SIERRA SERELLA je pohoří z jurského vápence, nejvyšším bodem je PLA DE LA CASA (1385 m/m). Oblast se pyšní mnoha skalními věžemi, v lezeckých průvodcích se neuvádí, ale stojí za nenáročnou turistiku. Pod nejvyšším vrcholem i jinde se nachází historické sněhové díry (ledárny na zásoby ledu v létě).
 |
| Pla de la Casa |
Zima je nějaká dlouhá, nedá se to vydržet lézt jen na umělce, i když si tam zvyšujeme obtížnost u některých na kdysi magických VIII a u jiných na VII. Proto se rozhodujeme vzít to na otočku, protože jeden z nás musí v úterý ráno do divadla na Farmu zvířat. V pátek večer odlet z Katovic a ubytování v garáži (WC, kuchyň, koupelna). Prostě španělská auta se mají skvěle.
 |
| Casa, collado de Cosme |
1. den - Pared Negra I
Odjíždíme do Orihuely ke skále Pared Negra. Tyčí se jen kousek od parkoviště. Celý den se nese ve znamení toho, že jeden studuje topa, videa a ten druhý na to kašle. Zkuste hádat, kdo zabloudí... Takže nejprve přejdeme přes potok moc brzo. Pak najdeme správný šutr u nástupu. Měla by tu být cedulka, není tu nic. Takže vzhůru po borhácích cesty Derecha del Espolón. První délka za V mi přijde nějaká těžká, hlavně kolemá stěnka pod traverzem... Ale jsou tady přece jen dvě cesty Derecha a Sombra Lunar, obě dole za V... Možná těžší klasa, i když Španělsko...
Ve štandu mi nějaký Španěl něco povídá. Jasné, jasné, buenos Bartolomeo Dias. Druhou délku leze ten, co na topa kašle. Paráda, přesná linie. Poslední dvě spojí zase ten první. Konec je zase těžký. Asi proto, že jsme dole a nahoře vylezli cestu Pepes (Pepe Sanchéz) z roku 2024, VI+. Takové obtížnosti moc nevyhledáváme, navíc i těch 150 m je tady celkem výživných.
 |
| sestup |
Druhý den je úplně stejný jako první... Stejná skála, sportovka vedle, Espolón directo (Codigo vertical). První délka odpovídá popisu, druhou zase leze ten, co vešechno studuje dopředu. Na V+ je to teda nějaké těžké, odpovídá to včerejší VI+. Štand je správný, i komín pod ním, ale plotna pod ním... Možná se to leze po malých římsách cik cak, možná někdo podsekal klasu... Každopádně jsme byli dost vpravo, ale nějaká nová cesta by tam být neměla. Po levé straně byla další řada borháků, spíš ale z Codigo vertical, co se tady přibližuje. Další délka byla lehká a konec jsme došli var. vpravo za 6a (Codigo vertical) v malém převisu. Obtížnost tam byla podobná jako ve druhé délce. Těžko říct, kde byla chyba.
 |
| Pared Negra |
Po dolezení Espolónu derecha i directo se ocitáme na krátké široké římse, vpravo je jasně vidět ocelový kabel, kudy vede směrem nahoru sestup. Následuje fotogenická římsa, sestup do malého sedla (fixní lano) a první slanění. Jsou tam dva slaňáky, první blbě dostupný a druhý jde vidět z toho prvního. Kdo nestuduje topo najde ten druhý z toho prvního... Cca 25 m, pak je opět vidět ocelové lanko a druhý slaňák. 30 m vychází k erárnímu lanu. Nechytá se úplně pohodlně, ale ani napodruhé jsme nepoužívali 2x60 m a přidrželi se. Pak už jen sestup kolem nástupu a přeběhnout u tunelu přes cestu.
 |
| Pared Negra |
4. den - Serella
Večer odlétáme, tak nemáme odvahu někde slaňovat. Kromě toho ruce máme z drsného vápence trochu sedřené a jsme trochu připečení. Teploty kolem 20 C nám tady v porovnání se zimou u nás připadají jako 30 C... Proto se vydáváme do pohoří Serella, což je vlastně jeden z protáhlých vápencových hřebenů severně od Alicante u Alcoy, pro místí takové jejich malé Pyreneje.
 |
| Font del Cuquerp |
 |
| Arrim a Morro de Regalls |