Raclawice

RACŁAWICE, malá polská vesnice, kde se v 18. století odehrála památná bitva Poláků proti Rusům. Západně od obce stoupá krajina zvolna vzhůru, aby vytvořila ostrý zlom, vápencový výchoz, poměrně impozantní na krakovskou Juru. Celý tento výchoz se označuje za Powroźnikowu skálu, upravenou lezecky kolem roku 2016. Souvislý, spíše mírně drolivý vápenec, se táhne nad údolím s osadou Podskale. V podstatě pod skalami je parkoviště u hřbitova, jak bývá při lezení v Polsku časté. 

Powroznikowa gran

Nečekané březnové horko nás vytáhne do Polska na lezení i s dětmi. Projdeme kolem sektoru WERSAL na ZABCZYSKA, ale pokračujeme dál na PAROWOZOWNIU, kde se rozlezeme na Szramowce (IV+) u pěkného odštíplého šutru, těžší cesty nám po zimě nejdou. Jinak na spoustě míst se to s trochou rizika dá asi hodit shora.

Pokračujeme dál doprava ke zřícenému balvanu a cestě Nocny pociad do sexu (V+), co tahá příznačně náš puboš. I když je to V+, tak nám to přijde až moc lehké. Pak to na top rope ještě bereme na Nalewo od cnoty a Parowozik (V), než se pokusíme jít Gran Powriznikowu. Třídélkovou sportovku IV, III, II překlas. na V/V-, IV, II... Ve druhé délce jsme se ztratili... V komíně jsme skočili z jedné věže na druhou, topo nepomohlo a slanili dolů, protože tam žádný fix nebyl. Na druhý pokus jsme odbočili po vršek níže, zahákli za první borhák a vyšli úplně jiným hřebenem... Měli jsme nesportovně sledovat videa, abychom viděli, že z jedné věže se spouští po vlastním (sportovka, že...) a vůbec smyček by to tady chtělo víc, když lezete s děcky.

Calrita

Źycie na podsluchu (V+) nás taky trochu zmátlo. Mělo mít společný slaňák s Zaciecie Mayora a vést direkt. Akorát nahoře můžete doleva nebo doprava. Takže var. A končíme na Źycie Carlita (V-). Pěkně puklinou. To je zase moc lehké. Nějak tu klasa nebo topa lítají, průvodce je nezbytný (na skále jsme našli jen pár čísel z mnoha cest) a bylo tu liduprázdno, takže skvělé s výhradami k lámavosti i nejasnostem v jištění.

pod stěnkou

 

Austriasteig

DRASCHGRAT je jedna z nejnavštěvovanějších oblastí na Hohe Wandu, bohatě jištěná a má spoustu variant. Původně jsme měli jít v úmyslu Reinecke Fuchs, protože nás lákal (opět) zrzavý vápenec sektoru FUCHSLOCH, akorát jsme nenašli nástup a hledali stále výš a sutí s uschlými stromy se nám nechtělo vracet. Je to ve žlabu vážně šurmajz a ještě před lezením nechceme být jak od kydání hnoje. Na Draschgrat se napojumeme ve třetí délce, výš se napojuje Drasch. schwer. Topo máme ještě v mobilu, ale není ho třeba, už jsme tu lezli a psali o tom. Závěr lezeme za V+, je to pořád stejně oklouzané (samozřejmě), možná už to chce var. za VI-, ale my ještě nahoře hledáme opět ZAHMER FUCHSLOCHSTEIG, aby nás dovedla pod rudou stěnu a na cestu AUSTRIA STEIG. Vede úhlopříčně rudým vápencem viditelným z Draschgratu s velkým převisem a jeskyní. 

Austriasteighohe

Najít cestu Zahmer Fusloch. z náhorní plošiny není moc lehké, odbočka u domku je jasná, ale pak značky vedou k lezeckému sektoru přes Steilansteig. Asi nejlepší je jít na kraj srázu k velké borovici (kde končí A-steig a vedle je vidět i jištění z Reinecke) a pak se pustit dolů lesem k Steilansteig, dokud se neobjeví nějaký červený punkt na stromě. Na přebírání map z Openstreet se tady spolehnout nedá, cesta vede jinudy. Pak se podleze pod první částí "Liščí stěny" a v malém sedýlku by měl být štand. Není. Je tam slaňák, ale nízko.

výhledy na DG

Začátek Austria steig je vlastně společný s Wildes Fuchsloch, dá se dokonce použít první borhák z téhle cesty (odsadit), ale vlevo je někde schovaný i tenm richtig. Fixy vás dovedou za žlab dolů, kde je štand pod převisem. Fajn stinné místo, ale pohodlnější by to bylo o pár metrů níž pod stromy. I když odtamtud by to asi svádělo lézt Almauftrieb, její závěr. 1. délka je asi za III, vše sport. Následuje dost nepříjemný zeslez nebo přímý traverz (těžší) a "schone rampe" do jeskyně. Je určitě bezvadná, držíte se rukama za okraj.  Za IV, začátek za III, nám to přišlo na konci OK, začátek mnohem těžší. V poslední třetí délce je jištění málo, ale víc než se uvádí na topech. Vylézt komínem v jeskyni za III+ asi není, sice se zašparkceme, takže nemůžeme spadnout, ale položená plotna je hladká (v části je dokonce orlí hnízdo) a úzká, s batohem se prolézt nedá. Je to docela makačka, i když jsme možná jen lemry. Za odřená kolena a kotníky by to chtělo klasu zvýšit.

Na konci je žlab plný šišek, lze poslední metry obejít přímo nahoru a zaštandit na šutrech místo na borovici. Sice ta borovice byla součástí této velmi klasické a velmi pestré trasy už před sto lety, ale prvovýstupci jistě tam mnohem výš pominou. Pak jen sestup k autu a frrr...