 |
trasa z Videlského sedla
Zima sice kalendářně skončila, ale sníh ještě v Jeseníkách zůstává, jak je to koncem března běžné. Chceme se vyhnout profláklé trase krásným údolím Bílé Opavy, takže vyrážíme z Videlského sedla po žluté. Kolem Česnekového potoka cesta rychle nabírá výšku z celkových 660 vm. Většinou jdeme po firnu, takže nesmeky se hodí. Do měkkého sněhu se trochu boříme až u Malého Děda (1368 m/m), teoreticky prvního dnešního pořádného kopce. Stopy na vrcholku se míchají sem a tam. Protože jsme tady dlouho nebyli, zajdeme si až přímo na vrchol.
 |
| Švýcárna |
Chaty Švýcárna se schovává o kousek níž.
Sněhu ubývá, zůstal vlastně jen na červené značce kudy jdeme na Praděd.
Potkáváme první další turisty, ale moc jich není. Tu a tam máme mezi
stromy výhled na Praděd a další kopce. Cesta stoupá jen velmi mírně.
Brzo
se odpojujeme po modré na nejvyšší horu Jeseníků a míjíme další tři
skupinky turistů, z toho dvě dvojice běžců. Ze severní strany je pod
sněhem jen cesta, z jižní zůstaly rovněž jem bílé cákance až k Ovčárně.
 |
| červená značka u Švýcárny |
Na vrcholu u sochy Praděda si dáváme svačinu, ze sedla jsme vycházeli o desáté, takže vlastně máme oběd. Výhledy jsou dneska skvělé, dáváme si kolečko kolem vysílače, ať si prohlídneme Vysokou holi, vzdálenější Dlouhé stráně, ještě víc v dáli Keprník aj.
Po kochaččce se vracíme zpátky stejnou cestou. Kdysi se asi chodilo i přímo kolem Tabulových skal. Skialpinisti se zjevně pouští přímo skrz ně, ale za porušení pravidel to asi nestojí.
 |
| pod Pradědem |
Jedinou nepříjemností z dnešních skoro 13 km je Malý Děd, kde se sníh roztopil a musíme se prodrat do lesa, kde se jde pěkně po tvrdém. Pak jen dolů a domů.
 |
| Praděd |
 |
| Praděd |
 |
| na Malém Dědu |