Raclawice

RACŁAWICE, malá polská vesnice, kde se v 18. století odehrála památná bitva Poláků proti Rusům. Západně od obce stoupá krajina zvolna vzhůru, aby vytvořila ostrý zlom, vápencový výchoz, poměrně impozantní na krakovskou Juru. Celý tento výchoz se označuje za Powroźnikowu skálu, upravenou lezecky kolem roku 2016. Souvislý, spíše mírně drolivý vápenec, se táhne nad údolím s osadou Podskale. V podstatě pod skalami je parkoviště u hřbitova, jak bývá při lezení v Polsku časté. 

Powroznikowa gran

Nečekané březnové horko nás vytáhne do Polska na lezení i s dětmi. Projdeme kolem sektoru WERSAL na ZABCZYSKA, ale pokračujeme dál na PAROWOZOWNIU, kde se rozlezeme na Szramowce (IV+) u pěkného odštíplého šutru, těžší cesty nám po zimě nejdou. Jinak na spoustě míst se to s trochou rizika dá asi hodit shora.

Pokračujeme dál doprava ke zřícenému balvanu a cestě Nocny pociad do sexu (V+), co tahá příznačně náš puboš. I když je to V+, tak nám to přijde až moc lehké. Pak to na top rope ještě bereme na Nalewo od cnoty a Parowozik (V), než se pokusíme jít Gran Powriznikowu. Třídélkovou sportovku IV, III, II překlas. na V/V-, IV, II... Ve druhé délce jsme se ztratili... V komíně jsme skočili z jedné věže na druhou, topo nepomohlo a slanili dolů, protože tam žádný fix nebyl. Na druhý pokus jsme odbočili po vršek níže, zahákli za první borhák a vyšli úplně jiným hřebenem... Měli jsme nesportovně sledovat videa, abychom viděli, že z jedné věže se spouští po vlastním (sportovka, že...) a vůbec smyček by to tady chtělo víc, když lezete s děcky.

Calrita

Źycie na podsluchu (V+) nás taky trochu zmátlo. Mělo mít společný slaňák s Zaciecie Mayora a vést direkt. Akorát nahoře můžete doleva nebo doprava. Takže var. A končíme na Źycie Carlita (V-). Pěkně puklinou. To je zase moc lehké. Nějak tu klasa nebo topa lítají, průvodce je nezbytný (na skále jsme našli jen pár čísel z mnoha cest) a bylo tu liduprázdno, takže skvělé s výhradami k lámavosti i nejasnostem v jištění.

pod stěnkou

 

Austriasteig

DRASCHGRAT je jedna z nejnavštěvovanějších oblastí na Hohe Wandu, bohatě jištěná a má spoustu variant. Původně jsme měli jít v úmyslu Reinecke Fuchs, protože nás lákal (opět) zrzavý vápenec sektoru FUCHSLOCH, akorát jsme nenašli nástup a hledali stále výš a sutí s uschlými stromy se nám nechtělo vracet. Je to ve žlabu vážně šurmajz a ještě před lezením nechceme být jak od kydání hnoje. Na Draschgrat se napojumeme ve třetí délce, výš se napojuje Drasch. schwer. Topo máme ještě v mobilu, ale není ho třeba, už jsme tu lezli a psali o tom. Závěr lezeme za V+, je to pořád stejně oklouzané (samozřejmě), možná už to chce var. za VI-, ale my ještě nahoře hledáme opět ZAHMER FUCHSLOCHSTEIG, aby nás dovedla pod rudou stěnu a na cestu AUSTRIA STEIG. Vede úhlopříčně rudým vápencem viditelným z Draschgratu s velkým převisem a jeskyní. 

Austriasteighohe

Najít cestu Zahmer Fusloch. z náhorní plošiny není moc lehké, odbočka u domku je jasná, ale pak značky vedou k lezeckému sektoru přes Steilansteig. Asi nejlepší je jít na kraj srázu k velké borovici (kde končí A-steig a vedle je vidět i jištění z Reinecke) a pak se pustit dolů lesem k Steilansteig, dokud se neobjeví nějaký červený punkt na stromě. Na přebírání map z Openstreet se tady spolehnout nedá, cesta vede jinudy. Pak se podleze pod první částí "Liščí stěny" a v malém sedýlku by měl být štand. Není. Je tam slaňák, ale nízko.

výhledy na DG

Začátek Austria steig je vlastně společný s Wildes Fuchsloch, dá se dokonce použít první borhák z téhle cesty (odsadit), ale vlevo je někde schovaný i tenm richtig. Fixy vás dovedou za žlab dolů, kde je štand pod převisem. Fajn stinné místo, ale pohodlnější by to bylo o pár metrů níž pod stromy. I když odtamtud by to asi svádělo lézt Almauftrieb, její závěr. 1. délka je asi za III, vše sport. Následuje dost nepříjemný zeslez nebo přímý traverz (těžší) a "schone rampe" do jeskyně. Je určitě bezvadná, držíte se rukama za okraj.  Za IV, začátek za III, nám to přišlo na konci OK, začátek mnohem těžší. V poslední třetí délce je jištění málo, ale víc než se uvádí na topech. Vylézt komínem v jeskyni za III+ asi není, sice se zašparkceme, takže nemůžeme spadnout, ale položená plotna je hladká (v části je dokonce orlí hnízdo) a úzká, s batohem se prolézt nedá. Je to docela makačka, i když jsme možná jen lemry. Za odřená kolena a kotníky by to chtělo klasu zvýšit.

Na konci je žlab plný šišek, lze poslední metry obejít přímo nahoru a zaštandit na šutrech místo na borovici. Sice ta borovice byla součástí této velmi klasické a velmi pestré trasy už před sto lety, ale prvovýstupci jistě tam mnohem výš pominou. Pak jen sestup k autu a frrr...

Berga

BERGA, nečekaně z Ostravy a spíš klasika velikonoční Katalánsko. Z Girony do podhůří Pyrenejí, kde se nachází SIERRA DE QUERALT, vápencové pohoří. Leze se tady především kolem CASTELL BERGUEDA (1265 m/m), přičemž jeho předvrchol má o pár metrů méně. Od kláštera Panny Marie, poutního místa, je to v podstatě pár kroků.

3ptch

Mnohem delší nástupy jsou v SIERRA DE PICANCEL, o něco nižším pohoří na protější (východná) straně Bergy. Oblast se vůbec hodně odlišuje, turistické stezky tady vlastně nejsou, chodí se po pěšinách. Místo vápence jsou hory ze slepence, takže připomínají nedaleký Montserrat. Severní hranici pohoří tvoří mohutná přehrada Baells. Tady jsme na rozdíl od Queraultu nepotkali vůbec nikoho, dokonce i mužíci byli zničení a sestup subtropickou džunglí patřil k těm neobvyklým zážitkům spolu s obrovským množstvím vody, kdy "malý" pramínek (FONS DELS COLLETONS) znamenal překonávání vodopádu a proudu vody jak z ruplého potrubí. To jsou ta španělská sucha... Ještěže jsme nešli po mostě v přehradě s brodem, protože ze stromu u něj trčel jen vršek koruny.

z Agullo Xico

Poslední den provázely bouřky, pokusili jsme se o rychlou návštěvu MONTSERRATU od CAN MACANA, ale před bouřkami stihli jen CASTELL DE GUARDIA (856 m/m), turisticky, a pak návštěvu katedrály v MANRESE. Mezi blesky a hromy jsme pak na ubytku řešili maďarského dědu mluvícího pouze maďarsky a zásadně na nás vrhající překlad z mobilu z tohoto milého srozumitelného jazyka do... španělštiny... Ale nakonec jsme ho někdě uložili a ukázal našim děckám i fotku svých.

basilika Manresa

 0./1. den Castell Bergueda

Nad svatyní Matky Boží z Queraltu, původně snad hradem trubadůra Berguedana, se nachází klastický/slepencový vápencový trojvrchol Bergueda. Vícedélková cesta Vía QUERCUS, 100 m, IV a var. V+, se nachází hned u vyhlídky Garreta a pokud zvolíte jinou cestu, horní štand vás spolehlivě navede. Sport., 4 délky, bohatě jištěné (13 expresek) a vhodné pro děti. Po první délce lze "útéct" chodecky, následuje druhá lehká délka a i další je spíše snadná, i když je hned na začátku po římse "bříško" s puklinou, kde se musíte vytáhnout za ruce. Obtížnost je přeceněná. V závěru je možnost var. za IV nebo za A0 V+, což je opět přeceněné, protože se jedná o jediný těžký výšvih a lze ho lézt čistě. V nedávné době se v některých oblastech lezení zakazovalo, ale tady ne. Z vršku s pěknými výhledy snadný sestup, pohodlné štandy, skvělé výhledy.

Quercus

2. den Easy Indian Trail

Slepencové skály, lehké a opuštěné, jsme vybírali s ohledem na malou dceru. EASY INDIAN TRAIL je v něčem dobrá volba: cesta je skutečně lehká s mnoha chyty i pro trpasličí lezce i dostatečně dlouhá s pohodovými štandy. Nevýhodou je dlouhý skoro tatranský nástup, při chybějících mužících těžká lokalizace začátku trasy (EIT malými písmeny na skále) v křovích a sestup hustou vegetací roklí SORÁ, kudy se částečně i vystupuje. 

1st ptch

220 m, sport., IV, 5 délek. První dvě délky jsou pro zkušenější staré horolezecké vykopávky choďák, vzhledem k mokré hlíně si "někdo" nasazuje lezky bez jištění rovnou na vysluněné skále asi v půlce prvních 55 m... Procházka s lanem pokračuje, cesta vede zešikma doleva a v podstatě kdyykoliv z ní lze se 60m lanem utéct do kanálu... Třetí délka za IV je silně přeceněná. Konec je zase chodecký, poslední tři borháky skoro nestojí za délku, protože by z tohoto štandu bylo pohodlné slanění. Z vrcholu lze sestoupit, prvovýstupci (2019, J. Vidal) uvádí slanění o starou borovici, případně lze bezpečněji slanit ze stromového posledního štandu mírně šikmo (po hřebeni) 20 m a vyhnout se tak sypkému štěrku za I/II. Samotný vrcho je jedním z AGULLES DE SAINT MIQUEL, jmenuje se AGULLÓ XICA O INFERIOR (959 m/m) a jedná se o věž. CANAL SORÁ je pak jediná sestupová trasa hustou vegetací, relativně bezpečnou.

Agullos, Agullos

3. den Montserrat a Manresa

Prší. Vyrážíme brzy ráno do sedla CAN MASANA na západním okraji Montserratu, ale déšť a bouřky nás dostihnou. Po procházce na CASTELL DE LA GUARDÍA (856 m/m) se vracíme a navštěvujeme baziliku v "srdci" Katalánska, v Manrese, známé jako "La Seu". 

Manresa

4. den odlet

Ceny (pro 4 ks): letenky 16000, ubytování 16000, auto 10 000, parking Montserrat 6E, benzín 40E

Tarragona

TARRAGONA aneb opět v Katalánsku, protože v zimě tady u nás levné letenky někam na rychlo neseženeme. Tentokrát volíme jih regionu, oblasti kolem Tarragony. Západně od ní se nachází národní park ELS PORTS, vápenec i slepenec. Máme v plánu zůstat tady, akorát počasí naše plány změní. Jinak se jedná o nádhernou oblast, kde budeme v kaňonu řeky ESTRETS a nad ním na kopec MOLES DEL DON (675 m/m) úplně sami. Akorát ráno prošla skupina Španělů a podle německého auta tipujeme hlasy z protější stěny na nějakou deutschekletterngruppe.

Kromě mrazivých rán nás další den čeká déšť, takže hledáme něco suché skály v MUNTANYES DE PRADES. Od parkoviště v zatáčce vede krátký nástup na ferratu VENES DE ROJALONS (K3/D, var. E) ve skalním vápencovém výchozu známou i průlezem jeskyní/závrtem, což je ojedinělé nejen ve Španělsku. Kousek nad skálou ja pak vesnice Rojals, pitoreskní shluk budov na skalním srázu. Určitě stojí na malou návštěvu.

Rojals

Poslední den si netroufáme na dlouhé lezení a cestou na letiště navštěvujeme městečko GARRAF s kopcem LA FALCONERA (120 m/m), kde už jsme kdysi po dešti lezli. Bývalý lom nad přístavem je hodně rozbitý, ale částečně to vynahrazují výhledy na moře a lezení místy po čistém kalcitu. 

Zážitkem na závěr je konflikt se security na letišti s lany na palubu. Po dlouhém přesvědčování nám projdou s řadou výhrůžek, že příště jako ne. Po bombardování emaily nakonec dorazí ze stejného letiště od Civil guard zpráva, že "corda ninuga problema" nebo tak něco. No a 5 hodin zpoždění... Takže jeden z nás z letadla rovnou na šichtu.

Ports

0. den - přílet

Ubytko 4500,-, autko 3000,- letenky 10000,-.

1. den - Moles del Don

Věž Moles del Don se podobá Gorros v Montserratu šíleně moc. Akorát bez placeného a plného parkingu, hromad turistů atp. Překročíme potok a v křoví najdeme nástup nasperejovaný žlutě. Protože žlutý vršek nad námi připomíná tupé Tintina. Odtud i název cesty VIA TINTIN, 125 m, 5a, sport. 4 délky. Začátek cesty moc odjištěný není, místo 2 nýtů jsou sice tři, ale zradou je závěr (musí se vpravo a ne vlevo pod štand, btw jsou tam 2), kdy levá var. přes převis za 3c/IV není ani náhodou (je tam ovšem 4. nýt, pvp z cesty Angel, V). II. délka za 5a je nejpěknější s nástupem přes takovou oblinu, ale nějak jsme nepochopili rozdíl 4a v další délce - přišlo nám to nastejno, možná to ovlivnilo mokro a místy lámavá skála. Poslední délka začíná zase za 3b, resp. pokračuje. Po dvou nýtech jsme další nenašli, něco vrazili o strom a dolezli na vršek žlábkem, dost suť. Tady by taky štand byl fajn o kousek výš.

Tintin

Sestup vede pěšinkou do škvíry v samém závěru (Canal del Magí), kde je erární lano a perfektně vyklouzaná skála. Se zmrzlýma rukama neslézáme, ale slaníme. Zase tady najdeme na bachraté věži nějaké nýty, cesta vypadá velice dobře. Pod námi je krásný potok, mrtvola kozorožce a před námi další sektor.

Magí

2. den - Venes de Rojalons

V noci mráz, dopoledne déšť... prostě Španělsko, kde bylo před týdnem lednové vedro. Těžko někam lézt a užít si to. Protože ve Španělsku je v jeskyních vždy teplo, jdeme na ferratu. Vlastně se dá dojet až k ní po lesní cestě, my zůstáváme na asfaltu a ten kousek dojdeme. Je to krásný vápencový výchoz sespoustou voštin a docela ostrý, na sestupu z jeskyně objevujeme i pár nabitých cest na lezení (ale nic jsme o nich nezjistili).

ferrata Rojalons

Začátek ferraty je E nebo C/D. Nějak nám to C/D dává zabrat, i když jsou dál těžší úseky, tak tohle nám nějak nešlo. Karabina se nám tady oběma sekala, trochu převis... Pak se obejde skalní bříško, most a vůbec je to v pohodě. Druhý most se trochu houpe, nad ním se cesta opět dělí na B a E. Následuje sestup od závrtů a zřícených kleneb jeskyní k jedné z nich (var. lze jít od ní rovnou k nástupu). Nasadíme čelovky, bez nich by to nešlo, a zkoušíme obě var., B i D. Druhá se nám zdá taková hodně skákavá, vůbec tady menší lezci mají problém. Vylezeme nahoru, ať můžeme dolů :D

Venes de Rojalons

3. den - Garraf

Garraf nabízí několik výborných lezení u moře, vápenec s kalcitem tady rychle vysychá a bývá tady hodně vedro, takže v zimních mrazech ve španělských horách tady může být klidně příjemných osmnáct. První sektor (Pedrera) u přístavu není nijak regulovaný (známá oblast s cestou via Chani naopak od ledna do května uzavřená je), akorát je terén sypký, jak se jedná o bývalý lom. Rozhodně lze doporučit dvojité lana a přilby. S trochou morálu se dá lézt jen s preskami (někdy je v celé délce jen jeden nýt).

Garraf

Jsou zde dvě vícedélky, 90m, V (FRA), ale podle nás je to silně přeceněné. Začínáme via SWEET HOME BUENOS AIRES, od borovice první vlevo, 4 nýty, štand (ve var. prostřední). Pak nalézáme blbě do MOJITO PAL NENITO, co má 1st ptch 40 m... Jinak je všechno kolem 20 m. Pokračujeme tedy tudy na stěnu, asi nejpěknější v téhle cestě, a spojíme ji s dolezem až na vršek. V téhle délce jsou dole 2 nýty, pak lezeme puklinou, kde je taky nýt a špagát nejistého významu (možná se leze plotnou, ale tam nýt nebyl). Spustíme se po erárním laně a křovím dojdeme zpět na nástup.

ridge

Vlevo od SHBA je ještě další cesta (snad stará var.), kudy přímo vzhůru dosáhneme celkem pohodlně první štand SHBA. Z něj lze na ten ve var. dojít pár kroky (vůbec je tady všude nějaká spleť nýtů a obě cesty lze min. lézt čtyřmi odlišnými var.). Plotna za V je opět nadhodnocená, akorát se to láme, 2 nýty a pak to prvolezec doleze až ke spojení s MPN, protože si nýtu vpravo a pak těsně před koncem (oboje na hřebínku) nevšimne. Opět závěrečný dolez po suti (může se hřebenem nebo římsou, ale ta je rozbitá) a zeslez. Kdyby se to trak nesypalo a nelámalo, tak pod vámi lodě, racci, moře... A konečně teplo!

top

Odlet s 5 hodinami zpoždění až 4. den

Bulharsko

 

BULHARSKO. Pro taťku spíš vždy letní dovolená, pro nás ani to ne. I když syn tady u Černého moře taky byl. Teploty sice přes třicet, ale levné letenky a déšť na západě Evropy nás vedly k plánu začít prázdniny tady a to i s dcerou, předškolákem. Jí jsme také uzpůsobili program se spaním v Saparevě Bani, lázeňském městečku s několika termály. Z nich jsme navštívili Kotvatu a Bora Bora. První přeplněný a druhý liduprázdný, i když menší. Na OTOVITSU (2696 m/m) a MUSALU (2926 m/m) v pohoří RILA jsme využili lanovky. Musala je nejvyšší vrchol jak Bulharska, tak Rily a celkého Balkánu. Ze severní části vede trasa kolem několika jezer, jinak zkušenější mohou využít i hřebenovku přes Malou Musalu.

Musala

Otovica z východní strany má neméně krásných jezer, ostatně údolí je po sedmi z nich pojmenované. Na strácních se pasou koně a vrchol je na rozdíl od Musaly liduprázdný, i když údolí Sedmi jezer je navštěvované podobně. 

VICHREN (2914 m/m), nejvyšší vrchol pohoří PIRIN a 3. nejvyšší na Balkáně (2. v Bulharsku), se podobá mohutné vápencové pyramidě a vápence převládají i na sever od něj. Výstup z východu, od stejnojmenné chaty, nicméně vede v žule příkrou stezkou. Výhledy jsou tady především na Todorku nad samotným údolím. Na rozdíl od Musaly nejsou na vrcholu žádné stavby, pouze sloub na meteostanici.

Vichren

Bulharsko má ještě několik horských i podzemních zvláštností. Mezi ty první patří pohoří VITOŠA s nejvyšším bodem ČERNÝ VRCH (2290 m/m) v podstatě nad hlavním městem Sofií. Z ní vede (ale v létě nefungovala) lanovka až na vrcholové plató připomínající Fatru. Na sever od Sofie se pak táhne pohoří STARÁ PLANINA. Tak jako všude v Bulharsku, i v něm je spousta vápencových jeskyní. Jednou z nich je TEMNATA DUPKA nad řekou Iskar ve skalách LAKATNIK. Jedná se o průchozí jeskyni s jezerem a s podzemní řekou (v různých částech), kromě dobré orientace a čelovky je přístupná v podstatě bez vybavení. Krápníková výzdoba jí skoro chybí, tvoří ji skalní bloky. Je přístupná volně, soukromí průvodci bývají u vchodu. Lze doporučit i průchod vyvěračkou ŽITOLJUB.

Žitoljub

0. den - přílet

Z Bratislavy s předraženým letním parkingem.

Otovica

1. den - Otovica

Chystáme se na Musalu, protože všechno má fungovat - od počasí po lanovku. V Borovci taky svítí informace, že je open. Zaplatíme parking a zjišťujeme spolu s několika Bulhary, že druhý prádzninový týden ještě není moc open. Jít pěšky s malou zespoda a v letních vedrech nepřipadá v úvahu. Otočíme to tedy na Sedm jezer. Stařičká sedačková lanovka nás vyveze do 2000 m/m. U chaty Rilská jezera jdeme hend strmě vzhůru na vrcholové plató s plesem Babreka a za ním skalním prahem s malými vodopády k plesu Okoto. Malá je nadšená a i synovi to tady hodně připomíná Tatry. Akorát těch lidí... tu moc není. Za Okoto se stáčíme do stěny vpravo a nejprve velmi mírně, až v závěru ostře a zpět vlevo na vrchol OTOVICA (2696 m/m), pro dceru výškový rekord, co během dalších dní ještě 2x překoná. Travnatý pohodlný vršek bez lidí nás svede k sestupu fatranskou krajinou do sedla Razdela s krásnými výhledy nejen na všech 7 jezer, ale třeba i na chatu Ivan Vazov, jižní a východní hřbet Rily atd. Na úbočích se pasou koně. Jezero Slzata je ještě trochu zmrzlé a nad ním je ještě EZEREN PEAK (2559 m/m), hodně nevýrazný při všech těch obrech kolem.

Holky se vrací obchůzkou kolem Babreky, kluci kolem Bliznaka a Trilistnika. Na konci je ještě polovyschlé malé pleso, ale před ním u chaty Sedm jezer Ribnoto a Dolnoto. Potkáváme se a sjíždíme dolů.

Otovica

2. den - Vichren

Z příjezdové cesty na VIHREN (2914 m/m), nejvyšší vrchol pohoří Pirin, máme docela vichr. Ale silnice končící u chaty Vichren skoro ve 2000 m/m s řadou bulharských míst na parkování( (tj. kde chcete) je úplně skvělá, ne horší než těch pár zatáček u nás v Beskydách. Stezka na Vichren je oproti Otovici značené stejně o dost užší, v podstatě jen vyšlapaná díra. Vede zpočátku dost rázně vzhůru, obchází několik lavinových polí a zjemní se až u zvoničky v cca 2300 m/m. 

Ze sedla pod vrcholem se styl mění, vrcholová pyramida tvořená vápencem a trávou vede spíše labyrintem serpentýn, zdánlivě nekonečných na vršek s meteorologickým měřícím boxem s dokonalými výhledy, jak se patří u nejvyšší hory, i když kopce na východě se zdají být vyšší. Za dobrého počasí a se staršími dětmi by se dalo pokračovat dál na Kutelo, ale nám to s dcerou stačí. Ještě z 3. nejvyšší hory Balkánu a 2. v Bulharsku obdivujeme čtveřici Vlahinských ples, výměnu solárního panelu na meteostaničce a míříme doplnit zásoby vody. Jít v tričku a kraťasech skoro ve 3000 m nebývá až tak obvyklé. Na chatě si asi za 40 E dáváme litr skvělé bezovky, špagety, 2x hranolky a kuřecí stejk. 

Vichren

3. den - Rilský klášter

Rest day, památka UNESCO, Rilský klášter. Btw ráno liduprázdno, jak se to zaplnilo, šupaj zpátky se koupat v termálech.

Rilski monastir

4. den - Musala

Lanovka na JASTREBETS (2369 m/m) konečně jede. Takže se zařadíme do fronty a se skupinou velikosti 1 autobusu se vydáme na zpočátku zdlouhavou cestu na nejvyšší vrchol Balkánu a Rily. O moc víc lidí dneska nebude, jakmile se dav trochu rozptýlí, bude to procházka se slovenským párem před námi a polským za námi od chaty Musala u Dolního plesa. Jdeme var. vpravo, strmě kolem dalších tří ples až k chatě u plesa Ledenoto ve tvaru pyramidy. Od chaty volíme cestu širokou suťovou pěšinkou, lze jít i podlél starého el. vedení. Vrchol MUSALA (2926 m/m) je pohodlný, z druhé strany travnatý, akorát trochu zastavěný starou velkou meteorkou a nějakou výzkumnou el. stanicí. Chtěli jsme ještě jít přes Malou Musalu, ale tvoří se bouřkové mraky, tak jdeme dolů druhou cestou se zastávkou na fazolovou a čočkovou polívku u Dolního plesa. Vedlejší hotel Musala je hromada trosek a spolu s ním i stará chata Musala. Působí to trochu smutně. 

Od chaty jdeme opět stejnou cestou na lanovku, starší gondolu. Údolí se sedmi jezery (Ledové, Horní, Dolní, Alekovo, Ferinandovo a Kakaraševo i sedmá vyschlé malé) se podobalo tomu u Otovice.

Musala

5. den - Černý vrch

ČERNI VRAH (2290 m/m) je nejvyšší vrchol pohoří Vitoša a leží přímo nad Sofií, což byl hlavní důvod k jeho návštěvě. Do 1750 m/m vede lanovka, ale ta opět funguje bulharským stylem, takže parkujeme na její horní stanici. Odbočky nás vedou cestou vpravo, ale ta je mnohem delší, vhodnější na sestup. Nejkratší cesta na vrchol vede po sjezdovkách vrcholu Malý Rezen, nesmírně sympatického jména. Kousek pod jeho vrcholem se napojuje na polní cestu (na vrcholu je mj. observatoř a vojenská základna) a rovně přes několik potoků mnohem mírněji na vršek. Na něm je i meteorka a několik skal, jedno z nich ukrývá nejvyšší místo. Skály ze žuly trčí z travnatých planin,takže na výhledy je nutné si vrchol obejít. Zpátky na ubytování jsme rychle, takže ještě večerní koupák.

Cherni vrah

6. den - Temnata Dupka

Poslední den měníme styl a místo na kopce jdeme do podzemí se schladit. TEMNATA DUPKA je skoro 5 km dlouhá (nicméně včetně všech souběžných puklin)) jeskyně dostupná bez lanových technik, i když přilby a čelovky jsou v některých místech nutností. Postrádá kromě sintru vápencovou výzdobu, ale v labyrintu chodeb se nachází několik metrů velké jezero Pepi a podzemní peřeje. Do jeskyně vcházíme hlavním vchodem (po levé a pravé straně jsou dva menší zamřížované - oběmi lze projít do velké síně, kde se dělí cesta k jezeru a k peřejím). Nejprve jdeme vpravo k jezírku, pak se vracíme a směrem nahoru (písek a pak schody) do nízké galerie s trubkou ke strži nad potokem. Máme sedáky a smyčky, takže jdeme i přes potok po drátu a trubce. Tento potok pak lze obdivovat i venku, kde vyvěrá pod názvem Žitoljub s několika peřejemi. Po úzké římse lze po něm jít poměrně hluboko zpět do jeskyně, ale pak je zapotřebí vhodné oblečení k ponoření do studené vody. Uvnitř hlavní jeskyně jsme našli i další východ, opět zamřížovaný, a byli jsme i v jeskyni Zidanka (vstup slouží jako WC) podobné Temnatě (mrazovým zvětráváním rozpraskaný vápenec na bloky, ze stropů prosakuje voda). Ve vedru nikdo nelezl, to už spíš využít rafting. Nebo večerní aquapark.

Temnata jeskyně

7. den - odlet 

Moderní Resilský klášter, Bratislava - domov. Zúčtování: 4500 Kč auto, 20 000 letenky, 12 000 ubytko, 3x parking za 50 Kč, 1x za 500 Kč, 2x lanovka za 800 Kč. Cca 10 000 na osobu.

Resilovský klášter