Totes Gebirge

TOTES GEBIRGE, "Mrtvé hory"... Rakouské (vápencové) pouště. Když letní bouřky nepřejí velkým tůrám, tak se v dosahu z ČR nabízí i jednodenní akce. Např. 2388 m vysoký WARSCHENECK, nejvyšší vrchol nejvýchodnější stejnojmenné skupiny Totes Gebirge, se dá stihnout i jako půldenní tůra (s použitím lanovky na Wurzeralm a případně přílěžitostně provozované lanovky do Fraunekar. JV hřeben je částečně zajištěný přes zespodu impozantně vyhlížející skalní prahy, ale zblízka je to snazší (B/I UIAA). Sestoupit lze opačnou stranou kolem zbytků Kayrferner vápencovými plošinami zpět na Wurzeralm.

GROSSES a KLEINES TRAGLen (2184 a 2164 m/m) leží ve střední části Totes Gebirge a pro přístup se nabízí placená cesta na Tauplitzalm. Skrz něj poměrně dlouhou cestou s krásnými výhledy ale i s provozem aut zajíždějících na některý z řady hotelů či apartmánů k Steirerseehutte, malé osadě na východním konci almu. Pak prudce vzhůru lesem a loukami až po srázy charakteristické mohutnými škrapami. Odtud se dá dál pokračovat po turistické cestě nebo přímo vzhůru schodovitým lezením cestou Himmelreich (IV) s var. Andi und Axel (V- nebo III UIAA). 7/8 délek, přičemž první délku lze obejít vlevo (v nástupu se často drží sníh, resp. mokro). Jištění je spíše tradiční, místy staré smyčky, v klíčových místech borháky. Jasná linie s dobrými štandy na terasách. Z vrcholu lze kombinovat sestup/slanění (natažené starší lano) nebo loukami vystoupat ne zrovna blízko na Kl. Tragl a z něj neznačenou stezkou na Gr. Tragl, kde začíná značená pohodlná stezka vápenvocými terasami se závrty a propastmi hlubokými prý až 0,5 km zpět k nástupu a na Tauplitzalm s jeho pastvinami.

Při návratu z krátké navštěvy Rakouska lze ještě doporučit třeba něco k lezení na vápencovém masívu PLOMBERGSTEIN, např. Askulap za IV+ nebo kombinaci Franziskus Hasipfeiler (IV+, V/V-).

 

1. den Warscheneck

Podle předpovědi mělo být hezky, ale zavčas ji změnili. Takže odpolední bouřky, letní slejváky. A my ráno někde u Vídně. Takže v Toteskách vybíráme nesportovně cestu lanovkou na Wurzeralm se spoustou atrakcí pro děti. Prostě Rakousko. A pak rychle přejít na lanovku Frauenkar, co funguje jen výjimečně. Takže jsme rychle v 1850 m/m a zbývá nám sotva 500 vm na vrchol. Jdeme jen my a jeden rakouský pár. Pohodlně na kopec šíleným názvem Widerlechnerstein (2110 m/m). Nad ním se tyčí docela výrazná hrana Warschenecku, z této strany schodovité vrsty. Vypadá to docela nepřístupně, ale Peter Reinbergsteig je klettersteig sotva B. Vrchol máme bohužel v mlze, ale na sestupu tu a tam vydíme krásné zelené louky mezi bílými skalami. Ale dole moc zábavy v podobě sbírání razítek a rýžování zlata a drahokamů nestíháme, prší. Jsme rádi, že nejsme někde nahoře. Dostat se z lanovky do auta není vůbec jednoduché, tak obětujeme suché oblečení jednoho člena, aby dojel až k prodejně lístků. 

pod ferratou na Warscheneck

2. den Andi und Axel

Konečně jeden den azurového počasí spojeného s letními vedry. Oproti včerejšku docela rozdíl. Doufáme, že brzo ráno to skoro ve 2000 m/m ještě půjde v příjemné teplotě. Akorát trochu zápolíme s placením mýta a pak nástup přes Tauplitzalm je docela dlouhý. Alm je sice krásný, tu a tam hyzdí výhledy lanovky a hotely, ale je to většinou po asfaltu a šotolině. A pro místní spolu s hosty zákaz vjezdu neplatí, takže občas uskakujeme. Od Steirerseehutten konečně cesta pořádně stoupá, nejprve lesem a pak pod vápencovými stěnami Lockenkogelu k škrapovým stěnám Kleines Traglu (2164 m/m). Ze sedla mezi těmito dvěmi dvoutisícovými vrcholy spadají dolů nádherné a ostré jakoby zkamenělé vodopády (geologicky je to samozřejmě opačně).

škrapy na Audi und Axel

Tady odbočujeme ze značky 276 na cestu Audi und Axel, což je sportovnější a těžší varianta Himmelreich. Kromě těchto dvou tady ve stěně jiné horolezecké cesty nejsou, což se nám zdá škoda. Po stěnou s první délkou za III je ještě sníh a po včerejších deštích ze skály ještě kape. Terénem za CH/I raději obejdeme tyhle škrapy až na další terasu, plně osvětlenou. Svlíkáme, co jen lze. První délka začíná V/V- s tím, že to jeden z nás určitě v pohodě vytáhne, ji vytáhne. Nejprve dolů přes nehezky vypadající díru připomínající zubní protézu staré dámy a pak hezky nahoru. Dá se to obejít za III nebo III+ zleva i zprava, zleva to yvpadá srozumitelnější a v traverzu zpět byl vidět borhák. Pak má následovat lehčí délka za IV/IV+, ale dostat se kolem tří nýtů přes hranu se zdá být složitější než první délka. Ani doma nám to hlava nebere. Ty dva tři kroky nebyly ani za V, asi jsme se někde sekli. Zbytek cesty se nohy ohýbají ve škrapech až po pohodlný štand. Kolem nás proběhne stará paní se psem. Dokazuje sestupobvat se dá i jinudy, než po potůčku vlevo. Při pohled na něj je nám jasné, že tudy se nám dolů chtít nebude.

Po vypečené délce jdeme za II/III k velkému sklanímu bloku. Těžko říct, jestli nějaká za tří smyček nezmizela. Ale oproti předešlým lehkám pohoda a taky jsme si asi zvykli na typ skály. U obřího kamene zase pro změnu nemůžeme najít Audi und Axel vpravo za III+, vidíme jen Himmelreich vlevo za III. Jdeme proto přes blok pěkně rozporem. V délce jsou prý tři borháky a pak v další dvě smyčky. Zase to trochu nesedí, lezeme to jako jednu.

rozpor nebo přeskok, skoro na konci

Balíme lezecký cajk a po travnatých horských loukách nad strmými srázy zvolna přes vyčnívající kamení jdeme na Malý a pak Velký Tragl. Na menším konečně vidíme nějaké lidi. Celkem příjemný pocit, protože od konce lezení jsme nezaznamenali ani pěšinku a šli random vzhůru. Na Grosses Tragl (2184 m/m) je to kousek. Potkáváme tady i českou rodinku s malým klukem. Šikula, že sem vyšel. Našemu zase rostou ramena z chvály na jeho lezení. Ještěže nadávky v té zapeklité IV+, co asi nepochopíme do smrti, nebyly slyšet.

Sestup je paráda, až na to horko. Krajina fakt dělá čest Mrtvým horám. Závrty, menší škrapy... měsíční krajina. Nechybí pramen, Schwaigbrunn. Po vypití všech flašek s vodou odměna za námahu, protože dneska to bude přes 15 km s plnou výbavičkou. Dole ještě jeden z nás odbočuje pro bundy a zbytek vybavení pro případ změny počasí. Ještě výhled na krásné jezero Steirer a vmísit se do davu na Taupltizalm, kde někteří turisté kolabují z vedra. Chtělo by to šatl, lézt tudy 2x za den je docela nuda, když krávy chová i soused u nás doma. A šup přespat v Sonnenalmu.

top of Tragl

3. den Äskulap

Počasí se už kazí. Doufáme, že stihneme lézt alespoň dopoledne. Vybíráme cestu Äskulap na Plombergsteinu, kde jsme už lezli kdysi. Rychlý nástup a svižný sestup cestou lome opuštěné chaty jsou jasná volba. Už kdysi jsme podobně po dešti a před deštěm střihli kombinaci cest Franziskus a Hasipfeiler z druhé strany, což byla obouchaná 6-tidélka. Dole IV+ a nahoře 1x za V/V+. Dalo se to i s rybníčky v madlech. Äskulap je 8-délka, ale lezeme ji jako 5, ať jsme rychlejší. Klasický vápenec, tu a tam puklina, někdy i plotny, které se nám líbily hodně. Ale takové škrapy jak na Andi und Axel tu prostě nejsou. Opět tu a tam křovíčko, kde se dá schovat před sluncem, než ho zakryjí bouřkové mraky. Nestačíme ani posedět na horolezecké lavičce a první kapky nás zastihnou až v Bille, kde nakupujeme jídlo na cestu zpět.

plotna na Askulapu