Zsigmondyspitze

ZSIGMONDYSPITZE (3089 m/m, prominence 241 m), dříve FELDKOPF leží v Zillertálských Alpách a často se jí přezdívá Zillertálský Matterhorn i proto, že výstup na ni patří mezi nejznámější klasiky v tomto pohoří. Současné jméno nese od roku 1885 na počest prvovýstupce Emila Zsigmondyho, po jeho smrti na La Meije. Bratři Emil a Otto na tuto "nedobytnou horu" vystoupili v roce 1879. Současnou normálku otevřeli v roce 1882 August Katzer a Stefan Kirchler zřejmě s využitím Berliner hutte, nejstarší chaty v Zillertálských Alpách i nejstarší chaty vlastněné německou částí Alpenvereinu (bratři Zsigmondyové chatu rovněž navštívili, ale prvovýstup podnikli od Maxhutte), první horské chaty v Rakousku chráněné jako kulturní památka. I samotnou stavbu se tak oplatí navštívit. Výstup na Zsigmondyspitze (var. III- až V+) normálkou, podle var. min. 5 až 6 délek (vč. délky na platni v traverzu) a chodecké části za I-II až II-. Slanění po 30 m, zvykem je některé části scházet (Floitentritt pod křížem a většinu prvních dvou délek).

 

Suedgrat

Dva dny krásně. Voláme, kde nás ubytují. V plánu je Schrankogel, Glodis... Cokoliv. Ale volno má jen Berlinerhutte. Takže nás čeká Zsigmondy, protože na ledovec v letošních podmínkách už nechceme. Zaparkovat u Breithlaneru je skoro nad naše síly - v Rakousku je prodloužený víkend a všude je narváno. Pak vytáhnout kola, ujet pár km v letním vedru a pod Grawandhutte kola odstavit, nejsme velcí bikeři a už je to na nás prudké. Ostatně zákazy vjezdu kol s dlouhými nápisy nás matou - ale jezdí se až k Alpenrose, akorát se podle všeho nesmí projíždět krávovraty. 

Groser Moseler

Zemmtal je nádherné údolí, především od Grawandalmu výš. Vodopády, soutěska... Malá přehrada a Waxeggalm už s výhledy na Moseler a Morchery... Zemmbach je obrovská říčka, velmi divoká. Od chaty Alpenrose je to na Berlínskou fakt kousek a jde se pěkně lesem po chodníčku, což není taková pruda jako šotolina dole. 

Berlinerhutte je obrovská chata z roku 1879 (a pozdější dostavby). Sama o sobě je důvodem návštěvy. Foyer, jídelna... Vše s dřevěnými ozdobami. A maličké útuůné pokoje, klasika. Jídlo pro členy AV jsou boloňské špagety, tak je máme oba dny. Večer procházka kolem chaty. Při pohledu na Zsigmondyspitze se zase dostavuje známý pocit, že na tuhle skalnatou pyramidu alá Matterhorn se prostě nemůžeme dostat. Přesto zítra touhle dobou budeme úspěšně dole v údolí.

1st ptch

Ráno nemusíme vstávat brzo. Chceme mít skálu trochu teplou. Takže o půl sedmé, dvě a půl hodiny skoro 1000 vm nejprve k plesu Schwarzsee a pak Eissee. Nad ním se odbočuje vpravo balvaniskem, dost nepříjemným, do sedla Feldschasrte (2878 m/m). První výšvih se obejde a začíná lezení, obvykle je tu lezců dost. První délka 35 m má variantu 3- a 1-2. Tou lehčí vlevo se nechodí ani moc dolů. Je strašně rozbitá. První borhák neexistuje. Druhá délka (40 m) je lehká, ale musí se odbočit včas vlevo, jinak je to na konci celkem lezení po plotně. Protože jdeme jen nalehko, volíme dál traverz (i když jsme potkali český pár, kterému to výš duté nepřišlo). Ten je docela pitomý, protože se klesá a zabočuje. Není moc vidět, kam se leze. Jdeme souběžně, tak těch 150 m celkem jde. Pak se to láme zpět, jsme unavení a tak to bereme jako 2d. V sedýlku je pak celkem husto. Někteří slaňují, další lezou. Přejdeme posledních 40m délku za III- a Floitentrittem dojdeme na průběžno, ať se vyhneme lezci ucpané skále jak v sobotním dopoledni auty ucpaném Mayerhofenu. V téhle poslední lehké délce jsou dokonce cca 2 fixy. Vršek, kříž, fotky... 

traverz

Dolů nejprve scházíme, pak slaňujeme. První slanění docela naštve, má být 30 m a lano zůstane viset asi 4 m nad sedlem. Dá se to dolézt, ale... Pak 2x, zase chůze a spodní III- slaňujeme o šutr. Měly by tady i výš být smyčky (něco jako tatranský slaňák), ale viděli jsme jen kruh a ten jsme pak nenašli. A pak jen dolů, na kola, dolů (tu a tam přes kravinec) a domů...

východní hřebeny

Groser Morchner

Zsigmondyspitze

Eissee

Zs v dálce