 |
| Žabí Mnich ze Žabího štítu, vlevo vzadu Mengusovský hřeben |
hřebenem (jižní částí Žabího hřebene)
Polezli jsme Mnichy v polských Tatrách, Žabí vežu i koně. Cesty nějak logicky směřují dokončit Mnichy a Žáby Žabím Mnichem a Velkým Žabím štítem. Trochu nás zradí popisy. Od Czarneho Stawu má vést do Bielovodského sedla pěšina, ale když ji najdeme, mužící nás navedou na opačnou stranu. Jsme tu poprvé neturisticky, tak musíme kus dolů. Potkáváme známé tváře ze Zadního Mnicha a za nimi vyrážíme správně.
 |
| hřeben na Malé Rysy a Spádovou kopu, zoubek vzadu je Žabí kůň |
Chodník je teda dost ostrý (strmý). Je v něm i jedna stěnka se slaňákem pro horší počasí. Místy se stezka sype a necítíme se právě komfortně. Proto mineme odbočku na Žabího kapucína. I teď podle fotek není jasné, kde vlastně byla. Konečně jsme na hranici! V Polsku neplatí omezení v lezení od určité obtížnosti, takže směle na Velký Žabí štít. Má se jít slovenskou stranou (nelegálně), ale moc nechápeme proč. Kromě zubu v sedle je hřeben (tj. závěr Žabího hřebene) úplně fajn. Pevná skála, možná tu a tam II, jinak CH/I. Tak dosáhneme Vyšné Kamzičí štrbiny. O takovém místě jsme jako turisti jaktěživi neslyšeli. Mj. jediné sedlo v Tatrách, odkud vybíhají tři hřebeny.
Na Velký Žabí štít přímo středem, tj. žlabem a na jeho konci doprava na římsu. Podlízá se takovým zajímavým způsobem, skoro jeskyňářská plazivka. A jste na dvojvrcholu! Velkolepý výhled např. na Mengusovské a Galérii Gánku. Samota... Široko daleko sami. Jedině na Žabím Mnichu trojice Poláků.
 |
| ze Žabího na severovýchod... krásná Biel. Žabia plesa |
Sestup je lehký, protože ze štítu vidíme dobře na cestu dolů. To platí nejen o samotném vršku, ale i pro celý hřeben. V Bielovodském sedle se potkáváme s Poláky, viděli jsme je slaňovat ze Žabího Mnicha, tak lezeme ještě tam. Ze sedla je to tak I-II, akorát cca uprostřed je taková nepříjemná stěnka na sestup. Půlka z nás tydle tatranské vzdušné sestupy po kolmici moc nemusí. Jsme rádi, že máme lano na slanění (a pak si všimneme borháčiků nad tím blbým místem). Těsně po vrškem je pak žlábek, taková rýha ve skále. Nahoru dobrá, dolů dost klouzačka. Tu III by si asi zasloužily obě místa. Následuje plotnička a malinkatý vršek. Na Žabího kapucína (slanění a 1 délka) už nemáme: je vedro, vedro, vedro. Voda dávno došla, ve 2000+ v kraťasech a tričku od rána.
Takže dáváme dnes vale krásné věžičce i štítům kolem. Sestup místy po suti a rozbité skále fakt vyžaduje být ještě trochu OK a ne KO. Konečně jsme u Czarneho Stawu a můžeme se polít vodou a doplnit flašky. Jako hodně dobrá tůra, kde se lano musí vytáhnout z batohu (dokonalé by to bylo s kapucínem a lalkou), bez lidí i v top time a výhledy z málo známé části Tater.
 |
| vrcholová plotna Ž. Mnicha, lepší foto nějak není... |