normálka
Tak mladý po čase touží po nějaké 3000+. Akorát si vybral kopce (Petzeck aj.), kde jsou chaty plné. Rychle vybíráme v okolí něco jiného volného. Po několika telefonátech získáváme ubytování na Katovické chatě. Takže večer přespávačka někde po cestě, ráno zaplatit mýto v obrovském údolí Maltatal a vyjížďka k přehradě Kolnbrein, odkud vyrážíme. Na prohlídky přehrady to dnes není, fouká a lehce prší. Bohužel předpověď se zkazila i na další den, což nás štve.
 |
| Kattowitzerhutte |
Cesta Salzgittersteig na chatu od přehrady je úzká a dost bahnitá. Že vede nahoru a dolů by ani tolik nevadilo, ale místy se bláta zdá být až příliš. Pravé močály (zarůstající plesa) sice pěšina přechází až v Krumpenkaru u stejnojmenného potoka, přesto jsme jako čuňata ještě před tímhle údolím. Pak naštěstí stezka vede spíše po šutrech do sedla u Gamsleitenkopf a pak skoro rovně k maličké Kattowitzerhutte. Tady se naší lámanou němčinou domlouváme se staršími nájemci, anglicky hovořící dcera včera bohužel odešla dolů. A tak místo boloňských špaget dostáváme trhanec. Zato pravý, korutanská klasika.
Jsou dvě hodiny odpoledne. Mraky se trhají a vzhledem k předpovědi jdeme na vršek raději dnes. Pro někoho není přes 1200 vm za den problém, ale mladý oslavil právě 10 roků a na tuhle nadmořskou výšku není zrovna zvyklý. Výstup do sedla je ostřejší, pak se jde pohodlněji místy zajištěným hřebenem a plochým hřbetem. Máme krásné, i když trochu únavné odpoledne, výhledy dolů třeba na Rotguldenthal s přehradou i jezerem i na věnec Taur kolem. Dál na východ jsou poslední 3000+ podle výšky (Lanischeck a Sonnblicky), ale protože mají nízkou prominenci (Lanischarte má 2890 m/m), pokládá se za poslední pořádnou třítisícovku na východě právě Velký Hrnčíř.
 |
| Sonnblicken, Kleiner Haffner |
 |
| 8-) |