Pyreneje

FRANCOUZSKÉ PYRENEJE z Lurd na prodloužený víkend. První den přílet, ubytování, prohlídka tohoto známého poutního místa mezi nížinami na severu a Pyrenejemi na jihu. Mezi ně se vklínily vápencové masívy obklopující i LOURDES. Významnou vápencovou horou s nádhernými rozhledy je tady PIC DU JER (951 m/m), skoro až nahoru vede stařičká lanovka a u vrcholového kříže se pomalu hroutí zděná vyhlídka, uzavřená mříží. 

Okolí nabízí i jednodenní výlety na 3000+, např. PIC DU CAMPBIEIL (3173 m/m), druhý nejvyšší vrchol ve skupině Néovielle, s prominencí 271 m. Výstup od přehrady Cap de Long ve výšce 2150 m/m (parkoviště) umožňuje okružní turistický výstup s krátkou pasáží za II UIAA přes severní hřeben (vrchol Estaragne) a sestupem normálkou vedle (nebo přes) PIC DE LENTILLA (3157 m/m). Název Cambieil pochází z okcitánského "staré pole", Lentilla je luštěnina rostoucí v údolí. Svahy masívu jsou naprosto rozdílné: od strmých žulových stěn cca na severu, přes vápenec či bloky břidlice i suťové svahy na jihu a západě... 

PIC DU TAILLON (3144 m/m, 349 m prominence) je vrchol na hranici Francie a Španělska v masívu Monte Perdido a je mnohem navštěvovanější. Poměrně lehce dostupný z horské silnice na Col de Tentes (2208 m/m) a pak přes sedlo Sarradets (s vodopády z mizejícího ledovce Taillon) a stejnojemnnou chatu na bréche de Roland, impozantní puklinu nad propastí spojenou se smrtí legendárního francouzského hrdiny Rolanda (údajně udeřil doskály mečem, aby naposledy spatřil milovanou Francii). Za ní má krajina odlišný suťový ráz a po španělské straně a hřebeni vede cesta lehce na vrchol.

Taillon

0. den

večer přespat u Krakova

 

1. den

Časně ráno odlet a vyzvednutí auta. Zaparkujeme na velkém bezplatném parkoviště v Lourdes u řeky. Odtud jdeme asi 10 minut do "katolického Disneylandu", kde právě probíhá megaakce italské charity. Zázračná voda, jinak velmi chutná pramenitá vápencová, skoro neteče. Sháníme něco na oběd a pak se vyvezeme opuštěnou lanovkou (zubačka) na Pic du Jer, výhledy parádní. Kolem krouží orlovci, pobíhají ještěrky a megabrouci. Pak dolů zjistit, jak se dá přes kódy kódů dostat do ubytování. Ve Francii vše na heslo. A večer ještě znova pro vodu.

Lourdes

2. den

Po klikatých pyrenejských silničkách dojedeme k Lac du Cap de Long, skoro 2000 m nad mořem. Pusto a prázdno, jen restaurace žije. Francie. Cesty moc značené nejsou - značka je jen u přehrady a pak nic, akorát mužíci. U vysychajícího jezera 2600 m/m se snažíme jít podle nich a map, jenže ty nás dovedou pod úbočí Alharisses... Nepochybně je hřeben moc hezké lezení, ale na to úplně připravení nejsme. Po pěšinkách a přes suť se nakonec dostaneme na chodník obcházející Pic d´Estaragne (3006 m/m), vrchol ale míjíme sypkými svahy s ronovými rýhami, kam se vleze dospělý.

Pic Long

Pak znovu pro změnu zmrzlou sutí na závěrečný výšvih pod Campbieil, který sice není těžký, ale exponovaná plotna po skoro 1000 vm a mnoha kilometrech představuje skutečně lezecký bonbónek. Na vršku parádní výhledy a sestup s odbočkou na předvrchol Lentilla (3157 m/m), který má vlastně vrcholy dva. Pak opět sestup k přehradě neustále se měnící krajinou (suť, vápenec či žula) a nepříjemně vzhůru podél ní k parkovišti.

výhledy z Taillon

 

3. den

Na Col de Tentes ve výšce 2200 m/m to je z Lurd blíž než ka Cap de Long, ale zase je tady hodně obsazeno už kolem půl deváté. Zkrátka hrdina Roland nad námi láká Francouze i Španěly. Nejprve je to docela jednotvárná široká cesta jednou a pak protější stranou údolí Gavarnie. Docela dlouhá procházka, než začne stoupání do Col des Sarradets zpestřené i přechodem přes burácející potok. Nad ním jsou zbytky ledovce. Celou dobu je nad námi cíl cesty: hora Taillon (3144 m/m), ale až nyní je vidět její hřeben a zub le Doigt. Ze sedla je to jen pár kroků na chatu (zdarma voda) a na suťový násep pod plošinu, nad kterou se tyčí la Bréche de Roland. Ve vedru je to ale docela pruda. Průsmyk, kde Roland svým Durendalem flákl do skály, aby naposledy spatřil svou milovanou, sladkou Francii, patří mezi ty nejimpozantnější skalní útvary, jaké jsme viděli. Vápencová skála, takový megadlouhý a megavysoký hřebenáč, je prostě proseknutý v půli. Za ním už je Španělsko a úplně jiný, jakoby vulkanický krajinný ráz.

bréche de Roland

Cesta dál vede chytře pod skálou, aby moc neztrácela výšku. Na konci u skalní věže Le Doigt přechází stezka na hřeben, zpočátku mírně a pak strmě sypkou sutí až na vrchol. Kamení má černou barvu, odtud jeho starší španělský název Punta Negra. A pokud vyjde počasí, tak výhledy na věnec hor kolem... 

směr col de Tentes

 

4. den

ráno odlet domů, celkem auto 4000 Kč, ubytování 4000 Kč, letenky 3000 Kč/osoba.

Lac du Cap de Long

Panorama Put

Panorama Put a Die Eleganz im Meerschweinchen tainz

Bereich Teufelsgrat leží na sever od většiny sektorů v odlehlejší čási Hohe Wandu. Vzniká tady poměrně dost cest, v letech 2021/2022 např. PANORAMA PUT (V+) s nedalekou Autoput a Viktor-Frankl. Panorama Put je šestidélková. Ale jsou zde i další starší cesty, na pěšině od parkoviště se nedá minout např. nástup k výrazné jeskyni Kletterbruder(pfad), vlevo od ní je cesta DIE ELEGANZ IM MEERSCHWEINCHEN TANZ, V+, 3d (slanění 2x podle názvu cesty na prasetech).

1 ptch Panorama

Do téhle části Hohe Wandu jsme chtěli cíleně, protože jsme ji zatím míjeli. Na rozdíl od jiných sektorů jsme dost těžce hledali nástup na Panorama Put. Narazili jsme sice na stěnu za Teufelsgratem, ale až dost vysoko mezi stromy jsme viděli cedulku Viktor-Frankl. Od ní jsme se pak v šurmajzu drželi vlevo (zpět) a mezi stromy došli k nástupu. 

První délka začíná pohodlně za IV- a pak vede skrz "Wandl", kde je asi klíčové místo za V+. Následuje další délka na takovou malou věžičku, III nebo var. za VI. Následuje nejdelší, za V, po krásném pilíři. Z nějakého důvodu ale Panorama nevede po logické hraně, ale pod ní. U další délky, kde jsou vidět i borháky z Bellavisty, je to podobné. Má to být za V+, ale stačí si odšlápnout do komína nebo vzít hranu a... Asi jsme divní, ale hledat na skále nejtěžší místo a vynechat pořádný chyt či stup nám nějak nejde. Kromě toho je skála dost křehká a místy s hlínou. Není dobré tady experimentovat. Ostatně slaňák na Bellavistu vypadá dost špatně, jeden borhák ve štandu úplně chybí. 

Bellavista

Pátá délka za IV- je rozbitá a poslední je za V+ nebo var. za V-. Těžko říct, kde vede těžší varianta, protože lehký "riss" má být podle fotografií úplně vlevo, ale i přímo po borhácích to není těžší. Jen si noha odšlápne a přes sbíhající se špáry na celkem lehce na zavěšený strom kolem dalšího zmizelého borháku a do štandu pod lavičkou na Bergfreundturm. 

Leiterlsteig

Sestoupíme ferratou LEITERLSTEIG, B je pouze krátký úsek vedle začátku Bereich Teufelsgrat. Na Autoput nemáme chuť. Z Panoramy máme spíše průměrné dojmy, tak chceme Kletterbruderpfad, ale nalezeme do Die Eleganz... Což je cesta, kterou jsme taky moc chtěli vylézt. Až na jedno místo pevná skála, hodně chytů a stupů v udávané obtížnosti. 3 délky ale lezeme jako 2+1. Dolní za V a horní za V+, jinak většinou IV-. Nejhorší místo je pod jeskyní s vrcholovou knížkou, tj. před poslední délkou. Při dolezu na štand je hliněná římsa, hodně drolivá. Slanění je luxusní a z tancování s morčaty máme fakt elegantní pocit nejen proto, že tady jsme V+ neminuli. A poradili jsme dole 2x Rakušákům, kde je Panorama Put. 

Die Eleganz...