Karbunkulový hrebeň

KARBUNKULOVÝ CHRBÁT odděluje Červenou dolinu od Malé Zmrzlé doliny, v podstatě jde o JV výběžek Belasé veže k Jastrabie veži. Podle Jastrabie veže nese např. i označení polské (Jastrzebia Grań), resp. i slovenské (karbunkul/rubín měl být na vršku Jastrabky). Kromě ní a BELASÉ VEŽE (2284 m/m) tvoří hřeben ještě hlavní vrcholy a věžičky KOPINIAKŮ (cca 2250 m/m) a MALÝ KOLOVÝ ŠTÍT (2276 m/m). Od Jahňačího štítu odděluje Belasou vežu Kolové sedlo, na západ v hlavním hřebeni lze pokračovat dál např. na ZMRZLOU VEŽU (2313 m/m) a KOLOVÝ ŠTÍT (2418 m/m) s KOLOVÝMI ZUBY. Karbunkul údajně s podcházením I/II UIAA, přímo hřebenem II/III a až na Kolový štít rovněž II/III. Parádní tůra alpského stylu. Místy drolivé.

Karbunkulový a Východní hřeben, II-III UIAA

Vycházíme z chaty u Zeleného plesa. Tůra je orientačně dost složitá (viz dále). Po značce k Červenému plesu a k odbočce nad ním u meteostanice HZS to známe. Šli jsem tady v létě, v zimě.. Mockrát. Nad plesem kolem stanice připomínající v krásné krajině modul NASA na Marsu po velmi pohodlném chodníku do Jastrabieho sedla. Chodíček patří mezi fakt top, místy je vidět zpevnění. Pohodlně by se po něm šlo i dolů. Míjíme pomníček na sestupovce z Jastrabie veže a jsme v sedle.

nad Jastrabím sedlem

Ze sedla vede ještě suťový atravnatý chodníček doprava, ale záhy se ztrácí mezi skalami. Jsou tady i 2 slaňáky. Suť a místy drolivá skála nejsou moc příjemné. V podstatě I UIAA, ale tu a tam hrozí, že se to sesype i s náma. Takhle to vypadá až na Predný Kopiniak. Pak začíná přelézání a oblézání věžiček, ploten a místy zase tráva. Poměrně rychle ztrácíme představu, na kterém Kopiniaku vlastně jsme. Mužici žádní a nějaká vrcholovka vůbec. Vpravo pod náma by měla být lávka za I UIAA, ale my chceme přímo hřebenem (k čemu je hřebenovka lezená pořád ve svahu...). I tak těžší místa obcházíme metr, dva vpravo. 

Kolový, Zmrzlá, Belasá a Kopiniaka vpředu

Při obcházení scházíme v jednom místě blbě pod hřeben. Špatně se tam ohazovalo a slaňování by stálo spoustu času (kromě toho slaňáky vůbec nikde...). A pořád problém s místy rozbitou skálou, tak jsme sešli víc vpravo a pak ještě víc, ať nemusíme nahoru po ještě loňské trávě (slušně mokré). Pak se i vracíme, ať jdeme zpět po hřebeni. Vylézáme někde na Malém Kolovém štítě. Ono to zespod a z fotografií vypadá jasně, akorát v praxi se nám špatně určovalo, jestli těch pár kroků dolů a nahoru je ostří jednoho nebo sestup a výstup na další štít. Nám to zase tolik nevadilo, i když jsme minuli ten exponovaný hřebínek na Malý Kolový, což je nesportovní...

asi Belasá... za bludišťáka

Z Malého Kolového na Belasou vežu lehký terén podobný Roháčům. Máme úchylku to s nima srovnávat, když je máme tak blízko, že jsme tam byli... Hodněkrát. Ani nepoznáme Belasé sedlo. Možná travičkový úsek... Někde cestou.  Belasá veža už vlastně není Karbunkul, ten končí v sedle. Ale z Belasé se obvykle sestupuje do Kolového sedla podél hlavního hřebene Tater a v něm končí I. část tůry.

Zmrzlá veža vpravo, Kolový dominantní

My jdeme opačně. Bez potíží chodníčky na Zmrzlou vežu (oblouk doprava). Pod jejím vrcholem se pár těžších kroků najde. Horší je to dolů do Karbunkulové štrbiny. Oslizlým žlábkem plným suti ke slaňáku. Proč není o pár metrů výš a dala by se tak celá hnusná pasáž slanit, nechápeme... Slaňák použijeme, studený kout je fakt hnusný a ještě víc jím scházet se nám nechce. Slanění je krátké, cca 5 m. Akorát místa u zubu teda dost málo a ve štrbině ještě horší. Zase je tam mokro a plesnivo. O dva malé kroky níž je pěkné místo na jištění, když v tomhle místě stahujete lano a chystáte se dál.

Výlez ze štrbiny není tak těžký, jak se zdá. Pěkně vrstvená skála tak za II a docela suchá. Drolivost dnešní klasická. Ale chce to nikam zbytečně neuhnout. Vracíme se doleva ke Kolovým zubům. Jsou tři. U nich je takové falešné sedýlko a cesta pak odbočuje doprava na malou kazatelnu (není od zubů vidět). Pak ostře vlevo do vrcholového výšvihu, 15 m mokrým kout vlevo za II (ale zase omytá kluzká žula) a jsme v místě, známém podle fotografií (ale často se tvrdí, že tady výlez začíná...).

nad vlhkým koutem, těsně pod vrcholem

Přes balvany a rozpukané skály pěkně v suchu na hřeben těsně pod vrchol, kde balíme lano. Výhledy jsou skvělé, počasí parádní. Stačí podívat se na fotky...

výhled směr Polsko

Pyšné-Baraní rohy-Ľadové

normálka

Zpočátku klasika po kamenných blocích do Čierneho sedla. Pak hnusnou sutí... Konečně sníh! Přes sníh na lepší chodník. Akorát ve vedru v Malé Zmrzlé dolině asi trochu víc vody. Valí se po pěšině, místy vodopády. Brodíme se dlouho. Ve žlabu mezi Danielovou dolinkou a Jastrabími spády úplný canyoning. Do pasu... Ještěžě celý den ani ducháček. Konečně jsme pod Galérií Čierného štítu... Tady jsou řetězy a voda jen na cáknutí... Sahara!

 

sestup pod Nižnou čiernou galérií

Pár kroků už dost těžce po celém výstupu nahoru a Fľaškou dolů... Býval tady chodník s řetězy. Ale pro bezpečnost turistů spodní část v roce 2013 demontovali. A s ní taky dolní prostřední a dolní horní. Ne horní prostřední a horní horní. Takže místo slanění vždy doufáme, že už to bude OK. Není. Příště vytáhneme lano nahoře. 

Dole překročíme potok. Je tam slaňák, ale z Malé Zmrzlé jsme stejně Hodně Mokří, tak je to jedno. 

vodopády z Velké Zmrzlé