Porúbka

PORÚBKA, resp. skály na levé straně Rajecké doliny, patří mezi nejnavštěvovanější lezecké oblasti na Slovensku s více než třemi stovkami cest, včetně několika málo dvoudélkových, na dolomitickém vápenci. O téhle významné lezecké oblasti na Pováží nedaleko Žiliny toho bylo napsáno hodně: od krátkého a většinou pohodlného přístupu k většině sektorů z placeného parkoviště v campingu Slnečné skály (což je název jednoho ze sektorů často používaný pro celou lokalitu), kdy autem v podstatě dojedete až pod stěnu, přes častou olezlost vápence navštěvovaného od 60. let 20. století, po geologické složení v podobě hronika (chočského příkrovu), tj. triasové stáří (podobně Beckov). 

z Hadí na Hrádok

Hadia veža

Výhodou Porúbky je, že v případě náhlého hnusného počasí se do úspěšně vyblbnout v žilinské La Skale, pokud teda vynecháme rodinnou sešlost v Martině. A když je další den o 20 stupnů víc a 10x víc slunečního světla, druhý pokus lézt v Porúbce není marný. Při prohlídce v dešti o den dřív nás zaujal i sektor HADIA VEŽA, což jsou vlastně dvě věžičky hned na konci kempu. Protože do sektoru Lietačky míří hodně lidí a na věžičkách je prázdno, zůstáváme lézt za autem. Malou lezkyni je ve svahu vhodnější přivázat, úplně kinderfreundlich to tady není. Vybírali jsme pro ni nejlehčí cesty, akorát jdou dost zešikma, takže pro malé děti nám to zas tak super nepřišlo. Vynechali jsme i dolez na vyšší věž. Začali jsme cestou Rolling Stones (III+), co má společný slaňák (prase) s Sťatý strom (V+) a malou to tahalo právě do V+. Pak jsme pokračovali vpravo Opidofobií (III), která pak pokračuje pod jiným názvem až na vrchol. Dál je Rebel (V+) s koutem na rozpor. Zespodu vypadá drsně, ale celkově nám tady těžší cesty připadaly lehčí a lehčí zase oklouzanější. Spodní část Rebela je ovšem jen choďák. Následuje Cesta zapadajúceho slnka a Sérum (obě IV) a mezi nimi na top rope Milostná predehra (V) a Kobra (VI+) s těžkým začátkem a koncem, malá se plácala někde mezi nimi dole. Vpravo nám zůstaly nevylezené ještě dvě cesty: Jožova a Mišova a snad Stará hadia (úplně nejblíž Lietačkám). Pak procházka kolem potoka Raječka k sektoru Hrádok, kde teda bylo mnohem víc volno.

Opidofobie

Serum

Slnečná veža a Hrádok
Další týden je opět pěkně jen na Slovensku, tak plány na Polsko nebo Rakousko padají. Se synem se vydáváme nejprve na vrchol Hadí veže (Opidofóbie + Grc, III a V+) a slaňujeme dolů. Po roce mladý trochu odvykl. Pak jdeme na Lietačky, ale do olezlé pětky vecpané a snad se dokonce křížící se dvěmi VII- ani nenastoupíme. Borhák někde ve třech metrech a na nohy nic. Zrakvit se u potoka... Tady by to snad ani nešlo, ale něco si zlomit...

Slnečné steny

Přesouváme se na SLNEČNÉ STENY, kde není tolik lidí a kde to sice olezlé je, ale ne tak strašně. Místní instruktoři nás pouští na cestu Po hrane (IV) na bezejmenné věžice uprostřed sektoru. Chtěli jsme jít i Športovou vedle, ale ve druhé délce je prý na sportovní cestě jen dvojice borháků a i místní to dojišťují... Martinský komín je obsazený a tak hledáme další cesty. Do horní části Slnečných sten se nějak nemůžeme dostat, je to tady spleť stromů a žlabů a někde mezi nimi lano na pomoc při stoupání do skal. Těžká orientace jen s náčtrem.

Ľahký kútik

Objevíme Oázu a další sektory a skončíme v HRÁDKU u Srpové veže. Konečně se zorientujeme, vylezeme dost těžké V (Pánsky kút V+, Ferov pilier a Sen mladých chlapcov) a Ľahký kútik za III. V Dámské pětce s dlouhým odlezem k prvnímu bh a puklinou se angažuje jen taťka.