TEUFELSGRAT, sektor ve východní části Hohe Wandu. Mezi cestami Autoput a Panorama put je tady nová cesta VIKTOR-FRANKL-STEIG, V, sportovka, 5d, 130 m, ve var. V+. Poměrně nová a spíše méně kvalitní cesta. Západněji se nachází sice jen třídelkévá, ale klasická KLETTERBRUEDERPFAD, V- (var. V Dolezal), 90 m, 3 délky. Doporučuje se z ní slanit nebo dolézt lehkou stěnkou.
 |
| Viktor-Framkl-steig |
Viktor-Frankl-Steig jsme si vybrali spíše na jarní rozlez a taky proto, že syn ještě na Teufelsgratu nelezl, takže něco orientačně lehkého. VFG má červené puntíky, v těžších částech spoustu borháků a kolem ní vedou jen podobně těžké cesty Panorama Put a Autoput, proto se tady opravdu nedá ztratit. Snad dobrá válba na 13. lezení na Hohe Wandu, když vůbec nejste pověrčiví. Nevýhodou je, že místy je cesta rozbitá. Především první délka se sype i v závěrečné rampě, kde je štand za zlomem (takže lano dře o skálu), i když by se našlo lepší místo. Druhá délka s lehkým Henkelpfeiler a rampičkou i třetí délka jsou pěkné, mezi nimi by šlo uhnout do Panorama Put. Ve třetí délce jsou ty stěnky docela pěkné. Pak je štand pod var. Bellavista a trochu těžce vzhůru stěnkou za V, kde je dost puklin a ruce, i když těsně pod nimi je opět hodně hlíny. Když na konci vezmete borhák vpravo u stromu a ne vlevo, dá se cesta ukončit poslední délkou Autoputu za V+ ve Steile Schluswand, nemusí se obcházet za IV- brajglem, co jsme viděli loni z Panorama Put. Ostatně borháky z její poslední délky jsou na skok vlevo a vrcholový strom je až podezřele známý. Štandujeme u něj, ať vidíme dolů. Vrtané dva štandy jsou u pamětní knihy o kus dál (ani ne výš). Následuje výstup k lavičkám s výhledem a kolem chaty po Leiterlsteig dolů. Btw jsme celou dobu sami, akorát Panoramu lezou nějací Rakušáci, ale hrozně pomalu. Potkali jsme je na druhé délce a ještě nepřejdou třetí, když odcházíme shora. A není to naší závratnou rychlostí.
 |
| Viktor-Frankl |
Je poledne, posvačíme a rozhodujeme se, že si ještě dáme Kletterbruederpfad, klasiku kolem stejnojmenné jeskyně tvarem připomínající šikmý znak Renaultu. Sportovka vede nejprvě kolem jeskyně z míst, kde jsme loni lezli Eleganci v tanci morčat. Maďarsky mluvící vůdce tady trénuje dva rakouské kluky, dvakrát nám hodí lano na hlavu a pokaždé se jim zamotá do stromu. Ale každý se učí. Mineme jejich brajgel u štandu, takže první si zapomene dobrat smyčky a presky a oblezeme Kletterbruederkamin k ne moc pohodlnému štandu. Moc presek stejně nepotřebujeme. Následuje pár kroků římsou/puklinou bez jištění traverzem k místu, kde se cesta dělí na V vpravo a původní variantu vlevo za IV+. Ale rozlezli jsme se, tak je to fajn lezení, akorát únava už je znát.
 |
| Kletterbruederpfad |
Jak toho máme dost a ranní chlad se mění v odpolední vedro, nalezu z 2. délky přímo další ve stěně direkt předem mnou. Podle topa tady přece nic jiného není, jenže hákovačka u druhého borháku ukazuje, že todle asi V+ nebo IV- není, že Dolezalovu variantu jsem přelezl a todle není ten richtiges Ende... Doma v úžasné knížce od Thomase Behma vidíme v tom místě drobnou číslovku "7". To už by vážně na konci lezení v našem případě nešlo. Šup vlevo, římsa, štand se slaňákem.
 |
| šurmajz nad KBpfad |
Fouká, v některých místech se to sypalo a po vylezení druhé vícedélkové cesty cítíme únavu, takže se nám nechce slaňovat. Jenže cesta vlevo mezi stromy mělkým žlabem a pak nahoru je plná spadlých kmenů a vůbec nevypadá, že by existovala. Jdeme po šurmajzu na oapčnou stranu ke stěně s borháky. Vypadá to lehce, vlevo těžší varianta a vpravo žlábkem lehčí. Lezeme to už v nástupovkách, akorát nahoře musíme zase smotat lana. Až doma zjišťujeme, že vpravo je konec Stoanargerlsteig a tři borháčky vlevo od ní Almnagerlsteig, mein liebe Deutsch. Takže taková naše pěkná varianta, asi nebudeme prvovýstupci, ale rozhodně dává smysl. Štand o borovici.
 |
| štand dole u Kleterbruederpfad |
Jsme konečně pod Hochflache, jak píše topo, na dohled Futterkrippe, což je zbytek krmelce nebo něčeho podobného. Jen pár kroků sutí s kopřivami, ale v podstatě tahle poslední délka stála zato. Po pravé straně máme výhledy na Bergfreundsteigturm a především cestu Panorama Put a variantu Bellavista. Jsou v ní ještě naši známí z rána. Zdá se nám těžko uvěřitelné, že jsme v R3 mezitím dolezli ještě další cestu. Čeká nás jen pohodlný sestup širokou zarostlou lesní cestou a, kupodivu dnes opět, Leiterlsteig.