Bedkowice

BEDKOWICE je vesnice v Krakovsko-Čenstochovské Juře s řadou vápencových skalních výchozů. Na území obce zasahují např. skály v Kobylanské dolině, ale skály v Bedkowicích se považují ty z výchozů a hřebenáčů, které leží i mimo obec v zářezu potoka Bedkowka. Bedkovská dolina patří k nejdelším v Polské Juře, na rozdíl od podobné Kobylanské je celá průjezdná autem, ale skály nám připadaly drolivější.

Sokolica top

Nejvyšší stěnou v údolí a vlastně i v celém netatranském Polsku je SOKOLICA, s téměř 100m převýšením. Lezli jsme tady sportovní Spoko to nie Maroko (IV, 4 d). Kromě první délky s traverzem doprava a křížením s jinými cestami hezká a lehká, orientačně snadná. Dá se slanit, ale bývá na ní dost lidí a přístup pod skálu docela sypký. Proto jdeme dolů pěšky, opět hodně příkře šurjmazem skrz les.

Skolopedra

Dalším cílem je TURNIA LIPCZYNSKIEJ v sektoru DUPA SLONIA. Ale čekáním na Sokolici jsme ztratili hodně času, je poledne a všude se rybaří, šáhluje... Nakonec najdeme nějakou lehkou sportovku alá vue, prostě první lepší (jsme bez vlastního jištění, máme jen presky), vylezeme ji a hodíme shora přes převis. Až na odchodu zjistíme, že v sektoru je i cedule s topem. Ale naše cesty tam pro jistotu nejsou. Vytáhli jsme Omszaly komin (II), původně tradiční, nyní cca 5 bh na pohodu. Cesta vedle vypadala přes převis brutálně, zkoušeli jsme ji na top rope. Až doma jsme zjistili, že pokud se jde po borhácích vzhůru, tak poslední 2 nebo 3 patří do úplně jiné cesty a Skolopendra za V se obchází zprava, tj. protažením Omšelého komína. Naše pokusy o přímý variant byly Niemy cyk, VI.1 čili VII-. Pak přes sluníčkem prcháme do komína na opačné straně, mokrý a zarostlý... Enpec, asi za III. Nic moc. Celkově smíšené pocity, nějak to tady naše hlavy nepobraly (křížení cest, obtížnosti, lezci trávící hodiny v jediné cestě a osamělá lana bez lezců). 

Skolopedra