Hřebenovka z MALÉHO PYŠNÉHO ŠTÍTU (2590 m/m) přes PYŠNÝ ŠTÍT (2621 m/m) na LOMNICKÝ ŠTÍT (2632 m/m) představuje nádhernou tůru přes mnoho věží a věžiček (Loktibrada, Pyšná, Zubatá, Lomnická a nejvýraznější Posledná veža) svým charakterem asi nejvíc podobná Martince. Samotný Pyšný štít je 4. nejvyšší vrchol Tater (nepočítáme-li Gerlachovskou vežu apod.) s prominencí "jen" 111 m, zajímavostí je historický název v polštině Durny, což nyní znamená Hloupý (adekvátní současný název by byl Pyszny). Klasický přechod hřebene vede žlabem z doliny Pěti spišských ples, resp. lávkami na pravém okraji, do Malé Laštovičí štrbiny (pol. Malého Pyšného sedla) a pak CH-II přes Malý Pyšný štít, Loktibradu až na velký Pyšný štít. Místa těžší než II lze vždy obejít zleva. Z Pyšného štítu se sestupuje žlabem do Bachledovy štrbiny, lze 2x slanit z řetězu s majlonkou (cca 10 a 20 m), ale jsou tady i tatranské slaňáky a žlab lze i zeslézt (IV/V). Následuje hřebínek k POSLEDNEJ VEŽI (2560 m/m), kde je další výrazný orientační bod (řetěz) a pak Sedielko pod Lomnickým, odkud jednoduše po řetězech v Jordánce na Děda.
Pyšný hřeben a Jordánka
Kdysi jsme chtěli na Pyšné štíty dojít z Lomničáku, resp. ze Sedielka pod Lomnickým, ale popravdě po zeslezu dosti exponovanými řetězy z Lomnického sedla do Téryho kuloáru, pak tímto suťoviskem do sedla a představa, že před Jordánkou si dáme ještě něco jiného, naše plány zhatila. Moc nás tahle varianta výstupu na Lomnický štít osazená řetězy skvělým Vlado Tatarkou nenadchla. Trochu škoda pěkné skály, s Pyšnými na jeden den moc, bez nich málo.
K plánu zdolat oba Pyšné štíty + některé menší zuby mezi nimi jsme se vrátili po několika málo letech. Zamkovského chata procházela rekonstrukcí (vlastně bouráním), takže měli volno. Ráno k Teryně. Žlab z Laštoviší čtrbiny měl být bez sněhu, no nebyl. Ale dalo se mu vyhnout po skalách vpravo. Nahoře v jednom místě dost nepříjemně hladkých, jak na nich roste ten nechutný černý blivajz. Celkem rychle jsme na Malém a přecházíme lehce na Velký. Pohoda.
 |
| slaňák do Bachledovy štrbiny |
Víme, že z hlavního štítu se sestupuje do Bachledovy štrbiny slaněním, resp. se jde ne úplně logicky po hřebeni ve směru na Téryho chatu a přes takový mělký žlábek na zub se slaňáky. Kupodivu vše najdeme hned, v pohodě. Na Tatry skvělé! Slaníme, traverzujeme (na fotkách to vypadá drsně, ale je to OK) a přecházíme různými stezkami k Poslední věži, kde je řetěz. Tady už je to dlouhé, řetěz od Vlada vidíme rádi, protože jsme správně. Kromě jednoho Poláka jsme do VPŠ nepotkali ani duši. Až pod Jordánkou se chystají duše s gajdem.
 |
| v pozadí guide s klienty nepoužívá slaňák |
Jordánka a sestup Emericym je po celém dni docela záhul. Nahoře trochu obdivu od lanovkových turistů a dolů do Lomnického sedla, odkud ten moudřejší z nás koupil lístky! Takže lana do báglu a po více než 1200 vm (min. dalších 100 vm ztráta z Pyšného na Lomnický) hezky houpajdou a pak vajíčkem dolů.