z Dachsteinu

První a Druhý Mnich

MNICH někdy i PRVNÍ nebo PŘEDNÍ MNICH je 2068 m/m vysoký a lezecky velmi populární štít v polské části Tater. Má dva vrcholy a předvrchol MNIŠEK a plochý MINISTRANT lehce dostupné. Na samotný MNICH vede několik lehkých cest (od II UIAA Cez Plyty), dobře jištěných. Ze sedla mezi Mnichem a Mniškem se dá dojít i k nástupu na vyšší, ne tak navštěvovaný ZADNÍ MNÍCH. Ten se nachází na hlavním hřebeni, resp. v části neoficiálně nazývané TEMNOSMREČIANSKÝ HŘEBEN, tj. západní hřeben Čubriny v hlavním tatranském hřebeni od CHALUBINSKÉHO VRAT (dř. i Zawracik/Závrat Tms.) po ZADNÍHO/DRUHÉHO MNICHA 2172 m/m. Ve směru od Vrat začíná Kopou nad Wrotami (Smrečinskou veží, 2075 m/m) s jednou úvodní délkou IV, pak CH/III- po hřebeni. Následuje 2065 m/m vysoká Chalubinského vežička, pak lehce Temnosmrečinská věž (2142 m/m) s řadou zubů a populární Zadní/Druhý Mnich neboli Cukrová hlava za lehké III a vzdušné dlouhé slanění.

slanění ze Zadního Mnicha
Temnosmrečianský hřeben, IV - CH UIAA

Když chcete lézt v Polských Tatrách, musíte se pod skály nějak dostat. Chaty bývají plné a táboření... Zakázáno. 8 km z parkoviště v Lysé Polaně na Mořské oko nebo cesta kolem světa z Podbanského až na hranici jsou pro nás lopaty moc. Takže chytře využíváme rady doktora Ivana z UIMLA a těch 8 km si zkrátíme na voze taženém koňmi. Z Palenice do Vlosenice tak ušetříme čas a utratíme zloté. Pak kousek k Mořskému oku a před ním po šlaku červeném směr Szpiglasovo sedlo. V létě je to skvělé, hned jste v kosodřevině a na trávě, takže si užijete sluníčka, horka a tak vůbec. Ale je to kousek. Ani odbočka do Chalubinského vrat není tak hrozná. V Polsku jsou chodníky ve skvělé kvalitě.

 

ze Zadního Mnicha na Vrata

Ze sedla se má pokračovat direkt hřebenem. Okolosedící turisti koukají, jak se oblíkáme do lezeckého. Někteří vyráží přesně opačně tam, kam se v Polsku nesmí (ale na Slovensku asi jo...). My musíme vylézt 1 délku za IV UIAA. Nejprve to zkoušíme malým žlabem, vypadá ochozeně. Ale jde do převisu a sype se, jak asfalt v zimě na české dálnici. Následuje menší nehoda a pád prvolezce po vyrvaném chytu do postupového jištění. Menší kamenná lavina. Zděšení turisté. Nadávky. Naše.

Přímo ze sedla, stojí v průvodcích. Tak kus vpravo. Cesta tak za V+. Jištění pro Dr. Naoko. Ale jsme nahoře u štandu. Pokud sem vede nějaká IV, pak teda výrazně ze slovenské strany. Smrečinská/Smrečianská věž je pak za odměnu. Následuje hřeben, kde se střídají chodecké až trojkové místa. Těžko je popisovat, ale je lepší se držet hřebene, než slézat a dostat se do průšvihu. Jistíme na krátko/vůdcovsky. V jednom místě se zleva obchází zubisko. Předtím někdy dost blbě dolů, směrem nahoru OK. Z Temnosmrečianské věže do sedýlka pod Zadním Mnichem je to lehké a konečně nějaké borháky a tak.

od Zadního Mnicha po Vrata

 Na Zadního Mnicha se dá lézt různě. My po trmácení hřebenem jdeme nahoru, pak vpravo a vlevo pod vršek a nahoru. Od borháku k borháku, 3xIII UIAA (podle popisu to tak být nemá, asi jsme lezli jinak - jen první byla lehčí). Na vršku se bezvadně sedí, jak na střeše. Máme 60 m lano, takže k hrůze Poláků před námi (mimochodem jinak od Vrat celý den ani zombie) slaňujeme na 2x. Po 26 metrech je na celkem vzdušné stěně nový slaňák. Je dobré mít odsedku pěkně nachystanou, hezky se tam visí, moc se nepostavíte. Druhé slanění je o pár metrů kratší (na celý výstup stačí 2x30 m lana) a musí se slanit pod římsu až do sedla. Směrem na Čubrinu je tam erární špagát.

Mnich z Druhého, s nástupovkou/sestupovkou

 

sestup ze Zadního Mnicha

Pak se asi jednu délku schází šutrovým žlabem, resp. po jeho kraji. Následuje kamenné moře a po něm parádní chodníček kolem Prvního Mnicha, turistika. Akorát těsně na konci je asi 1,5 m stěnka, bez expozice, kde se musí trochu slézt. Ale po celém dni si takovou skálu užíváme.  Nějaký kluk s holkou s lany a spacáky se chystají ještě navečer na Zadního. Tu mokrou římsu do sedla, hledají cestu a obchází Mnicha... Dá se i tak.

výhledy do TS doliny z Věže nad Vratami

Po plytach, II UIAA

Jsme tak uvaření (a krvaví, ta urvaná skála fakt bolela), že by se První Mnich dal snad i odpískat. Ale počasí na plech a ještě dopoledne čas... Ráno si tedy rozmýšlíme večerní únavu (mohli jsme nechat cajk pod Mnichem, ale jsme lopaty...) a hurá! Na Mnichu už docela plno. Velký rozdíl oproti včerejšku. Lehké cesty obsazené po dvou týmech. Tak neváháme s nejlehčí cestou. Pro sběratele 2000+ jinak doporučujeme vylézt na každou hromadu pod Mnichem (Mniška, Ministranta...). My dorazíme až na sedlo a plotny pod Mniškem, sejdeme trochu dolů žlabem a choďákem pod římsou k prvním fixům. Lehce stěnkou na obrovskou římsu. Asi by se ani nemuselo jistit. 

První Mnich na sestupovce, z linie Po plytach je vidět horní část
 

První pořádná a poslední délka. Takovou prasklinou a pak plotnou doleva (borhák, na fotce červ. a mod. přilba) pod šutrem na římsy pod vrškem. Tam je nával! Klučina u TOPRu tropí neuvěřitelné věci se svou přítelkyní. Teda kdyby tropil ty věci na vrcholu, nevadilo by to. Ale snaží se ji dostat dolů spouštěním tou dlouhou stěnou (tj. asi 60 m). Z nějakého důvodu to protáhne vším na vršku (tj. slaňákem i borháky pro čekající zoufalce). Jako kurz pletení bezvadný, začátečníkům a milujícím se leccos toleruje, ale záchranář by mohl nechat alespoň jedno železo volné (bezpečnost především, ale 4 fixy naráz fakt nepovolí). A že se mu lano v tom klubku sekne... Uvolníme. 

Jinak na výrazný šutr pod vrškem s borhákem se dá vylézt i direkt. Je to asi za IV. Dá se tak trochu vyřešit spleť lan, když je lanových družstev hodně. Jinak slanění je luxus, na tu velkou římsu a pak po ní pár kroků a jen asi 8 m rovnou k batohům. Za sebou máte parádní nunatak, o jehož vylezení snil nebo sní každý Esky... Polák. 

z velké římsy: světlou puklinou (dvojice vpravo) a pak vlevo (k levé dvojici)