Malaga

 

V Andalusii se nachází jedna z nejznámějších krasových oblastí Evropy i Španělska, TORCAL. Jurská vápence zaplňující celý jih provincie zde vytvořily šachovnici věží a věžiček až do výšky cca 1300 m/m, horizontálně členěných. Labyrint představuje lehkou turistiku, v jižní části rezervace a památky UNESCO (tj. jižně od tur. infocentra) je povolené jednodélkové lezení, dobře jištěné sportovky. Mezi nejlehčí hned u horolezecké pěšiny patří v sektoru SIETE VÍAS cesty LA MÁSCARA nebo Sin Nombre 1 za IV UIAA.

Mnohem známější lezeckou oblasti je samozřejmě El Chorro. Na jeho SZ okraji leží VALLE DE ABDALAJIS, pro některé samostatná lezecká lokalita. Sportovní cesty jsou zde krátké, i když by se daly rozvíjet do délky i počtu. Přístup i prostor pod skalami komfortní, se spoustou palem. V sektoru EL TEJO (Central) je několik z mnoha lehkých cest, třeba ER SUZUKI, LOS CURRANTES, ALBERT EXTREM a REUNION DAY (IV/IV+). Často se dá shodit lano z jednoho horního jištění do jiného, když jste méně zkušení nebo taháte pro děti. Údajně jsou lehké cesty oklouzané, v porovnání s moravskými nebo polskými vápenci to ale lze jen těžko srovnávat. Skály po dešti dobře vysychají, jižní orientace.

V jiní části andalůzských vápenců, u vesnice IGUALEJA, se nachází jeskyně EXCENTRICA. Jedná se o jeskyni s bohatou krasovou výzdobou, částečně zatopenou. Zjevně je spojena s mohutnou vyvěračkou Rio Genal pod srázy na začátku vesnice. Přední část je relativně suchá, do zadní vede nejprve fixní lano a pak pouze borhák na slanění (do vody, v případě vysoké hladiny nutné uvážit způsob, jak vylézt po laně "na mokro"). 

Rozsáhlým vápencovým pohořím je i SIERRA DE TEJEDA, už jen příjezd do údolí Zafarrraya přes stejnojmenné sedlo ve výšce cca 900 m/m obklopené skalními masívy stojí za vidění. Nejvyšší vrchol pohoří, 2069 m vysoká MAROMA/TEJEDA je v podstatě táhlý hřeben. Lze na něj turisticky vystoupit z několika stran, od severu např. z údolí ROBLEDAL. Cesta z něj je zeleně značená a poměrně pestrá, borové lesy střídají břidličné výchozy a pak opět vápenec přecházející do mramoru. Na konci náhorní plošina.

 

0. den přílet a ceny

Prodloužené podzimní prázdniny a z Vratislavi letenky á 4000 Kč, takže 4x, k tomu auto s pojištěním a ubytování za dalších celkem 16 000 Kč. Benzín jsme nabrali 2x za 2000 Kč, jinak jídlo a další věci obvyklé i doma.

1. den

Chceme trochu rozlézt na skalách malou, od nás zná jen trochu pískovce a popravdě to není nic moc. Bereme ji na Torcal, kde jsou jednodélkové trasy a vůbec úžasné vápencové skalní věžičky. Spousta věžiček. Prostě taková antequerská Jura, menší a vyšší. Po dešti to tady hodně klouže a vůbec je všude spousta bahna. trochu nás mrzí, že ušpiníme půjčené auto. To ještě nevíme, co přijde v důsledku večerních dešťů po pár dnech. Taky je dost zima, teploty sotva nad bodem mrazu. Na lezení to moc ideální není, ale podaří se nám po procházce najít sektor Siete Vías a polézt tady jednu stěnku, cesty Si nombre 1 a La máscara za IV. Nešlo ani tak o obtížnost, jak o secvičení dcery. Pak prsty zkřehly a nohy ztuhly. Jinak dopoledne pusto a prázdno, jen kozorožci. Parkovali jsme až nahoře.

Torcal

2. den

Lije. Od večera u moře lije. Ve Valencii z toho bude ten večer velká katastrofa. Hledáme, kam se dostat. Nakonec jedeme do Cordóby, jen tak si prohlédnout město s krásným římskýcm mostem, Mezquitou a uličkami. Podle různých názorů prý jedno z nejbezpečnějších míst Španělska, no my si dávali velký pozor na bezplatném městkém parkovišti, kde bezdomovecká guerilla vybírá cosi jako výpalné (nebo spíš výskelné) a policie s tím nic nedělá. Za městem je velká lezecká oblast, ale my sotva stíhali do auta zmizet před silnými dešti. I tak nebyl dojezd zpět jednoduchý.

římský most v Cordóbě, Mezquia

3. den

V Malaze lije, ve Valencii spousta mrtvých. Končíme na stěně Spaceblock v Malaze, blbě se tu parkuje, ale jinak je to taková směs boulderu a pár cest na obtížnost, vyblbnout se tady dá. Mladou to tady děsně baví, prý to nejlepší ze Španělska. To má z té překližky doma. Protože si jak doma připadá. Platili jsme za 2+2 asi 25 E.

Večer ještě mezi deštěm navštěvujeme hrad Monumento Colomares, což je pitoreskní novostavba z 90. let na počest Kryštofa Kolumba postavená místním donem doktorem Martínem nebo trak nějak. Dost kýč, ale pro malé děti úžasná krátká návštěva. To naše pak slaví narozeniny s dortem Paw patrol, co u nás neseženete.

Colomares

4. den

Lít nemá jen na horách. Takže směr Sierra de Tejeda, vrchol La Maroma (Tejeda). Do 11h sedíme v autě a čekáme, až déšť ustane. Je pravda, že už nezmokneme, ale na vrcholu nás čeká silný vítr a naprostá mlha. Jinak je to krásná cesta cca 8,5 km nahoru/dolů zpočátku borovými lesy v údoli Robledal, kde se stále ještě sbírá pryskyřice. Pak pod skalními srázy na Tacita de Plata. Odtud je to na protáhlý vrchol kousek a subalpínská krajina plná pichlavých bodláků nám přijde hodně zvláštní. Akorát v mlze úplný top nevidíme, ostatně 2000+ přesahuje hned čtveřice různých vyvýšenin a La Maroma je z nich nejzápadnější. Výhledy z vrcholů nám tak chybí, ale i cestou dolů jsou vidět obrovité srázy a nakonec se ukáže i Sierra Nevada, podle názvu konečně správně zasněžená. A krom dvou kluků ráno celý den nikdo. Asi to tady není obvyklé.

Zážitkem je i náhorní planina/údolí Rio de la Madre plná zahrad s rajčaty, paprikami, cuketami atp. Zemědělství dávno zahalilo stopy po obrovském zemětřesení v roce 1884. Za návštěvu by jistě stály i skály kolem sedla Zaffaraya a spousta dalších kopců kolem.

sedlo pod Maroma

5. den

Gibraltar. Skála pro opice. Doslova. Přechod přes runway je zajímavý, pak procházka městečkem. I když je ráno bez lidí, tak plno luxusních obchodů a vysokých cen. Předražená lanovka, mlha a opice. Někdy je těžké před nimi ubránit bágl a maminku. 

Gibraltar

Igualeja. Malá vesnička v horách, kde se dá odpočinout od davů, jakkoliv úplně zapomenuté místo to není. Mohutnou vyvěračkou zde pramení Rio General, u ní je malé parkoviště. Když vylezeme kolem kozorožců o kus výš, slezeme do jeskyně Excentricos. Po deštích se dostaneme přes jezírka jen do přední části, do spodní s průlezem do závěrečné nemáme odvahu skrz množství vody. A taky někdo sebral erární lano. Naše je v autě. Úplně pro začátečníky to určitě není. Ale je parádní vidět, jak voda prosakuje někam k místu, kde parkujeme.

Excéntrica

6. den

Před odletem chceme ještě využít času i počasí na nějaké lezení hlavně pro dceru. Valle de Abdalajis je vlastně částí el Chorra, akorát cesty jsou tady jen krátké a většina oblasti je vlastně ještě úplně lezecky nezpracovaná. Jinak zase spousta amonitů atp. Nad hlavami orli. V sektoru Central jsme lezli IV/IV+ Er Suzuki, Los currantes, Albert Extrem a Reunion day. Příjezd do vesnice byl ovšem adrenalin. Pžívalovén dešttě před několika dny strhly do údolí obrovské množství půdy i jeden z mostů do vesnice. Silnice zasypalo a i my jeli místy po vrstvě bahna. Zelená barva auta se změnila na hnědou a báli jsme se, že v půjčovně nás budou podezřívat z účasti na offroadových závodech. Příjezd na parkoviště pro horolezce jsme vzdali, kameny velikosti pěsti se válely všude a neměli jsme tolik odvahy. Dál kusy cesty zmizely úplně. Zpátky jsme to vzali přes hlavní část el Chorro na letiště.

Abdalajis