Hochwilde & Annakogel

 

HOCHWILDE Nordgipfel (3458 m/m) je druhý, nižší vrchol hory v oetztálských Alpách italsky nazývané  Cima Altissima a správnou němčinou Hohe Wilde. Ve skutečnosti se jedná o věž, jak napovídá italský název, s dlouhým hřebenem, přičemž severní vrchol je vlastně trojvrchol. I když je částečně jištěný ocelovými lany, přechod po rozlámané skály bývá hodnocený za II UIAA. Vhodnější je za lepších sněhových podmínek a nižších teplot. Doporučuje se přechod ze severního na jižní vrchol a sestup. Výstup lze spojit i s cestou na hřebínek ANNAKOGEL (3336 m/m) s pevnější skálou.

z Fidelitashutte

Po dříve ukončené nevydařené Bernině rychle uvažujeme o novém plánu na nějaké hory. Nakonec nás skvělá předpověď počasí přesvědčí zkusit z Obergurglu vyjet lanovkou na Hohe Mut na výhledy a pak sejít dolů a kolem Langtalereckhutte dojít k opuštěné Hochwildehutte. V plánu je přespat ve vedlejší Fidelitashutte a další den vyrazit na Schalfkogel a přes něj na Ramolhaus, přenocovat a dojít na Ramolkogel. Jenže všechno je nakonec jinak. A trochu delší vzpomínání.

cesta k Schonwiess a Langtalereck

Jenak výlet na Hohe Mut je pouze o výhledech, sestoupí se do 2200 m/m, takže lze získat max. 200 vm. Logičtější by leda bylo využít mezistanici lanovky. Z 2600 m vysokého Hohe Mut se schází k restauraci Schonwiesshutte (bez ubytování) a z ní dolů a pak zase nahoru celkem zdlouhavě k chatě Langtalereck (2400 m/m). Obsluha tady je sice příjemná, ale bohužel anglicky hovoří pouze vnoučata školního věku a od nich se mnoho turistického nedozvíme. Ale jídlo roznáší snaživě.

cesta na Obergurgl

Z chaty se zase klesá k potoku Langtaler a pak prudce úbočím Schwarzenkammu (ev. ferrata) do nejvyšší části údolí Gurgler. Ve výšce 2840 m/m tady stojí chata Hochwilde, od roku 2016 uzavřená. Důvodů bylo hned několik: 1) ústup ledovce ztížil zásobování vodou 2) ze stejného důvodu sesouvání svahů způsobilo narušení statiky a 3) stejné příčiny omezily možnosti výstupů v okolí.

Hochwildehutte

O tom všem si povídáme se čtveřicí Vídeňáků. Především tvrdí, že výstup na Schalfkogel je z téhle strany nemožný. Jejich slova potvrzuje to, že poslední zápis z nezimního výstupu/sestupu je od Ulli (psala o tom i na netu), přes 3 roky starý a už tehdy chatařem z Ramolhausu nedoporučovaný. Vzhledem k tomu, co vidíme (tedy že cestu na Schalf zjevně nevidíme) měníme plány v podstatě "on sight". Cesta k vrcholu Annakogel vypadá dobře a podobně k sousední Falschungspitze. Pak ještě Vídeňáci tvrdí, že přechod na Hochwilde není možný pro podobně rozbitý terén. Proto další ráno necháváme část věcí na Fidelitashutte.

Fidelitashutte

Fidelitashutte je dřevěná chata fungující podle některých informací jen jako nouzovka, podle jiných jako klasická neobhospodařovaná chata. Každopádně správce (DAV Kalsruhe) měl asi zbytečné starosti, že bude příliš naplněná turisty. Nefunguje ani kasička (10 E se posílá převodem a na chatě visí ještě staré údaje o 8 E atp.) a zápisů je sotva několik za rok... Ostatně v celé téhle části údolí se cítíme opuštěně, sdílíme vše jen s čtveřicí Rakušáků. Tu a tam jsme pak potkali nějaké turisty kolem Langtalerky, dali by se spočítat na prstech na rukou. Takže přenocujeme a ráno liduprázdnou krajinou míříme přes ledovec do sedla Annajoch. Donedávna ještě součást ledovce Gurgler je nyní v sedle už oddělená sutí a tvoří samostatnou část, jakýsi Kleingurglerferner. Celkem je v dobrém stavu, i když plný potůčků a menších prasklin.

Annakogel, vzadu Schalfkogel

Od nástupu na ledovec nevidíme jakékoliv stopy. Na nějaké narazíme až na západním úbočí Annakogelu, tj. na vršku Gurglerferneru. Jeho někdejší ledovcové spojení s Langtalerfernerem zvolna mizí a je otázkou času, kdy se vrcholová trhlina otevře a odhalí výrazné sedlo oddělující Annakogel od Hochwilde. My se tudy snažíme dostat na Hochwilde od západu. Měla by zde být ferrata na hřeben s křížem na Nordgipfelu. Jsme až na okraji ledovce zasypaném spoustou kamení a suti. Nejprve zkoušíme ke kříži dirretissimou v lámavé skále. Pak víc zleva. Někde uprostřed by měl být drahtseil, ale všude jen klouzavá suť a rezavé zbytky lan. Často se ani skály nedotkneme a prostě to někde spadne. Těžko říct, jestli na ostrých úlomcích rozedřít ruce nebo rukavice. I když "klettersteig" vidíme pár metrů nad sebou, tak ne a ne se k němu dostat přes neustále padající šutrové lavinky. Kromě toho musíme zpět k Fidelitashutte, protože na základě tvrzení Rakušáků o neprůchodnosti jsme nechali část věcí dole... Měli s tou neprůchodností asi pravdu.

Annakogel s vrškem, dobré plotny

Vydáváme se na Annakogel. Předvrchol s ostrou věží se obchází a nastupuje se žlábkem do sedla mezi tímto vrškem a zubatým hlavním vrcholem. Žlab je opět plný suti a druhá odtrhovka vedle něj představuje docela past. Takže ven z trhliny a do sedélka. Ve sněhu nebo v časech pevného ledovce lehká tůra je nyní trápení do půl kolen ve směsici jílu a drti. Je to zase jen několik metrů, ale prostě hnus. Samotný hřeben je vzdušný, rozeklaný, docela pevný a asi za I/II. Místo kříže jen tyč zapíchnutá mezi bloky. A od ní jsou vidět Vídeňáci, jak navzdory svým slovům ve žlabu vpravo od první věže Nordgipfelu nalízají na dráty a míří dál! Jenže na návrat není počasí. Začíná pršet a my se otáčíme zpět. Rakušáci ať kloužou a pak ať si za své rady přečtou tu knížku, co jsme mylně měli za zdroj papíru na podpal na Fidelitashutte. Z hřebene Annakogelu do sedýlka objevujeme slaňák tatranského typu, ale dunivému kamení prostě nevěříme. Vzpomínáme, jakou kritiku zaznamenaly nepevné smyčky na Ošarpancích. Tady by i tatranské viklání člověk bral. Raději opatrně slézáme a necháme lano v batohu.

Hochwilde Nordgipfel

Zase je před námi údolí opuštěné lidmi. Tentokrát zmáčené deštěm. Jen v dálce na kopci Ramolhaus, u Hochwildehutte osamělý starší manželský pár a pak Langatelereckhutte. Dole tropy a přeplněný Obergurgl s masovou novou výstavbou. Vzpomínky na koně, sviště... A klimatické změny se všemi následky.

hvízdáci nebojácní

Schalfkogel