WACHAU, rozlehlá soutěska vytvořená průlomem Dunaje a osídlená od pravěku. Kraj vinic a rulových skal chráněný i v rámci UNESCO se starým českým názvem Váchava. V okolí hradu Dürnsteina kopce Dürnsteier Vogelberg se nachází skalní oblast s menšími věžemi i delšími hřebeny (nejznámější Wachauergrat a Don Bosco grat), s lezením v podstatě přímo nad korytem Dunaje, což trochu kompenzuje místy dunivější skály. Don Bosco grat je takovým mladším bratrem s lezením do V- v délce asi 250 m, přičemž většinou se jedná o III/IV střídané s chodeckými úseky. V podstatě každou délku lze nějak obejít, takže trasa je vhodná pro děti. Lehčí místa jsou bez fixů. Z věže a jehly George Harrisona se předpokládá slanění. Sestup na placená parkoviště je možný několika způsoby, např. vyhlídkovou Vogelbergsteig. 8 délek + 1d klettergarten a 1d Harrisonova jehla (po první následuje dlouhý chodecký úsek, poslední desátá je doplnění).
Don Bosco grat
Rulové skalní města nad údolím Dunaje nás překvapila příjemně. Sice první návštěvu přesunula nemoc dcery, takže na konci září nám studený podzim moc nepřál. Ale jednou přesunutý nocleh nešlo zrušit, tak večerní návštěva Podyjí. Náš nejmenší národní park s vinicí Šobes a vrchem Devět skal OK, tak akorát na velmi krátkou návštěvu.
.JPG) |
| Podyjí |
Ráno dojezd do Durnsteinu, placený parking v kraji vinic, cesta mokrou lesní cestou až ke klettergarten. Tady ve spleti cesť začíná Don Bosco, aby pokračovalo 200 m "gehen". To se nám po mokré a studené skále fakt nechce... Obcházíme areál zprava a vylízáme na hřeben až k destičce označující začátek cesty Donna Rossa. První dvě délky vede tahle cesta vlevo od Don Bosca, je více jištěná. Dvě stěny a následuje celkem nepříjemný zeslez, chodecký úsek a lezení rozporem (údajně za III). Klasa nám tady připadá tvrdá, ale možná jsme nerozlezení. Alespoň sluníčko vychází navzdory předpovědi a my můžeme strčit bundy a nakonec na chvíli i mikiny do báglu. A lézt s plnými bágly...
Následuje věž s přeskokem (nemusí se skákat), vypadá na obrázcích hustě, ale puklina je lehčí než udávaných IV- (vůbec nám tady klasa nesedí), nahoře fix (z Donny Rossy) a zase ostřejší zeslez. Následuje naše 5. a 6. délka, kde na sportovní cestě není vůbec nic, i když se tady oblézají věžičky a jedenkrát se trochu přeskakuje. Dají se ale použít štandy z Donny Rossy, na konci vlastní.
 |
| věž s přeskokem, dá se přejít |
Pak zase zeslézat nebo nepříjemně obcházet úpatí věže... 1-2 nebo 2- a pěkně ostře. Protože po cestě nic není, tak přímo na další délku (tj. naše 7., jinak by to byla 9.) na vršek Georg Harrison Turm. Fixy jsou pod římsou v údajném místě za V (asi nám zase přišla tak za IV) a pak až na vršku věže, takže je logické vylézt na ni malou římsou zleva a slanit dolů asi 10 m, protože scházet za II s mokrou travičkou není OK.
Tady lezení končí. Kolem Georg Harrison Nadel je to choďák. Ale vylézt si ty 4 m na krásnou "jehlu" s erární karabinou a 1 bh se prostě musí, i když synovi se moc nechce. Nakonec se nechá přemluvit.
 |
| před G. Harrisony |
 |
| rozpor někde v 6. délce |
 |
| GH nadel |
 |
| Harrison Nadel a Dunaj |