z Dachsteinu

Polská Jura

POLSKÁ JURA, resp. Krakovsko-čenstochovská jura, je rozlehlou vápencovou oblastí. V této vysočině, v podstatě Polském krasu, se nachází velké množství spíše sportovních cest od několika metrů po téměř 3-délkového Žabího koně (50 m vysokého). Oblast se dělí na tři části: kolem Krakova (jižní), Katovic (střední) a Čenstochové (severní). Především u Krakova jsou skály hojně navštěvované a někdy i olezlé, ale vzhledem k rozsahu a chybějícím zákazům či omezením (přestože jednotlivé oblasti jsou chráněné společně jako Jurajskie Parky Krajobrazowe) nabízí dostatek příležitostí spíše v chladnějších dnech. 
Turnia s krokiem
Kobylanská dolina či Karniowska patří mezi tzv. Dolinki Krakowskie. Lezou se zde nejdelší cesty z celé Polské Jury. My jsme se rozlezli a odrovnali na Turnii s krokiem (Věži s krokem), kde kromě komínku je i vzdušný krok na straně jedné a náznak skoku v další cestě (Scianka z ryska, VI.1). Filarek s krokiem a Wariant komina s krokiem (IV+ a III) jsou dobré na začátek, ráno bývají vyhřáté ve slunci.  
Zjazdowa turnia
Hned vedle je Zjazdowa turnia. Vypadala hezky a Poludniowy komin je za IV. Akorát jsme po olezlém začátku zamířili trochu doprava. Když to zhoustlo, tak doleva, borhák, hákování... Až pak nám došlo, že se tady leze nějaký variant Strzez sie bazyliszka, VI.1+ (VII+). Tak potupně pryč (přesto si stále myslíme, že borháky byly i mezi oběmi cestami v nějaké další). Tak konečně Poludniowy komin, což je spíše stěna, a pak na Žabího koně. Místní klasiku nelze vynechat, mimochodem v kapličce u sektoru Kapliczka :D jsou ve vápenci nádherní amoniti (asi). Kolem už táboří, grilují, topropují, bicyklují atp. polští lezci (dost rozdíl oproti končinám československým, kde jakákoliv činnost způsobí katastrofu rovnou masovému vymírání na konci křídy). Volný je Horní travers Žabího koně (IV+), tak stejně jak na tatranském... První délka nahoru, pak lze štandovat a travers (začátek trochu delší na ruku) a na zoubek s druhým štandem. Z něj se má trochu vrátit a vpravo od hřebene na vršek, údajně nejtěžší kroky. My to bereme rovnou za nosem kolem staré skoby dirrettissimou. Poslední dnešní slanění a k parkovišti, kde je to úplné maso... Polská auta visí snad i na stromech. Ale kolik jich tu je, tolik je borháků. U nás se všichni schovávají.
Žabí kůň
Žabí kůň
Mirówskie skaly leží spíše ve střední části celé oblasti. Jedná se spíše o rozlámanou stolovou horu mezi hrady Mirów a Bobolice. Mezi nimi vedla nedávno stezka, ale nyní jsou oba areál oplocené a placené. Chtěli jsme jít po turistické stezce z Bobolic, takže jsme zaplatili a pak zjistili, že nedojdeme. Nebylo to zrovna příjemné, protože na netu byla infromace, že otevřeno je od 10h, takže nás v horku docela tlačil čas.
Bobolice
Proto jsme rychle přejeli, zaplatili další vstup (a po lezení se vrátili do Bobolic) a rychle flákli první cestu v Turnii Kukuczky, což je krásný výchoz cca 22 m vysoký. Dole to bylo dost oklouzané, lezli jsme Tydzien na Dzialce a Glebogryzarku (Sekačku), je tam 12-13 presek (V+, V-).
Turnia Kukuczki
Po oběde jsme se prošli ke Scianie s Grotem, kde je část zvaná Klawiatura. V ní je moc pěkná cesta pro děcka a začátečníky Gibki jak Puma (IV+). Oproti Turnii Kukuczky to bylo hodně lehké, zdálo se nám to ale delší - možná se to počítá podle prvního slaňáku, ale dá se jít ještě o 4 presky výš k dalšímu (tam vyšlo 60 m lano taktak). Jinak moc krásné fosílie. U některých cest jsme se zdrželi čekáním (a lezli je i na TR, protože kolem bylo plno) a mladý chtěl ještě na hrad, takže jsme skončili tam, kde jsme ráno začali. V Bobolicích.
Hbitý jak puma
Mirow a skály z Klawiatury
Jaskynia Stajnia
Rzędkowickie skały jsou velmi oblíbené věžičky ve střední části Jury. Většina cest tady není moc dlouhá, spíše do 20 m. Ty delší jsou buď tradiční nebo dost těžké. Začali jsme skoro v nejvzdálenější části sektoru, ať máme klid. I tak je to z parkoviště po rovince sotva půlhodina. Filar Garażu (III) v Turnii nad Garażem se leze nad nádhernou puklinou a na štandu je vidět (dá se dojít) k dalšímu skalnímu polooknu, Okienniku. 
Garaż
Kousek zpět pak Zadnia Turnia a Turnia Kursantów nabízí hodně lehkých cest, sice olezlých v nástupech i pod štandy (a to místy fakt brutál), ale pěkných. Oringowana Trójka i Oringowana czwórka, Nic o nás bez nás... (III, IV+, IV+), madla, římsy, mírné převisky... Jistí se tady shotra o dvě presky, nic pro starou školu. Dziurawa Turnia je schovaná za Zadní, je kratší, ale krásné obří hodiny, pukliny... Nahoře jsou jen dva kruhy, takže trochu divné spojení všech cest. V Bloku maksymalnem (IV+) s těžkým začátkem a pohodovým vrškem je tak borhák na horní plošině, o který se dá spustit dolů. Ale ještě předtím se dá úplně zrušit na Uchu-uchu (V) a Spadku transaminacy (VII), jehož spodní část odpovídá sedmi kulím v Sarajevu. 
Studnisko
Baszta a Szefa
Jerzmanowickie
skały se obvykle zahrnují do údolí Bedkowic nebo Szklarki. Přitom i kolem středu vesnice se nachází několik zajímavých útvarů, jaké by asi zasloužily i souhrné označení. Takovým je i Grodzisko neboli Wzgórze 502 (ve skutečnosti 513 m/m), malá stolová hora obklopená několika hřebenáči a menšími věžemi (do cca 12 m). Skály v okolí nejvyššího bodu Krakovské Jury jsou poněkud zarostlé a spojené s řáděním místního "altruisty", Gowniarze. V minulosti poničil kladivem borháky a v souladu se svou přezdívkou i slaňáky. Proto se tady najde málo lezců, přestože terénnější vozy se dostanou až pod skály. 
Rekin
Vybavili jsme se nějakou tou hadrou a vědomím, že Gowniarzowy stopy musíme oblézt. Vyhnuli jsme se Ogrodku altruisty, kam si nabil cedule se zákazem, přetsože pozemek není jeho. Začali jsme na Cebulowym okapu Barbórkou za IV, Patelniou za IV+, Katem Bermudzkim za IV a Cebulowym Okapem za VI+, po zimě v předjaří akorát. Samopomoc na okraji altruistových zákazů za IV se nám moc nelíbila, i když vede na nenápadnou věžičku. Lepší věže jsou Rekin (Na prawo od sródka, V-) nebo Pokutnik (Kant przy ksiezycu V a Rysa przy kancie V+). Výlet se dá zakončit třeba na poušti...
hrana Cebulowy/Altruisty
Cebulowy
Cebulowy
Błedowská poušť (pustynia), z polského bład - omyl, v Polské Juře je jedinečným písečným útvarem vzniklým v důsledku masivní těžby (lesy byly vykáceny a krajina poddolována při těžbě olova a stříbra, takže se narušily podzemní vody). Bývala až 5x větší, nyní měří 33 km čtverečních a písek je mocný 40 až 70 m. Dělí se na turistickou a vojenskou část. Ostatně vojáci Afrikakorpsu nebo NATO zde cvičili a vystřelovaly se zde i první polské rakety Meteor. Větší pouště v Evropě jsou až v Kazachstánu nebo Španělsku. Autem se dá dojet skoro až na poušť, pokochat se a posvačit po lezení na vápně. Písek pak zaručeně chybět nebude.
Bledovská poušť
pustynia Bledowska