní části jsou štandy na terasách, 4. délka je v šedočerných vápencových schodech a 7. lehkým pilířem (III UIAA) k posledním dolezovým délkám s krabicí na vrcholovou knihu. Stačí 6 presek, což je na délky klidně kolem 45 m takové prechtovské. Klasa asi odpovídá. Sestup je komfortní. Na značenou cestu je to pár kroků. Pak dolů úbočím s výhledy na vápencový ráj. Dá se sejít zkratkou mezi trním nebo pokračovat po polní cestě. Je sice delší, ale nerozevrete si kalhoty. Pokud jste si je tedy nerozervali na ostrém vápenci.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigMLk7O8BHgI2WPNpc5xjaL80EWPfGzgmJUstyYxPHE-0-K8IQdroaenm-xi57S6ePfLNu0_G8Ofh3T1jFROL4-atVilq__JkCIflxv1vC6unWBh2yk-_IbQ10_dyOTJlNOWF1WAbI2JaFwlLNxcPqFveur5XPY9Zxwaqer9pH5oPp84_LULTUWbAoAg/s6000/DSC02753.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigMLk7O8BHgI2WPNpc5xjaL80EWPfGzgmJUstyYxPHE-0-K8IQdroaenm-xi57S6ePfLNu0_G8Ofh3T1jFROL4-atVilq__JkCIflxv1vC6unWBh2yk-_IbQ10_dyOTJlNOWF1WAbI2JaFwlLNxcPqFveur5XPY9Zxwaqer9pH5oPp84_LULTUWbAoAg/w400-h266/DSC02753.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">konec Mit 66<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;"><i>3. den - Adrianos</i></div><div style="text-align: justify;">Zase deštivější počasí. Jedeme po klikatých a celkem dobrých cestách do vesničky ADRIANOS. Kolem koryta vyschlého potoka Xeropotamos/Soulikari vznikla zapomenutá soutěska pojmenovaná podle vesnice dlouhá asi 4 km, s dvojicí jeskyní. ATZIGANOSPILIOS (něco jako Cikánská jeskyně) je větší, za vstupním prostorem jsou dva sály mírně oddělené a dva závrty. V jednom je krásná sintrová výzdoba, ve druhém nás překvapila suť. Údajně se oběma dá pokračovat do zadní části, ale první průchod jsme nenašli a na vyklízení suti v komíně nad hlavou jsme neměli chuť.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6QzuXcdu77ho8_X-gRgXRwdvcIgT0gYUgCIufwh-XeGOtTYa_xk2HHdhcxR2HfZmPaWtS9hYFStNQALTnUzpOYGopZr9KKibdoQrF8vka7umZuvGaI7hVDGBJh7X5W8R3SDxgqfT1dh_duD8U_id39xoP_nZgVL3BoFbsNFI2B7eLjWJuWqJQESoYMw/s6000/DSC02907.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6QzuXcdu77ho8_X-gRgXRwdvcIgT0gYUgCIufwh-XeGOtTYa_xk2HHdhcxR2HfZmPaWtS9hYFStNQALTnUzpOYGopZr9KKibdoQrF8vka7umZuvGaI7hVDGBJh7X5W8R3SDxgqfT1dh_duD8U_id39xoP_nZgVL3BoFbsNFI2B7eLjWJuWqJQESoYMw/w400-h266/DSC02907.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Atzigano Spilios<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">MARIDON leží na opačné straně údolí (z jedné i druhé jeskyně je vidět na protější). Je menší ale na výšku větší, má výraznou boční chodbu a stropy zčernalé od oxidu manganistého. Předsálí slouží jako přístřešek pro kozy. Ve všech 3 jeskyních na Krétě, které jsme prolezli, se běžně schovávají kozy, takže kromě bobků není problém najít i jejich kosti. Ale žijou tady i netopýři.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_m_wy4DQl787KnZQZZlH_9KEU9RYrJYVKfEsNbeQbvEieoKFUoyUqYvKYNkHyzG31jFmtOB1DAB2FQwCXAmlvh_qlhNSxprtLQqozmnI6PBRKzOzpKkZe_DCi9wtguV6533SS8mG0oywRXOgA2AqXtSon54oBurNBwTziB7aOauAFcsoqk4yQdlkfqg/s6000/DSC02968.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_m_wy4DQl787KnZQZZlH_9KEU9RYrJYVKfEsNbeQbvEieoKFUoyUqYvKYNkHyzG31jFmtOB1DAB2FQwCXAmlvh_qlhNSxprtLQqozmnI6PBRKzOzpKkZe_DCi9wtguV6533SS8mG0oywRXOgA2AqXtSon54oBurNBwTziB7aOauAFcsoqk4yQdlkfqg/w400-h266/DSC02968.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Maridon Cave<br /></td></tr></tbody></table>Z jeskyní jsme pokračovali dolů soutěskou. Chtěli jsme se dostat až k místu, kde se slaňuje (nebo je tam fix). Jenže zase začalo pršet.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoavNE2zgr_9N16IObj6-lkSba35vfyxt82TSvnpmGVilwxHUuCQ3BzlTaOzEKmaKlqS832dVMX0O75cG_HPuG4YTnoxQW7VT3mCouWXo7DUwuKadsP7YwP9KO0ljgPz3ZNqsp0gppRD5piGnJDZHLA3r7M1PZupngcep3mxJFOLaQUehTgSWY-zbwnA/s6000/DSC02972%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoavNE2zgr_9N16IObj6-lkSba35vfyxt82TSvnpmGVilwxHUuCQ3BzlTaOzEKmaKlqS832dVMX0O75cG_HPuG4YTnoxQW7VT3mCouWXo7DUwuKadsP7YwP9KO0ljgPz3ZNqsp0gppRD5piGnJDZHLA3r7M1PZupngcep3mxJFOLaQUehTgSWY-zbwnA/w400-h266/DSC02972%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Adrianos Gorge<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Když večer déšť ustal, stihli jsme krátký výlet, než začalo opět pršet, na 1148 m vysoký kopec KARFI. Polní cestou údajně sjízdnou pro auta od muzea s větrnými mlýny až po horní parkoviště v podobě krásné louky jsme šli pěšky, sotva hodinku. Překvapila nás studánka s čistou vodou a trosky mínojského osídlení skoro na vrcholu. A opět spousta vápencových skal kolem.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvmrPvQEZD_Zlrc_2Z1e1eUjOf79ph8n6OiKlLOFzerkNBn-8ck2WLtyeNQYUu-hbVz0JAeJw08jq3WyyU6qMltTQnQX5jJCDo_xUPMPan_cV7SV1t9hh-dbD5e-uioB1N8uPvcL0iP_3Uj8ijBf1n7eBrueXdFHMaMVlDVTK11t_bLDz92CTQcwM5zg/s6000/DSC03038.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvmrPvQEZD_Zlrc_2Z1e1eUjOf79ph8n6OiKlLOFzerkNBn-8ck2WLtyeNQYUu-hbVz0JAeJw08jq3WyyU6qMltTQnQX5jJCDo_xUPMPan_cV7SV1t9hh-dbD5e-uioB1N8uPvcL0iP_3Uj8ijBf1n7eBrueXdFHMaMVlDVTK11t_bLDz92CTQcwM5zg/w400-h266/DSC03038.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Karfi</td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;"><i>4. den - Psiloritis</i></div><div style="text-align: justify;">Všechno je mokré a i na většinou suché Krétě má ještě pršet. Tak neradi opouštíme myšlenku na lezení a skrz řecké vesničky ucpané na květnou neděli tak, že ani koza neproklouzne, stoupáme na náhorní plošinu v pohoří PSILORITIS. Až do výšky 1700 m/m vede asfaltová cesta, místy díra a místy koza, takže se dá na nejvyšší vrchol Kréty MOUNT IDA (2456 m/m) dojít za jeden den. Nad krajinou vápencových balvanů je ještě dost sněhu, vrchol AGATHIAS (2424 m/m) je pokrytý firnem úplně a normální cesta z Lakkos Mygerou je na jeho severním úbočí zledovatělá. Jsme ten den jediní z téhle strany, kdo přes vršek Agathiasu přejdeme do sedla mezi oběma vrcholy a pak bez sněhu na nejvyšší vrchol. Hezké ranní počasí zatím mizí v husté mlze. </div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHtt7PkphiHO8Zrw6tnWxc-0EcZyJFj7xivay3WTxW9O__hc-G33f3Xg7CUQ_ZKaukiHQHYxDJVCVM7t5mwg4tYj1syxiz1tiQhjgG8Wz1_8PxnNs4vzm11j8-G1Y4pB8hSWdkFf-ggumIQs4gAJgzGe_Ej5OSjTlf4OpvIDFAdX6OpzeLuwnRmWs6gQ/s6000/DSC03068.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHtt7PkphiHO8Zrw6tnWxc-0EcZyJFj7xivay3WTxW9O__hc-G33f3Xg7CUQ_ZKaukiHQHYxDJVCVM7t5mwg4tYj1syxiz1tiQhjgG8Wz1_8PxnNs4vzm11j8-G1Y4pB8hSWdkFf-ggumIQs4gAJgzGe_Ej5OSjTlf4OpvIDFAdX6OpzeLuwnRmWs6gQ/w400-h266/DSC03068.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mt. Ida<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Na vršku jsme sami se skupinou Řeků, což je asi nejvíc lidí během našeho putování velikonoční Krétou. Vyšli z Toubotos Prinos a jsou velmi friendly. Nás čeká sestup neprošlapaným úbočím Agathiasu, cca 500 m firnu jen v nesmecích (mačky a cepíny by musely do podpalubí) nekonečnou hodinu s využitím všech zkušeností a sil, co s horami máme. Beze sněhu nebo v hlubokém sněhu to musí být fajn traverz, takhle je to jeden z těch nezapomenutelných zážitků. Pak za půlhodinku pohodlně dole, doplnit síly v podobě šťavnatých čerstvých pomerančů, dolů, sbalit se a ráno domů.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDdVazmWgko8tQ4zknAEclKyuMgAK7cD4rRDLdyRjf7Of9dqYxR_aYiDOIh43QmyBReKha2C38I3DHdF8UIIDf2OCoGGIByUyiJMclwnXU0CTyj6s8Jw1-ZshcqnetXVBglQ9sf_iuXNvBmMnLfiVSDaG_bpJs2DFeBVDZN7VVlRzTRx8gj9gqHQijFw/s6000/DSC03076.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDdVazmWgko8tQ4zknAEclKyuMgAK7cD4rRDLdyRjf7Of9dqYxR_aYiDOIh43QmyBReKha2C38I3DHdF8UIIDf2OCoGGIByUyiJMclwnXU0CTyj6s8Jw1-ZshcqnetXVBglQ9sf_iuXNvBmMnLfiVSDaG_bpJs2DFeBVDZN7VVlRzTRx8gj9gqHQijFw/w400-h266/DSC03076.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">top of Psiloritis<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;"><i>5. den - odlet</i></div><div style="text-align: justify;">Po old road, ještě zkoušíme přejíždět pruhy, parkovat random uprostřed před odbavovací halou letiště a vůbec užívat ty běžné krétské radosti bez starostí.<i> </i><br /></div><div style="text-align: justify;"><i><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqnzdI9EjFrXW5WHaT0dkfYwU0Cp-5ghMmv09FJvhGOFSk27iVMcBaDWV5wML250okJr7tM6m1z6LGMgHRe7Dr_WuW1vD65bFpb5K1Ck774e9SbZAHh-Hvo2V68st7XZ-W3VVW7O2ncoR5BcdcnXwXdEAu-LcMbWCrKFuWGzUrIR7J5XY-cnoi1IlNcg/s6000/DSC02798.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqnzdI9EjFrXW5WHaT0dkfYwU0Cp-5ghMmv09FJvhGOFSk27iVMcBaDWV5wML250okJr7tM6m1z6LGMgHRe7Dr_WuW1vD65bFpb5K1Ck774e9SbZAHh-Hvo2V68st7XZ-W3VVW7O2ncoR5BcdcnXwXdEAu-LcMbWCrKFuWGzUrIR7J5XY-cnoi1IlNcg/w400-h266/DSC02798.JPG" width="400" /></a></div></i><i> </i><i><br /></i><br /></div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"><i> </i><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i> </i></div><div style="text-align: justify;"><i> </i><br /></div><div style="text-align: justify;"><i> </i></div><div style="text-align: justify;"><i> </i><br /></div><div style="text-align: justify;"> <br /></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-7472341076692889052023-02-13T05:23:00.007-08:002023-11-12T11:42:08.747-08:00Dachstein<div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyFGIcei9dbRIdMa2jRJ17iWQgGVgq6KKrO5HMkL3gpixNbX95ctFtZPKTo3GuIrt4YvykLvOEIeFZlC6SX1VZJg_1l2Umpm5lF-kaWn6OB5JeIm3CfBsdU3nrBRLfGa3qc7v_QFCiFi6P-C74pJEA8l0MzGSF_GWU41MsKXxPDst2rbVrD2hQlPLsJw/s2560/P1160736.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1920" data-original-width="2560" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyFGIcei9dbRIdMa2jRJ17iWQgGVgq6KKrO5HMkL3gpixNbX95ctFtZPKTo3GuIrt4YvykLvOEIeFZlC6SX1VZJg_1l2Umpm5lF-kaWn6OB5JeIm3CfBsdU3nrBRLfGa3qc7v_QFCiFi6P-C74pJEA8l0MzGSF_GWU41MsKXxPDst2rbVrD2hQlPLsJw/w400-h300/P1160736.JPG" width="400" /></a></div></div><div style="text-align: justify;">DACHSTEIN není jen nejvyšší vrchol (HOHER DACHSTEIN, 2995 m/m) s několika ferratami, ale např. i sousední dvojvrchol KOPPENKARSTEIN (Grosser und KLEINER, 2820 m/m). I na něj vedou klettersteigy, z jižní a severní strany pak několik vícedélek v podstatě sportovního charakteru. Přístup k severní stěně od horní stanice lanovky vede po vyrolbované cestě (sjezdovka) k výrazné zatáčce (dál se pokračuje pod stěnou k ferratě var. žebřík B/C). Cesta Leichte Beute (IV UIAA, 7d) je nejbližší, první délka je společná s Kursaulauf. Lehčí 6. a 7. délka vedou nyní nad militarische klettersteigem. Ostrý vápenec s nádhernými výhledy na okolí Hoher Dachsteinu, sestup po hřebínku s pomocí ferraty Hunerscharten (var. A/B). Na úpatí Dachsteinu se pak nachází další zajímavá místa, např. klettersteigy v <i>Silberkkarlammu</i>, úzké soutěsce plné vodopádů. Prostě vápencový ráj.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i>Schulteranstieg</i></div><div style="text-align: justify;">Naše první cesta na Dachstein, první bez cestovky do Alp a vlastně jen zastávka na cestě do Švýcarska před mnoha lety, kdy ještě frank miloval euro. Starou Seethalerhutte jsme po výstupu ferratou B, značně zasněženou, na konci června použili coby liduprázdný a palivoprázdný winterraum. Nádherné ráno pak bylo odměnou za mlhu a mráz včerejšího dne, kdy jsme na vršku potkali jen "schladmingský přízrak" - týpka v teniskách, co nás pozdravil a odběhl na ledovec. A zkušenost, že pakovací lístek se musí označit na horní stanici, aby cesta byla bez mýta.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyWz7X_FARGJQeosyw0R9vbBtKR8Kb-Zdwimw_fgvlpGJQcRYMai4c4xEc477zdwzfFC114DXSWCDkhLbJAK6HpvmsfQoVf2vr2XSXZIdiD-EAfFOlooyO_k0m8EtEXU3spjkch5_65UvXKlYrtVG-nkLQNc9ppfno0vI2BnpfY1z1WlzLE45z1y9Gog/s2560/P1160734.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1920" data-original-width="2560" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyWz7X_FARGJQeosyw0R9vbBtKR8Kb-Zdwimw_fgvlpGJQcRYMai4c4xEc477zdwzfFC114DXSWCDkhLbJAK6HpvmsfQoVf2vr2XSXZIdiD-EAfFOlooyO_k0m8EtEXU3spjkch5_65UvXKlYrtVG-nkLQNc9ppfno0vI2BnpfY1z1WlzLE45z1y9Gog/w400-h300/P1160734.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">sestup k lanovce<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;"><i>Rosina klettersteig</i></div><div style="text-align: justify;">Mladý má za sebou první alpskou 3000+ a po "rest day" na Hochsteinu vstáváme brzo ráno, ať se trochu zchladíme v letních vedrech v soutěsce Silberkarklamm. Vstup je zde placený. Před osmou hodinou jsme tady sami, jen kluci z horské nacvičují ve skále zaparkování motorky mezi nebem a zemí. Sami pak odlétají pod vrtulí pryč. Motorka na římse zůstává. Jsou prostě věci mezi nebem a zemí.</div><div style="text-align: justify;">Vydáváme se dál kolem potůčku s peřejemi až pod lanový most, kterým začíná ferrata Rosina. S výjimkou lehkého dolezu se jedná o cca 120 m v poměrně kolmé skále, bez větších možností odpočinku. C/D úseky se střídají s D, v praxi to nějak nelze rozlišit, ale je to <i>luftig</i> výlet v podstatě přímo nad soutěskou. </div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCdO7qzTQDvG46kfofpazwhLKkBpprxI2jjwHDxJZFzQB8yG_jm6b4NZ9qsXUbVH9SO4YxzUY8H4-jWFmTS6HBvcz3wUac4Y3On57amw__4463ElKGtm8-zaoRr6B1bI2HpFZFhVoeWoLcWaYEDe_CtkFq_aflq1tuj5IYiRpxbwhcEGN_Mg7qxIyK1A/s5456/DSC05965.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCdO7qzTQDvG46kfofpazwhLKkBpprxI2jjwHDxJZFzQB8yG_jm6b4NZ9qsXUbVH9SO4YxzUY8H4-jWFmTS6HBvcz3wUac4Y3On57amw__4463ElKGtm8-zaoRr6B1bI2HpFZFhVoeWoLcWaYEDe_CtkFq_aflq1tuj5IYiRpxbwhcEGN_Mg7qxIyK1A/w400-h225/DSC05965.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Silberklamm</td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Od konce ferraty se musí ještě kousek nahoru dobře značenou pěšinou a pak mírně dolů na chatu Silberkar umístěnou v malebném údolí. Nad ní se nachází lehčí ferrata, ale začíná být dost vedro. Raději zkoušíme nakloněný žebřík u velkého vodopádu vedle Rosiny. Tahle ferrata nemá jméno, ale celkem pěkné výhledy. Akorát focení v převislém žebříku se nějak nedaří. Takže šup dolů, koupit pizzu na oběd a hromadu jídla ve Sparu...</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFKe9yzDZ-_5hbU28PpzpbC0tfZi_UHO44zFz0h4TdYKTxjHc-KEWgysz2VvLG0lrRgTctuszZs26KPN4ZSEA-KVk5slKUJlmExL46bfozBX002NtjXA1T39g5HjWEp6xh_zxvmms9v5reHsfdu17RjW1krom00afwutmFrNVkKlO70SyZojT_2_s_4g/s5456/DSC05980.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFKe9yzDZ-_5hbU28PpzpbC0tfZi_UHO44zFz0h4TdYKTxjHc-KEWgysz2VvLG0lrRgTctuszZs26KPN4ZSEA-KVk5slKUJlmExL46bfozBX002NtjXA1T39g5HjWEp6xh_zxvmms9v5reHsfdu17RjW1krom00afwutmFrNVkKlO70SyZojT_2_s_4g/w400-h225/DSC05980.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Rosina klettersteig<br /></td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivQl9ocmjySov6WhFIIilLIkZGufNpHrTDlLeMDOmM9-pzjs940jOU8Vp-eso38szRoyip2klDqzGwEBnfn7ztFlVpiNF7vqCff_R2GD-YSoI_s7I3Z9M5WWUZAJ6GraWh4wEINLgSbiki5yF5jQKZhtciE28xprvU7K8_WfJTCRJ5gAvdTic_E_SXag/s5456/DSC06017.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivQl9ocmjySov6WhFIIilLIkZGufNpHrTDlLeMDOmM9-pzjs940jOU8Vp-eso38szRoyip2klDqzGwEBnfn7ztFlVpiNF7vqCff_R2GD-YSoI_s7I3Z9M5WWUZAJ6GraWh4wEINLgSbiki5yF5jQKZhtciE28xprvU7K8_WfJTCRJ5gAvdTic_E_SXag/w400-h225/DSC06017.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Stříbrná soutěska a vdp<br /></td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"><i>Leichte Beute</i></div><div style="text-align: justify;">Další den se vyvezeme zdarma lanovkou vysoko nad vedrem unavený kraj do světa ledovců a vršků... Schladminger card se tady fakt vyplatí. A zase tak chladno není, polezeme v podstatě v tričku cestu <i>Leichte Beute </i>na KOPPENKARSTEIN.</div><div style="text-align: justify;">Nástup je přes ledovec. Fascinuje nás místní údržbář na skútru, co vrtá tyče a sklízí odpadky. Přitom hopsá přes trhliny. Jen tak, sám. Internetoví metodici by asi zaplakali. My spíš pláčeme nad nástupem. Odtrhovka je tady na krajích kluzká a ledovec klesl o tolik metrů níže, že k první 23 m dlouhé délce za IV s 5 bh je zapotřebí připočíst pěkných pár metrů zcela nejištěných (a sypkých, marnost tady něco dávat) k červené značce označující původní nástup. Morál.</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjePSeofnDax3BJTwGAse6h7sCq8U-_GyBAOrsXDTxCefmZS8z4rBEUIcUrseqLZfQWjvZzp8W4C8w32bTIsqjAsVWN54P5VA4OOExf2EXl05ObA1yndgRyh2nQkzetruOn2EMUJ7RXdFMFXbqDFMj-FSjPYMsIsoaPNVZQi3HfXPUfERuJXRiem-nkfw/s5456/DSC06099%20(2).JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjePSeofnDax3BJTwGAse6h7sCq8U-_GyBAOrsXDTxCefmZS8z4rBEUIcUrseqLZfQWjvZzp8W4C8w32bTIsqjAsVWN54P5VA4OOExf2EXl05ObA1yndgRyh2nQkzetruOn2EMUJ7RXdFMFXbqDFMj-FSjPYMsIsoaPNVZQi3HfXPUfERuJXRiem-nkfw/w400-h225/DSC06099%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dachstein z Kopper<br /></td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;">Další délka je naopak sportovně obouchaná, končí na římse. A další délka a další, kratší. Pěkně ostrý vápenec, v podstatě pořád něco kolem IV/IV-. V páté délce bohužel bloudíme, v lehčím terénu nejsou vůbec bh ani značky. Logických linií je víc, správná se klikatí vlevo. 6. délku protíná vojenský klettersteig a tady se ztrácíme úplně. Topo ferratu nezahrnuje, kolem je samozřejmě nabitá spousta železa, což hledání nějakého štandu nebo borháku z lezecké cesty ztěžuje. Lezeme po ferratě doprava i doleva hledat i <i>Kursauflauf</i>, ale marně. Borháky jsou podle všecho až někde navršku a dolízat to za II/III nějakým kamenolomem... Raději použijeme ferratu a napojíme se na normální klettersteig pod Westgrat. S odstupem času jsme usoudili, bez záruky, že <i>Leichte Beute</i> a <i>Kursauflauf</i> asi pokračují nad cedulkami s varováním, že u militarische klettersteig vede elektřina. Viděli jsme je totiž 2x.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieOFzxVISXdoF2g-ydy_Fe7O_8Dz2noro2X55qJVPNA8dv7pjPSzfrY6k8LUobfHi0mOeIXG7sF_QXh1uVnKBb05zZJnpjMRrPRpkvdpykSjNOoPR0pEMTMOKTnW3sHl0xNcFS52jXVQSRM8pTMeCVhE5B0Am_dPogCp26vws_JkC9vGAGDdMXgVQUWA/s5456/DSC06060.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieOFzxVISXdoF2g-ydy_Fe7O_8Dz2noro2X55qJVPNA8dv7pjPSzfrY6k8LUobfHi0mOeIXG7sF_QXh1uVnKBb05zZJnpjMRrPRpkvdpykSjNOoPR0pEMTMOKTnW3sHl0xNcFS52jXVQSRM8pTMeCVhE5B0Am_dPogCp26vws_JkC9vGAGDdMXgVQUWA/w400-h225/DSC06060.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">šedobílá skála, šedobílý ledovec<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Počasí je tak akorát na svižný sestup. Ještě potkáváme kluky, co lezli z druhé strany nějakou brutálně dlouhou vícedélku (nějakou V, asi Tour fur heisse Tage nebo podobnou). Rychle sníst něco alá kobliha a do lanovky už v bouřce. Pršet sice mělo až o dvě hodiny později, ale...</div><div style="text-align: justify;">Cesta nám vyšla parádně, ostré je to jak břitva. V lehčích pasážích by ale mohly být u sportovní cesty nějaké značky, možností je fakt hodně a skála to není úplně malá. Lezení nad hromadou sněhu a trhlin je... Pitoreskní. Výhledy na Hoher Dachstein... Pitoreskní. </div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgde8ggUF2XYfDyY7puPrP3rNGT5bQRINScPFhmB6rLGpRkvYjXh3P7CKSNoyY6VDHwNcSXjkdCUjd9j5jyjbDjoyJVPzAI_-FtRFq8EOn0qmaePk2Bj79cDRJu7Ht0bUrs6jCD6Hnyxj5CyP1yzwADFQMvfb82g4TxG3qQTz7HKntkFlPjUimCrgZWAw/s5456/DSC06113%20(2).JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgde8ggUF2XYfDyY7puPrP3rNGT5bQRINScPFhmB6rLGpRkvYjXh3P7CKSNoyY6VDHwNcSXjkdCUjd9j5jyjbDjoyJVPzAI_-FtRFq8EOn0qmaePk2Bj79cDRJu7Ht0bUrs6jCD6Hnyxj5CyP1yzwADFQMvfb82g4TxG3qQTz7HKntkFlPjUimCrgZWAw/w400-h225/DSC06113%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">klettersteig AB<br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOH48WMDQN78fXc4PvF0r8lNxmU7OcVq2YAF8VkzC5_48WFI8RRz0sswAwzgGPNLbPjA6kHYmfHlR_Dj-VP03j0HrrNhkL0zws2K7D_NBk33kqsFwT4rHl0BH2SARzzCfDBTH4a-MXKLWxf2YSkhhMB_XqkhhgbY7WSxdsG83nRdgG1Z_USetsth13Ng/s5456/DSC06197%20(2).JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOH48WMDQN78fXc4PvF0r8lNxmU7OcVq2YAF8VkzC5_48WFI8RRz0sswAwzgGPNLbPjA6kHYmfHlR_Dj-VP03j0HrrNhkL0zws2K7D_NBk33kqsFwT4rHl0BH2SARzzCfDBTH4a-MXKLWxf2YSkhhMB_XqkhhgbY7WSxdsG83nRdgG1Z_USetsth13Ng/w400-h225/DSC06197%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Leichte Beute uprostřed<br /></td></tr></tbody></table><br /> </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-40863628492144949892023-02-12T10:09:00.004-08:002023-11-12T11:42:16.957-08:00Valencie<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLbvuu3lrhT_s-LRj7zBhN1WHXNQkI0ah4kO2Cf-TdI3q-AwuvEQTjbTjGLlDwRRBrx_RDhC4AFoq8O9hzTGTJlvs_jMmFnHtVM494zaK_yNQJFj_YHf9zs_U1n3Lzr71QF7ryvQ3hVubjlZ1dOK7V1NdyPbE17MNgm7Ve07CfNufIDgzwmQzfODdLhg/s6000/DSC01947.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLbvuu3lrhT_s-LRj7zBhN1WHXNQkI0ah4kO2Cf-TdI3q-AwuvEQTjbTjGLlDwRRBrx_RDhC4AFoq8O9hzTGTJlvs_jMmFnHtVM494zaK_yNQJFj_YHf9zs_U1n3Lzr71QF7ryvQ3hVubjlZ1dOK7V1NdyPbE17MNgm7Ve07CfNufIDgzwmQzfODdLhg/w400-h266/DSC01947.JPG" width="400" /></a></div></div><div style="text-align: justify;">VALENCIE pro většinu turistů znamená asi horké písečné pláže ve stejnojmenném zálivu táhnoucí se na jih až ke Costa Blanca. V únoru má voda kolem 15 stupňů, ráno teploty vzduchu nad nulou a kolem poledne ke dvaceti, když se zadaří. Takže ideální na zimní lezení v tričku kolem oběda. Velkých areálů jako nad Barcelonou nebo kolem Alicante tady není tolik, ale dají se najít zajímavé věci např. v Serra Falconera sportovní vícedélka <i>Homo Marxuquerensis </i>na 456 m vysoké MOLLÓ DE LA CREU s pěším sestupem, dvěmi únikovými cestami a začátkem oblasti s kratšími sportovkami. Chodník s nápisem Homo Marxuqurensis však (2023) vede k dřevěnému kříži nad tímto areálem, tj. od konce nové části trasy k původnímu nástupu. U stěnky s výraznou puklinou a jediným borhákem pak začíná samotná trasa nazývaná někdy i <i>Espolón de la Creu</i> (JV) s délkami na začátku a na konci přes 50 m, IV-, IV, V+, III a IV, obvykle bohatě jištěnými (až 12 presek) a s mnoha hodinami, pohodlnými štandy, cca 190 m. <br /></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;">U nedalekého městečka Gandia pak mokřad, resp. umělé jezero MARJAL DELS BORRONS umožňuje krátkou návštěvu třeba na večer spojenou s pozorováním ptáků, hlavně kormoránů.<br /></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;">V Serra de Segária se kromě lezení a návštěv skalních vrcholů dá navštívit několik menších jeskyní, resp. spíše výklenků a puklin. Výjimkou je COVA FOSCA vybavená jako (suché a poměrně teplé) barrancos, kde se 4x slaňuje (6m, 6m, 17m a 6m), jinak v podstatě choďák s vlastním vybavením a lehčími prolézačkami v horní a spodní části. V minulosti se nevědělo o spojení COVA FOSCA s COVA SANTA (horní vchod), takže někdy stále zůstávají různá jména pro nyní jedinou jeskyni.<br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i>0. den</i></div><div style="text-align: justify;">Večer přejezd do Krakova, poněvadž hrozí sníh jak na Aljašce.</div><div style="text-align: justify;"><i> </i><br /></div><div style="text-align: justify;"><i>1. den - Gandia<br /></i></div><div style="text-align: justify;">Odlet pryč od smutných událostí v rodině. Čas na ně bude zase až po návratu. Vlastně je nejlepší, když nás štve válka, jiné katastrofy nebo některé z těch životních trápení, prostě vypadnout. Ubytovat se (trochu komplikovaně, když paní domácí neumí anglicky), nakoupit jídlo a projít se k přístavu.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhka72acA1TlFlA9gvDLxnyYxbB0Uwiwh2YgDZw6vagwrR4fi5FXy4vB5pEIKVNubt4AAYJN-bxf8X3GMFYGsV6z6ymVPUWhL26r-YH9IOLE2xXGqDdr4akF-f1N08xBiS8v1sKwIK8kM6Us9G3VmMLj6Rx_LpbcGy0zhlH8jZcaKE_lmkW5eNOxtreqA/s6000/DSC01815.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhka72acA1TlFlA9gvDLxnyYxbB0Uwiwh2YgDZw6vagwrR4fi5FXy4vB5pEIKVNubt4AAYJN-bxf8X3GMFYGsV6z6ymVPUWhL26r-YH9IOLE2xXGqDdr4akF-f1N08xBiS8v1sKwIK8kM6Us9G3VmMLj6Rx_LpbcGy0zhlH8jZcaKE_lmkW5eNOxtreqA/w400-h266/DSC01815.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">přístav v Gandii<br /></td></tr></tbody></table><i>2. den - Homo Marxuquerensis</i></div><div style="text-align: justify;">Vstáváme celkem pozdě, je dlouho tma a zima. Molló de la Creu je ostatně jen pár minut jízdy. Trochu zmatek, jak v křoví najít neznačenou cestu k nástupu na lezení. Popadaní mužíci nás neomylně vyvedou... po mapám úplně neznámé cestě... v sedle nad skalní stěnou Deportiva. Ale hlavní je, že jsme to ve spleti kaktusů a palem našli. První délka má 50 m, od borháku k borháku nebo smyčce. Logická jako celá linie a klasa spíše měkčí. Další je 20m a pak následuje klíčová délka, 30 m. Puklinky, voštiny, ostrá skála, odštěpy, něco na rozpor. V nejtěžší délce stačilo akorát 2x traverzovat víc doprava a hotovo. Další dvě delší délky za III a IV. Vrchol z posledního štandu sice neví vidět, ale pohodlně po hřebenu houštím až k typické španělské vrcholové "věci" (geodetickému bodu). </div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkCd-rEuHFgqgLXSbsTMZq8Yn8AsSh1cL_OU9MbiQm2e_982hvpnzfjktN4aSmxReqo8wN0PA_bcg-0xzVAuZ_pFw2zOM_a_oxFHctrddDrzQQCqbMPGF-trmWaJPVBEjFzS30bzjoKARcZ1Xds6tQiIu2VMu6upy-r1zNvh9-fD3bIZUpId6_YHV9Dw/s6000/DSC01847.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkCd-rEuHFgqgLXSbsTMZq8Yn8AsSh1cL_OU9MbiQm2e_982hvpnzfjktN4aSmxReqo8wN0PA_bcg-0xzVAuZ_pFw2zOM_a_oxFHctrddDrzQQCqbMPGF-trmWaJPVBEjFzS30bzjoKARcZ1Xds6tQiIu2VMu6upy-r1zNvh9-fD3bIZUpId6_YHV9Dw/w400-h266/DSC01847.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">2nd pitch, Mollo de la Creu<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Sestup zase není tak lehké najít. Nejprve turistickou normálkou do zlomu v nízkém sedle mezi vrcholy celého Serra Falconera, kterému se říká i Molló de la Creu a vůbec se tady názvy motají (např. cesta končí na nejvyšším vrcholu označovaném Alt de la Falconera, ale název se někdy používá pro vzdálenější zjevně menší kopec). Odtud po mužících, co rychle mizí do nižšího sedla více k moři - toto nevýrazné sedlo končí krásnou skalní stěnou viditelnou během lezení po levé straně a usnadňuje tak orientaci. Pak už logicky pod skalní stěnou hlavního vrcholu k nástupu. V kruté španělské zimě, kdy se horolezec propotí jen v tričku, není hledání puntíků na horkých šutrech označujících správný směr chůze zrovna příjemným zpestřením jinak parádního rodinného lezení na tenhle valencijský "Matterhorn", jak mu rádi přezdívají místní.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVez5oYQfueOEHJT2L7lX7nY4EagyL_qOV5E_HYenQt0C2-BQjj4awDlKWd53uu6ZYiEopLRvUzPe2Pi96wMuLTrjLc3MZHW5XGFEg-n0MdR0uPw0ihF5m0Bt7zl-tpDlXGlBqBXIYkshElPT0i_9gKsgk_eQoTXHLBu7D7RGO9TbhIejVS-oX1lmlmQ/s6000/DSC01869.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVez5oYQfueOEHJT2L7lX7nY4EagyL_qOV5E_HYenQt0C2-BQjj4awDlKWd53uu6ZYiEopLRvUzPe2Pi96wMuLTrjLc3MZHW5XGFEg-n0MdR0uPw0ihF5m0Bt7zl-tpDlXGlBqBXIYkshElPT0i_9gKsgk_eQoTXHLBu7D7RGO9TbhIejVS-oX1lmlmQ/w400-h266/DSC01869.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">hohewndsko-chorrovské výhledy<br /></td></tr></tbody></table>Večer ještě stíháme <i>Marjal del Borrons</i>, což je umělé jezero v mokřadech, kde hnízdí spousta ptáků. Kolem zase mandarinkovníky a zážitek s couváním na polní cestě, protože navigace nás dovedla (aniž jsme minuli jakýkoliv zákaz) až rovnou do mokřin. Ale zase pak místo procházky můžeme pozorovat kormorány nebo vodní hyacinty skoro ze sedadla.</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhddtMyer0W42igvetqT4fO8hS5aEGCZfNgQC4L1UBhB00SWhU-fB03_czUaaVDzvULCQwwY0U8fYpVhC8zGFR-vVt4zDw5d8UFaOob6_Lm-if-nwkC57sjEKzb9Euu9-Y-t8LYx50-igG4hKgLXuRdusjSYIbKMCGn9XhtPySt1HXtwllNMaZ-J3Gv6g/s6000/DSC02011.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhddtMyer0W42igvetqT4fO8hS5aEGCZfNgQC4L1UBhB00SWhU-fB03_czUaaVDzvULCQwwY0U8fYpVhC8zGFR-vVt4zDw5d8UFaOob6_Lm-if-nwkC57sjEKzb9Euu9-Y-t8LYx50-igG4hKgLXuRdusjSYIbKMCGn9XhtPySt1HXtwllNMaZ-J3Gv6g/w400-h266/DSC02011.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Marjal del Borrons<br /></td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;"><i>3. den - Cova Fosca</i> <br /></div><div style="text-align: justify;">Nejmladší lezec odpadl s bříšní chřipkou nebo něčím podobným. Volíme tedy krátký "výpad" do pohoří Segária. Jako všude kolem je to vápenec plný jeskyní, připomíná nám to el Chorro nebo okolí nedalekého Alicante. Zajímavostí je nepoužívaný zavlažovací kanál vinoucí se z jižní strany a fungující jako turistický chodníček z parkoviště do okolí. Nad mandarinkovými a pomerančovými sady vede pěšina i k jeskyni Fosca. Cestou výhledy i na moře a vzhledem ke skvělému počasí až na Ibizu...</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg85eggfQCNyi81Kb4j7Gf6TUSRRBqJPMvlAvBc6b5CbjS3v85_5tYgJGMubuKcQstCXGPw0HdN8-2nrwgGhHfP_T_I39zbnly2QbgiFo0ITQJ-j4qUxkj8JEBPvxTjqO4NC3GHpmheF7Rvzt0-fUK0h5_eYz6T3db7yPeUzZq_U0hTOIPWy1bbQkN7Ag/s6000/DSC02200.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg85eggfQCNyi81Kb4j7Gf6TUSRRBqJPMvlAvBc6b5CbjS3v85_5tYgJGMubuKcQstCXGPw0HdN8-2nrwgGhHfP_T_I39zbnly2QbgiFo0ITQJ-j4qUxkj8JEBPvxTjqO4NC3GHpmheF7Rvzt0-fUK0h5_eYz6T3db7yPeUzZq_U0hTOIPWy1bbQkN7Ag/w400-h266/DSC02200.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">kanál</td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Východ z Cova Fosca není těžké najít, protože leží hned u žlutě značené turistické trasy a výklenkový vchod je vidět i z dálnice. Většina turistů se spokojuje s návštěvou téhle části. My hledáme dál a výš s pomocí mužíků a ulámaných větví vchod. Docela hardcore. Bloudí í místní speleotýpek s kámoši. Ale zadaří se, navlečeme cajk a pustíme se do nitra hory. Španělům to trvá. Je tak paráda prolézat si jeskyni vybavenou na barranquismo (štandy na slanění a borháky na odsedky) bez dalších lidí, úplně sami. Vstupní dóm je asi nejpěknější, pak 3 slanění (třetí dost úzké) a prolézání do dvou vedlejších prostor. Poslední slanění a konec. Viděli jsme všechno, co v krasových dírách bývá: stalaktity, brčka, stalagmity, závoje, růžice... Po celou dobu teplo, jeskyňařina v tričku a se suchými koleny. Až na to rozbité. A nechybí netopýr a na závěr i týpek s klienty z Alicante Aventura, jejichž videa jsou dost dobrou studnicí nápadů včetně téhle "Temné jeskyně".</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4CI9M0vWcZKQql6zpItY5_NTw-ypJR2hNgEk5MSacA0eqs7UpHasJuGCqVdRgX6MpCVqEbpduOdmylP029CZrojNtLX9CGuOmumLv_Eo8JsQiZ56Dq_RGMosTDCKZpLDPjv8iE8237k7StYLUV3ZtJH72gqcwMyLhW7c-5Em5D_c5mAPXe77WrgT23w/s6000/DSC02095.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4CI9M0vWcZKQql6zpItY5_NTw-ypJR2hNgEk5MSacA0eqs7UpHasJuGCqVdRgX6MpCVqEbpduOdmylP029CZrojNtLX9CGuOmumLv_Eo8JsQiZ56Dq_RGMosTDCKZpLDPjv8iE8237k7StYLUV3ZtJH72gqcwMyLhW7c-5Em5D_c5mAPXe77WrgT23w/w400-h266/DSC02095.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">cova Fosca<br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhltZnjoHNlOLVpColWFzltUHfcISzXWF8lqBSyvNGK35Y5HMaMbhDhTopdJH5w4xUv1WS5LEvw0ktxtV-hsmgcgjbjVN3IINeAWkRWOcNobNWka4DbucwQpuoVifXARxyjborMsINWcH1roWWdaaTEdgF9FGL_efIQToSSonThME3aYXNRsrg7ymmQjQ/s6000/DSC02065.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhltZnjoHNlOLVpColWFzltUHfcISzXWF8lqBSyvNGK35Y5HMaMbhDhTopdJH5w4xUv1WS5LEvw0ktxtV-hsmgcgjbjVN3IINeAWkRWOcNobNWka4DbucwQpuoVifXARxyjborMsINWcH1roWWdaaTEdgF9FGL_efIQToSSonThME3aYXNRsrg7ymmQjQ/w400-h266/DSC02065.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">cova Fosca<br /></td></tr></tbody></table><i>4. den - odlet</i></div><div style="text-align: justify;">A doma zima jak sviňa.<i> </i><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-9057772117267603252022-11-05T11:28:00.002-07:002023-11-12T11:42:23.490-08:00Dalmácie<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiy84BxpZGXMuridDLGfFSFYo_BAmLUDxO8dOf3r9YJrhTeafT7XtufG_XT3t1PGkJsOBIfxhwJwnXkJzRZpP2O-_oQspFXJrtq6BT6QPkCRFfnTI-4yfcm5deWjAk8NHdpKyvPTFIsFsBJYUheiWVm9GvOrewrLvdUkuzQ-Fy6tCLIFr-oLjJ_KNGKDQ/s6000/DSC00645.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiy84BxpZGXMuridDLGfFSFYo_BAmLUDxO8dOf3r9YJrhTeafT7XtufG_XT3t1PGkJsOBIfxhwJwnXkJzRZpP2O-_oQspFXJrtq6BT6QPkCRFfnTI-4yfcm5deWjAk8NHdpKyvPTFIsFsBJYUheiWVm9GvOrewrLvdUkuzQ-Fy6tCLIFr-oLjJ_KNGKDQ/w400-h266/DSC00645.JPG" width="400" /></a></div></div><div style="text-align: justify;">DALMÁCIE... Chorvatské ostrovy, zálivy a především Dinárské Alpy, tj. jižní část pohoří Velebit se spoustou soutěsek a skalních věží např. ve stejnojmenném národním parku Paklenica. O tomhle horolezeckém chrámu se napsalo snad skoro všechno. Ze sportovních vícedélkových klasik někde kolem V/V- se zde nabízí možnost lézt např. <i>Nosoroga </i>na KUKOVI ISPOD VLAKE a<i> Sjeverno rebro </i>na VELIKI ČUK, obě 5 délek pod vršek a celkem nepříjemný sestup. Vstup do této části NP Paklenica je zpoplatněný, vícedenní návštěvy mají slevu a auta se platí zvlášť.</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxNp_ijxS4FNWvpnPxQY5MN3ckRxXPTbe674AUb-heDvgrN0cJPHlnF_baqoczp1byR9rDYXTWtQOerZgsQZmp2M-Rg-9Tqmgh6kv8hlCWEJN_s3Oh6SF_10x7iPKnRy6qkuutzzlreJUkiTW9pPRcTbvxr3nDFUPLFh2ZKZkDi6tCPsB7oeQc8Iw4Lw/s6000/DSC00752.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxNp_ijxS4FNWvpnPxQY5MN3ckRxXPTbe674AUb-heDvgrN0cJPHlnF_baqoczp1byR9rDYXTWtQOerZgsQZmp2M-Rg-9Tqmgh6kv8hlCWEJN_s3Oh6SF_10x7iPKnRy6qkuutzzlreJUkiTW9pPRcTbvxr3nDFUPLFh2ZKZkDi6tCPsB7oeQc8Iw4Lw/w400-h266/DSC00752.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">z Veliki Čuk<br /></td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;">Součástí Paklenice je i oblast Bojinac s nejvyšším vrcholem BOJIN KUK (1110 m/m). Jedná se o nelezecký areál (s výjimkou ferrat na nejvyšší vrchol a Vaganaće) vápencových věží připomínajících takový malý bílý Montserrat. Na vrchol vedou cesty především z Malého Vaganače (asfalt) nebo z Velkého Rujno (dostupného autem po šotolině). Z vrcholu se nabízí nádherné výhledy na moře a např. ostrov Pag i na hlavní hřeben celého systému Velebit. Obě cesty na samotný vrchol jsou částečně velmi krátce zajištěné řetězy (ferrata A nebo C, 80 vm, 300 m).</div><div style="text-align: justify;">Na jižním úbočí Velebitu lze navštívit kaňon řeky KRUPY a KRNJEZY, obě patří do hluboké soutěsky řeky Zrmanji, kterou lze navštívit samostatně. Řeky se zde zařezávají do hloubky cca 140 m/m z vápencové náhorní roviny, kde výška sahá od 400 do 250 m/m. Vytváří řadu travertzinových vodopádů a jezírek. Kolem kaskádového jezera DEVETERAC se známým Kudinovým mostem vede kraťounká ferrata (B/C). Sestupuje se k ní od soutoku Krnjezy vyvěrajíci v nedaleké jeskyni a Krupy s pramenem o kus dál, nad stejnojmenným pravoslavným klášterem a pod stejnojmennou vesnicí několika vyvěračkami. </div><div style="text-align: justify;">Ještě víc na jihovýchod za řekou Krka s jezerem Visovačko s malebným ostrovem (a klášterem) se do planiny Svilaja zařezává vysychající řeka ČIKOLA, přesto vytváří dlouhý a fotogenický kaňon s mnoha lezeckými oblasti. Hodně vysluněný. K sestupu na dno z parkoviště na náhorní plošině vede ferrata (B) s dvěmi úseky.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcNQRmRw6yr8McD7hTvMglmcjV95kaVlc_zfBlFTQ5GpnYq-fiUNr9hiASidEBxaVcc-kLcnvOsLtH7oIEN5uzzz_TN6Xz3fON7TmT-hUS7smEEU6xgSWPvASjM1m6kXsFyz9u6ktVZSja7FsXGR4LSHTf738UJevgY1h2Di-FUxrfy07Z7ushmUi7uw/s6000/DSC01440.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcNQRmRw6yr8McD7hTvMglmcjV95kaVlc_zfBlFTQ5GpnYq-fiUNr9hiASidEBxaVcc-kLcnvOsLtH7oIEN5uzzz_TN6Xz3fON7TmT-hUS7smEEU6xgSWPvASjM1m6kXsFyz9u6ktVZSja7FsXGR4LSHTf738UJevgY1h2Di-FUxrfy07Z7ushmUi7uw/w400-h266/DSC01440.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Visovac jezero<br /></td></tr></tbody></table><i>0. den - přelet</i></div><div style="text-align: justify;">Odpoledne
zpožděný let Katovice-Split, přejezd do Starigradu. Ubytování (apartmán
s kuchyní a lednicí) za 4000, půjčení auta za 2000<i>, </i>letenky tam
levné a zpátky bohužel dražší (9000), doplatek za problém s kartou 2000
(limit je svině). S dalšími poplatky (parkování, mýto...) za 7000 Kč na
osobu.</div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"><div style="text-align: justify;"><i>1. den - Nosorog</i></div><div style="text-align: justify;">Paklenice!
Tak jsme ráno zaplatili a dojeli do celkem opuštěného údolí. Trochu
problém se v téhle neuvěřitelně populární lezecké oblasti zorientovat
především proto, že autor topa si spletl východ se západem a tak KUKOVI
ISPOD VLAKE a cestu <i>Nosorog </i>hledáme na opačné straně řeky. Naštěstí tady snídá pár českých lezců i s vytištěným topem, co nás nasměřují správně. </div><div style="text-align: justify;">Nástup
celkem OK a mírně rozbitějším žlabem první délkou (původně dvě) na
vklíněný balvan se štandem. Délka na hřebeni a 110% paklenická klasika
nezklame především ve třetí délce s plotničkami plnými škrap a hodin. Z
kteréhokoliv místa lze utéct 1-2 slaněním, takže pro děti nebo nezkušené
ideál. 4. délka je přechod před poslední, docela dlouhou. Je tady
vystouplá stěnka za V- s hranou a 2x škrapové plotny (V- a IV+).
Odjištěné, pohodové a na plném slunci. Sestup z těch kratších v
Paklenici opět celkem vyhřátým suťoviskem. Takže rychle dolů a ochladit
si nohy v říjnovém moři. Nejsme jediní lezci, co mají takové bláznivé
nápady. <br /></div></div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjYZ2PxpLa7HKg2GyXE7GD2Ko1ItHxCquZZfsNu-up4k_dzXSsRaU5uDO3hG1Oa7Tb4Qqq6Mrs6xWBGvPJL1Tln6XgOlcy_A0uWssYCau_5ZdDH-lhglXoZ9oJH1Ax7Rbr_hhsYMfREbc5MIm0yI0KcCrGQt4TyWhkJIvb-D3cboHn0JfzLmnG0tpQqfg/s6000/DSC00657.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjYZ2PxpLa7HKg2GyXE7GD2Ko1ItHxCquZZfsNu-up4k_dzXSsRaU5uDO3hG1Oa7Tb4Qqq6Mrs6xWBGvPJL1Tln6XgOlcy_A0uWssYCau_5ZdDH-lhglXoZ9oJH1Ax7Rbr_hhsYMfREbc5MIm0yI0KcCrGQt4TyWhkJIvb-D3cboHn0JfzLmnG0tpQqfg/w400-h266/DSC00657.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nosorog, 5ptch<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;"><div style="text-align: justify;"><i>2. den - Sjeverno rebro. </i> </div><div style="text-align: justify;">Další
chválenou paklenickou klasikou je Severní žebro na VELIKI ĆUK. Jak
název napovídá, leze se logicky spíše ve stínu. Od mostku zpět přes
vyschlou řeku se tak vydáváme po sypké stezce mezi Anića kuk a Velikým
Ćukem. Po chvíli se cesta rozděluje a podle "ferraty" vpravo poznáváme,
že jdeme správně. Takové B/C dobré na rozlezení. Akorát nad ocelovým
lankem je to docela bludiště, musí se v podstatě úplně zpět ve směru
cesty, než máte konec ferraty pod sebou. Cesta začíná prasklinou a
štandem se smyčkou podle topa. OK. Přímo vzhůru vede nějaká další cesta.
Hodnocení 4a se dost liší od III/III- v topu. Ale celkem dobrý výlez na
hřeben. Pak následuje délka a půl lezení mezi III až IV (podle verzí).
Těžko odhadovat, která má pravdu. Výlez ze druhého štandu je rozhodně
plnokrevný, dál následuje pohoda do velkého sedla. Do sedla se dojde i
CH/I ze směru od Anići kuk a lezou se pak jen ty dvě nejtěžší části
cesty, což by ale byla škoda. I když je Sjeverno rebro kousek do
Nosoroga, nabízí zase trochu jiné lezení v prasklině, přeskok... 4.
délka je o puklině na plotně a následuje 5., nejprve plotna vlevo, římsa
(se zlomeným bh), vypečený kout (rozpor i oblez) a výšvih do pukliny
mezi dvěma skalkami na bytelnou římsu jak na katedrále. <br /></div></div><div style="text-align: justify;"></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0wqCAhof2ihQ-pHv6pEXt0e5uJmxq0pqpwQq_eFa0pGrnIKE1f9E341D0VS90MIr9rddFEPZUSmlACHikk3_puJ-o4SOBhY1xEPhWD8jT3nJjzv15_H20O1lCYkmExEwRRA63af1TxcVzGcIFKaXxWGCEdofTuS-nyN_zaZjxh6IsDmb8d0IW4cBymg/s6000/DSC00763.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0wqCAhof2ihQ-pHv6pEXt0e5uJmxq0pqpwQq_eFa0pGrnIKE1f9E341D0VS90MIr9rddFEPZUSmlACHikk3_puJ-o4SOBhY1xEPhWD8jT3nJjzv15_H20O1lCYkmExEwRRA63af1TxcVzGcIFKaXxWGCEdofTuS-nyN_zaZjxh6IsDmb8d0IW4cBymg/w400-h266/DSC00763.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sjeverno rebro, 5ptch<br /></td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;">Sestup
nepatří k nejlehčím. Nejprve lehce přes hřeben a pak spíše vpravo pod
skálou sestup složitě dolů na suťovisko. Údajně jsou některé slezy s
ostrými hranami krátce prý až za IV, každopádně se najde i lano na
přidržení. Pak ujíždějící kamínky a marná snaha najít lepší cestu úbočím
Aniči kuk. Značky nás vedou dolů, na další skalní práh s ocelovými
lany. V těchto místech sledujeme další lezce na Severním hřebeni přímo
nad hlavou. Po pozdním obědě pak jen cákačka po kolena v moři.<br /></div><div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgslCkDyJRS9h0rX2nyHSoOkXI5eVJj2jnTWVjbeidzc03WEkTt3SKvFKjXhly_O5qGigzL_FHtfKDQM749SmkzMqYUizdvhh9I0bOJPsPa1l47FS8PsmTLS630eFp6FLyfHS4UBywyNelWLJr2FSK9RN8Xhz104D1JkAt0qLRUAUu0tHJOyJAGA9yWA/s6000/DSC00856.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgslCkDyJRS9h0rX2nyHSoOkXI5eVJj2jnTWVjbeidzc03WEkTt3SKvFKjXhly_O5qGigzL_FHtfKDQM749SmkzMqYUizdvhh9I0bOJPsPa1l47FS8PsmTLS630eFp6FLyfHS4UBywyNelWLJr2FSK9RN8Xhz104D1JkAt0qLRUAUu0tHJOyJAGA9yWA/w400-h266/DSC00856.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Starigrad, Jadran<br /></td></tr></tbody></table></div><br /><div style="text-align: justify;"><i>3. den - Bojin kuk<br /></i></div><div style="text-align: justify;">Původně jsme chtěli třetí den lézt na Vaganači a dát si k tomu i nějaký ferratový most, akorát dodřené ruce nás přiměly dopolední program rovnou změnit za odpolední. Naším cílem se stal BOJIN KUK (1110 m/m), nejvyšší bod oblasti Bojinac přičleněné podivným výřezem k NP Paklenice. A důvod tohoto zvětšení jsme záhy pochopili. Vyrazili jsme delší cestou z vyhlídky nad osadou Mali Vaganac, i když se do dojet po rozbité cestě až do osady Veliko Rujno (Gornji Marasovići). Odtamtud by to bylo v podstatě rychle přes údolí rovnou na hlavní vrchol. Delší cesta s vyšším převýšením sice zpočátku vede podobnou krajinou s výhledy na zarostlé skalky, ale záhy vystoupá k prvnímu uskupení skal: Žlabati kuk, což je několik věží alá homole cukru. Další stejně krásné skály jsou o kousek výš, Jagin kuk. Některé tvary jsou tady bizarní, např. šnek a další věže. Sice se chvíli opět klesá, než dojde na finální stoupání pod samotný Bojin kuk.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdHNCWfp0a1krvXqBbot1t1eHdJ2sWrsMFUHI9Ug9SEPHL56GZH2W6B1CiiFFGfod1mrQEAAao3xdzsAen-iKoW2-uHX2ncTaDU1Zaucf4vco9vUoaF143V0DEn9QFekI3_LDmeXXiDH__MT4DlVIpPmwOZh0WuIhLvux9_A2-bpizepfGUUCqn85iIg/s6000/DSC01097.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdHNCWfp0a1krvXqBbot1t1eHdJ2sWrsMFUHI9Ug9SEPHL56GZH2W6B1CiiFFGfod1mrQEAAao3xdzsAen-iKoW2-uHX2ncTaDU1Zaucf4vco9vUoaF143V0DEn9QFekI3_LDmeXXiDH__MT4DlVIpPmwOZh0WuIhLvux9_A2-bpizepfGUUCqn85iIg/w400-h266/DSC01097.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bojin kuk<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Na Bojinački kružni pot, tj. na Bojinské okružní stezce, terén trochu tuhne. Nejprve se traverzují a pak přelízají škrapy, zlomy... Pak zase přechod po docela hladké plotně ke dvěma velkým závrtům s výhledem na nízkém hřebeni na moře. V těchto místech jsme se napojili na ferratu, 2 úseky asi 150 m dlouhé. Obtížnost C nám přišla přehnaná, přesto se jedná o nádherné lezení po škrapech. Vzhledem k tomu, že jsme od rána až do sestupu k Jagin kuk byli v celé oblasti úplně sami, jsme stejnou cestou i sestoupili. Ferrata ostatně nekončí na vrcholu, dochází se žlabem do sedýlka mezi několika vrcholy. Z nich jsou skutečně parádní daleké výhledy.</div><div style="text-align: justify;">Sestup v horku, kdy jsme potkali jen tři místní a dvě větší skupiny z ČR není úplně OK. Ale zase kudlanky... Z parkoviště míříme jen pro plavky a tentokrát do Jaderského moře na konci října párkrát vlezeme. Večeře pak stylová, slávky. </div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDR0XLv5wYYSB_ECBjVJiTYDPiJf2Q2ulbX8I-YxzHFtXo4QtWf4VLVfJg1dVAynHKW1E7NYnewtXdO3R9gLHtJCQak8zshz1rUFHZtndGf9ta4s64cOuIjiIrIlisDeyNdM-sW0bTKIa8Jtxym7z3jeMEvrykGitepuco3tdKQfRU-gtcKRiVWygQWg/s6000/DSC01061.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDR0XLv5wYYSB_ECBjVJiTYDPiJf2Q2ulbX8I-YxzHFtXo4QtWf4VLVfJg1dVAynHKW1E7NYnewtXdO3R9gLHtJCQak8zshz1rUFHZtndGf9ta4s64cOuIjiIrIlisDeyNdM-sW0bTKIa8Jtxym7z3jeMEvrykGitepuco3tdKQfRU-gtcKRiVWygQWg/w400-h266/DSC01061.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bojin kuk<br /></td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;"><i> </i></div><div style="text-align: justify;"><i>4. den</i></div><div style="text-align: justify;">Večer už odlétáme, takže na nějaké lezení nemáme odvahu. Přeci jen zakufrovat před odletem... Cestou zpět máme jen krátkou odbočku na <i>kaňon </i>řeky <i>Krupy a Krnjezy</i>. Sjezd na parkoviště úzkou asfaltkou plnou krav alá Rakousko (a stejně neochotných uhnout) je ještě OK. Mimochodem ani v Rakousku jsme nezaznamenali, že by se krávy pásly na kruháči. Ve spleti cest dolů na kraťounkou ferratu nad korytem se to ale hemží zmijemi. Fakt si dáváme pozor, kam šlapeme. Soutok Krupy a Krnjezy je mokřadí les, dostat se přes Krnjezu na druhou stranu docela zábava po mokrých šutrech. Obě řeky tady tečou líně, připomínají spíše jezera.</div><div style="text-align: justify;">Opět jsme tu úplně sami s výjimkou slovenské rodiny, co šla ke klášteru druhou cestou. Přes ferratu a devět kaskád (Deveterac) dojdeme za chvíli ke Kudinovu mostu z konce 18. století. Nachází se na říčním prahu, akorát vody není na podzim nějak moc. Přesto mít vodopády a pak výhledy na klikaticí se kaňon sami pro sebe, to za to stojí.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJYfGh_4nXHBIRgNUBOa-NtYXlgKoVqdwBh8DxQH8abq9TorCkm2kvBCB0VKFAuWp1rM2K0tQ419YTP43FHDJftEfUGSLR5uz9R37buhYmQU5NuXbNsKc2cSTzfKLXg_oCSM0ZMGrCL7yWvsXOK_Ywsm6FbIIol0oHB9GAZfg_3XPfquyLKZrzkbm6rg/s6000/DSC01355.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJYfGh_4nXHBIRgNUBOa-NtYXlgKoVqdwBh8DxQH8abq9TorCkm2kvBCB0VKFAuWp1rM2K0tQ419YTP43FHDJftEfUGSLR5uz9R37buhYmQU5NuXbNsKc2cSTzfKLXg_oCSM0ZMGrCL7yWvsXOK_Ywsm6FbIIol0oHB9GAZfg_3XPfquyLKZrzkbm6rg/w400-h266/DSC01355.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Krupa kaňon<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Určitě by stálo zato pokračovat podél Zrmanji, kam Krupa ústí. My se ale chceme zvolna blížit k letišti. Od Krupy až za řeku Krku projíždíme oblastí někdejší Republiky srbská krajina. Ostatně klášter Krupa je nejstarším pravoslavným (tj. srbským) klášterem v Chorvatsku. Stopy srbsko-chorvatské války před třiceti lety jsou stále patrné: nejen pomníčky chorvatským padlým, ale i domy prorůstající stromy a vybydlené vesnice. Bývaly doby, kdy se tomu jeden z nás věnoval...</div><div style="text-align: justify;">V národním parku Krka se zastavujeme jen na oběd. Je tu takový chaos, autobusy k vodopádu jezdí nějak podivně. Všude fronta a řidiči stojí a stojí... Raději se na jezero Visovačko jezero podíváme ze Stinice naproti ostrovu Visovac cestou z kaňonu Čikola. Mimochodem ve Stinici u zálivu Čemerak budeme zase úplně sami, s výjimkou příjezdu a odjezdu šífbusu. A jedné místní rangerky, co si v NP pár metrů od jezera myje své auto... Jinak tady se za národní park neplatí.</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhx4LP9j906f7NbdKKhwuqGv9F5N0FpwE9LZeU7ba7oM_c2oFKXrGs3nBKv25TpS-H67s3YdEza5VcVJG7gG1P1sfARmnxxR7QmRxU1_UPu5VX2sn6mWhFzlz1WEX6A2_URR7HG57kvvLAsAUQyokRBXdXpDVywB9HU0I8UKj_v2ihQ6neI02bk_UAOpw/s6000/DSC01404.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhx4LP9j906f7NbdKKhwuqGv9F5N0FpwE9LZeU7ba7oM_c2oFKXrGs3nBKv25TpS-H67s3YdEza5VcVJG7gG1P1sfARmnxxR7QmRxU1_UPu5VX2sn6mWhFzlz1WEX6A2_URR7HG57kvvLAsAUQyokRBXdXpDVywB9HU0I8UKj_v2ihQ6neI02bk_UAOpw/w400-h266/DSC01404.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Čikola kaňon<br /></td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;"><i>Čikola</i>. Obrovský kaňon, akorát většinou bez vody. Nechce se věřit, že skromná říčka Čikola vyhloubila přes 14 km a místy až 170 m hluboký zářez. Je to samozřejmě lezecká oblast, zipline a najde se i ferrata. Proto tady bývá a je plno, i když teploty sahají teď na konci října skoro k nesnesitelným třiceti. Nakonec jdeme jen první část ferraty a vracíme se krajinou spálenou nedávno požárem. A loučíme se s chorvatskými kudlankami. I dalším zpožděním letu, asi jsme mohli stihnout Čikolu celou...</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtOQ1LPec4WDmEwPcT8IBdZmjN2LOBgw9Of3cb1f2tW5yNnTjW1xEvz5YDQYGlkcfMTFYqssSvUe-tLAuC8QeX-swyL7lTd4gyFFWaB9BYRXc4NDIMipX4obpmGtG-4phCy_2MllUd3R0vl3FsEOgY_l334vXaCu4JDsg_CP-nExhp6FuQnOSiX1cwvQ/s6000/DSC01424.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtOQ1LPec4WDmEwPcT8IBdZmjN2LOBgw9Of3cb1f2tW5yNnTjW1xEvz5YDQYGlkcfMTFYqssSvUe-tLAuC8QeX-swyL7lTd4gyFFWaB9BYRXc4NDIMipX4obpmGtG-4phCy_2MllUd3R0vl3FsEOgY_l334vXaCu4JDsg_CP-nExhp6FuQnOSiX1cwvQ/w400-h266/DSC01424.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">planina Svilaja<br /></td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><br /><div style="text-align: justify;"><br /></div><p style="text-align: justify;"><br /></p></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-48479845777619553852022-10-14T09:29:00.003-07:002023-11-12T11:42:31.056-08:00Smoky Joki<div style="text-align: center;"> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLUSn941JqWaH_W2lQq9WXdXbyp4DDRgnHqhrMh_wBB7eOGVeaRYEYQOqCDaib6Oex8BU09EMHYmVaoHOvbfnptVUqT2EysAAPDH4hs96NSq85SSAFuHYkuUqJ4pHNcbpxqWFlkBlQ7usxvU9vKblKUMy2GTzgXISfpYGn3isrF58C4saPKfTPQBR8XA/s6000/DSC00387.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLUSn941JqWaH_W2lQq9WXdXbyp4DDRgnHqhrMh_wBB7eOGVeaRYEYQOqCDaib6Oex8BU09EMHYmVaoHOvbfnptVUqT2EysAAPDH4hs96NSq85SSAFuHYkuUqJ4pHNcbpxqWFlkBlQ7usxvU9vKblKUMy2GTzgXISfpYGn3isrF58C4saPKfTPQBR8XA/w400-h266/DSC00387.JPG" width="400" /></a></div><p></p><div style="text-align: left;"><b><i>Smoky Joki var. </i></b><b><i><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a8c37x1j fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 ns63r2gh iv3no6db o3w64lxj b2s5l15y b1v8xokw oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a5q79mjw g1cxx5fr b1v8xokw oo9gr5id">Sonnenuhrpfeiler</span></span></i></b></div><div style="text-align: justify;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a8c37x1j fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 ns63r2gh iv3no6db o3w64lxj b2s5l15y b1v8xokw oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a5q79mjw g1cxx5fr b1v8xokw oo9gr5id">Sonnenuhrwand na Hohe Wandu leží přímo pod Skywalkem v nejznámější části celého parku. Dá se tady lézt mnoho cest, mezi nejlehčí patří SMOKY JOKI (VI-), což je při pohledu zdola druhá cesta od Sky Walku, tj. vpravo od Puzzle (VII). S touto cestou a SONNENUHRPFEILER (VII) se kříží a blíží se i k cestě Sonnenschlange (VI+). Smoky Joki je sedmidélková sportovka, dobře odjištěná v klíčovém místě za VI- (4. délka).</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a8c37x1j fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 ns63r2gh iv3no6db o3w64lxj b2s5l15y b1v8xokw oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnzYLa_GTVRo9TqmUtoEgkR4_0g2MIyZDq9s5nEbpZyMcdEExRsuBFhVYDGJDULeW6XANLcae5fFe-b_ocalnSP-6ZzE5_oAq_wATCQEKTATqNbs9yYY9xBF6ijaDYXNGx5rZdjvnNnj3RLwKBK_o1Umb6WHUYKu4vStLX55LiaUY2dzefGRIlTQaPLw/s6000/DSC00364.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnzYLa_GTVRo9TqmUtoEgkR4_0g2MIyZDq9s5nEbpZyMcdEExRsuBFhVYDGJDULeW6XANLcae5fFe-b_ocalnSP-6ZzE5_oAq_wATCQEKTATqNbs9yYY9xBF6ijaDYXNGx5rZdjvnNnj3RLwKBK_o1Umb6WHUYKu4vStLX55LiaUY2dzefGRIlTQaPLw/w400-h266/DSC00364.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">nástup, 1pt<br /></td></tr></tbody></table></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a8c37x1j fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 ns63r2gh iv3no6db o3w64lxj b2s5l15y b1v8xokw oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a5q79mjw g1cxx5fr b1v8xokw oo9gr5id">Po úspěšném létě a sychravém podzimu jsme se konečně dočkali babího léta. Tak jsme tedy naplánovali uzavřít rok něčím těžším technicky a lehčím fyzicky. Smoky Joki (nejen) nás fascinuje názvem, tak vybíráme tuhle cestu s klíčovým V a VI- ve čtvrté délce, jinak OK. Za VI- byl loni Beserlpark, tak by se hodilo něco podobného. Takže jsme dojeli na Hohe Wand, letos poprvé zaplatili za auto i lidi v něm a z parkoviště nahoře sešli dolů. Krásný říjnový den, mikiny taháme zbytečně.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a8c37x1j fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 ns63r2gh iv3no6db o3w64lxj b2s5l15y b1v8xokw oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a5q79mjw g1cxx5fr b1v8xokw oo9gr5id">Cestu jsme našli lehce, vlevo je nápis Puzzle a vpravo červené puntíky. První dvě délky taháme jako jednu. U štandu byli dva čeští kluci, zajistili se o kámen, protože vrtaného železa si nevšimli. Tak to prostě bývá. Pokecali jsme a my zamířili do 3. délky (nejprev dolů a pak puklinou) a do 4., <i>Henkelplatte</i>. Fakt pěkné lezení. Trochu mě mrzelo, že při vycvakávání presek se mi v klíčovém místě zkřížily o sebe, takže bylo nutné vzít za smyčku. A0. Vědět, že to není nejtěžší místo dneška, smutek by byl zbytečný.</span></span> </div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7grfTFEnLNPz68PbKyMiCb5fq5rHdnEIBrcUhdv8g3Yr-PlCn1BFFKcx3T4ZhjIAHh3X8o7Nxtk0qiuqCXL0C6nyVsXvQPxUvDfVTTUTS-Z5Fpbk6JxR17WRPNbpfMbK8Js-ZFrgBm5LcANgXfdDaYkiy5yfSJCGEyRAO5pUSJxs3l2k25q6AWUErLQ/s6000/DSC00367.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7grfTFEnLNPz68PbKyMiCb5fq5rHdnEIBrcUhdv8g3Yr-PlCn1BFFKcx3T4ZhjIAHh3X8o7Nxtk0qiuqCXL0C6nyVsXvQPxUvDfVTTUTS-Z5Fpbk6JxR17WRPNbpfMbK8Js-ZFrgBm5LcANgXfdDaYkiy5yfSJCGEyRAO5pUSJxs3l2k25q6AWUErLQ/w400-h266/DSC00367.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">schlusstelle, 4pt<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Další délka byla v podstatě chodecká, zemitá. Prý se tady dá blbě odbočit třeba právě do Puzzle, tak pečlivě odpočítávám něco přes 30 m lana. Jít dál by znamenalo trefit se možná do Sonneschlange (čekaly by nás závěrečné délky za VI a V). Jenže to nějak nesedí. Asi nám ještě pár metrů chybí. Akorát vlevo i vpravo je varianta smyčka, borhák, borhák... To vůbec topu neodpovídá. Zkouším vlevo, ale dál není nic, jen daleko borhák za křovím. Takže vpravo?</div><div style="text-align: justify;">Trochu to tuhne, asi to bude to IV+. Lezení těsně pod slepým oknem, vedle krásné pukliny. Pak konečně řada smyček nad výšvihem. Jenže je to zase nějaké těžké. A0. Asi podzimní únava. I když někde u borháků se smyčkami je stále víc jasné, že tohle není ani Smoky Joki a ani šestková Sonneschlange... Štand.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdmn8Wb7pvWu4mTYYpxol-R_S307jbwyXQlGA_uPn_Uw5t4x7DZkcNz18uT6R9Vu-cy58LaZd6u4ClhyCB-bs8VaIU7_478FeI--wkJGcxGzzZrs-M45kyzFL_kdZr0wK69GF4U-08j4ur4Jxos_Sik0I7hjWpo81lGplJ7mhc2aLQo6YOfYQslHdMhw/s6000/DSC00383.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdmn8Wb7pvWu4mTYYpxol-R_S307jbwyXQlGA_uPn_Uw5t4x7DZkcNz18uT6R9Vu-cy58LaZd6u4ClhyCB-bs8VaIU7_478FeI--wkJGcxGzzZrs-M45kyzFL_kdZr0wK69GF4U-08j4ur4Jxos_Sik0I7hjWpo81lGplJ7mhc2aLQo6YOfYQslHdMhw/w400-h266/DSC00383.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">špatně doprava, stále pod Skywalkem<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Ze štandu to vypadá lehce. 3 borháky svítí na plotně. Ale je těžká. Uprostřed se to nedá moc vzít na sokola, malinké chyty vpravo nejprve nejsou zřejmé. Nakonec se nějak dohrabeme s odsednutím nahoru. Uf. Ještě jedna délka se slušným výšvihem, co asi nebude za III (IV+) a konec.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaVfgfgLEbT3hQLBQ1POENTVN1ggTC0H9shrXyX7FLO7kLnsGVR1YEkQqxR_PU2_ywMSGo9B1Xm9HKLDZH-LVLZNW2TtnsRc-LYsk9K68O9JoZtgb2G9JvWVfJrgryhSOyLWX--E5JTlnnaVBiVJPjODtWf5we0Yn4_8jKjqwUll_RYOrkSYImqNn4jA/s6000/DSC00395.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaVfgfgLEbT3hQLBQ1POENTVN1ggTC0H9shrXyX7FLO7kLnsGVR1YEkQqxR_PU2_ywMSGo9B1Xm9HKLDZH-LVLZNW2TtnsRc-LYsk9K68O9JoZtgb2G9JvWVfJrgryhSOyLWX--E5JTlnnaVBiVJPjODtWf5we0Yn4_8jKjqwUll_RYOrkSYImqNn4jA/w400-h266/DSC00395.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sonnenuhr, předposlední, vypečená plotna<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Uvažujeme, jaké tři délky jsme právě vylezli. V topech vůbec takovou cestu nemáme poznačenou. Samozřejmě že ne, když se jedná o konec <i>Sonnenuhrpfeiler </i>(VII, VI a IV+) a sedmičkový úsek je fakt na samé hranici našich možností, takže s A0 jako V- a následnou rest VI úplná spokojenost, protože o téhle cestě jsme vlastně ani nevěděli, že existuje. A někde od třetí délky lezl jeden z nás s nataženým ramenem a druhý od rána s mírnou chřipkou. Klasika.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><br />cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-18873328768268765932022-10-02T00:42:00.005-07:002022-10-02T02:34:34.110-07:00Hafner<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhycTyczBXeqZ47DpOSkI6lK2xF6sP_lTo0vtebP_vFDqq_gwlcD7HVr8ByzIrBOn-gYGlNtiEwnjIKdosIBzAvc99LNPR5mCbuh2z_pnMLIbX4nmMDMTZ-enm9oSlkf0TRShtalghPf7gnWU89VcwrSzXoktGsSkzdQpKYQjdVw-HaNhaEZuXf3IBSBA/s5456/DSC05410.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhycTyczBXeqZ47DpOSkI6lK2xF6sP_lTo0vtebP_vFDqq_gwlcD7HVr8ByzIrBOn-gYGlNtiEwnjIKdosIBzAvc99LNPR5mCbuh2z_pnMLIbX4nmMDMTZ-enm9oSlkf0TRShtalghPf7gnWU89VcwrSzXoktGsSkzdQpKYQjdVw-HaNhaEZuXf3IBSBA/w400-h225/DSC05410.JPG" width="400" /></a></div>GROSSER HAFNER je s 3076 m/m a 824 m prominence poslední výraznou 3000+ na východě. Dál za "Velkým Hrnčířem" se směrem na východ rozkládá s výškou nad 3000 m/m pouze Kleiner Hafner, Lanischeck a členitý Sonnblick, přičemž jejich prominence je pod 200 m. Současně jde o nejvyšší vrchol skupiny Hafnergruppe ve Vysokých Taurách. Z jižní strany končí hora údolím Maltatal s mýtnou silnicí k přehradě Kolnbrein, s 200m hrází nejvyšší v Rakousku. Od hráze vede jedna z cest na Kattowitzerhutte a od chaty pak pohodlná normálka JZ hřebenem Marschneid, částečně jištěná na exponovanějších místech lany.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i>normálka</i></div><div style="text-align: justify;">Tak mladý po čase touží po nějaké 3000+. Akorát si vybral kopce (Petzeck aj.), kde jsou chaty plné. Rychle vybíráme v okolí něco jiného volného. Po několika telefonátech získáváme ubytování na Katovické chatě. Takže večer přespávačka někde po cestě, ráno zaplatit mýto v obrovském údolí Maltatal a vyjížďka k přehradě Kolnbrein, odkud vyrážíme. Na prohlídky přehrady to dnes není, fouká a lehce prší. Bohužel předpověď se zkazila i na další den, což nás štve.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1JlFzax-Pmr38c0VgZV6ZLPWvw2HBMi61pmtnhk7CzCMvirpJQus7_dfPY_wz4VfCZq8KYcD6PZekmzz88QLQuTfFSrKWRI5sIsE8Q19qm6pfHopdI9eZmJUKLbt1vMsbUzIReGv_OrLDRTKo7dS-6RdSNKyzeTHm3G8F8zk9vE2pT8yFctNOAsOHdw/s5456/DSC05386.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1JlFzax-Pmr38c0VgZV6ZLPWvw2HBMi61pmtnhk7CzCMvirpJQus7_dfPY_wz4VfCZq8KYcD6PZekmzz88QLQuTfFSrKWRI5sIsE8Q19qm6pfHopdI9eZmJUKLbt1vMsbUzIReGv_OrLDRTKo7dS-6RdSNKyzeTHm3G8F8zk9vE2pT8yFctNOAsOHdw/w400-h225/DSC05386.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kattowitzerhutte</td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Cesta <i>Salzgittersteig</i> na chatu od přehrady je úzká a dost bahnitá. Že vede nahoru a dolů by ani tolik nevadilo, ale místy se bláta zdá být až příliš. Pravé močály (zarůstající plesa) sice pěšina přechází až v Krumpenkaru u stejnojmenného potoka, přesto jsme jako čuňata ještě před tímhle údolím. Pak naštěstí stezka vede spíše po šutrech do sedla u Gamsleitenkopf a pak skoro rovně k maličké Kattowitzerhutte. Tady se naší lámanou němčinou domlouváme se staršími nájemci, anglicky hovořící dcera včera bohužel odešla dolů. A tak místo boloňských špaget dostáváme trhanec. Zato pravý, korutanská klasika.</div><div style="text-align: justify;">Jsou dvě hodiny odpoledne. Mraky se trhají a vzhledem k předpovědi jdeme na vršek raději dnes. Pro někoho není přes 1200 vm za den problém, ale mladý oslavil právě 10 roků a na tuhle nadmořskou výšku není zrovna zvyklý. Výstup do sedla je ostřejší, pak se jde pohodlněji místy zajištěným hřebenem a plochým hřbetem. Máme krásné, i když trochu únavné odpoledne, výhledy dolů třeba na Rotguldenthal s přehradou i jezerem i na věnec Taur kolem. Dál na východ jsou poslední 3000+ podle výšky (Lanischeck a Sonnblicky), ale protože mají nízkou prominenci (Lanischarte má 2890 m/m), pokládá se za poslední pořádnou třítisícovku na východě právě Velký Hrnčíř.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEtFeoWI__cU48gbUlx45ZnoB-UohYkuzdJs_F_ZbnyQUgh4zOndURU5fU-qIBx91yceRU5EJkHvHQWM_LpsEnfM4JPdI5_atZqvplpdaw_tleR25ytfjpsqeURzinrPTPP5gUBqigaBoqgXiwx7Xr2g11QOs8kb_-zKjpixjqnnObLQoN2jBJcTnOkA/s5456/DSC05447.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEtFeoWI__cU48gbUlx45ZnoB-UohYkuzdJs_F_ZbnyQUgh4zOndURU5fU-qIBx91yceRU5EJkHvHQWM_LpsEnfM4JPdI5_atZqvplpdaw_tleR25ytfjpsqeURzinrPTPP5gUBqigaBoqgXiwx7Xr2g11QOs8kb_-zKjpixjqnnObLQoN2jBJcTnOkA/w400-h225/DSC05447.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sonnblicken, Kleiner Haffner<br /></td></tr></tbody></table>Vyšší Hochalmspitze, kde jsme byli před lety, zahalují mraky, takže spíš svižně pospícháme dolů. V modrých mikinách, po modých lanech a kolem modře rozkvetlých luk. Přespíme a ráno v dešti dolů. Dnes by nebylo na vršku mnoho vidět. Zato my si časně ráno užíváme svišťů a lasiček na Marschneid. Déšť vyhnal i turisty z obhlídky hráze Hauptspeicher Kolnbrein, nejvyšší v Rakousku. Tak si ji užíváme skoro sami a pak sjíždíme tunely nebo serpentýnami se semafory dolů. Další den bude pro změnu krásně, takže původní <i>rest day</i> měníme na částečně odpočinkový <a href="https://cvocinakopci.blogspot.com/2022/09/hochstein.html" target="_blank">Hochstein</a>.</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6nn22ht5B-g9qvUME-Y8yBOEHweSjwp-4J4qXXF2ilBp5emAMpOR771TUhHfvWYwWlfr_o94B4gZp0PX4RV9Yq4_U0501LNDxuvBjtgIdXlX6aw-OVovGpH_xgmH0vUxoEueggmCN-dHlSWopJcvKKyOAvKkpjTmwievKGWRrJ7l30r3HXPJOzuZ4sQ/s5456/DSC05546.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6nn22ht5B-g9qvUME-Y8yBOEHweSjwp-4J4qXXF2ilBp5emAMpOR771TUhHfvWYwWlfr_o94B4gZp0PX4RV9Yq4_U0501LNDxuvBjtgIdXlX6aw-OVovGpH_xgmH0vUxoEueggmCN-dHlSWopJcvKKyOAvKkpjTmwievKGWRrJ7l30r3HXPJOzuZ4sQ/w400-h225/DSC05546.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">8-)</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-27774773890443424992022-09-30T23:45:00.001-07:002022-10-02T02:34:44.634-07:00Hochstein<div style="text-align: justify;"><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw b6ax4al1 gem102v4 ncib64c9 mrvwc6qr sx8pxkcf f597kf1v cpcgwwas bx1hu7np hxfwr5lz rq8durfe luz166fr tes86rjd pbevjfx6 ztn2w49o" dir="auto"><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw hpj0pwwo sggt6rq5 tes86rjd pbevjfx6"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAYAOTSjCJdDmHoKaHEO81pVgNuf2cH_ejnyfNIt6FTD8Kk0gqVjkGjV_JyUKLhNe8p8CYsy3GQI20msdmq7uFHlNjpoAAhmb09ZP_Ht9Fhqk53wA4NEO3emS4BH3pvHfpC6crG6JlQJUYPVfg6BoIL3LpRWrup27aqc_Zrv-22vQlgqzYyr9pPh1AyQ/s5456/DSC05870.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAYAOTSjCJdDmHoKaHEO81pVgNuf2cH_ejnyfNIt6FTD8Kk0gqVjkGjV_JyUKLhNe8p8CYsy3GQI20msdmq7uFHlNjpoAAhmb09ZP_Ht9Fhqk53wA4NEO3emS4BH3pvHfpC6crG6JlQJUYPVfg6BoIL3LpRWrup27aqc_Zrv-22vQlgqzYyr9pPh1AyQ/w400-h225/DSC05870.JPG" width="400" /></a></div></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw b6ax4al1 gem102v4 ncib64c9 mrvwc6qr sx8pxkcf f597kf1v cpcgwwas bx1hu7np hxfwr5lz rq8durfe luz166fr tes86rjd pbevjfx6 ztn2w49o" dir="auto"><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw hpj0pwwo sggt6rq5 tes86rjd pbevjfx6">HOCHSTEIN,
2543 m/m, 196 vm prominence. Nízké Taury, Schladmingerské Taury.
Chodecký okruh přes vršek s ocelovými lany z obou stran, např. od Krummholzhutte přes
Zwieslingscharte a dolů kolem Moaralmsee a HAUSER KAIBLINGu (2015 m/m).
Na lanovku ke Krummholzhutte platí Schladminger card.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw b6ax4al1 gem102v4 ncib64c9 mrvwc6qr sx8pxkcf f597kf1v cpcgwwas bx1hu7np hxfwr5lz rq8durfe luz166fr tes86rjd pbevjfx6 ztn2w49o" dir="auto"><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw hpj0pwwo sggt6rq5 tes86rjd pbevjfx6"> </span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw b6ax4al1 gem102v4 ncib64c9 mrvwc6qr sx8pxkcf f597kf1v cpcgwwas bx1hu7np hxfwr5lz rq8durfe luz166fr tes86rjd pbevjfx6 ztn2w49o" dir="auto"><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw hpj0pwwo sggt6rq5 tes86rjd pbevjfx6"><i>okruh</i></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw b6ax4al1 gem102v4 ncib64c9 mrvwc6qr sx8pxkcf f597kf1v cpcgwwas bx1hu7np hxfwr5lz rq8durfe luz166fr tes86rjd pbevjfx6 ztn2w49o" dir="auto"><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw hpj0pwwo sggt6rq5 tes86rjd pbevjfx6">S výletem na Hochstein jsme v podstatě moc nepočítali. Po výstupu na Grosser Haffner jsme dovolenkovali nějakou dobu pod Dachsteinem, což pro nás znamenalo získání slevové karty na lanovky, mýtné, plovárnu atp. Protože lézt na samotném Dachsteinu jsme mohli až v závěru (rezervace lanovky) a jeden den si užívali tropických veder (takže jsme lezli v soutěsce Silberklamm ferratu hned ráno), hledali jsme něco na "rest day". Volba padla na Hochstein a byla dobrá. Výhledy jsou tady skutečně skvělé - na straně jedné masív Dachsteinu připomínající odtud stolovou horu a na druhé divoký spletenec vrcholů Nízkých Taur s nejvyšším Hochgollingem. Takové trochu déja vu z loňska, kdy jsme podobně na cestě zpět ještě stihli Groser a Kleiner Bosenstein.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw b6ax4al1 gem102v4 ncib64c9 mrvwc6qr sx8pxkcf f597kf1v cpcgwwas bx1hu7np hxfwr5lz rq8durfe luz166fr tes86rjd pbevjfx6 ztn2w49o" dir="auto"><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw hpj0pwwo sggt6rq5 tes86rjd pbevjfx6"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkZytF82zZ5Y4MCMY_QifBFlGx2aPQs9lkuqDvLiYQpHZtbDLIuLs9SPjNGhwbaeqF9WYEZ6IafUNVjVDp6fecahIJ6YUAjfiYvABH33kFbJ4YU6Ozj3_W29dKZ8Gaai5bsX9UFwmwgRdwlhCDgcRmhkSnMq-JVWkoRqTxLz01iPZ-CJQ0CPOOEYxncg/s5456/DSC05694%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkZytF82zZ5Y4MCMY_QifBFlGx2aPQs9lkuqDvLiYQpHZtbDLIuLs9SPjNGhwbaeqF9WYEZ6IafUNVjVDp6fecahIJ6YUAjfiYvABH33kFbJ4YU6Ozj3_W29dKZ8Gaai5bsX9UFwmwgRdwlhCDgcRmhkSnMq-JVWkoRqTxLz01iPZ-CJQ0CPOOEYxncg/w400-h225/DSC05694%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dachstein na obzoru<br /></td></tr></tbody></table></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw b6ax4al1 gem102v4 ncib64c9 mrvwc6qr sx8pxkcf f597kf1v cpcgwwas bx1hu7np hxfwr5lz rq8durfe luz166fr tes86rjd pbevjfx6 ztn2w49o" dir="auto"><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw hpj0pwwo sggt6rq5 tes86rjd pbevjfx6">Lanovka nás vyveze nad hranici lesa a nad letní vedra. Teď nás čeká něco přes 10 km a skoro 1000 vm. Velehorský ráz nabírá stezka u sedla Seeschartl, i když ještě kus za </span></span>Kaiblinglochscharte se jde docela pohodlně. Cestička se neustále kroutí a pod Zwieslingscharte už jsou nutné ocelové lana. Pak se zase pěšina stává pohodlnou, i když pohled na západní hřeben Hochsteinu působí dost odvážně na chodecký terén. Velkým obloukem se ale těžká místa obchází a následuje zase lanový úsek. Pro méně zkušené děti asi nevhodné.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfKsa6bIsDqMWMxa7qxvok4A-UTHpvbBIWHmm-NKv4m6KplD2XdOwjk9bL1XgheRhLJilCrmW_00V-VetXpKdu5BFfyrOF4bSUKbMYHX1AuoUXF-2zcLQCuaaiEuTsEiwo1CEEiqrayfveFFidZ0UVFQY7yZvDkyMmea4SPUvj32eJ9OboY96Z2yEvqA/s5456/DSC05704.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfKsa6bIsDqMWMxa7qxvok4A-UTHpvbBIWHmm-NKv4m6KplD2XdOwjk9bL1XgheRhLJilCrmW_00V-VetXpKdu5BFfyrOF4bSUKbMYHX1AuoUXF-2zcLQCuaaiEuTsEiwo1CEEiqrayfveFFidZ0UVFQY7yZvDkyMmea4SPUvj32eJ9OboY96Z2yEvqA/w400-h225/DSC05704.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kaltenbachsee pod Zwieslingscharte<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Podobně ostřejší je sestup, zpočátku pohodlný, ale než dosáhnete Filzscharte, tak místy jsou lana vhodná. Bohužel nejsou úplně v top stavu. Každopádně pak je sestup pohodlný, borůvčí a brusinky... Dole jezero Moaralm, kde se otužilci mohou vykoupat. Ostatní alespoň smočí nohy. U jezera zjišťujeme, že s letní kartou vozí chatař na Moaralm zdarma dolů. My volíme cestu přes Rossfeldsattel a Hauser Kaibling, kde se to hemží paraglidisty. </div><div style="text-align: justify;">Celkově je to skvělá tůra, trochu náročnější, jak se zapojují i ruce. Zatímco Bosenstein nám připomínal Západní Tatry, Hochstein spíše ty Vysoké. Každopádně velkolepé výhledy a u lanovek atrakce pro děti (domácí zvířátka na pomazlení) konkurují i některým 3000+.</div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhicDmXnaTsgX8HJwpKOudotQy5hjUPXOReSVtq_isTqeo0F80PkkStyQ101hOxYHrEzRMXRD18Q5qAVBfxZCif1CmyRoHaCm0nbftyKwptE-WlHefwOfVsy1luxV3NfphQNzDMKq2j6Lw2S6wmAJWkcJlKqv8sEeWtfvw_lTOcuyrpUN13o_7DIGIXOg/s5456/DSC05753.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhicDmXnaTsgX8HJwpKOudotQy5hjUPXOReSVtq_isTqeo0F80PkkStyQ101hOxYHrEzRMXRD18Q5qAVBfxZCif1CmyRoHaCm0nbftyKwptE-WlHefwOfVsy1luxV3NfphQNzDMKq2j6Lw2S6wmAJWkcJlKqv8sEeWtfvw_lTOcuyrpUN13o_7DIGIXOg/w400-h225/DSC05753.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pfansee a Hochwildstelle<br /></td></tr></tbody></table></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSBTi0Qi25b07ZnS7vtCCKcjAT-ghV8veSgDNLodHlDESyPZY2jDqVEhaDwz_9B21F_ZPX6TGhXF1JmfZ3uuKt3hKfBsF-B5r1232RE7UvEIyBrrAzcRTBahpDXUMSjeBFRp85q16w-NX0zxz_HEU46guAD_a2_5WtOsS4Dz9_TGaSHuDZOUl_ACl9vA/s5456/DSC05649%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSBTi0Qi25b07ZnS7vtCCKcjAT-ghV8veSgDNLodHlDESyPZY2jDqVEhaDwz_9B21F_ZPX6TGhXF1JmfZ3uuKt3hKfBsF-B5r1232RE7UvEIyBrrAzcRTBahpDXUMSjeBFRp85q16w-NX0zxz_HEU46guAD_a2_5WtOsS4Dz9_TGaSHuDZOUl_ACl9vA/w400-h225/DSC05649%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dachstein</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;"><br /> </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw b6ax4al1 gem102v4 ncib64c9 mrvwc6qr sx8pxkcf f597kf1v cpcgwwas bx1hu7np hxfwr5lz rq8durfe luz166fr tes86rjd pbevjfx6 ztn2w49o" dir="auto"><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw hpj0pwwo sggt6rq5 tes86rjd pbevjfx6"></span></span><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw b6ax4al1 gem102v4 ncib64c9 mrvwc6qr sx8pxkcf f597kf1v cpcgwwas bx1hu7np hxfwr5lz rq8durfe luz166fr tes86rjd pbevjfx6 ztn2w49o" dir="auto"><span class="gvxzyvdx aeinzg81 t7p7dqev gh25dzvf exr7barw hpj0pwwo sggt6rq5 tes86rjd pbevjfx6"> </span></span></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-74525255445834657722022-09-29T04:43:00.001-07:002022-10-02T02:34:52.980-07:00Petzeck<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKP-fQyHCxiV7Ote72rN7XtpEHHPujs8m1XIOA6l_qLqkgmplQOGGhlv4aUpf9nkUV7Fc1M-3YWH5OT2ECal-0lGfhF9cIwYPnwvS_Tsuv4Ch74fy4xW3VkAfu0bsf9vpb6VHXnNJHhnf_jPZ-s8Md-2aaA3jFK1SGmyzA1ijmjhtD-VIQfp7UZpqb1Q/s5456/DSC06444%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKP-fQyHCxiV7Ote72rN7XtpEHHPujs8m1XIOA6l_qLqkgmplQOGGhlv4aUpf9nkUV7Fc1M-3YWH5OT2ECal-0lGfhF9cIwYPnwvS_Tsuv4Ch74fy4xW3VkAfu0bsf9vpb6VHXnNJHhnf_jPZ-s8Md-2aaA3jFK1SGmyzA1ijmjhtD-VIQfp7UZpqb1Q/s320/DSC06444%20(2).JPG" width="320" /></a></div></div><div style="text-align: justify;">PETZECK s 3283 m/m sice nepatří mezi nejvyšší třítisícové vrcholy Vysokých Taur, ale ve skupině Schober je dokonce vyšší než Hochschober, podle něhož nese celá oblast jméno. Má ovšem i úctyhodnou prominenci (799 m/m). Normální cesta vede od Wangenitsee se stejnojmennou chatou a náročnější je pouze průchod římsami do Petzeckscharte ve střední části. Zbytky ledovce (firnu) lze obejít. Zajímavé jsou možné etymologie názvu hory: např. románsko-německy "piz -eck" (špičatá vyvýšenina) nebo ze slovinského (slovenské názvy jsou v jazykově smíšeném Korutansku běžné) "peč" (skála). Svor, pararula podobná tatranské žule s množstvím křemene a nepřehlédnutelné amfibolity.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i>normálka</i></div><div style="text-align: justify;">Tak poslední prázdninové dny a ještě něco rychle stihnout, než to přijde... Ten konec léta. Na Wangenitseehutte mají volno. Protože mladý měl tenhle vrchol delší dobu vyhlédnutý, rezervujeme a jedeme. Debanttal patří mezi obrovská alpská údolí, kde se mýto neplatí. Cesta, místy nezpevněná, je ovšem dost adrenalinová. Potkat se tady s vozem v protisměru by bylo zábavné. Parkoviště u dolní stanice nákladní lanovky taky není moc velké. Část skupiny proto vyráží cestou kolem lanovky vzhůru a zbytek čeká na volný flek. Stezka prochází především v horní části rozsáhlým almem s menšími plesy. Nabízí výhledy na Hochschober s okolím. Pak přes <i>Zinkenweg </i>celkem strmě do Seescharte, odkud se k Wangenitsee a Kreuzsee zase tolik neklesá. Tahle dvě plesa jsou ohromná a kolem nich se lze koukat zase na jiný věnec hor nad údolím Wangenitz.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWkFd3lqvdSh-97RwA-TscYXEYMTYKJ7p3Axd99XLGhk0aNMK99G2utTHInH7J8b8tgBeOyCeW_jyDIitTvBHyeefosDiRTpY7O3okSraB4TZcODLv2MwNcujRfZ83kMP-G52G-ddXa92O9A2Q-sStf5KcNJEbSkW4_4tzgARziurohACF2dQD6HP-Cg/s5456/DSC06492.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWkFd3lqvdSh-97RwA-TscYXEYMTYKJ7p3Axd99XLGhk0aNMK99G2utTHInH7J8b8tgBeOyCeW_jyDIitTvBHyeefosDiRTpY7O3okSraB4TZcODLv2MwNcujRfZ83kMP-G52G-ddXa92O9A2Q-sStf5KcNJEbSkW4_4tzgARziurohACF2dQD6HP-Cg/w400-h225/DSC06492.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Wangenitzsee</td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Na chatě postavené původně brněnskou sekcí mají oslavu místní záchranáři. Část pak jede dolů na kole (!), což je hodno obdivu. A část nákladní lanovkou... Po létech strávených v Rakousku se skoro odvážíme říct, že v Česku se některé věci prostě moc řeší. My ještě zkoušíme ferratu nad jezerem Wangenitz. Vybavení se nám nechtělo táhnout pro všechny, tak se střídáme. Nejprve vůbec nenajdeme nástup a podle lanového mostu přelezeme jako první střední část ferraty. Vypadá dost zašle, pavučiny a prach. Moc se tady asi neleze. Pak jdeme na první část, o něco lehčí. Lezení nad hladinou působí malebně. A následuje večere, rajská polívka a plátek vepřového zakončený pudinkem. Vedle nás pak ubytují ještě týpka ze skupiny bez rezervace (pakže to nejde), prý toho dnes měli moc a ráno chtějí dlouho spát...</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWLh1_eS9DnTmKvNX7V_kjFMQh6yEcX4S77WtkzQjWZYL_iEc2N5zyECj3-jITvKY8FrBX9Frtr4M0o5UVHOgLPVLKcIfdRF2L0FIZ3C5oQEzKlRINP3Wz-df_5Z_CAsTHnZOqZOVoGmtehxHsdM5caH_WaWV4HdbyTWUQRVM8E_M7brF7F1PdwnGlxg/s5456/DSC06475.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWLh1_eS9DnTmKvNX7V_kjFMQh6yEcX4S77WtkzQjWZYL_iEc2N5zyECj3-jITvKY8FrBX9Frtr4M0o5UVHOgLPVLKcIfdRF2L0FIZ3C5oQEzKlRINP3Wz-df_5Z_CAsTHnZOqZOVoGmtehxHsdM5caH_WaWV4HdbyTWUQRVM8E_M7brF7F1PdwnGlxg/w400-h225/DSC06475.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">ferrata</td></tr></tbody></table>A my vstáváme brzo. Snídaně, celkem zdlouhavý traverz svahu Kruckelkopfu a ostrý výšvih přes skalní římsu do sedla pod vrcholem. Zespodu to rozhodně jako chodecký terén nevypadá, ale není to až taková hrůza, když se do toho naleze. Skupina za námi to ale tady během našeho sestupu částečně vzdává. </div><div style="text-align: justify;">Vršek je moc fajn. Odpočinkový. Ledovec se rozpadl, takže hroty v batohu jsou zbytečná zátěž. Dál leží skalní bloky a suť. Nic příkrého. Zase jeden z křížů, kde jsme sami... Výhledy fajn, akorát trochu škoda Velkého Zvoníka, kde se chytly mraky. Příště. Dělá se horko, dole musí být šíleně, tady je fajn. Ale nakonec musíme dolů brusinkovým rájem... A hned ráno do ráje pracovního.</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjh0FSRuJFwJW46Fr__Mh5Uko6JqelebOZ1RZozk5KXrJbkQePmICJuVqBh7Z1kbYnzKtv7-oXP5HYxyTLGz4a989fh782X-EXPvh3a4Pdy3e-h4s2C2pUiq9JTAdBATlXaLiqDkRHL7X5sSFgK9uHv-vwFoAhKZMwTJrDnKzDs8rh6FbK14B9uTRvzyA/s5456/DSC06472.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjh0FSRuJFwJW46Fr__Mh5Uko6JqelebOZ1RZozk5KXrJbkQePmICJuVqBh7Z1kbYnzKtv7-oXP5HYxyTLGz4a989fh782X-EXPvh3a4Pdy3e-h4s2C2pUiq9JTAdBATlXaLiqDkRHL7X5sSFgK9uHv-vwFoAhKZMwTJrDnKzDs8rh6FbK14B9uTRvzyA/w400-h225/DSC06472.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">kletternbrucke</td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitdFzEilEksHWlzJgT8cjjfUas_s_AN0paCYWQMWXbGEfGIj6dPb2NsbbZUTmwuQIKb5TJQqkRaZwC0ASn9KcdS46RaQvv9bYTW-fpjp2EId_ZWyWAvx9WiqNgSQtiuiBf3fWFT0g4AxtRaUGRqcQbaCIlyk1fzVfNz1CLLwKIU8-laJvFFs1UPBCKWA/s5456/DSC06590%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitdFzEilEksHWlzJgT8cjjfUas_s_AN0paCYWQMWXbGEfGIj6dPb2NsbbZUTmwuQIKb5TJQqkRaZwC0ASn9KcdS46RaQvv9bYTW-fpjp2EId_ZWyWAvx9WiqNgSQtiuiBf3fWFT0g4AxtRaUGRqcQbaCIlyk1fzVfNz1CLLwKIU8-laJvFFs1UPBCKWA/w400-h225/DSC06590%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">z vršku<br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxJU829AntlGgAfSl6HIty8JWKlu3xndvo5wyQewDP7LpPVAVu6qXzIGJK13s9z7SZYvlTteG0_-avFrLd3xqDbJ5vNWkZOdhLt-UC7HKA-xErVxT_Lf0TTH9SwitolFJrjwtdwpRAbSrA3n6NFLbXoul6dbYpg4ax25AYFsx4HPhCvFykdal48LmaDg/s5255/DSC06647%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2951" data-original-width="5255" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxJU829AntlGgAfSl6HIty8JWKlu3xndvo5wyQewDP7LpPVAVu6qXzIGJK13s9z7SZYvlTteG0_-avFrLd3xqDbJ5vNWkZOdhLt-UC7HKA-xErVxT_Lf0TTH9SwitolFJrjwtdwpRAbSrA3n6NFLbXoul6dbYpg4ax25AYFsx4HPhCvFykdal48LmaDg/w400-h225/DSC06647%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Wangenitzsee od traverzu na Petzeck<br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUrbnPCkEA10JBCrmOglc61qNQAgws391rQrGb21S02vjimP0ZRH6bJzAYlE5gCjTsWkT2vIRmsJMCvwNb050CH-rYLLBQgQB0ZeJTxCZZJBtHHVcs3soYK1wL_vRA2ZswQ6ewDp8FFKJTx0Wh7Ydf4ZiviSayOry3pU08aeMuYm5x6lR280WmhW_kJA/s5456/DSC06600.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUrbnPCkEA10JBCrmOglc61qNQAgws391rQrGb21S02vjimP0ZRH6bJzAYlE5gCjTsWkT2vIRmsJMCvwNb050CH-rYLLBQgQB0ZeJTxCZZJBtHHVcs3soYK1wL_vRA2ZswQ6ewDp8FFKJTx0Wh7Ydf4ZiviSayOry3pU08aeMuYm5x6lR280WmhW_kJA/w400-h225/DSC06600.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Petzeck od ledovce<br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2baNjXKUTFw3YAwgUdkiAqJKhvZK4kzveCwj8oNF7enTxIwim2RCw8oJz40-YNYGkKTLSr02NSBej6WPd-wJK4_bxl64sGeZULAuRansQBoJ0j0O_8RfBaHx3wYPW6tRdbM4FJUQO8S09MDrMlH3jXNhQ0d3EuiBEGAW8T7W72JRydpV_mnN_vpt2eQ/s5456/DSC06611%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2baNjXKUTFw3YAwgUdkiAqJKhvZK4kzveCwj8oNF7enTxIwim2RCw8oJz40-YNYGkKTLSr02NSBej6WPd-wJK4_bxl64sGeZULAuRansQBoJ0j0O_8RfBaHx3wYPW6tRdbM4FJUQO8S09MDrMlH3jXNhQ0d3EuiBEGAW8T7W72JRydpV_mnN_vpt2eQ/w400-h225/DSC06611%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Petzeck od ledovce<br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaYU3ioyKJ7ewpOwKda88TR3C04El85RZZX0cZ3AROji5QnTkamCihX4RhAzP4O7S4EBPrBLWWxYokiKS_ykWgr-gqGkhJ_prbp9qeDuR6TxXKjwYe1O0KNykahZubDHmL76NnJStzqxQbshVi1xWr--pA5O-boODZY_QP_YZTLCBQmwgh0sOr_F8Kzw/s5209/DSC06670%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2925" data-original-width="5209" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaYU3ioyKJ7ewpOwKda88TR3C04El85RZZX0cZ3AROji5QnTkamCihX4RhAzP4O7S4EBPrBLWWxYokiKS_ykWgr-gqGkhJ_prbp9qeDuR6TxXKjwYe1O0KNykahZubDHmL76NnJStzqxQbshVi1xWr--pA5O-boODZY_QP_YZTLCBQmwgh0sOr_F8Kzw/w400-h225/DSC06670%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kreuzsee</td></tr></tbody></table><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlJU76t-7A1uAH3LlsSBTc21XptZggzVriGW5Pkurg9rg_zc6K_NUHaPbcYijDNGoamfvp8QKZ7MDnHACouLr_WLhlOB0fqVeP_qieaYNvRTJ9qinsqxoEp71AqkJg4GQDWH0Yv98um4XNFLho6OWtBV8rrZMbbrVkDpd9MfleGjX72QhE7w8lqCSybA/s5456/DSC06512.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"></a></div><br /><div style="text-align: justify;"><br /></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-48530199297818351762022-09-28T08:06:00.001-07:002022-09-28T08:06:46.601-07:00Zsigmondyspitze<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwUFjOpO0thUHhaZ-FDIn8S48Ce7NOpsdLkao4rX2kZ-H7xPq8rE3Y2rPgesE6bGGbWNHDbenp0Wg295IedU_CrUIdJK6vuHijfBo2_uPjpjxvyLJnknS4G7gkYYc-7GJBBPofZnUM1NzR2WQc3fdHdn_14crYURbpiplLcUVmr8AdH0sNkjK8eWRq9g/s5456/DSC06235.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwUFjOpO0thUHhaZ-FDIn8S48Ce7NOpsdLkao4rX2kZ-H7xPq8rE3Y2rPgesE6bGGbWNHDbenp0Wg295IedU_CrUIdJK6vuHijfBo2_uPjpjxvyLJnknS4G7gkYYc-7GJBBPofZnUM1NzR2WQc3fdHdn_14crYURbpiplLcUVmr8AdH0sNkjK8eWRq9g/w400-h225/DSC06235.JPG" width="400" /></a></div>ZSIGMONDYSPITZE (3089 m/m, prominence 241 m), dříve FELDKOPF leží v Zillertálských Alpách a často se jí přezdívá Zillertálský Matterhorn i proto, že výstup na ni patří mezi nejznámější klasiky v tomto pohoří. Současné jméno nese od roku 1885 na počest prvovýstupce Emila Zsigmondyho, po jeho smrti na La Meije. Bratři Emil a Otto na tuto "nedobytnou horu" vystoupili v roce 1879. Současnou normálku otevřeli v roce 1882 August Katzer a Stefan Kirchler zřejmě s využitím Berliner hutte, nejstarší chaty v Zillertálských Alpách i nejstarší chaty vlastněné německou částí Alpenvereinu (bratři Zsigmondyové chatu rovněž navštívili, ale prvovýstup podnikli od Maxhutte), první horské chaty v Rakousku chráněné jako kulturní památka. I samotnou stavbu se tak oplatí navštívit. Výstup na Zsigmondyspitze (var. III- až V+) normálkou, podle var. min. 5 až 6 délek (vč. délky na platni v traverzu) a chodecké části za I-II až II-. Slanění po 30 m, zvykem je některé části scházet (Floitentritt pod křížem a většinu prvních dvou délek).</div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"><i>Suedgrat</i></div><div style="text-align: justify;">Dva dny krásně. Voláme, kde nás ubytují. V plánu je Schrankogel, Glodis... Cokoliv. Ale volno má jen Berlinerhutte. Takže nás čeká Zsigmondy, protože na ledovec v letošních podmínkách už nechceme. Zaparkovat u Breithlaneru je skoro nad naše síly - v Rakousku je prodloužený víkend a všude je narváno. Pak vytáhnout kola, ujet pár km v letním vedru a pod Grawandhutte kola odstavit, nejsme velcí bikeři a už je to na nás prudké. Ostatně zákazy vjezdu kol s dlouhými nápisy nás matou - ale jezdí se až k Alpenrose, akorát se podle všeho nesmí projíždět krávovraty. </div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMRiLsSQcMex7-t5IuAJq7z-hTh4qk2K9OGnByzLap-DTpGRix0Ovg-g1eYL-WY6Vu6yg_1YTmMSgBBJgvCQ1bdsoQsA8l_v1NMmCXOlvI-uQBXJg_LUF4YIrQBKbPKV0ZXNS1eBmPz3GqLWOVgK8I_IiqtpR_kypGVYmA3vqbPnBneoDdj_Bat5tuXA/s5456/DSC06267%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMRiLsSQcMex7-t5IuAJq7z-hTh4qk2K9OGnByzLap-DTpGRix0Ovg-g1eYL-WY6Vu6yg_1YTmMSgBBJgvCQ1bdsoQsA8l_v1NMmCXOlvI-uQBXJg_LUF4YIrQBKbPKV0ZXNS1eBmPz3GqLWOVgK8I_IiqtpR_kypGVYmA3vqbPnBneoDdj_Bat5tuXA/w400-h225/DSC06267%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Groser Moseler<br /></td></tr></tbody></table>Zemmtal je nádherné údolí, především od Grawandalmu výš. Vodopády, soutěska... Malá přehrada a Waxeggalm už s výhledy na Moseler a Morchery... Zemmbach je obrovská říčka, velmi divoká. Od chaty Alpenrose je to na Berlínskou fakt kousek a jde se pěkně lesem po chodníčku, což není taková pruda jako šotolina dole. </div><div style="text-align: justify;">Berlinerhutte je obrovská chata z roku 1879 (a pozdější dostavby). Sama o sobě je důvodem návštěvy. Foyer, jídelna... Vše s dřevěnými ozdobami. A maličké útuůné pokoje, klasika. Jídlo pro členy AV jsou boloňské špagety, tak je máme oba dny. Večer procházka kolem chaty. Při pohledu na Zsigmondyspitze se zase dostavuje známý pocit, že na tuhle skalnatou pyramidu alá Matterhorn se prostě nemůžeme dostat. Přesto zítra touhle dobou budeme úspěšně dole v údolí.</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgst5mph0TCCIvrII8rnSaWOcQUzynlBkTX7hct8dnJyUaeySdNYXvl5eyo3T5319KH6861tP5FO_lOJP9c7cRJztL8mfvXSddJ7-jTzOpmCbOKP5QoPxtbyV5pKkYPk1gkObdtHoN5vOuJ9XgfPhJoTkLU7lsIDcSq5W-sCXPvwrVi9QyrkQTGIv1teg/s5456/DSC06269.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgst5mph0TCCIvrII8rnSaWOcQUzynlBkTX7hct8dnJyUaeySdNYXvl5eyo3T5319KH6861tP5FO_lOJP9c7cRJztL8mfvXSddJ7-jTzOpmCbOKP5QoPxtbyV5pKkYPk1gkObdtHoN5vOuJ9XgfPhJoTkLU7lsIDcSq5W-sCXPvwrVi9QyrkQTGIv1teg/w400-h225/DSC06269.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">1st ptch<br /></td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;">Ráno nemusíme vstávat brzo. Chceme mít skálu trochu teplou. Takže o půl sedmé, dvě a půl hodiny skoro 1000 vm nejprve k plesu Schwarzsee a pak Eissee. Nad ním se odbočuje vpravo balvaniskem, dost nepříjemným, do sedla Feldschasrte (2878 m/m). První výšvih se obejde a začíná lezení, obvykle je tu lezců dost. První délka 35 m má variantu 3- a 1-2. Tou lehčí vlevo se nechodí ani moc dolů. Je strašně rozbitá. První borhák neexistuje. Druhá délka (40 m) je lehká, ale musí se odbočit včas vlevo, jinak je to na konci celkem lezení po plotně. Protože jdeme jen nalehko, volíme dál traverz (i když jsme potkali český pár, kterému to výš duté nepřišlo). Ten je docela pitomý, protože se klesá a zabočuje. Není moc vidět, kam se leze. Jdeme souběžně, tak těch 150 m celkem jde. Pak se to láme zpět, jsme unavení a tak to bereme jako 2d. V sedýlku je pak celkem husto. Někteří slaňují, další lezou. Přejdeme posledních 40m délku za III- a Floitentrittem dojdeme na průběžno, ať se vyhneme lezci ucpané skále jak v sobotním dopoledni auty ucpaném Mayerhofenu. V téhle poslední lehké délce jsou dokonce cca 2 fixy. Vršek, kříž, fotky... </div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkaBIXuLcEsY4DzaFGxkJyCEwvu33U9_nA9sLNlW0BIQaO-R1isG9SnQKracloqdnE_FNgtpMv_lT7UgFJyA0GzASLJ-ao5K5Uxm_fJNrwl-zXmoz7suuG7_Rph42GKYTndJmCjV_JpX-muqbAYHWHLqMne5HONRBMHk_C2vI6kuyeFtUzhj4N5f22Wg/s5456/DSC06271%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkaBIXuLcEsY4DzaFGxkJyCEwvu33U9_nA9sLNlW0BIQaO-R1isG9SnQKracloqdnE_FNgtpMv_lT7UgFJyA0GzASLJ-ao5K5Uxm_fJNrwl-zXmoz7suuG7_Rph42GKYTndJmCjV_JpX-muqbAYHWHLqMne5HONRBMHk_C2vI6kuyeFtUzhj4N5f22Wg/w400-h225/DSC06271%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">traverz</td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Dolů nejprve scházíme, pak slaňujeme. První slanění docela naštve, má být 30 m a lano zůstane viset asi 4 m nad sedlem. Dá se to dolézt, ale... Pak 2x, zase chůze a spodní III- slaňujeme o šutr. Měly by tady i výš být smyčky (něco jako tatranský slaňák), ale viděli jsme jen kruh a ten jsme pak nenašli. A pak jen dolů, na kola, dolů (tu a tam přes kravinec) a domů...</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjY-jEIjPkKO1edOajfBAHQaqgRVRjWJZJ0iF50igcbTCSZhtKs02Us5KXA01Fu1X4pynho4y6nHBPGRj7FHuL50g9g2vE2BVLq79qychv7-y3vQrnlx8QRXmsXtEka1VusT5WIuBeGK3SAyfKDKo6T8ufhZpCM2CbH6Eh7pn1QNj0MDfJBuEaiR4NW0w/s5456/DSC06288.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjY-jEIjPkKO1edOajfBAHQaqgRVRjWJZJ0iF50igcbTCSZhtKs02Us5KXA01Fu1X4pynho4y6nHBPGRj7FHuL50g9g2vE2BVLq79qychv7-y3vQrnlx8QRXmsXtEka1VusT5WIuBeGK3SAyfKDKo6T8ufhZpCM2CbH6Eh7pn1QNj0MDfJBuEaiR4NW0w/w400-h225/DSC06288.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">východní hřebeny </td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZLk4PtKGwgvN1yo2GB5LgJ4Wm-DrFVqgIzD_rJKsppqGoCm7y4XxtVAt5p4nUMHr2RUDnCK1UizyGUTi3OUES_8j5Rg8e-x_zuokIaHxHpSCgtNEtW9ox-DWSFxvbLIk-DmAVZsxcMaGE-9n9YD1nwdTgDwnK7G7Ihv5voC8sg4o8wZjp73WYtIKA_g/s5456/DSC06317.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZLk4PtKGwgvN1yo2GB5LgJ4Wm-DrFVqgIzD_rJKsppqGoCm7y4XxtVAt5p4nUMHr2RUDnCK1UizyGUTi3OUES_8j5Rg8e-x_zuokIaHxHpSCgtNEtW9ox-DWSFxvbLIk-DmAVZsxcMaGE-9n9YD1nwdTgDwnK7G7Ihv5voC8sg4o8wZjp73WYtIKA_g/w400-h225/DSC06317.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Groser Morchner<br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGoNoSQ_4F55g9BjaJvU_ghE_3HK6E78YKunFPE7is8V5YPkudgmKBiPq2iiJkJ7hmHXQmBXXJjVzf5cbY_k9hjqpBETRPJohuLAIxS_Q8mBbt4HcU8_1I4_pjI4R-hDpVAU5sasq1SRlPvfMwNKoZ8t_Av1aFbTWdJ_HDt_cx3rYoRkKb1Ab4g6cJ5A/s5456/DSC06358%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGoNoSQ_4F55g9BjaJvU_ghE_3HK6E78YKunFPE7is8V5YPkudgmKBiPq2iiJkJ7hmHXQmBXXJjVzf5cbY_k9hjqpBETRPJohuLAIxS_Q8mBbt4HcU8_1I4_pjI4R-hDpVAU5sasq1SRlPvfMwNKoZ8t_Av1aFbTWdJ_HDt_cx3rYoRkKb1Ab4g6cJ5A/w400-h225/DSC06358%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zsigmondyspitze</td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgn7lOojM2yLKAFGhM2iaiaxhDTLsmQk4FWi3RSWSJR5StvwXWEtFi2AByOtpqQsPX9xT8pQuzj-3xHHZETy2U08-r_3-9R4Uyo-bJzDZ78buoQWz5NoajlR_I_3J1PYuDV3Pr1q9eHXjp8wSwGLuG64Ojl6C3Wdl0WxwQylz8uoGinYzhF1UYyvVHEyQ/s5456/DSC06365%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgn7lOojM2yLKAFGhM2iaiaxhDTLsmQk4FWi3RSWSJR5StvwXWEtFi2AByOtpqQsPX9xT8pQuzj-3xHHZETy2U08-r_3-9R4Uyo-bJzDZ78buoQWz5NoajlR_I_3J1PYuDV3Pr1q9eHXjp8wSwGLuG64Ojl6C3Wdl0WxwQylz8uoGinYzhF1UYyvVHEyQ/w400-h225/DSC06365%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Eissee</td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSTz8XutCHVDwAtwtpj4oqf_9IVfDXjO361oZqMgCmsx_hCjCIcHNsiZrciQm_BkvTUw2RCRV5me4hXnF-3-Zx9n8RgFXLXfkAed5MtqR8eW2deFrIGl6l4vCpHrBxkfi412gzHmxP5QiFlfDlz_o19-EI_YB2yKgEJn-Vpc34_YKcxrFhqflHaMkqtA/s5456/DSC06387%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSTz8XutCHVDwAtwtpj4oqf_9IVfDXjO361oZqMgCmsx_hCjCIcHNsiZrciQm_BkvTUw2RCRV5me4hXnF-3-Zx9n8RgFXLXfkAed5MtqR8eW2deFrIGl6l4vCpHrBxkfi412gzHmxP5QiFlfDlz_o19-EI_YB2yKgEJn-Vpc34_YKcxrFhqflHaMkqtA/w400-h225/DSC06387%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zs v dálce<br /></td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;"><br /></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-82180817960304918292022-09-27T10:04:00.002-07:002022-09-27T10:04:37.178-07:00Wachau<p></p><div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmaN6rP0nfFpUY7B9tucRbBHg1tDXgSQH09xxF0DDxLe_IeOEPJhkPL15wtfQMyYl-reP4Z1Tdt9_mEpW1qk3NepgSWAfY-y8C4AQiPUT0WwRHdxv4Wye-Npk8etYYeqKEhrBEiKyu8Svg_xZt1oEcFYqSaQPUsYZpVe0UUoMd8uELM9UM_29d1_JYAQ/s6000/DSC00189.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmaN6rP0nfFpUY7B9tucRbBHg1tDXgSQH09xxF0DDxLe_IeOEPJhkPL15wtfQMyYl-reP4Z1Tdt9_mEpW1qk3NepgSWAfY-y8C4AQiPUT0WwRHdxv4Wye-Npk8etYYeqKEhrBEiKyu8Svg_xZt1oEcFYqSaQPUsYZpVe0UUoMd8uELM9UM_29d1_JYAQ/w400-h266/DSC00189.JPG" width="400" /></a></div></div><div style="text-align: justify;">WACHAU, rozlehlá soutěska vytvořená průlomem Dunaje a osídlená od pravěku. Kraj vinic a rulových skal chráněný i v rámci UNESCO se starým českým názvem <i>Váchava</i>. V okolí hradu Dürnsteina kopce Dürnsteier Vogelberg se nachází skalní oblast s menšími věžemi i delšími hřebeny (nejznámější Wachauergrat a Don Bosco grat), s lezením v podstatě přímo nad korytem Dunaje, což trochu kompenzuje místy dunivější skály. <i>Don Bosco grat </i>je takovým mladším bratrem s lezením do V- v délce asi 250 m, přičemž většinou se jedná o III/IV střídané s chodeckými úseky. V podstatě každou délku lze nějak obejít, takže trasa je vhodná pro děti. Lehčí místa jsou bez fixů. Z věže a jehly <i>George Harrisona </i>se předpokládá slanění. Sestup na placená parkoviště je možný několika způsoby, např. vyhlídkovou <i>Vogelbergsteig</i>. 8 délek + 1d klettergarten a 1d Harrisonova jehla (po první následuje dlouhý chodecký úsek, poslední desátá je doplnění).</div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"><i>Don Bosco grat</i></div><div style="text-align: justify;">Rulové skalní města nad údolím Dunaje nás překvapila příjemně. Sice první návštěvu přesunula nemoc dcery, takže na konci září nám studený podzim moc nepřál. Ale jednou přesunutý nocleh nešlo zrušit, tak večerní návštěva <i>Podyjí</i>. Náš nejmenší národní park s vinicí Šobes a vrchem Devět skal OK, tak akorát na velmi krátkou návštěvu.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRVBv1QRdoIWPzYNcFHwahkVouo28byblNFs-zQ2cVnHTECW4Au2Ra9W1BRCAJ6p2zkXb3cdCrHylcwW8HOPDKG53k6Y804ia0N745KUpIGdDTR1VZTdSBmuP3MkBF1iIChn5XAINb5EJc02txzTE9GfTwfTTAypVevBxcx7Gz9wxzCKexKNsKY3fdJg/s6000/DSC00088%20(2).JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRVBv1QRdoIWPzYNcFHwahkVouo28byblNFs-zQ2cVnHTECW4Au2Ra9W1BRCAJ6p2zkXb3cdCrHylcwW8HOPDKG53k6Y804ia0N745KUpIGdDTR1VZTdSBmuP3MkBF1iIChn5XAINb5EJc02txzTE9GfTwfTTAypVevBxcx7Gz9wxzCKexKNsKY3fdJg/w400-h266/DSC00088%20(2).JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Podyjí</td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Ráno dojezd do Durnsteinu, placený parking v kraji vinic, cesta mokrou lesní cestou až ke klettergarten. Tady ve spleti cesť začíná <i>Don Bosco</i>, aby pokračovalo 200 m "gehen". To se nám po mokré a studené skále fakt nechce... Obcházíme areál zprava a vylízáme na hřeben až k destičce označující začátek cesty <i>Donna Rossa</i>. První dvě délky vede tahle cesta vlevo od Don Bosca, je více jištěná. Dvě stěny a následuje celkem nepříjemný zeslez, chodecký úsek a lezení rozporem (údajně za III). Klasa nám tady připadá tvrdá, ale možná jsme nerozlezení. Alespoň sluníčko vychází navzdory předpovědi a my můžeme strčit bundy a nakonec na chvíli i mikiny do báglu. A lézt s plnými bágly...</div><div style="text-align: justify;">Následuje věž s přeskokem (nemusí se skákat), vypadá na obrázcích hustě, ale puklina je lehčí než udávaných IV- (vůbec nám tady klasa nesedí), nahoře fix (z Donny Rossy) a zase ostřejší zeslez. Následuje naše 5. a 6. délka, kde na sportovní cestě není vůbec nic, i když se tady oblézají věžičky a jedenkrát se trochu přeskakuje. Dají se ale použít štandy z Donny Rossy, na konci vlastní.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhG_J1aHwrVN0SvuFmOGHQp7OZEW4PyK3_mTiQ6HXrGpW-0SEpIzAuhArmu-Jv1RTGK1bBfIGL5rYrgup63cVVzpxRIkgRKgI7ZKAnoZ9VtGR-MCp3JeIYIWEnIhWlbtU9fmRcRvbPrM6UIK4DC_qr4ZFnT-lcjF-Hiv_GCMFp2PsDgS9t9ykDa9NXzBw/s6000/DSC00177.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhG_J1aHwrVN0SvuFmOGHQp7OZEW4PyK3_mTiQ6HXrGpW-0SEpIzAuhArmu-Jv1RTGK1bBfIGL5rYrgup63cVVzpxRIkgRKgI7ZKAnoZ9VtGR-MCp3JeIYIWEnIhWlbtU9fmRcRvbPrM6UIK4DC_qr4ZFnT-lcjF-Hiv_GCMFp2PsDgS9t9ykDa9NXzBw/w400-h266/DSC00177.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">věž s přeskokem, dá se přejít<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Pak zase zeslézat nebo nepříjemně obcházet úpatí věže... 1-2 nebo 2- a pěkně ostře. Protože po cestě nic není, tak přímo na další délku (tj. naše 7., jinak by to byla 9.) na vršek Georg Harrison Turm. Fixy jsou pod římsou v údajném místě za V (asi nám zase přišla tak za IV) a pak až na vršku věže, takže je logické vylézt na ni malou římsou zleva a slanit dolů asi 10 m, protože scházet za II s mokrou travičkou není OK.</div><div style="text-align: justify;">Tady lezení končí. Kolem Georg Harrison Nadel je to choďák. Ale vylézt si ty 4 m na krásnou "jehlu" s erární karabinou a 1 bh se prostě musí, i když synovi se moc nechce. Nakonec se nechá přemluvit.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6eG5wMNDgQ-_DBGhqRsexTS2RiZ-IfMQEmNmJImamZvJDONTGXhW0hczbXns2T15We-nQ1kqOZDLbfbI7veJwbY5TyL9krXQsLpORgipysPaYt3iqPNFOhWjFFoznVUeE8coKfldJFKi34IvbY28i918j44oqmHxSsdbNzX2eWIkK694m-oi34S6E9g/s6000/DSC00216.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6eG5wMNDgQ-_DBGhqRsexTS2RiZ-IfMQEmNmJImamZvJDONTGXhW0hczbXns2T15We-nQ1kqOZDLbfbI7veJwbY5TyL9krXQsLpORgipysPaYt3iqPNFOhWjFFoznVUeE8coKfldJFKi34IvbY28i918j44oqmHxSsdbNzX2eWIkK694m-oi34S6E9g/w400-h266/DSC00216.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">před G. Harrisony<br /></td></tr></tbody></table>Kousek lesem přímo vzhůru a dostaneme se na stezku vedoucí na Durnsteiner Kanzel (526 m/m) s několika skalami. Značenou cestou Vogelbergsteig pak scházíme dolů. Tahle stezka má parádní výhledy na hrad i Don Bosco a Wachauergrat. Trochu škoda počasí, přesto si nemůžeme stěžovat. Celý den pod námi pluly a houkaly lodě, často plně naložené uhlím. Na jehle a věži se dokonce kolem nás roztrhala zamračená obloha. Trochu nás tady mátla obtížnost, začátek (oklouzaný) a lezení rozporem by se dalo hodnotit víc, nejtěžší místa za nás zase slaběji. Tu a tam skála moc nedržela, místy možná zmizely i stromy plnící původně lezecké účely. Na druhou stranu ideální "pětka" pro děti, protože v podstatě cokoliv se dá obejít. Dá se asi i vyjít jen na věže nebo kombinovat s Donnou Rossou, především 10m věžička se 3bh v naší 7. délce (VI-) vypadala moc hezky.</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhi7W0Ny0iaaM7G5BM57cyP8bjLoQ_2q814PbJHVKZ5zG_O5l7Sei59wz7YU1px8dI5KWmmnNbmDm8R6QJSK3LRkBkXRLoerTyh_7LSEZZ64bRSQzu1TKXlvsbObdplE87VN7QOyyCe94f8EeE6mfDEhT3e7tGpqYSjcq79qypwQEitJNPGqir1C6exjQ/s6000/DSC00234.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhi7W0Ny0iaaM7G5BM57cyP8bjLoQ_2q814PbJHVKZ5zG_O5l7Sei59wz7YU1px8dI5KWmmnNbmDm8R6QJSK3LRkBkXRLoerTyh_7LSEZZ64bRSQzu1TKXlvsbObdplE87VN7QOyyCe94f8EeE6mfDEhT3e7tGpqYSjcq79qypwQEitJNPGqir1C6exjQ/w400-h266/DSC00234.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">rozpor někde v 6. délce<br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2NNYJuIwcm5Y1GWJdsEh3zU9SvemmwSELoAMFPJMRrSBvbJTh-COx0hZdpTJ0iYMSyMP5jAhpCBBMB8niCocnRJavGUkxOYTK-XfRTW_Zf0Usz8CV58udo2HIkcGfTllkXvCYmLS2aQ-M565b5YUl_s0BHDZSoAR4yT6hZKjlXbMbrbTQkSiqH1uvDQ/s6000/DSC00315.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2NNYJuIwcm5Y1GWJdsEh3zU9SvemmwSELoAMFPJMRrSBvbJTh-COx0hZdpTJ0iYMSyMP5jAhpCBBMB8niCocnRJavGUkxOYTK-XfRTW_Zf0Usz8CV58udo2HIkcGfTllkXvCYmLS2aQ-M565b5YUl_s0BHDZSoAR4yT6hZKjlXbMbrbTQkSiqH1uvDQ/w400-h266/DSC00315.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">GH nadel<br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1kYCaJbFD5qunoF_OvJ1R5ognt3fHAD8cl70mXGqc26h22fLyd8L_gDyinXUZFp0A-zmJZt0Kg6c0qWrc2fHy1q1dS8XsvCVa78rzFKgYXukNoBrbgYZakefan3HsvHE4f5TgX5PwgTkZj2HDokWuRlprsW_RLYBp23NH650qOwIODcwuKX6kcZqJ7w/s6000/DSC00298.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1kYCaJbFD5qunoF_OvJ1R5ognt3fHAD8cl70mXGqc26h22fLyd8L_gDyinXUZFp0A-zmJZt0Kg6c0qWrc2fHy1q1dS8XsvCVa78rzFKgYXukNoBrbgYZakefan3HsvHE4f5TgX5PwgTkZj2HDokWuRlprsW_RLYBp23NH650qOwIODcwuKX6kcZqJ7w/w400-h266/DSC00298.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Harrison Nadel a Dunaj<br /></td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-65844889612601632912022-07-26T04:32:00.005-07:002022-07-26T04:35:13.322-07:00Rzedkowice<div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><br /></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span class="heading__t"><span itemprop="name"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjkQs5rJPUgEjYaAebqxTCo6QtpIfAr8_zyeYZsKMB2WFSYB8hNVBAb53C4Qo85n1SbVzwJ0PY3Kn8YX2wbpqIlofvlVYz1VO_Xv1zIHOKZ9oASEHwrjgVAOrD01Y2vN9xUFD6LLi6Pzjn_lbUX82qfwWH1nzdm5R7JsgmIspUrQG6IcH7gJYqXxO26Xw=s5456" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjkQs5rJPUgEjYaAebqxTCo6QtpIfAr8_zyeYZsKMB2WFSYB8hNVBAb53C4Qo85n1SbVzwJ0PY3Kn8YX2wbpqIlofvlVYz1VO_Xv1zIHOKZ9oASEHwrjgVAOrD01Y2vN9xUFD6LLi6Pzjn_lbUX82qfwWH1nzdm5R7JsgmIspUrQG6IcH7gJYqXxO26Xw=w400-h225" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br /></td></tr></tbody></table></span></span></td></tr></tbody></table><i>Rzędkowickie skały</i> jsou velmi oblíbené věžičky ve střední části Jury. Většina cest tady není moc dlouhá, spíše do 20 m. Ty delší jsou buď tradiční nebo dost těžké. Začali jsme skoro v nejvzdálenější části sektoru, ať máme klid. I tak je to z parkoviště po rovince sotva půlhodina.<span class="heading__t"><span itemprop="name"> <i>Filar Garażu</i></span></span> (III) v <i>Turnii nad </i><span class="heading__t"><span itemprop="name"><i>Garażem</i> se leze nad nádhernou puklinou a na štandu je vidět (dá se dojít) k dalšímu skalnímu polooknu, Okienniku. </span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="heading__t"><span itemprop="name">Kousek zpět pak <i>Zadnia Turnia</i> a <i>Turnia Kursantów</i> nabízí hodně lehkých cest, sice olezlých v nástupech i pod štandy (a to místy fakt brutál), ale pěkných. <i>Oringowana Trójka</i> i <i>Oringowana czwórka</i>, <i>Nic o nás bez nás</i>... (III, IV+, IV+), madla, římsy, mírné převisky... Jistí se tady shotra o dvě presky, nic pro starou školu. <i>Dziurawa Turnia</i> je schovaná za Zadní, je kratší, ale krásné obří hodiny, pukliny... Nahoře jsou jen dva kruhy, takže trochu divné spojení všech cest. V <i>Bloku maksymalnem </i>(IV+) s těžkým začátkem a pohodovým vrškem je tak borhák na horní plošině, o který se dá spustit dolů. Ale ještě předtím se dá úplně zrušit na <i>Uchu-uchu</i> (V) a <i>Spadku transaminacy</i> (VII), jehož spodní část odpovídá sedmi kulím v Sarajevu. </span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="heading__t"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgkMAkUjOREbxl48AmbsbGK6fZiJflySdmbeHzjNmBEkN4sA1J1k-gYvX29UFFeZ7mwRnCmd-mf_ZZzG4kfAlDe9qrJqRYsjS7bfuAjSKmk8RL7nNn63JwAUAn3zykTUxhz8R_r4KFo8L4k0u79GjyV61rSbT9ZyCZCk3-myjIqaRcJ_R8gVWcq2Tp_BA=s5456" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgkMAkUjOREbxl48AmbsbGK6fZiJflySdmbeHzjNmBEkN4sA1J1k-gYvX29UFFeZ7mwRnCmd-mf_ZZzG4kfAlDe9qrJqRYsjS7bfuAjSKmk8RL7nNn63JwAUAn3zykTUxhz8R_r4KFo8L4k0u79GjyV61rSbT9ZyCZCk3-myjIqaRcJ_R8gVWcq2Tp_BA=w400-h225" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Studnisko<br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgrqIkLFa4vGP-JkpKK_8t4HwxB9sCc0BorH65f4enuW_WfGcppNeecLlo3-8c3qNN3dAPT_cZRicYlilo9b6ioiSIagJonW2oUHQh_m2CJOoAphjtC7D42WDX2ibjvWLn_ZA8OLyciaVXx32f48Chi7jcHOillsN4QF-zBK0UQ2oGo15dvyQvUV_W6nQ=s5456" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgrqIkLFa4vGP-JkpKK_8t4HwxB9sCc0BorH65f4enuW_WfGcppNeecLlo3-8c3qNN3dAPT_cZRicYlilo9b6ioiSIagJonW2oUHQh_m2CJOoAphjtC7D42WDX2ibjvWLn_ZA8OLyciaVXx32f48Chi7jcHOillsN4QF-zBK0UQ2oGo15dvyQvUV_W6nQ=w400-h225" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Baszta a Szefa<br /></td></tr></tbody></table></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="heading__t"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><br /></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br /></td></tr></tbody></table><br /><i><br /></i></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="heading__t"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><br /> </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-38875024573380479002022-07-26T04:32:00.003-07:002022-07-26T04:35:00.750-07:00Mirow<div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUVlf_brGZZcwVT7OuHKRwS7rjwehbjIDZ4LHhMxJfL18Psmf-H-LLLG9DKp2hO3Rg58OMz0iewxz1A65W5S3O9vdrJN1-g4pHoKqwJpOxkGJImZhTrqa6hod96Sq6ja2Rcjv7oCvwQm4a/s5456/DSC07050.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUVlf_brGZZcwVT7OuHKRwS7rjwehbjIDZ4LHhMxJfL18Psmf-H-LLLG9DKp2hO3Rg58OMz0iewxz1A65W5S3O9vdrJN1-g4pHoKqwJpOxkGJImZhTrqa6hod96Sq6ja2Rcjv7oCvwQm4a/w400-h225/DSC07050.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"></td></tr></tbody></table></div></td></tr></tbody></table><i>Mirówskie skaly </i>leží spíše ve střední části celé oblasti. Jedná se spíše o rozlámanou stolovou horu mezi hrady Mirów a Bobolice. Mezi nimi vedla nedávno stezka, ale nyní jsou oba areál oplocené a placené. Chtěli jsme jít po turistické stezce z Bobolic, takže jsme zaplatili a pak zjistili, že nedojdeme. Nebylo to zrovna příjemné, protože na netu byla infromace, že otevřeno je od 10h, takže nás v horku docela tlačil čas.Proto jsme rychle přejeli, zaplatili další vstup (a po lezení se vrátili do Bobolic) a rychle flákli první cestu v <i>Turnii Kukuczky</i>,
což je krásný výchoz cca 22 m vysoký. Dole to bylo dost oklouzané,
lezli jsme <i>Tydzien na Dzialce</i> a <i>Glebogryzarku</i> (Sekačku), je tam 12-13
presek (V+, V-).</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNefRbGFzGQmZZoZO2xvfPv9Uh-65nUNBf4Hmcy8pi6dmrh3cFq1g0gz5CkX9qDlbwQBqAp7BOv4kpznvUvajEKcdT0E1PC7r2Xq967n0xwj9aCYxhv2OKAb4GfJH58MvovWJj6vYNTj7e/s5456/DSC07003.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNefRbGFzGQmZZoZO2xvfPv9Uh-65nUNBf4Hmcy8pi6dmrh3cFq1g0gz5CkX9qDlbwQBqAp7BOv4kpznvUvajEKcdT0E1PC7r2Xq967n0xwj9aCYxhv2OKAb4GfJH58MvovWJj6vYNTj7e/w400-h225/DSC07003.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Turnia Kukuczki<br /></td></tr></tbody></table>Po oběde jsme se prošli ke <i>Scianie s Grotem</i>, kde je část zvaná <i>Klawiatura. </i>V ní je moc pěkná cesta pro děcka a začátečníky <i>Gibki jak Puma </i>(IV+). Oproti Turnii Kukuczky to bylo hodně lehké, zdálo se nám to ale delší - možná se to počítá podle prvního slaňáku, ale dá se jít ještě o 4 presky výš k dalšímu (tam vyšlo 60 m lano taktak). Jinak moc krásné fosílie. U některých cest jsme se zdrželi čekáním (a lezli je i na TR, protože
kolem bylo plno) a mladý chtěl ještě na hrad, takže jsme skončili tam,
kde jsme ráno začali. V Bobolicích.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPU_0qehB7khWfDSx69q8jDTeVTJzP8eZ4bV4bBlLZiTp4o7XpnNOHrVbTBuOrWiS0yROVNaDIyKfXwGSxaCNbzRbh6DDymlhZe0fw8wA_pjBe5iPyf36Gb_yUm_IroJgW9zUIjeGKwfdB/s5456/DSC06995.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPU_0qehB7khWfDSx69q8jDTeVTJzP8eZ4bV4bBlLZiTp4o7XpnNOHrVbTBuOrWiS0yROVNaDIyKfXwGSxaCNbzRbh6DDymlhZe0fw8wA_pjBe5iPyf36Gb_yUm_IroJgW9zUIjeGKwfdB/w400-h225/DSC06995.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Hbitý jak puma<br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCaXhTNixwXtbm5uGch_Yk5hrRwrAZuJJUoCqdfDb5bTD_cD4cAUOJwSAPI9SkMZOkicURhM1aA55F7QsHVV1Qx0Ezo1a-gpKIxpgdosr2bJ4ZeHE895HtNQV3FRMgguvm6MbwXbgFLYwD/s5456/DSC06993.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCaXhTNixwXtbm5uGch_Yk5hrRwrAZuJJUoCqdfDb5bTD_cD4cAUOJwSAPI9SkMZOkicURhM1aA55F7QsHVV1Qx0Ezo1a-gpKIxpgdosr2bJ4ZeHE895HtNQV3FRMgguvm6MbwXbgFLYwD/w400-h225/DSC06993.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mirow a skály z Klawiatury<br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiP83LIxWfgTUo1BgRP_L1Vw6VpxKN4LBN2qjE6kzN1_CdpQLDbWOn-Tr4BpMu920wyQBsBg8MkJeY80ehCOxUdyxRN-RxlyPTG0rXhN55a4NaIb8OvUD8KRH7oWvBIAktjar-k9E-J_3tv/s5456/DSC06976.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="5456" data-original-width="3064" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiP83LIxWfgTUo1BgRP_L1Vw6VpxKN4LBN2qjE6kzN1_CdpQLDbWOn-Tr4BpMu920wyQBsBg8MkJeY80ehCOxUdyxRN-RxlyPTG0rXhN55a4NaIb8OvUD8KRH7oWvBIAktjar-k9E-J_3tv/w225-h400/DSC06976.JPG" width="225" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jaskynia Stajnia<br /></td></tr></tbody></table><span class="heading__t"><br /><i><br /></i></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="heading__t"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><br /> </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-14404356058732636432022-07-26T04:29:00.001-07:002022-07-26T04:35:43.347-07:00Jerzmanowice a Bledowská poušť<div style="text-align: justify;"><span class="heading__t"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span class="heading__t"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdnZfGf3h9SH-3cD8fqeX5ArsfoF2znOjwUCCLADGPmG8S3fWw12FXeXwcFlq5anMqgAJxT7i_0zqQ8rbKrIYyJg-0rSlpMVRpixhjN9J9jythRLYQG2F3RoubSBzS72BHsES4W8FmudmHsf85DTadDyLCTEUnIZf6oyWaAmsV_AuY_49Ek2i6hCiTHQ/s5456/DSC02366.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdnZfGf3h9SH-3cD8fqeX5ArsfoF2znOjwUCCLADGPmG8S3fWw12FXeXwcFlq5anMqgAJxT7i_0zqQ8rbKrIYyJg-0rSlpMVRpixhjN9J9jythRLYQG2F3RoubSBzS72BHsES4W8FmudmHsf85DTadDyLCTEUnIZf6oyWaAmsV_AuY_49Ek2i6hCiTHQ/w400-h225/DSC02366.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"></td></tr></tbody></table></span></td></tr></tbody></table><i>Jerzmanowickie </i></span><span class="heading__t"><i>skały </i>se obvykle zahrnují do údolí Bedkowic nebo Szklarki. Přitom i kolem středu vesnice se nachází několik zajímavých útvarů, jaké by asi zasloužily i souhrné označení. Takovým je i Grodzisko neboli Wzgórze 502 (ve skutečnosti 513 m/m), malá stolová hora obklopená několika hřebenáči a menšími věžemi (do cca 12 m). Skály v okolí nejvyššího bodu Krakovské Jury jsou poněkud zarostlé a spojené s řáděním místního "altruisty", Gowniarze. V minulosti poničil kladivem borháky a v souladu se svou přezdívkou i slaňáky. Proto se tady najde málo lezců, přestože terénnější vozy se dostanou až pod skály. </span></div><div style="text-align: justify;"><span class="heading__t"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEik_sDnyzvAodA7R4Sk-RA_yWY_ape8r3rq8rAaXUyz-hHsszYrsVjHLQkZonJAJ6ww62PbuL5Tb1kUKB3lzKKhpc7MgtGD2WKB-I9ApvncNdRM4j6x9EtZOGkxPpDpQTfAsIcePYSz98rPbtRI21J6PO1ToDU5ukE8fCiMhRo-jOah3YMSUUvC5bjtag/s5456/DSC02431.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEik_sDnyzvAodA7R4Sk-RA_yWY_ape8r3rq8rAaXUyz-hHsszYrsVjHLQkZonJAJ6ww62PbuL5Tb1kUKB3lzKKhpc7MgtGD2WKB-I9ApvncNdRM4j6x9EtZOGkxPpDpQTfAsIcePYSz98rPbtRI21J6PO1ToDU5ukE8fCiMhRo-jOah3YMSUUvC5bjtag/w400-h225/DSC02431.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Rekin</td></tr></tbody></table></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="heading__t">Vybavili jsme se nějakou tou hadrou a vědomím, že Gowniarzowy stopy musíme oblézt. Vyhnuli jsme se <i>Ogrodku altruisty</i>, kam si nabil cedule se zákazem, přetsože pozemek není jeho. Začali jsme na <i>Cebulowym okapu Barbórkou</i> za IV, <i>Patelniou</i> za IV+, <i>Katem Bermudzkim</i> za IV a <i>Cebulowym Okapem</i> za VI+, po zimě v předjaří akorát. <i>Samopomoc</i> na okraji altruistových zákazů za IV se nám moc nelíbila, i když vede na nenápadnou věžičku. Lepší věže jsou <i>Rekin</i> (<i>Na prawo od sródk</i>a, V-) nebo <i>Pokutnik </i>(<i>Kant przy ksiezycu</i> V a <i>Rysa przy kancie</i> V+). Výlet se dá zakončit třeba na poušti...</span></div><div style="text-align: justify;"><span class="heading__t"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZisVniepzFlsI5teVEaMacE63DhXmP10cOQpxz8RQ0iPrWlpNqUpJvJxpo30PsYtxG0JvNQ0qLrIHADKCriS5Z7CtbyDftHDDUps-gV89kQ07HNP0rV2flBzWgLlwpF4uTMgMEV9FIRUv0fK03yZ3Z9FG6ie7ncaRwPFiECW-8lqOIFTj9TwFntmNIQ/s5456/DSC02343.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZisVniepzFlsI5teVEaMacE63DhXmP10cOQpxz8RQ0iPrWlpNqUpJvJxpo30PsYtxG0JvNQ0qLrIHADKCriS5Z7CtbyDftHDDUps-gV89kQ07HNP0rV2flBzWgLlwpF4uTMgMEV9FIRUv0fK03yZ3Z9FG6ie7ncaRwPFiECW-8lqOIFTj9TwFntmNIQ/w400-h225/DSC02343.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Cebulowy</td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxZBfu0lVySD-0wceW-Yn-iQyRXpLLImWuUt_efJOIJbQx4yHLKYEVmijlUxcWO7QbW2a1_KQo9rR0-fE48oIZOZbYGFZbqmTw9-G7NhsjvSCQBj7G8KLlIuYKt740HImQakC4jq6jAxdCwuAYy1fFGy5qC4s3yVQHvC66jnaTNiRpwLFOUlmO35N_nw/s5456/DSC02317.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxZBfu0lVySD-0wceW-Yn-iQyRXpLLImWuUt_efJOIJbQx4yHLKYEVmijlUxcWO7QbW2a1_KQo9rR0-fE48oIZOZbYGFZbqmTw9-G7NhsjvSCQBj7G8KLlIuYKt740HImQakC4jq6jAxdCwuAYy1fFGy5qC4s3yVQHvC66jnaTNiRpwLFOUlmO35N_nw/w400-h225/DSC02317.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Cebulowy</td></tr></tbody></table></span></div><div style="text-align: justify;"><i><span class="heading__t">B</span></i><span class="heading__t"><i><span class="heading__t">łedowská poušť</span></i><span class="heading__t"> (pustynia), z polského b</span></span><span class="heading__t">ład - omyl, v Polské Juře je jedinečným písečným útvarem vzniklým v důsledku masivní těžby (lesy byly vykáceny a krajina poddolována při těžbě olova a stříbra, takže se narušily podzemní vody). Bývala až 5x větší, nyní měří 33 km čtverečních a písek je mocný 40 až 70 m. Dělí se na turistickou a vojenskou část. Ostatně vojáci Afrikakorpsu nebo NATO zde cvičili a vystřelovaly se zde i první polské rakety Meteor. Větší pouště v Evropě jsou až v Kazachstánu nebo Španělsku. Autem se dá dojet skoro až na poušť, pokochat se a posvačit po lezení na vápně. Písek pak zaručeně chybět nebude.<br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="heading__t"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaxuoClZvFW3tELlRpuBd43DCxFRAyk8TXqpAAbKYaGq1XgCyv4KgETZEIMAVHZzQmCXUgL42zmuaejY78nrIxe3L4oRiAwoJWFUi3vkSFr--S9p4TklDp3esTWFj8MPzlqITZaN0MqPJfiMkmR0FoGxergd5TNGuRRtBRfF72Ks1Myb0vYrASCm63rQ/s5456/DSC02540.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaxuoClZvFW3tELlRpuBd43DCxFRAyk8TXqpAAbKYaGq1XgCyv4KgETZEIMAVHZzQmCXUgL42zmuaejY78nrIxe3L4oRiAwoJWFUi3vkSFr--S9p4TklDp3esTWFj8MPzlqITZaN0MqPJfiMkmR0FoGxergd5TNGuRRtBRfF72Ks1Myb0vYrASCm63rQ/w400-h225/DSC02540.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bledovská poušť<br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhik2qpXa8-e8Q3n9qE1z_y8V_oygei00F4yq7MjuQlx0MCO-IFOdT2CKAbSA1DduLv4liMaJ0VPN26pQpw1ifiyVJeYZZBlSczY6Yf-Lifh-7KW2EQCL8zEjTHzzpAUIoCRd7baFiOe2WTR4qB5gxFaVN8MHWmu_d_SJJAyGY85jLPF6tHU8shwyuUsg/s5456/DSC02543.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhik2qpXa8-e8Q3n9qE1z_y8V_oygei00F4yq7MjuQlx0MCO-IFOdT2CKAbSA1DduLv4liMaJ0VPN26pQpw1ifiyVJeYZZBlSczY6Yf-Lifh-7KW2EQCL8zEjTHzzpAUIoCRd7baFiOe2WTR4qB5gxFaVN8MHWmu_d_SJJAyGY85jLPF6tHU8shwyuUsg/w400-h225/DSC02543.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">pustynia Bledowska<br /></td></tr></tbody></table><br /><i><br /></i></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="heading__t"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><br /> </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1164304935603564118.post-34658536265561087532022-07-26T04:28:00.002-07:002022-07-26T04:35:53.909-07:00Kobylany<div style="text-align: center;"> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhPnxWHyxDUd5oetPZ-9qNPFE9IK-Zct5GFV5OVMkoepVFECwsGIx6juX2CJDTpPyxA6CYZq_3hBNYnk0ijPp9vVKQ3BAghyphenhyphenSXIVTWQocbzzxLbfenJ66DF79oNYLyvW3N-EXlSXNNmFed/s5456/DSC06596.JPG"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhPnxWHyxDUd5oetPZ-9qNPFE9IK-Zct5GFV5OVMkoepVFECwsGIx6juX2CJDTpPyxA6CYZq_3hBNYnk0ijPp9vVKQ3BAghyphenhyphenSXIVTWQocbzzxLbfenJ66DF79oNYLyvW3N-EXlSXNNmFed/w400-h225/DSC06596.JPG" width="400" /></a></div><div style="text-align: justify;"><i>Kobylanská dolina či Karniowska </i>patří mezi tzv. Dolinki Krakowskie. Lezou se zde nejdelší cesty z celé Polské Jury. My jsme se rozlezli a odrovnali na <i>Turnii s krokiem</i> (Věži s krokem), kde kromě komínku je i vzdušný krok na straně jedné a náznak skoku v další cestě (<i>Scianka z ryska</i>, VI.1). <i>Filarek s krokiem </i>a<i> Wariant komina s krokiem</i> (IV+ a III) jsou dobré na začátek, ráno bývají vyhřáté ve slunci. <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIyzcCouMGRjxsW_gNqM8L0pUkJEz5Vx6sG97jAjMWC3k7qGGs2Fv4UarMfYtcJHzl43kgZyyhCofaqOJzdVrGuGoM7nGMtE1227kdcJvVHAw6hbmng2DLpZSsxrfDEEgATFwQXRc8KErj/s5456/DSC06568.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="5456" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIyzcCouMGRjxsW_gNqM8L0pUkJEz5Vx6sG97jAjMWC3k7qGGs2Fv4UarMfYtcJHzl43kgZyyhCofaqOJzdVrGuGoM7nGMtE1227kdcJvVHAw6hbmng2DLpZSsxrfDEEgATFwQXRc8KErj/w400-h225/DSC06568.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zjazdowa turnia<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;">Hned vedle je <i>Zjazdowa turnia</i>. Vypadala hezky a <i>Poludniowy komin</i> je za IV. Akorát jsme po olezlém začátku zamířili trochu doprava. Když to zhoustlo, tak doleva, borhák, hákování... Až pak nám došlo, že se tady leze nějaký variant <i>Strzez sie bazyliszka</i>, VI.1+ (VII+). Tak potupně pryč (přesto si stále myslíme, že borháky byly i mezi oběmi cestami v nějaké další). Tak konečně <i>Poludniowy komin</i>, což je spíše stěna, a pak na <i>Žabího koně</i>. Místní klasiku nelze vynechat, mimochodem v kapličce u sektoru Kapliczka :D jsou ve vápenci nádherní amoniti (asi). Kolem už táboří, grilují, topropují, bicyklují atp. polští lezci (dost rozdíl oproti končinám československým, kde jakákoliv činnost způsobí katastrofu rovnou masovému vymírání na konci křídy). Volný je <i>Horní travers Žabího koně</i> (IV+), tak stejně jak na tatranském... První délka nahoru, pak lze štandovat a travers (začátek trochu delší na ruku) a na zoubek s druhým štandem. Z něj se má trochu vrátit a vpravo od hřebene na vršek, údajně nejtěžší kroky. My to bereme rovnou za nosem kolem staré skoby dirrettissimou. Poslední dnešní slanění a k parkovišti, kde je to úplné maso... Polská auta visí snad i na stromech. Ale kolik jich tu je, tolik je borháků. U nás se všichni schovávají.</div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCGf1scLt24RdIRWRbkwXSktvAbtE8KZS0-HHXwhX1pzcG7K53y1vj5UlcNjkwHIazznLvb6SKgUs9QZkU0uY3G7mOVBOk0RsMk4gi84f4wz6nH4mU6T2nu8fMn_euzsuZXrhOiNsLUr3s/s5456/DSC06642.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="5456" data-original-width="3064" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCGf1scLt24RdIRWRbkwXSktvAbtE8KZS0-HHXwhX1pzcG7K53y1vj5UlcNjkwHIazznLvb6SKgUs9QZkU0uY3G7mOVBOk0RsMk4gi84f4wz6nH4mU6T2nu8fMn_euzsuZXrhOiNsLUr3s/w225-h400/DSC06642.JPG" width="225" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Žabí kůň<br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvylv83xxXwQ7vnBb-eY-zu7ATlsGCvA8-NmGQrZZI2lOmcFHrg0whqYMBeCWCaJEFKHkCji8Trft44xuPzBG2Dp75AtUEHD7lRp0mBOnLIRZu07CahNgrhYwkbvIrSQzD0asUIIdljGlx/s5456/DSC06657.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="5456" data-original-width="3064" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvylv83xxXwQ7vnBb-eY-zu7ATlsGCvA8-NmGQrZZI2lOmcFHrg0whqYMBeCWCaJEFKHkCji8Trft44xuPzBG2Dp75AtUEHD7lRp0mBOnLIRZu07CahNgrhYwkbvIrSQzD0asUIIdljGlx/w225-h400/DSC06657.JPG" width="225" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Žabí kůň<br /></td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;"><span class="heading__t"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><br /></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br /></td></tr></tbody></table><br /><i><br /></i></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="heading__t"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><br /> </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>cvocinakopcihttp://www.blogger.com/profile/05706339728785182842noreply@blogger.com