z Dachsteinu

Glodis

GLODIS (3206 m/m, 396 m prominence) je 5. nejvyšší vrchol Schobergruppe ve Vysokých Taurách. Pro svůj tvat se mu někdy přezdívá schoberský nebo východotirolský Matterhon. Podobá se mu i v tom, že až na vrcol nevede turistická trasa, i když klettersteig JV hřebenem hodnocený jako C pomáhá překonat vážnější obtíže. Za úvahu stojí i JZ hřeben (III-, klíčové místo III+, ale je zapotřebí dobrá orientace a znalost sestupu).
 
top a Hoschober
normálka 
Za deště jdeme údolím Debant na Lienzerhutte. Chata je jen asi 200 vm od parkoviště, odkud jsme kdysi ve vedru šli na Wangenitseehutte a Petzeck. Zase léto, zase stejné údolí, ale místo vedra spíš psí počasí s mlhou. Na Lienzerce přespáváme, moc nás to tu nenadchlo. Vzhledem k dostupnosti z parkoviště koly i pěšky za pár minut je to spíš taková restaurace než horská chata. Když si chceme dát odpoledne pití, máme počkat na večeři, a když je večeře, tak po ní... Přitom finančně lépe zajištěným hostům se víno a pivo nalívá.
Ale nejsme tu na jídlo a pití. Ostatně třetí den se vrátí mizerné počasí, takže jen sjedeme dolů, kde je úžasný Spar s čisťounkými záchody a dobrotami. My jsme zatím druhý den na horách.  Ráno jdeme po Franz-Keil-weg pěkným údolím se spoustou krav, někdy zatoulanými ve skalách. Cesta vede podél potoka Debant, ale my ho překračujeme nadaleko místa, kde vlevo odbočuje trasa na chatu Hochschober i stejnojmenný vrchol. Vedle něj je pak zajímavý Debantgrat, kam jsme chtěli následující den.
Velký zvoník
Cesta je pořád docela příjemná, překročí ještě 1x potok (kam taťka uklouzne) a pak pomalu přes suťové splazy a suť do sedla, kde začíná ferrata. Je to spíš B než C a ještě lze těžší místo dole i most obejít. Je nepřerušená. Z vrcholu máme za nádherného počasí a po pracovním telefonátu super výhledy na Grossglockner, Hochschsober, Petzeck atp. Lezitelně vypadá i JZ varianta z Kalser Torl, akorát závěr je prý dost rozbitý. SZ stěna se poslední dobou leze hodně v zimě mixově, ale to se tady asi nedostaneme podobně jako na sousední Ralfkopf a zatím jsme o nich nic nenašli.
Sejdeme dolů a odpoledne už zase padá mlha a nakonec i takovéty mokré věci. Ani na Keeskopf to ráno nejde, leda máčet boty, klouzat a nahoře zjistit, že stejně není nic vidět.
Debantthal
Petzeck