Petzeck

PETZECK s 3283 m/m sice nepatří mezi nejvyšší třítisícové vrcholy Vysokých Taur, ale ve skupině Schober je dokonce vyšší než Hochschober, podle něhož nese celá oblast jméno. Má ovšem i úctyhodnou prominenci (799 m/m). Normální cesta vede od Wangenitsee se stejnojmennou chatou a náročnější je pouze průchod římsami do Petzeckscharte ve střední části. Zbytky ledovce (firnu) lze obejít. Zajímavé jsou možné etymologie názvu hory: např. románsko-německy "piz -eck" (špičatá vyvýšenina) nebo ze slovinského (slovenské názvy jsou v jazykově smíšeném Korutansku běžné) "peč" (skála). Svor, pararula podobná tatranské žule s množstvím křemene a nepřehlédnutelné amfibolity.

normálka

Tak poslední prázdninové dny a ještě něco rychle stihnout, než to přijde... Ten konec léta. Na Wangenitseehutte mají volno. Protože mladý měl tenhle vrchol delší dobu vyhlédnutý, rezervujeme a jedeme. Debanttal patří mezi obrovská alpská údolí, kde se mýto neplatí. Cesta, místy nezpevněná, je ovšem dost adrenalinová. Potkat se tady s vozem v protisměru by bylo zábavné. Parkoviště u dolní stanice nákladní lanovky taky není moc velké. Část skupiny proto vyráží cestou kolem lanovky vzhůru a zbytek čeká na volný flek. Stezka prochází především v horní části rozsáhlým almem s menšími plesy. Nabízí výhledy na Hochschober s okolím. Pak přes Zinkenweg celkem strmě do Seescharte, odkud se k Wangenitsee a Kreuzsee zase tolik neklesá. Tahle dvě plesa jsou ohromná a kolem nich se lze koukat zase na jiný věnec hor nad údolím Wangenitz.

Wangenitzsee

Na chatě postavené původně brněnskou sekcí mají oslavu místní záchranáři. Část pak jede dolů na kole (!), což je hodno obdivu. A část nákladní lanovkou... Po létech strávených v Rakousku se skoro odvážíme říct, že v Česku se některé věci prostě moc řeší. My ještě zkoušíme ferratu nad jezerem Wangenitz. Vybavení se nám nechtělo táhnout pro všechny, tak se střídáme. Nejprve vůbec nenajdeme nástup a podle lanového mostu přelezeme jako první střední část ferraty. Vypadá dost zašle, pavučiny a prach. Moc se tady asi neleze. Pak jdeme na první část, o něco lehčí. Lezení nad hladinou působí malebně. A následuje večere, rajská polívka a plátek vepřového zakončený pudinkem. Vedle nás pak ubytují ještě týpka ze skupiny bez rezervace (pakže to nejde), prý toho dnes měli moc a ráno chtějí dlouho spát...

ferrata

A my vstáváme brzo. Snídaně, celkem zdlouhavý traverz svahu Kruckelkopfu a ostrý výšvih přes skalní římsu do sedla pod vrcholem. Zespodu to rozhodně jako chodecký terén nevypadá, ale není to až taková hrůza, když se do toho naleze. Skupina za námi to ale tady během našeho sestupu částečně vzdává. 

Vršek je moc fajn. Odpočinkový. Ledovec se rozpadl, takže hroty v batohu jsou zbytečná zátěž. Dál leží skalní bloky a suť. Nic příkrého. Zase jeden z křížů, kde jsme sami... Výhledy fajn, akorát trochu škoda Velkého Zvoníka, kde se chytly mraky. Příště. Dělá se horko, dole musí být šíleně, tady je fajn. Ale nakonec musíme dolů brusinkovým rájem... A hned ráno do ráje pracovního.

kletternbrucke

z vršku

Wangenitzsee od traverzu na Petzeck

Petzeck od ledovce

Petzeck od ledovce

Kreuzsee