Zillertal, poslední délka
Tirolersteig var. Zillertal
Do lezeckého ráje za Vídní je od nás trochu daleko... Prolezli jsme z vápence třeba Suľovské skály i Moravský kras (např. okolí Sloupu), než jsme se dostali do Hohe Wandu. Čekali jsme asi podobné skalky, přelidněné a ohlazené... O to víc nás mile překvapilo rakouské "el Chorro". Na začátek vybíráme směsici cest kolem Tirolesteig - po zkušenostech s délkami v tajemné zemi v Karpatech proto, že se snad neztratíme (a polezeme po borhácích v cca podobně těžkých cestách, na hlavolamy Groszova stylu se necítíme). Zaparkujeme v Maiersdorfu pod pastvinami s kravičkami 110% Austria. Přes louku strmě a krátce lesem k nástupu.
První dvě délky na rozlezení, IV+ v první délce na konci asi mineme s nohama ve vedlejší cestě. Pak omylem moc doprava a zpět doleva po nejištěné sypké I. Pěkná pitomost, ale když to jeden z dvojice nastuduje blbě... Vracíme se ve 4. délce do Zillertal (tj. těžší varianta Tiroler) kolem úžasné borovice, pak dvě další lehké délky III a IV- a docela zmatený začátek 7. Pak se cesty zase přibližují a následuje předposlední V, kde se nějak motáme ve vedru. Ale po směsici (kdy si nejsme úplně jistí, jak vysoko už jsme - ostatně barvy jsou dost smyté) jsme na konci. Dá se to obejít zleva i zprava. Direkt stěnkou VI a pak V je to nejkratší (chtěli jsme sice jít přeborhákovanou V+ Kamin, ale polovina týmu se rozhodla přímo, že nebude ztrácet čas hledáním před bouřkou). Skvělý způsob, jak se připravit o poslední síly a jsme na hoře! Teda jsme jen nahoře... Pěkný les, pak cestička na přeplněné parkoviště a sestup ferratkou Vollerin kolem malých jeskyní na parádu.
Vollerin, sestup
Délky jsme dělili trochu jinak, v klíčových místech jsou borháky a případně jsme použili smyčky. Kolem 7. délky jsme nějak nevěděli, kde je správná varianta (ta nejtěžší), ale místo ocvakané borháky bylo asi za VI-. V 8. délce jsme nenašli odbočku za II v Zillertal a šli Tiroler za II na malou věžičku. Za ní pokračuje Tiroler údajně za III- na druhou stranu a po hřebínku černá barva za V-. Ale vypadalo to tam dost jinak. Pod námi choďák a nad námi jen malinký zdvih a dolez taky dost lehký...
Vollerin, sestup
Wienersteig var. Fredsteig
Vybíráme, jak se po návštěvě aquaparku v jižní části neznámé země plné vína rozbitých dálnic, nějak nenápadně vpašovat na rychlé lezení s mladým (než to babičky zarazí). U Grunbachu am Schneeberg odbočíme na cestu s placeným parkovištěm na konci. Za domky prudce vzhůru k nástupu (deska s nápisem, kdy někdo nepochopil...) na více než 10 délek dlouhou cestu, protože dolez po Kanzelgratu s malým klukem musíme brát vážně.
Fredsteig, nástup
Základní cestou je tady Wienersteig, někdy se dělí na levou a pravou část o různých obtížnostech do III+, ale dá se jít tak za III-. To nemáme v úmyslu, nicméně raději počítáme i s lehkou variantou. Fredsteig fialově značený začíná žlabem, trochu rozbitým. Pokračuje stěnou do borovicového lesa, směsice III a IV, 2 d. Lesem je to choďák, menší skalka tak na přelez a větší. Pak se může jít doleva kolem jeskyně nebo za IV- a III+ direkt. Štand a přelez pod Frediho nos (další stěnu). Horní části nosu se chceme vyhnout (V nebo variant za III bez fixů) a dostat se na Wienerplatte, krásné plotny. Musí se trochu sejít buď hned nebo po přelezení dolní části nosu. Ten se pozná mj. podle vrcholové knihy. U té jsme byli, ale nějak se nám to nezdá... Odtamtud jsme šli nahoru, traverz bez fixů a stejně byli na plotnách. Každopádně parádní lezení od IV po II.
Střed Fredsteigu
Konečně jsme na hřebeni a čeká nás nejprve chodecký a pak dvojkový Kanzelgrat. Závěr těsně pod křížem je tak za III- (po hřebeni), takže my syna jistíme. Vrcholovka, lehátka a chata Eichert... Sestup trochu rozbitou Grafenbergweg a Binderweg (zelená). Dost dobré! Snad to za nás vytáhne a nás nahoru, až budeme staří!
Kanzelgrat, začátek
Kanzelgrat, konec
Duettsteig a var. Draschgrat schwer
Do třetice letos Hohe Wand, aneb jeden den pěkně, Slovensko zavřené jak Severní Korea... Polsko nacpané jak Jižní Korea o olympiádě. Draschgrat máme nastudovaný, tak na otočku. Jeden z nás není úplně OK, výlet odleží (ale pořád lepší ležet po vápenci než po ničem). Parkujeme v tunelu a dereme se pěšinkou k nástupu. Celkem džungle. Ve stěně jsou 3 páry, Duettsteig je volný.
konec Draschgratu
První dvě délky do 30 m s maximem 5-, pak dvě lehčí na konci položenou puklinou. Dobré, logické: na začátku furt nahoru a mírně doleva, pak se to točí vpravo. Pohodlné štandy, plotny i pilířky... Na konci 4. délky se spojuje s Draschgrat schwer, tj. přímo výstavním hřebenem po parádních chytech II/III asi 35 m. Starší skoby, dá se ohodit. Pak se dá těžké místo obejít, nebo ho jeden vyleze a druhý v kolmé puklině za 5+ nadává, protože to prostě nejde... Kromě toho jsme to spojili se 6. délkou, což je blbost. Lano se pak těžce dobíralo. Ta 5+ byla taková... Oklouzaná na nohy. Dolez je za 4-, prý. Těžko soudit.
Nebýt té 5+, tak lehká cesta. Ale možná se nemá 5+ lézt, když máte mírnou teplotu a i když je váš osobák to léto o dvě třídy výš... Konec je v borovém lese, pár metrů od chodníku. Za 20 min.sejdete pohodlně k autu. Za námi 2x lehké 5-, 2x lehké 4, 1x 2/3 a podivná 5+ s dolezem za lehkou 4-.
hřeben Draschgratu
výhledy někde u konce Duett
Neuer Innerkoflersteig
Co se dá stihnout v červnových vedrech na otočku, když v Tatrách jsou nástupovky pod sněhem (a po minulém týdnu jsme celkem KO)? Tak pro změnu Rakousko, opět Hohe Wand. Moc to neřešit, brzy ráno k ferratě HTL a nahoru. Okolí známe. Ostatně jsme tu tak brzo, že nezaplatíme ani mýto. Ale parkoviště ano. Systém odhadni, jak dlouho tu budeš nám moc nesedí... 8-)
 |
| ve 4 délce |
Innerkofler je hodně odjištěný. První dvě délky jsou cca 30 a 15 m, tak za IV+. Následuje dlouhý traverz s podlezením ferraty a skalním oknem (obojí se dost blbě leze s báglem). Pak pěkná délka, údajně nejtěžší (V-, udává se V). Přes díru ve ferratě choďákem po suti ke čtverkové puklině (na malé lezce dost vysoko první krok) a zase suť. Poslední délka, akorát s posledními zbytky vody. Uprostřed zase těžší místo IV+/V-. Výhledy na Sky Walk.
 |
| Sky Walk |
 |
| Pensionistengrat nebo tak nějak, 25 m pod plošinou |
Beserlpark a Via Nelly
Tak zase jeden volný den, jen jeden! Pak práce na Lysé hoře... Počasí na plech. Spěcháme teda zase na Hohe Wand, tentokrát volíme cestu přes Grafenbergturm a Naglplatte v oblasti Kanzel, kde jsme lezli loni v zimě se synem Fredsteig a Kanzelgrat. Cesta Beserlpark byla původně hodnocená za V+, nyní se většinou udává VI. Najdeme nápis OGV Pfeiler (V+ až VI) a možná škoda, že jsme nešli na hřeben tudy.
 |
| Kanzelgrat |
První délka je trojková, pak začíná celkem na dlouhou ruku lezení v mělkém komíně přecházejícím v nevýrazný převis. To byl zase nápad lézt to s báglem... Pak se cesta před štandem rozdvojuje, vpravo je za krátkým traverzem široký komín začínající převiskem, V. Ale zní nám to tady dutě a přelez u třetího borháku vypadá špatně, do kyvadla. Možná to chce dát vlastní nebo jinak. Zkusíme teda doleva na VI s fakt šíleným traverzem nad komínem doprava v podstatě ohnutí přes převis. Místy je to ještě ohlazené. Hluboký zážitek, ještěže je to obouchané.
 |
| Untere Naglplatte |
Odsud to pak je už jen kochačka. Poslední délka na hřeben Grafenbergturm, V-, nám připadá spíše jako klasická IV se spoustou puklin, položená... Pak natahujeme délku na skoro celé lano přes první chodecký úsek a první věžičku (V) a další, pátou, přes lehčí za III. Následuje přechod na Untere Naglplatte (Grafenbergsteig společná var. s 4. a 5. pokračuje vpravo u jeskyně). Taháme to jako jednu délku a zajistíme o strom se smyčkou nad nástupem do originální délky. V těch II až III místech je to asi jedno, zavedlo nás tam mírné stoupání (klesání by bylo správnější). 7. a 8. délku s krásným rozlezem a těžším místem za V u pukliny taháme naráz. Zůstává 9., asi za V-, dolez vlevo na okraj stěny a štand u týpka, co to leze sám metodou "slaním-vylezu".
 |
| poslední části Baserlpark pod Nelly |
Ještě uvažujeme, jestli dojdeme ke kříži s lavičkami pěšky doprava. Nakonec ještě sejdeme kolem špagátu k cestám v Obere Naglplatte a doufáme, že najdeme Via Nelly, pěkný pětkový konec Beserlparku v originální variantě. Shora to nevypadalo, ale u stěny je jasné, kudy cesta vede. Puklina, stěnka a kramle. Od ní se dá lézt kamkoliv nahoru: rovně, mírně doleva nebo ještě víc doleva úplně nejoriginálnější finále Beserlparku. Taháme 10. jako jednu dlouhou (horko a bolí nohy v lezečkách), tak mírně vlevo vyjdeme na vršek. Jako poslední štand může sloužit i některá z laviček (ale ony tam jsou i ty pravé, lezecké) a na sestup lehounká ferrata Wagnersteig s několika pokroucenými žebříky.
 |
| lavička :D |